Past SIMPLE. Flashback needless

25. dubna 2012 v 22:28 | Bea-Mall |  Pe3ny-South
Zdravím a úvodem všechny prosím aby mi odpustili anglický a vlastně mírně nesmyslný nadpis článku...
Minulý čas prostý? co se vám tím snažím říct? No, jednu důležitou věc. Že ta minulost o které se hodlám bavit je U-KON-ČE-NÁ. Nikdy víc se nebude opakovat. Spálila jsem za sebou všechny mosty, víc než jen radikálně a i přes to že jsem blbá, nejsem zdaleka blbá tak kolosálně abych ty mosty, kvůli stepfordskýmu plezíru znovu postavila.

Proto že, mě stálo hodně síly, je všechny spálit. I přes to že jsem věděla že je to tak nejlepší, některé momenty odtržení se od mé vlastní minulosti, obětování se pro budoucnost, bolela. Odešla jsem rychle, s co nejtižší fanfárou. Nevracela jsem se více. Přesto že jsem se děsila. Toho co se stane zvířatům v chováči.Toho co se stane těm dětem, pro které jsem chováč udržovala i když už byl Lordie dávno out. Sobecky jsem se rozhodla je nechat za sebou a bez pomoci, než se s nimi zatěžovat.
Některé mosty bylo mnohem lehčí spálit, stačilo dvakrát kliknout myší na FakeBookový profil. Uživatel byl zablokován.Tečka.Zablokovala jsem si půlku southu. Silly odmítala hovory, ignorovala smsky a nakonec jí dost důrazně vysvětlila ať si mě vymaže z telefonu.

Naivně jsem si myslela, že na South se už nikdy více nepodívám.Tedy pokud zvládnu vlastní pomstychtivost. A kdybych jí nezvládla, na South bych zavítala v naprosto jiné roli, o pár let později. Jako vyučující. Možná s touhou vidět, jak jsou ratolesti mých drahých spolužáků stejně pohrdání hodné jako byli kdysi oni. Možná s přáním nedovolit aby se zlomek budoucí generace cítil byť jen z desetiny tak špatně jako já tehdy. Tehdy, v minulosti která byla ukončena.

K čertu! V...minulosti která byla ukončená. Až do včera. Možná, vlastně jen do pondělí.Jo, jen do pondělí.

Proto že, já se tam vrátila. Nepopírám že bylo příjemné vidět Balána. Potřást si rukou s Kašparem. Prohodit pár slov se Šunkou, přesto že doteď nevím, kolik skrytých smyslů měla. Obejmout mladou Koreňovou.
Ale... už jen tam dojet, stálo neskutečně přemáhání.
Neříkala jsi, že sem už tě nedotáhnou ani párem volů? Jakto že sem, jedeš bez kanistru benzínu? Proč tam jedeš, když oni, už tam távno nejsou? Co ty tady vůbec děláš? Snažíš si sama sobě dokázat, jakej si srab? Se na sebe podívej, jedna blbá budova tě rozklepe.Co jedna blbá budova, tebe rozklepe každičká dlaždice v tý budově.A víš kolik jich na těch třech patrech širokejch chodeb do tvaru písmene E musí bejt? Když si k nim přidáš i ty, který jsou v suterenu, půjdeš do kolen.
Neříkala jsi že sem už nikdy nebudeme muset? Ty už jsi dokázala zapomenout na to všechno
co nám tu kdy provedli? Jak se ti to povedlo? To přece nedovede nikdo.To je nemožný.
Nelži mi, lžeš tím jenom sama sobě.
Slíbila jsi, že už sem nebudeme nikdy muset vkročit.
Že už nikdy nebudeme muset vidět všechna ta místa, kde ti ublížili.Kde tím ublížili i mě.
Slíbila jsi, že už nikdy.
Co já tu vlastně dělám beze zbraně? Bez plánu?
Musím se vrátit aspoň pro tu zbraň. Nebo aspoň pro kreditku, abych měla na benzínce naproti tomu ústavu čím zaplatit. Benzín a kanistr, kterým splatím poslední dluh.
Kterým oni splatí dluh mě.
Dluh za to že mi vzali všechno. Důvěru v lidi. Radost do života . Samotu ve vlastní hlavě. Psychickou stabilitu.Čtyři roky života.
Ať shoří. Slíbila jsem že odcházím. Neslíbila jsem že se vrátím.
NATOŽ PAK, ŽE SE VRÁTÍM V MÍRU.

Nevěřila jsem že mi kdy život namíchá tak pestrý koktejl pocitů, jaký jsem popíjela když tramvaj číslo jedna vyrazila z vltavské, tak jako to bylo vždy když jsem na South odjížděla z domova.
Chvílemi jsem měla pocit že mě ty emoce utopí. Moje vlastní mysl nahazovala zpátky ta témata kterými se zaměstnávala za dlouhých cest z pekla a do pekla. Bylo mi jedno, jestli je ráno, odpoledne nebo večer. S každým fragmentem od pohledu známé krajiny za okénkem tramvaje vyskočila vzpomínka.Flashback. Na pokoření, zostuzení bolest.Křik, nadávky. Jak od nich tak od mě, to je důležité říct.
Představte si sami sebe, jak jedete necelých půl hodiny tramvají a cokoliv co kolem sebe vidíte ve vás evokuje nepříjemné vzpomínky. Chvílemi mě napadalo, jestli se mi jenom nezdálo, to všechno o ámosech a o rychlém a ostrém přeřezání všech mých vazeb k minulosti.Že to všechno byl jenom moc hezkej sen, mizející jako pára a já budu stát před Southem, zas a znova, jako kráva.Bez jediné možnosti se bránit.
Můj vlastní strach se mi smál, označoval mě za šílence a jako zhmotnělý malý rarach mi seděl na rameni a do ucha šeptal otázky. Jak se těšíš zpátky?Myslíš že tě rádi uvidí? V hlavě naskakovaly nejčastější scénáře a veškerá nežádoucí slova a části mojí mysli se zamykala na zámek a schovávala.
Veškerý můj vnitřní monolog se omezil na recitaci manter.Z daleka ne těch, klasických, nýbrž těch diamondských. Disturbed, Evanescence, Bryan Adams, Reba McEntire.. na žánru nesejde, důležitý je obsah. Nabudit, pozvednout, povzbudit. Probudit bojechtivost.

Bylo, zvláštní sebereflexivně pozorovat jak málo stačí k okamžitému zbrojení mojí hlavě. Uvnitř to hučelo jako v Mordoru, Virginie byla podělaná víc než Frodo z pohledu na Saurona, když to viděla. Nad tím ale stále zůstával supervisor. Tímto chci poděkovat Angel že mě do mého osobního pekla doprovodila v pondělí a své matce, že mě do tohoto pekla doprovodila v úterý.
Nebudu tu z toho dělat závěr Jurskýho Parku, ve kterým Indianu Jonesovi podobný týpek zastřelí tři T-rexe jednou světlicí vystřelenou z praku. Nikdo by jste mi to nevěřil a tak to rozhodně nebylo.

Ráda jsem viděla svoje bývalé učitele. Oni dokonce vypadali že rádi vidějí mě. Ale ještě raději jsem slyšela, že moje dokumentace se přesune k Ámosům. Účel splněn. To že chováč vzkvétá mě těší. Z části si přijdu vlastně zrazená tím, že nikoho z nás už "tohle naše díťátko" nepotřebuje, ale za to může hormon a infantilita. To že se z lidí, do kterých jsem pečlivě zasela diamondismus, stávají opětovně semletí systémovci, mě mrzí, ale už to není můj revír, už s tím nic nezmůžu.

S rozechvělým očekáváním, vyhlížím telefonu své zákoné zástupkyně, až se rozezvoní, hovorem s ředitelkou Ámosů. Ano, nikdo si nevymýšlel, opravdu trpím specifickou poruchou učení, ne záměrně nesabotuji výuku nepochopením rovnic, nerovnic a rozdílem mezi nimi. Těšilo mě.

Závěrem podotýkám, že tohle už je opravdu
ale opravdu naprosté ukončení Southské kapitoly
mého i diamondského žití. Děkuji za pozornost.
Sbohem a šáteček. Klidně i bez Boha.

Sayonara.Sarkastická Sayonara. Bez Goodbye.
Nejsem culíkatá Hatsune Miku.


Přidat komentář
 

Vítáme Jaro

17. března 2012 v 15:31 | Bea-Mall |  Inside of diamonds
Zdravím po sakra dlouhé době.
Slibovala jsem spoustu RE. REBORN,REunion,REaktivitu...sliby jsou u mě, stejně jako u politiků tak akorát chyby.Slibovat raději nebudu nic.Leda tak sama sobě.
S rostoucí výškou rtuti v teploměru se zvyšuje i...moje nárazová flustrace společně s euforickou chutí žít. Vytáhla jsem kolo,psa a bratra a málem je oba dva včera přejela. Zvesela si propadám z matematiky a ještě se u toho nechávám deptat vlastní matkou.K tomu ke všemu, ta patálie která mi celou dobu bránila psát, láska jak ze Shakespearova pera, no prostě se mi opětovně daří, znáte to.
Až z toho kola spadnu, přizabiju se a pro abscence mě vyhodí z Ámosů určitě se ozvu.Možná že se ozvu už dřív, nevím jak na vás, ale na mě to jaro najednou všude kolem, sakra působí. Když už nic jinýho, při tom "mým hnusným pelešení se se ženatým chlapem" mi nehrozí že prochladnu na kost. Já stará, chladnokrevná bestie.

Těšte se, možná máte na co. Pro zatím musí stačit pokus o jarní úpravu layoutu. Až to uvidí Angel, zabije mě. Jak říkám, máte, vlastně máme se na co těšit. Pusťme si jaro domů, né-li rovnou do duší a srdcí.
Bea-Mallvaše Bojová Ryba...se pro zatím loučí.
Přidat komentář

Hollywood´s Hills....

3. ledna 2012 v 21:01 | Bea-Mall |  Ámosi "POMLČ"!
Dobrý večer všem. Dodatečně za všechny Diamond-People přeji všem návštěvníkům našich stránek, jen a jen to nejlepší do nového roku.

Ano, "Diamondi" vztávají z mrtvých, tušíte nejspíš správně.
Bea-Mall
Stále žijeme, gratulovat nám nemusíte. Troufám si býti dnes, poslem dobrých zpráv.Žijeme, nepropadáme, fungujeme a ani jsme se zatím nerozpadli.To že aktuálně nemá nikdo znás tolik kofeinu v krvi aby si našel čas na to vám napsat pár řádek, přičtěte klidně zvyšování daně z přidané hodnoty u potravin. Proto že když zdraží kafe, zdraží se nám naše životy. No a my naše existence prodražíme těm dalším. Myslím tím to, že naše drahé, milované (další ironická přídavná jména si vymyslíte sami, že?Mrkající) bude zas o něco víc mrzet že nás ...štvali.

Ale dost nenávistné noty, učí mě přeci znovu věřit, důvěrovat a býťi hodnou...Hah..Smějící se

Poslední dny jsou pro mě ztělesněním splněných snů. Přežila jsem vánoce a nevyvraždila jsem si rodinu.Roney začíná poslouchat na základní povely.S Angel jsme se docela slušně rozepsaly, v učení se mi začíná dařit- je pololetí, žádný stres a nikde nepropadám-, od spolužáků se nemusím na rozdíl od Southu bát už od pozdravu a dokonce, jsem měla jednu z nejlepších stylistik a dnes mi bylo řečeno že mi fialové mini šaty sluší a že jsem chytrá. To poslední milá, hodná Sonička ani nemyslela ironicky, v krásných hnědých očích barvy čokolády měla cosi co mě zarazilo v tom jí něco z naučené jízlivosti odseknout. Závidím jí její řasy, měla by dělat reklamu na řasenky, ale ne že to na mě někdo vykecáte...

Jsem ze Southu sice v kolektivu za mírně hysterickou asociálku ale mají se mnou svatou trpělivost. Dovedla jsem odprezentovat power pointovou prezentaci, aniž bych dopadla jako drahý Hovňousek onehdy na Southu o Biologii a svojí drahé Íff s tou její prezentací pomoct... Vlastně, kde je těm snobským ubožátkům ze Southu konec? Nevím, je mi to fuk.S třídním se dá dobře pokecat o kafi a i když nás má na křesťanství bere mou feministickou zakomplexovanost v pohodě. Je to náš Beránek (a je) Boží...Profesorka na dějepis se mi sice směje, jako majitelce beagla ale musím uznat že popovídat si o hodině angličtiny či dějepisu o svém psu se mi nikde jinde dosud nepovedlo a nejspíš ani nepovede.Nuže, nechť žije vyměňování pejskařských postřehů, zase se někdy ze svého pomyslného hvězdného chodníku štěstěny ozvu.
Možná že to bude brzo, endogennce stačí málo.
Znáte mě...
Mějte se jak nejlépe dovedete, Vážení a Drazí.
Pro zatím se s vámi loučím, zas se někdy ozvu.
Přidávám na konec píseň pro náladu, proto že ta mě v ní udržela a sedí i k metafoře užité v tomto článku a tradiční Motto měsíce :

Život je jako vidle a hnůj.
Musí se pevně chytit a neštítit se ho.


Přidat komentář

Skleněné masky

6. prosince 2011 v 15:44 | Silverstorm |  *Téma Týdne*
Pro začátek bych navrhla, abychom se všichni zamysleli. Kdo z nás nežije pod maskou? Co si uvědomuju, tak já sama mám aspoň tři. Jsou to masky každodenního života, které pouhým okem nemůžete vidět, ale stejně jako při karnevalu nemáte tušení, kdo se pod nimi skrývá.

Člověk každé ráno vstane, upraví se, nasadí masku a vyrazí ven. (Nenechte se mýlit, nemluvím o make-upu.) Znám jen málo lidí, kteří jeden krok vynechají (ne vždy je to ten s maskou. Někteří prostě nevstanou). Když už jsme venku, předvádíme ostatním masku, o které si myslíme, že se bude nejvíce líbit. Představuji si to někdy jako perfektně průhledný kus skla. Roky a roky nám trvá, než jej vybrousíme a vyleštíme k naprosté dokonalosti. Pokud se nám to ale podaří, nosíme pak svou masku o to hrději.

A nyní se zamyslíme podruhé. Kolik přesně znáte lidí, před kterými klidně sloupnete z obličeje tenhle kousek skla a necháte je koukat na to, jací skutečně jste? Doufám, že si každý vzpomněl alespoň na někoho. Pokud ne, koukejte někoho rychle najít. Maska je krásná věc, ale sklo studí. A navíc ve chvíli, kdy vám vaše maska příliš dobře přilne, už se pod ní nikdy nenadechnete. Něco ve vás zemře. Přesněji řečeno zemře vaše skutečné já. Dál už bude žít jen maska.

Naštěstí si neuvědomuji ve svém okolí nikoho, komu by se to stalo, i když pár lidí mělo namále. Dokonce i já. Nenaučila jsem se sundat masku před kýmkoli, nevěřím lidem o nic víc než před tím, ale když se svých masek nedokážete vzdát, musíte je přinejmenším střídat. Alespoň do té doby, než se jich postpně všichni zbavíme. Ale to by nešlo. Tyhle masky jsou totiž symbolem naší civilizace.
Počet komentářů: 3

Drážďanský stres

3. prosince 2011 v 20:43 | Silverstorm |  Alej - Advantaged Lair of Elite Jerks
Náš ročník byl na výletě v Drážďanech. Jedna věta vypoví celý příběh. Ale nemyslete si, byla to docela sranda.

Angel Enigma nejela-tušila, co by ji čekalo, ale já si z těch lidí až takovou hlavu nedělám, protože většina z nich netuší, že existuju. Po třech hodinách ve vlaku a dvou přestupech, které jsem strávila s háčkem a klubkem, jsme dorazili na místo. Krátce a výstižně jsme proběhli místní staronové historické centrum. Ono totiž muselo po druhé světové válce postoupit kompletní rekonstrukci, nálety k němu nebyly příliš shovívavé.

Potom jsme zapadli do muzea hygieny. Několik mnoho podrobně zdokumentovaných nemocí vám na náladě nepřidá, i když je vše popsáno v jazyku, kterému nerozumíte co by se za nehet vešlo. Tak jsme zase vypadli a já před muzeem zhltla část oběda. Bezva věc na rozbouřený žaludek. Dále jsme se rodělili na dvě skupiny- Vánoční trhy a Manufaktura Wolksvagen. Kam šla Silver? Do manufaktury. Věděla jsem, že na tu se mě doma budou ptát hlavně. A když už jsem jednou v Drážďanech...

Jak to tam vypadá si někde najděte, nejsem tu od toho, abych dělala recenze. Ale jedno řeknu-je to jak jiný svět.

Hlavně, že nám pak taky zbyla chvíle na Vánoční trhy.Jen jsme je tak prolétli,ale tohle vím: mají hezčí stánky a širší sortiment. Ceny zhruba stejné.

Ve vlaku jsem už neháčkovala, protože zbytek kupé nespal. Musím říct, že to byl bezva výlet. Hlavně spolužáci, kteří se nalili svařákem. V Děčíně taky někdo hledal Jonáše z naší paralelky. Tvrdili jsme, že ho spolkla velryba, ale nechtěli nám věřit. Snad nezůstal v Drážďanech...
Přidat komentář

Pozdravuj vlaštovky

22. listopadu 2011 v 0:11 | Bea-Mall |  Ámosi "POMLČ"!
Než se mé nepřítomnosti někdo chytne a pokouše či poklove mě. Přišel jsem, uviděl jsem,nepochopil jsem a tak jsem taky odešel....

U Ámosů vše klape.V biologii rozmnožování probíráno tak záživně až by z toho byl asexuální i průřez mého bývalého All Star teamu z Pe3ny-Southu.V Chemii názvosloví,kurňa, čeho že vlastně? V matice absolutní hodnota záporné absolutní hodnoty.Panák Absolut vodky vítán. Ostatně Vy jste vítáni také.... Mrkající

Zdravím.Z kapely se asi brzy vykopnu proto že mi nejde nic než blbě čumět.Na domácí válečné frontě vyhrává Matinka potažmo Ronánek a tak se tomu můžu buď zasmát nebo si pustit žilou.Vzhledem k tomu že jediná žiletka v naší domácnosti je ale růžové jednorázové holítko i tato možnost padá.Námětové hry si nechme na jindy, milé děti. EMOcosplay nebude!

Insomnie stoupá jak divá.Zajímá mě kam bude stoupat až ten spánek vážně vzdám.No uvidíme, v příštím článku vám to určitě napíšu.Pokud to nebude ten na Téma Týdne.Pokud to bude výročka hezky vám to i sesumíruju!

No, každopádně jsem neumřela.Nechystám se.Nechystá se ani zbytek Diamond-Ladies.o je hlavní.
Stay tuned, držte palce. Sayonara, Goodbay nebo snad Nashle?
No, to už je jedno.
Mějte se a pamatujte:

Ironie je urážka v uniformě poklony.

Edwin Percy Whipple
Přidat komentář

Další články

Kam dál



Případné zdroje by měly být v popisu obrázku.Často si některé ilustrace vytvoříme samy.
U těch popisky nejsou.Zajímavé fotky máme z DeviantArtu.Jejich autor je u nich uveden v popisku.
Děkujeme za pochopení.

Na veškeré zde zveřejněné texty,vyjma označených citací se vztahuje autorský zákon.
Kopírování(bez ikony) zakázáno!