Prosinec 2010

Výroční zpráva...cože, za celý rok?!

31. prosince 2010 v 20:00 | Silverstorm |  Výroční Zprávy

To zděšení v nadpisu mi promiňte. Prostě nejsem schopná přijít na to, co sem psát. Ale jsem od přírody velmi zodpovědná (a ironická), takže to nějak zkusíme.

Vymyšlených her:
Asi milion a půl. Plevel má na hry děsnou spotřebu.

Z toho hloupých:
Přes dvě třetiny. Musí být na takové úrovni, aby jim rozuměli i Hlodavci.

Z toho si pamatuji:
Žádnou. Už se těším, až je příští rok vymyslím všechny znova.

Umístění v soutěžích:
Jedno, když nepočítám ty Plevelí. Byla jsem třetí v recitační soutěži. Ze tří.

Přírůstků do mojí sbírky draků:
7. Čtyři jsou obrázky, jeden jsem koupila a dva jsem dělala ručně (a i přesto je počítám jako draky).

Hádek obecně:
Kdo by to proboha počítal.

Z toho s Jezinkou:
Dobře třetina. Zhruba stejný počet jich je se Slečnou T a o zbytek se dělí kolektiv, rodina a členové Plevelu. Je zajímavé, že se statisticky nejvíc hádám s lidmi, které považuji za kamarády.

Váha:
Tenhle rok se stala neuvěřitelná věc. Dvě kila dolů! Bohužel to vypadá, že Vánoce rychle vyváží moje letní hladovění (já nechtěla, byla jsem nucena okolnostmi!).


Depresí:
Nijak moc. Občas nějaká typu: Nikdo mě nemá lád, nikdo si se mnou nechce hlát. Ale z toho se už dostávám docela rychle. Zmínění v předchozím bodě si se mnou hlajou vždycky.

Záchvatů smíchu přímo ve školních škamnech:
Strášně moc! My jsme s Jezinkou taková veselá děvčata! A to přímo v první lavici!

Rány dané i obdržené:
Jeje, těch bylo. A to nemluvím jen o těch kamarádských. Většinu z nich zapříčinil Horský Drahouš, dobrý to kamarád mého bratra. Kéž bych se s ním setkávala opravdu jen na horách. Tam se můžeme vždycky dusit ve sněhu, z toho není tolik modřin.

Knih, co jsem rozepsala, ale nedopíšu:
9. Když já vždycky v polovině ztratím nit.

Největší poskytnutá pomoc:
Bůh ví, že lidem moc nepomáhám. Takže asi mamce, že občas nakrmím chlapy.

Největší mě poskytnutá pomoc:
Určitě když mi Angel Enigma dala místo, kam psát. Za což jí tímto děkuji, ale ne zas tak moc, aby nespychla.

Největší šok:
Upřímně? Že nezabili Harryho Pottera!
Omlouvám se všem, kteří ho mají rádi. Já ho ráda nemám. Několikrát jsem se osobně podílela na jeho ničení. Mám doma překrásně ohořelou stránku z knihy a střep z rozšlápnutého DVD.

Nejhorší období v roce:
První výročí babiččiny smrti. O tom nijak do hloubky psát nebudu.

Nejlepší období v roce:
No, co by to tak... mohlo... být.
Prázdniny! (I když, letní tábor jim trochu ubral).

Nejlepší kniha:
Kedrigern. Má to spoustu dílů, ale já nenapíšu, který je nejlepší. Všechny stojí za přečtení.

Nejlepší film:
Těžko říct. Nejspíš některý z těch kreslených, ale ty se mi líbí prostě všechny.

Nejlepší hra:
No, vyjímečně ta Plevelí. Proč? Hodně velkou roli v ní hrají draci.

To by tak bylo všechno. Zamávala bych roku, který nás právě opouští, ale pokud vyndám ruku z rukavice, asi mi zmrzne. Takže jen tak tiše pozdravím, a zamávám mu až o půlnoci, až před chatou rozdělají silvestrovský oheň. A vám všem přeju Šťastný Nový rok. Zcela bez ironie.
Taky se loučím se svým heslem (bylo to přece jen moje první) a přináším nové:

Mel in ore, verba lactis, fel in corde, fraus in factis.
aneb
Na jazyku med, slova jako sníh, v srdci chová jed, klam je ve skutcích.

Co andělům rok dal a vzal

31. prosince 2010 v 20:00 | Angel Enigma |  Výroční Zprávy
A je to tady, vážení čtenáři, něco na co se vy těšíte a já ne, aneb výroční zpráva za celý rok. Tak abychom už pomalu začali, ne? Řekněme rodiným kruhem.
Počet přírůstků:0. Naštěstí.
Počet hádek:Nízký. Učíme se všichni spolu vycházet.
Počet depresí rodinkou způsobených mě: Nízký. Jejich vztah jsem se naučila neřešit a proti většině jejich pokusů jsem obrněná.
Počet trestů:domácí vězení ani jednou, párkrát pozastavené kapesné, dva tři pohlavky kterým jsem nestihla uhnout.
Počet dovolených: 6. Všechny více méně v klidu.
Svátky: I ty zatím proběhly více méně v klidu.
Dobře, tak přejděme ke zdravotnímu stavu.
Počet návštěv nemocnice:10. Žádná pohotovost.
Počet nově založených karet:3. Ale kde vám neřeknu, nemusíte vědět vše.
Antibiotika:4+celé léto nitrožilně. Nemám jedinou bakterii.
Kůže: Ujde. Šlo by vypadat hůř.
Deprese: minimálně. Vážně se učím sama se sebou zacházet.
Začínáme nabírat na obrátkách, jdeme na téma škola!
Počet zájezdů:2. Lyžak a wales. Nikoho jsem nezabila, tzn úspěch.
Počet konfliktů: mnoho.
Vyhraných: Většina. Už jakou dobu je pěkně a bezestrachu metu.
Prospěch: sestupný. Ale pozitivně se to odráží na stavu depresí.
Konflikty s profesory: byly. Ale nic co by mě ovlivnilo na následující dobu.
No a vezměme si na paškál vztahy!
Kamarádi: zlatíčka. Díky Áje, Jezince, Silver, Žofce a Milly (a nejsou to skutečná jména), a pochopitelně Bee, Rosalinde, Janince a Praguegirl, na které jsem si zvykla čím dál tím víc, se udržuju v chodu. Pak jsem taky poznala penfrienda Beethovena a zintenzivnila skypování se Singuliere. Takže říkám fajn.
Potenciálních drahoušků: 3.
Skutečných drahoušků:0.
Ne, fakt. Mám rozum. Z toho výběru...jsem si vážně nevybrala.
Drahoušků ex:0. Vyplývá z prvního bodu.
Shrnuto: použiju slova královny Alžběty: Better single begger woman than married queen.
Nezapomínejme na uměleckou sféru
Umístění v soutěžích:3
Počet kapitol:12+50 bajtů txt dokumentů vystřižených a nezařazených scén. Článků pro blog nepočítaně.
Počet grafických zakázek:6. 2 firemní, 4 osobní.
Ať nevypadám jako superhrdinka, sečtěme si i ty stinnější stránky.
Ostud: Několik. První - nedokázala jsem udržet chození na cvičák, kde jsem si ostudu urvala svým podlomeným psychickým stavem rovnou několikrát. Druhá - nestihla jsem koupit prvačkám, které mi našly peněženku ani čokoládu. Třetí - nepřehrála jsem Ragnarok. Asi s tím budu muset skončit.
Ale ať se pohneme z místa, jďeme ke sféře zábavní:
Hry: Ragnarok, Drakensang, Petville, Vampire Wares
Knížky: Kafka, Merde, na víc nebyl čas
Seriál: House, NCIS, CSI:Miami, Teorie velkého třesku, IT crowd
Hudba, písničky: Diamondské hymny, If we ever meet again, Linkin Park, Simple plan, Green day, cokoliv přehraného na klavír
Film: Inception,Se7en, Toy Story 3, Záhada Blair Witch
Zábava: fitko, irské tance, do loňského června chovatelna, fotografie,pochopitelně psi, koně a vlastní zvířata, blog
Aktuální rozpoložení: děsně se těší na vánoce
Takže tady máme můj život v několika bajtech. Tak co vy na mě? Jsem magor, co? Takže se s vámi pro tento rok loučím a doufám, že se shledáme v tom příštím. Pro letošek se loučím s heslem zcela příhodným, a to tím se kterým jsme začínali.
Takže vám děkuji za přízeň, bez vás bychom nebyli ničím. Děkuju pochopitelně i diamondladies, bez kterých by tenhle blog nebyl rovněž ničím. Zatím se mějte a v novém roce nashledanou. A proč?
Protože šílenství je také forma umění. 

Co tak asi dělám?

30. prosince 2010 v 22:00 | Silverstorm |  Inside of diamonds
Správně, další článek, který hádá co by se se mnou mohlo dít, aneb o předvídatelnosti rodinných dovolených.

Takže co je to dnes? Den před Silvestrem? Na chatě Rozpadlině vypukly přípravy na zítřek. Někdo, nejspíš já a máma, se vydá do údolí pro rohlíky a veky, někdo udělá pomazánky, všichni půjdou pro dřevo na oheň. Dnešek není nic moc.

To zítra teprve vypukne ta pravá zábava. Ráno z Rozpadliny vylezou lidé v tom nejzářivějším oblečení, které doma našli. Potom procházející cizinci mohou sledovat děti na lyžích, které jsou dvakrát delší než oni sami, dospělé na bobech a ježdících, puberťáky (včetně mě) na čemkoli co našli, od pneumatik až po lopatu. Všechny oblečené v reflexních barvách, v té nejzářivější růžové, zelené, žluté aj. v těch nejpříšernějších kombinacích.

Večer se tohle šílené procesí odebere zpět do chaty. Začnou se mazat chlebíčky, opékat maso, rovnat hranice a všeobecně připravovat na půlnoc. Delší dobu budeme sedět v chatě jako každý den. Ale dětem nikdo neřekne ať jdou spát a nikdo taky spát nejde. Kromě mě pijí všichni nad patnáct. V půl dvanácté vyrazíme ven, zapálíme oheň a Horský Drahouš, rozený pyroman, se postará o rachejtle. Někdo vytáhne kytaru a začneme zpívat hity Karla Gotta. Pak někdo zařve PŮLNOC!, což je všeobecný signál, aby si všichni zkonrolovali hodinky. Pověřený jedinec začne odpočítávat a ostatní se přidají. Po tom co si postěžují, že jejich čas jde o tři vteřiny jinak, a že časomíra je blb.

Potom všichni zařvou ŠŤASTNÝ NOVÝ ROK! a začnou se hromadně líbat, objímat a opíjet šampaňským. A v tuhle chvíli mizím. Stačilo mi to. Teď už to bude jen o pití.

No, a ráno potom... pardon, v poledne potom se z chaty Rozpadliny vypotácí skupina takových trosek, jaké jste ještě neviděli. Kromě mě mají opici všichni nad patnáct. A jak na Nový rok, tak po celý rok.

It's a sin to be good where bad people succeed.

Jen tak si zkroušeně proplouvám životem.

29. prosince 2010 v 23:16 | Bea-Mall |  Výroční Zprávy
Tak,a je to tady.
Za pár hodin budeme všichni o rok starší.
Jsem tu,se svou zprávou pro tento rok.
V okamžiku kdy k nám skoro přichází naše budoucnost se ohlížím s nostalgií abych se sama sebe zeptala jaký byl ten rok,kterému právě ted pomalu ale jistě zvoní umíráček.

Pokud máte dost kuráže,ohlédněte se spolu se mnou....
___________________________________


Leden.
Tento rok pro mě začal jasným poselstvím.Vzpínající se Gína na vodítku a Bobeš odhodlaný počůrat patník stůj co stůj mě málem rozervali vedví.Jen bych mohla vědět co se mi tím snažili říct.
Únor.
Ten je krátký.Omluvte proto můj výpadek paměti.:D
Březen.
V hlavě se mi zrodil plán,vrátit se zpět ke kořenům-tj.k městu ve kterém jsem se narodila.Praha to není.
Květen.
Nejlepší týden tohoto roku-Anglie,deštivé Salisbury.Tajemné Stonehange,tajuplný Longlead Maze...ách.Ánglie.
Červen.
Poslední měsíc s Vikishitkem.To byl rekord v psaní.Tolik stran textu se mi nikdy předtím nepodařilo vyplivnout v 30ti dnech !
Červenec.
Pro někoho ve znamení lásky.Já to nebyla :)Mě stačí Flirtíky a titul lamačky srdcí.
Srpen.
Co se ale nestalo?Ozývá se má minulost.Od března dala pokoj,ale teď už se jí nezbavím.Vlastně není proč.Obvolám kámošky,zapnu skype a icg. Najednou...Se zrodily Diamond-Ladies.
Září.
Se školním řádem to nebude tak valné jak jsem si myslela.S ďábelskou Phoenix na drátě se s tím vyrovnávám po svém.Náš spolek zaujal neuvěřitelný počet lidí!
Říjen.
Milovaní nepřátelé nejspíš jedou na biologický odpad.Čekala jsem to hrozný,ale tohle...
Jejich výdrž bych fakt chtěla mít.Neoddělali mě sice oni,ale semináře..ty to jistěj.
Listopad.
Pokud jsem si doted myslela že je u nás ve třídě pár "blbů"...musí být pár,hodně široký pojem.Chvílemi jsem si připadala jako na exkurzi v diagnostickém ústavu.Věřte mi že příjemná procházka to nebyla..ehm..tedy ..vlastně..není.
A aby toho nebylo málo,přišla jsem o jediného svého,černého a chlupatého spojence.
Tuhle podpásovku bych nepřála ani nejhoršímu nepříteli.Byla jsem uvržena do nepřátelského tábora,a stálo mě sakra sil,to vůbec přežít.
Prosinec.
Se sněhem se dostavuje depka.Nastupuji na mód léčby antidepresivy,ignorace spolužáků a vymýšlení vánočních dárků.Dochází mi že od září píšu jednu a tu samou kapitolu.A radost z toho nemám!Nejspíš je to tvůrčí krize.

Tak.Uff, je to za mnou.Celý dlouhý rok v několika řádcích.
Nemyslete si že by se mi nějak líbil,ale co.Vždycky to může být horší...
Pro letošní rok se s vámi loučím,v tom nadcházejícím přeji jen to nejlepší...a pamatujte:

Šílenství je také umění!

Rok ve jménu modré hřívy...

29. prosince 2010 v 21:21 | She Blue Lion |  Výroční Zprávy
Přeji krásné dopoledne,drazí čtenáři.Čas plyne jako voda..
(ehm,málem jsem napsala "čas plyne jako plyn"ale to by asi nebylo to pravé ořechové že?)
Nějak jsem se..zapomněla u vánočního stromečku.Každopádně..tady máte můj rok,nasoukaný do co nejmenšího počtu stránek.Snaha byla,to mi věřte :))

Vystřídala jsem nespočet manter.
Oblíbila jsem si z nich : Víííítrrrr odvanééééé..... Aneb Áve Comeback!

Snažila jsem se věci řešit rozumem a ne silou.
Rozdala jsem ale i přez svou snahu dohromady 137 "facek" a tři rány pěstí.Ty připadly Šakalce R. Málem jsem jí vymlátila zuby. Nejkurióznější ránou kterou jsem uštědřila byla silvestrovská perda do hlavy podpadkem.Bratránek mě chtěl vyválet ve sněhu ale nepodařilo se mu to!

Milovala jsem a byla milována...
Svědčí o tom,naklizená klec v rohu mého pokojíku ze které na mě kouká králík Juro.
Nevím proč,ale k tomuto předvánočnímu dárečku mi tohle jméno sedí.Jinak je to obyčejný zakrslý králík s bílou srstí a modrýma očima :)Do tohoto bodu také směle zahrnu svůj vztah s Medvídkem Márfim,který je ale již minulostí.Už to ani nebolí.Nahradila jsem ho právě Jurem.

Nenáviděla jsem a byla jsem nenáviděna...
Mohu s klidem napsat "Nenávidím a jsem nenáviděna"
Šakalka R. Žralok a spol.Snaží se nás v S.O.I. eliminovat. Aby toho nebylo na mě a na Siren málo,přidal se k nim před nedávnem i Medvídek Márfy.Jak už jsem řekla.Až bude čas,podrobně tuto etudu zmapuji v rubrice Ghosts of Boyfriends in past... Víc nic.

Abych tak řekla,nějak už si s tím svým bilancováním nevím rady.Doufám že to bude stačit.
Mějte se krásněa já mažu do sprchy a do postele.

Mějte se krásně vážení čtenáři a doufám že nám i pro rok 2011 zachováte přízeň.A abych vás navnadila připojuji své lednové heslo .A když už se nám ten konec roku blíží...zapřemýšlejme si trochu o budoucnosti...
The future starts today, not tomorrow.
(Budoucnost začíná dnes, ne zítra.)

Brzy na shledanou :)

Roční bilance růže z plamenů...

28. prosince 2010 v 21:27 | Phoenix, ta která to tu prý vede :D |  Výroční Zprávy

A je to tady,
moment kterého jste se nejspíše někteří báli.
Phoenix,tedy já,zveřejňuje svou výroční zprávu za rok 2010.

Úvodem bych chtěla zmínit že tato výroční zpráva je necenzurovaná.A taktéž stojí za zmínku že za případné psychické újmy projevující se po přečtení tohoto článku si můžete sami.
Číst pouze na vlastní nebezpečí.

Ps:Ty nápisy jsem dělala jen tak z nudy.
Neděste se :)
_______________________________


A začneme pěkně z ostra:

Má krusta introverta byla pasována na Diamant.Možná za to může sebeodříkání hysterie ale spíš je to Přetvářkou.
Dovedu Šakalce R. šlapat po kabelce s očima smutného kokršpaněla a shovívavým úsměvem.She Blue Lion ze mě vydolovala jak to dělám.Vzpomínala jsem na Lasie se vrací.
Byla jsem donucena ke kresbě stromu.Mají u nás v ústavu smůlu že vím,podle čeho budu souzena.Strom má shnilé a popraskané kořeny,korunu lehce "Šuro" na pravou stranu, je bez listí a na kmenu má několik suků a jednu prasklinu.
Che che che,Ještě bych se mohla od nich nechat vyprofilovat že? Musela bych být s prominutím debil, abych jim ukázala svoje karty.Kdepak.

Zatím mi žádné lentilky nepředepsali.Kdepak,svou zlobu pořád držím na uzdě.Čekám na nejvhodnější okamžik kdy své pomalu se rozpadající okolí dorazím.Moc se těším.Ale jinak už pravidelně, Termoska s Čajem z bylinné směsi,kterou nikomu nevyzradím.Blbá nejsem.I když..za bylinky přece zatím na detox nikoho nezavřeli ne?



Víte, vím jak využít Marfyho v praxi.
Jsem Mrcha a ty mají štěstí.Žeru k všeobecné závisti,co chci,kde chci a kolik toho chci a aniž bych hnula prstem nepřiberu. A taky dovedu lítat dvanáct hodin po závodišti,přičemž sežeru koni pár kostek cukru a jednu mrkev,vypiji trochu vody a nehubnout. Trik je tedy v tom že tyto činnosti střídám.
Optimální váha se mě drží.Děkuji za to svému zvrácenému božstvu :D
Ne neřeknu přesně komu,inkvizice tu sice není,ale jistota je jistota.

Vím na čem jsem.Už šest let.Vím kdo mi chce vrazit kudlu do zad a pro to od něj nic nečekám.A na vrch mám svých podrž tašek tolik že mi stačí se párkrát zaculit a kudlu do zad dostane ten kdo jí chtěl mezi lopatky šoupnout mě.
  • Vím kdo mi vždycky pomůže,vím s kým si můžu promluvit o čemkoliv.
  • Vím ke komu se musím chovat mile i když mi to milé není.Přeci jen,jsou i větší ryby než já.
A samozřejmě mám Diamond-Ladies. Moje holky.Na ty je spolehnutí vždy.

No,ale asi už bych měla začít bilancovat co?
Dobře,dobře.
Na koních : Jezdectví je místo kde se prolíná výhra a prohra.V jedné chvíli ryji obličejem či pozadím v písku a v další stojím na stupínku s Žlutou Flotou a sarkastickou poznámkou k Šakalce R. "Ta růžová ti sluší,má drahá". Pro ty kteří Flotám nerozumí Bílá je za první místo a růžová od šestého místa níže.
V poli domácím:
Spokojeně při úklidu demoluji půlku domu.Raději mě tedy do úklidu moc nezapojují.Sláva!
A jinak? Ať si popovídají s dveřmi mého pokoje.Ta futra to možná zajímá.Mě ne.Spokojeně se navzájem ignorujeme a když ne,vyměním cukr za sůl.Tatínek má slané kafe dvakrát do týdne.Ne,nepřestalo mě to po třech měsících bavit.:D
Na bojovém poli,tj ve školství.
Doporučím vám k Přečtení Mladou Frontu dnes či Časopis ChiliČili. Článek "Ty vole.."
Znám i tu píseň.Sto Zvířat-Ty vole na základní škole.Pohrávám si s myšlenkou do MF.nebo do Čili napsat výpověď z druhé strany fronty.Možná později.Ale pravda to je.Poznala jsem v tom článku Pe3nácký kolektiv.A i ten svůj,díky bohu bývalý.
Blog a jiné internetové kratochvíle:
Howrse.com Aneb nejlepší virtuální stáj světa.Jinak mám také oblíbené autory na
piste-povidky.cz a to by asi tak bylo všechno.Ráda si také přečtu již zmiňované ChiliČili.
Tvorba umělecká i neumělecká:
Tak,to by byl další žrout mého času.Píši svou..ehm...pohádkovou alegorii.Začala jsem v lednu a pořád jí nemám dokončenou.Vždy když už to chci uzavřít rozhodnu se to nebo tamto přepsat a rozšířit.Ráda si taky občas "něco vygrafím" abych nudou neumřela když jsem na cestách a nechytím Wifi.Znáte to.Půlhodina čmárání která odreaguje a pak letí do koše.

No a jinak..ani nevím co nového jsem v tomto roce zažila.K dobru si ale mohu přičíst splnění všech svých malých úkolů které jsem si stanovila Od takového toho standartního "Přežít"až po "doučit se chorvatštinu".

A to je asi tak všechno.Vím že jste překvapeni,ale snažíme se aby každá Výroční zpráva byla jiná než ty ostatní.Jak ta snaha dopadá,to už posuďte sami.
Loučím se s heslem se kterým jsme začínaly.


Šílenství je  také umění.

Pravděpodobnost, že se to stane?

28. prosince 2010 v 20:00 | Silverstorm |  Inside of diamonds
Takže. Právě v tuhle chvíli jsem na horách. Vysoko na horách. daleko od vší civilizace. Jsem na chatě, kde záchodové prkýnko je chycené naběračkou, aby vám nepadalo na záda, kde stolní lampa visí na vidličce zabodnuté do stropu a kde se do okna musí strčit šroubovák, aby drželo zavřené. Není tu ani telefonní signál, natož internet. Takže tenhle článek musel být logicky napsán už dříve. Vlastně už před Vánoci. Tyhle zájezdy probíhají vždycky stejně.

Teď jsme tu třetí den. Tatíka tedy už přestalo bavit jezdit na jedné a té samé louce celý den. U nás je třetí den známý jako den úrazový. Většina rodin to řeší krátkou vycházkou. Podle rovnice Úrazový = Odpočinkový. Tak se většině nehod zabrání.

My, na druhou stranu, podnikáme to nejrizikovější co můžeme. Rádi si hrajeme s ohněm a pokoušíme osud. Tedy tatík to rád dělá. Podle téhle filosofie jsme nejspíš vyrazili na běžky. Minimálně na Sněžku. To se vždycky vstává v sedm, vyráží bez snídaně a vrací se až za tmy. No, minimálně jeden z nás si to užívá. Já to bohužel nejsem. S námi totiž zcela jistě běží ještě jedna rodinka. Tam mají dva syny. Ten starší z nich je starý jako já a říkám mu Horský Drahouš. Na horách jsme se poznali. Škoda, že se nesetkáváme jen tam. On to teď buď žene daleko před námi, nebo je daleko za námi a strašně zdržuje, nebo se pere se svým bratrem a nebo běží přímo vedle mě a celou dobu do mě ryje. Každopádně mi děsně leze na nervy. Odolávám touze shodit ho z hřebene do údolí. Když vydržím dalších pár dní, budu ho moci hodit do Silvestrovského ohně a to už stojí za to.

No, až se večer vrátíme, Drahouš se nejspíš porve se svým bratrem, pak se mnou, pak já se svým bratrem a pak mi všichni najednou. Později večer půjdeme ven a naházíme si sníh za krky. No co. Aspoň že je legrace.

A pravděpodobnost, že tohle vše se skutečně dnes stalo, děje nebo stane? 97% přesně. Ty zbývající tři procenta jsou:
Drahouš je nemocný a nepřijel.
Já, on, nebo tatík si zlomil nohu (se zlomenou rukou se na Sněžku dojít dá).
Taatík objevil novou stokrát lepší a třikrát delší cestu kamsi a vydali jsme se po ní (tudíž se to děje, ale na jiné cestě).

It's a sin to be good where bad people succeed.

Jurášek na příští rok aneb v životě jsou potřeba výzvy

28. prosince 2010 v 20:00 | Angel Enigma |  Přátelé z jiného světa
Aby měl život nějakou šťávu, potřebujete výzvy. Moje nová výzva na příští rok měří okolo dvou metrů, váží přes půl tuny, o ostrosti jeho zubů jsem se přesvědčila na vlastní kůži a o jeho vlastním temperamentu vypovídá už jeho španělské jméno. Křížený andaluský mohutný šimlík na mě na dnešním tréninku zíral se sklopenýma ušima skrz box. Pro dnešek mi bylo sděleno, že to spolu zkusíme jen tak lehce v hale. Jen tak lehce v hale znamenal svižný klus, kdy jsem byla donucena vrátit se k přichytávání nákrčního řemene. No

vý mazlík, ač perfektně přistavený k noze, evidentně nerad chodil na otěži.
Byl to roztomilý trailer pro následující rok. Uvidíme, jak to bude vypadat příště. Řekla bych že ještě že si zvykáme v hale, na jízdárně si nás nedokážu tak úplně představit...teda, představa je jasná vize hlubokého, mokrého písku - a to v té lepší variantě. Jak všichni víme, dostat břevnem do čela není zrovna fajn. Což mě přivádí k tomu, proč se o šimlíkovi bavím jako o výzvě. Po jediném odpoledni jsem rozbitá jako Kábul, pod koleno jsem dostala kovovým stojanem, na patu mi šimlouš šlápnul a do prstu jsem byla bez milosti hryznuta. Pokud následující rok přežiju bez zranění, které by potřebovalo pohotovost, budeme slavit úspěch  Takže už alespoň vím, v jakém duchu se následující koňský rok ponese. Vzásadě si musím vyjasnit, že když se na něj nevydrápu z rampy, někoho požádám, ale dotyčný bude muset na rampu taky. Zkoušeli jsme to v opačném pořadí a namlátili jsme si všichni. Řekla bych, že šimlík nám ještě zatopí pod kotlem. Tak mi držte palce a pamatujte:
"Dreams are like a rainbow. Only idiots think tkat there is something shiny and sparkling what you can just easily pick and take" 
  PS:Pro ilustraci přikládám ilustrační fotografii. Skutečného koníka vám vyfotím po prázdninách. Nebo jinak, někdo vyfotí mě na něm. Ale dopadne to tak, že já budu hubou v písku a v objektivu kopyto.

Yaoi-Na vlastní nebezpečí?

27. prosince 2010 v 13:26 | Bea-Mall |  *Téma Týdne*

Dobrý dne přeji všem...
Prosím o Toleranci.
Pouze vyjadřuji svůj názor.
Nikomu netvrdím že se mnou musí souhlasit.Ale je to můj objektivní názor.A trvám si na něm.
V zájmu politické korektnosti blogu upozorňuji že můj článek má být zábavný.
Za případné újmy po jeho přečtení si ručíte jen vy sami.

Zkrátka a dobře Čtení na vlastní nebepečí.
_________________________________________

Řekla bych že všem kteří hodlají Yaoi urážet můžu říct :"Já vás nenutila to číst."

Já Yaoi respektuji. Yaoi k japonsku patří. A my Češi s tím nec nenaděláme.
Samozřejmě můžete mít rádi Japonsko a nenávidět Yaoi ale je to jako by jste měli rádi Sushi  a nenáviděli rýži bez které  by asi Sushi nebylo Sushi.

Já sama si myslím že Japonská kultura je uchvacující.Staleté tradice,čest a uchvacující myšlenky.
Jako Jing a Jang.
A kdo je kladný?Kdo záporný?
Víte to?
A kdo vám dal právo to určit?
Anime a Manga.
Jistě obličeje s nerealistickýma očima.Bla bla bla.Ale podle mě jsou úžasné.Proč ?
Vyjadřují emoce.

Doufám že v tomto státě není
Homosexualita
považována za  trestnou.

Yaoi je totiž o homosexualitě.Ne není to pornografie (většinou).
Jedná se o manga román,který se zaobírá láskou mezi dvěma chlapci.
Někomu to může přijít odporné.U jiného toto nevzbudí žádné emoce.Někoho to uchvátí.

Já jsem si kupříkladu oblíbila Poterrovskou Yaoi FanFiction.
Jistě,jen do mě.Ale co.Harryho nezabili tak mu alespoň obstaráme zajímavou budoucnost,no ne? Ne,nemám proti němu skoro nic.Jen mě bůhví jak neuchvátil.
(Zvláště pak Blanch píše skvěle.)

Myslím si že v dnešní společnosti která se snaží být tolerantní
(přeci jen máme svobodu projevu,že ano?) není Yaoi a ani homosexualita nějakým problémem. Když může mít Dámská literatura Bertrici Smallovou s jejími Divokými kráskami,které v jedné knize dokáží zasvětit člověka do tajů pohlavního styku,proč nemůže mít Japonsko a jeho Fanoušci Yaoi ?

Myslím si že sex je přirozený.Proč ho cenzurovat? Vždyť to už můžete nařknout z kažení zvířecích mravů i Šimpanze Bonobo kteří si kopulačními pohyby a sexem určují společenské postavení. 
No a co ? Tak holt "Šuká kámen cihlu". Jednou tu máme svobodu slova, měli bychom její následky tolerovat.

Ale Yaoi není jen o sexu.Je o lásce,o citech.O bilancování mezi zakázaným a nakázaným.
Děkuji za pozornost.Konec hlášení...

Hřejivé setkání s rodinou

26. prosince 2010 v 20:00 | Silverstorm |  Inside of diamonds

Maminka šla na večeři s kamarádkami. Ajťák šel zase ke kamarádovi hrát hry. Mě s tatíkem poslali za babičkou a dědečkem na zdvořilostní večeři a donést jim dárky. Tak jsem skončila na celý večer v jedné místnosti s dvěma lidma, s kterými si nedokážu povídat. S dědečkem si povídám jen tak trochu, ale pořád víc, než babičkou nebo tatíkem.

Co je horší, babička vařila. A ona vařit neumí. Já si na jídlo většinou nestěžuju. Už jedenáctý rok se stravuju ve školní jídelně. A ještě jsem neumřela ani na otravu jídlem, ani na podvíživu. Ale ona vážně vařit neumí.

Pamatujete si tu půlku prasete, co tatík koupil? Část z ní dostala babička. A část z ní nám dala k té večeři. Ne, že bych něco měla proti masu, ale vepřové už mi skoro leze i ušima. K tomu nám dala knedlíky, které se jí upřímně moc nevydařily, a zelí. To bylo zjevně kupované, protože bylo jedlé. Jako moučník nám naservírovali jakýsi pudink. Na povrchu byly vidět piškoty, Pod povrchem byly kompotované třešně. Kdyby ty třešně byly vidět, nikdo by to nejedl. Měly pochybnou barvu, podivnou konzistenci, velké pecky a téměř žádnou chuť. Ale když se to pořádně zapláclo šlehačkou a karamelovou polevou, dalo se to sníst.

Pak přišly na řadu ty dárky. Tedy jeden. Ten největší. Tiskárna. Moje rodiče jim koupili tiskárnu. A tatík, jakožto technický fanatik se jí pokusil zapojit. Tak jsem strávila zbytek večera zamotaná do kdovíjakých drátů. Tatík nakonec usoudil že na to nemá, a tiskárnu zapojí a nastaví Ajťák. Někdy jindy. Což je dost relativní pojem, ale babička, se svou pevnou rukou a ještě pevnějším vedením rodiny, ho k tomu snadno, a už brzy dokope. Bez jakéhokoli tělesného kontaktu.

It's a sin to be good where bad people succed.

Krásný dáreček od ježíška....

24. prosince 2010 v 23:37 | Bea-Mall |  Nezařaditelné..

Jak už jsem tu někde kdysi dávno zmiňovala píšu obsáhlý příběh.
Je to můj malý ,soukromý román-řeka.
Kreslím k tomu mapy,
rodokmeny veršuji věštby...
Je to pět let konstruktivní práce.

A je do toho zapojeno moje alterego.
Je totiž hlavní postavou a zároveň vypravěčem :)
Docela zvláštní..popis, že?
________________________________


Dlouho,dlouho jsem na suchu.Ne že by došla inspirace.Jen prostě potřebuji napsat jeden "kousek".Tím kouskem je pouho pouhá bitva o hlavní město ve které figuruje asi okolo dvaceti draků.Pro mou bujarou fantazii žádný problém.Obyčejná vizualizace při vhodném hudebním podkladu.To už ale problémem je! Tarja,Evanescence,Within Temperation, Exist Trace, Versailles, X-ray Dog.A z toho si mám vybrat?! Chci něco...uhrančivého,rychlého ale ne moc.Chci aby v tom bylo několik rozdílných melodických linek...Prostě mám hrozný nároky.

Hledala jsem a hledala...až jdem se dneska překlikla na Youtube a najela mi k přehrání píseň Sleeping Sun od Nightwish. A...Nejspíš jsem dostala ten nejkrásnější dárek od ježíška.
Inspiraci.

Konečně mě napadlo..jak se skrz pasáž,kterou nemohu vypustit a která mi jaksi taksi nejde napsat prokousat..řekněme obklikou. Tak.Doufám že i vy jste s dárky od Ježicha spokojení...
Já tedy ano,i přez to že jsem žádný z těch které byly (hmatatelné) pod vánočním stromkem v tomto článku nezmínila. :) Dodatečně všem přeji Štastné a Veselé Vánoce a Někdy příště na shledanou :))

Vážně jsme ty dárky rušili?

24. prosince 2010 v 23:19 | Silverstorm |  Inside of diamonds
Součástí letošních Vánoc byla u nás dohoda, že si nebudeme dávat hodnotné dárky. Kdo to vymyslel? Tatík. Nedá se mu bohužel moc věřit. Já jsem se naštěstí pojistila, a dárky nebyly nijak zvlášť hodnotné (vlastně jsem každému dala kus papíru), ale citově docela cenné. A dobře jsem udělala. Pod stromečkem (plastový, skoro starší než já. Potvrzuje, že i umělé stromky mohou opadávat) bylo méně dárků než obvykle, ale ani jich nebylo málo.

Ježíšek jsem u nás já. Rovná se, roznáším dárky pod stromečkem mezi členy rodiny. A dělám to, protože jsem nejmladší. Nevadí mi to, můžu si tak zkontrolovat, kolik dárků kdo dostal (to samozřejmě nedělám. Ale mohla bych).

Navzdory dohodě popírající cenné dárky, jsem dostala dárků vcelku dost. Pro ilustraci dodávám seznam, ať víte, jak u nás vypadají Vánoce, a jak mě ta moje rodinka má ve skutečnosti ráda. Vesměs jsou to nedůležité věci s žádným praktickým využitím, které dokazují, že kluci si vzpomněli už měsíc předem (objednané po internetu). Takže ten seznam:

Mikina. Je vážně hezká. Tuhle bych mohla narozdíl od té loňské i nosit.
Visačka na kliku Nerušit, dospívám. Kdyby u nás tyhle věci všichni neignorovali...
hmm... Přelévací hodiny. Něco jako přesýpací, ale na bázi tekutin.
6 párů náušnic. Ještě jedny a můžu si je označit Pondělí, Úterý... Jako Mr. Bean spodky.
Sadu 500 C. Stará dobrá céčka. Netuším, kde je kdo schrastil, ale legrace si s tím užiju hodně. Jak málo stačí...
Něco jako ježdík, jen je to kulaté a polstrované. Na Silvestra se mi to bude určitě hodit.

A to je vše, přátelé. Celý náš den probíhal nad očekávání klidně, vyjma obvyklé hádky, jak zdobit stromeček. Teď jdu ale rychle spát. Jinak mě rodiče vytáhnou na půlnoční a to se mi nechce. Doufám, že u vás to také nebylo nijak strašlivé. A příště už si zase budu stěžovat, slibuju.

It's a sin to be good where bad people succeed.

P.S.: Ajťák dnes experimentálně zjistil, že ježek v kleci se nedá vyndat z klece pomocí návodu v Rychlých šípech. Chudák kluk to bude muset vyřešit sám.

oblíbily jsme si psychologii a psychiatrii.

23. prosince 2010 v 20:42 | Phoenix |  Autopsycholožka?
Dobrý večer,vážené čtenářstvo,hlásí se vám Velká Šéfová,tohoto blogu.
Tentokráte z Jihočeského Kraje.
Jsem holt, béstie a na vrch přelétavá. Ráda bych všem popřála klidné a mírumilovné prožití vánočních svátků.To zda se o ironii jedná či nejedná už si vyberte sami :)

Tento článek bude pouze "informativního charakteru" . V televizi zase prdlajz dávají,v domácnostech vrcholí finální přípravy na zítřejší Štědrý večer.

Tento článek bude informativní..a jelikož mám na plotně kapra vezmu to hopem.

  1. Přeji vám jménem Diamond-Ladies "Veselé Vánoce a vše nejlepší do nového roku" .
  2. Tento článek vás má na "něco" připravit. více v dalších odstavcích.
Odstartovala to Angel Enigma svým článkem Autopsycholožka Sobě plavě dorazila Vánoční Psychologií a korunu tomu všemu nasadila Bea-Mall tím že na úspěšnou sabotaci Vánočních Svátků se připravuje antidepresivy.

Já abych z toho nebyla zblblá.

A tak tedy já...
Diamantové Kladivo,to teď dorazím tím,že vytvořím rubriku Autopsycholožka? .
Do této rubriky je přispívání nepovinné.Aby mě Ladies nenařkly z toho že je chci sedřít z kůže.Proto že od nového roku....Bude povinný jeden článek pro jednu Adminku na 14 dní!
Ano,čtete správně. Tak že She Blue Lion a Siren můžou začít remcat. :) Chudinky...mají práci s tím napsat jednu výroční zprávu za měsíc.Kdyby jste četly ty e-maily kterými reagovaly na to že v té výroční zprávě co teprve přijde mají hodnotit celý rok,a nejen prosinec :D hahaha..Výbordelně jsem se bavila :D

Tak.to je asi tak vše.Mějte se všichni krásně..zachovejte nám přízeň....
A brzy neshledanou!
Vaše Phoenix...

Vánoce s psycholožkou Angel a mladou Enigmou

23. prosince 2010 v 20:29 | Angel Enigma |  Autopsycholožka?
"Šťastný a veselý!" S červenou špičkou nosu, černou čepicí na hlavě a širokým úsměvem se opět protáhla ke mě do kanceláře. Nemám ráda výraz ordinace-lidé se kterými pracuji nejsou přeci ve většině případů nemocní. Přehodila si kabát přes židli a posadila se proti mě. "Myslíte, že bysme to mohly dneska zkrátit? Ještě nemám dárky..."
"Jo, jasně,"odpovídám jí. "Jsi tady jen abych mohla napsat do školy žes tu byla. Jen mi řekni, jak zvládáš? Co kolektiv?"
"Zvládám více méně a kolektiv stále neexistuje."
"Nedali si alespoň před vánoci pokoj?"
"Myslíte, že jim je něco svatý? Ale kde by se vzalo...Co vy, jak se máte?"
"Dobře, děkuju. Trochu spěch, ale jinak fajn."
"No kdo ho nemá, že jo..."
"Jo,to máš pravdu. Co doma?"
"Více méně klid, snažíme se všichni."
"Těšíš se na Vánoce?"
"Oni si myslí, že je to dětinské,ale ano těším. Baví mě pouštět svíčky, zdobit dům a  falešně zpívat koledy."
"Myslíš, že je to nebaví?"
"To víte, že baví. Jsou to přece taky lidi. Jen..."
"Jim přijde hloupé se pro něco tak obyčejného nadchonut, viď?"
"Přesně! Jak kdyby to nebylo dost dospělé, nebýt v depresi. Jako kdyby radost ze života mohly mít jen děti. No není to praštěný?"
"Je to zvláštní, to ano."
"Takže je to i z psychologickýho hlediska praštěný." 
"To jsem ne..."
"Neřekla, ale chtěla."
"Enigmo!"
"Dobře, vy jste tady psycholožka."
Prvně za dnešní den jsem se od srdce zasmála.
"A ty bys chtěla být..."
"Taky psycholožka? Možná, ještě nevím. Ale víte co? Já se na to docela těším. Neidealizuju si něco jako že si budu moct dělat co chtít až budu dospělá, vím že si budu muset vydělávat, starat se o sebe a podobně, ale já se na to těším."
"Vážně? No, já bych chtěla být mladší. Ale na střední znova bych teda nešla."
Zakřenila se.
"Se vám nedivím. Těším se na to, jak budu sama, samostatná, volná mladá dáma. Ale udělám si zbrojní pas."
"Proč prosímtě?"
"Víte co, samotná holka se s malorážkou cítí bezpečněji..."
"Myslíš, že pěkná a chytrá holka jako ty by zůstala na ocet?"
"Ale já chci zůstat sama! Jedině, kdybych potkala toho úplně pravého a jediného,rozhodně nebudu s někým chodit jen abych s někým chodila...Ale to už melu z cesty, co?"
"Vůbec ne, pokračuj."
"Není kam, co na tom. Vy to přece víte. Taky nejste vdaná..."
"Můžu hádat? Nemám prstýnek."
"Ne."
"Chybí tu fotografie."
"Ne."
"Nezmínila jsem se."
"Ne."
"Nechám se podat, už fakt nevím!"
"Máte na diplomu stejný jméno jako na vizitce. A tohle všechno k tomu."
"Teda ty mě dostaneš vždycky."
Začínám zjišťovat, že k tyhle holce jméno Enigma vážně sedí.
"Proboha, to je hodin. Musím pro ty dárky!"
"Utíkej. Ráda jsem tě zase viděla."
"Já vás přece taky. Chodím sem ráda."
"To jsi asi jediná, víš to?"
"Už si začínám zvykat."
"Počkej! Tohle máš...jen takovou pitomost k vánocům."
"Jé, děkuju..."
Rozbalila balíček a fascinovaně si prohlížela ježka v kleci.
"Teda...jak víte že miluju hlavolamy?"
"Jsem přece psycholog."
"Počkejte, já tu pro vás přece taky něco mám."
Vyhrabala z batohu papírovou taštičku a podala mi jí.
Vybalila jsem z ní voo-doo panenku v kostýmu anděla.
Přečetla jsem si jmenování.
"...vám pomůže létat, když vaše křídla zapomenou. Ten je úžasný. Jak jsi věděla že mám ráda anděly?"
"Jsem přece...no to je jedno."
"Kam jdeš teď?"
"Asi na staromák, tam jsou nadšený lidi z vánoc jako já."
"Sama?"
"Nepůjdete se mnou?...proboha to bylo asi trapný, to jsou ty vánoce..."
"Ne, vůbec, v pořádku. Když nad tím tak uvažuju...dáš mi pět minut? Pro dnešek zavřu krám."
"Klidně deset."
A věřte mi, od té doby co jsem se odstěhovala od rodičů jsem na takhle krásných vánočních trzích nebyla.

Sladké Vánoční přípravy

23. prosince 2010 v 20:27 | Slverstorm |  Inside of diamonds
Konečně! Blíží se Vánoce!

U nás doma nastal samozřejmě neskutečný zmatek. Tatíka jsme dnes neviděli většinu dne. Je zastupitel, a chudáček musel celý den někde hlasovat. Ajťák se vrátil ráno od kamaráda, s kterým hrál celou noc hry. Já a mamka jsme se vrhli do pravé předvánoční práce.

Začalo to nákupem. Nešlo o dárky, ty jsme zrušili, ale potřebovali jsme pár věcí na zítra. Jako třeba majolku do salátu a kapra.

V obchoďáku jsme samozřejmě dle maminčina zvyku koupili těch šest položek ze seznamu a k tomu dvacet dalších, kdyby náhodou. Cestou domů jsme se stavili pro kapra. Vzali jsme takového menšího. Má tři kila. Cestou domů mamce došlo, že je to bezšupináč. Horror! Co dáme pod talíře? Musíme přece dodržet tradici! Řekla jsem jí, že kdyby si všimla dřív, mohla jsem jí posbírat šupiny kolem toho stánku, když už se na kuchání stejně nemůžu dívat. Naštěstí není cholerik, tak to překousla a řekla, že nám tam případně dá každému desetikorunu, ale že nějaké šupiny nejspíš najde.

Tak jsme se vrátili domů a vzhůru do práce. Já se začala energicky vrtat v těstu na vosí hnízda (nebo včelí úly, jak kdo chce), a mamka se věnovala salátu. To jsme vydržely až do okamžiku kdy přišel tatík a začal řvát, že mu nepřišel nějaký balíček. Já jsem ale už týden v ignorujícím módu, přece si nenechám kazit Vánoce. Tak jsem vesele dodělala hnízda a mnohem energičtěji se vrhla na zbylou polevu. Potom následovala lehká večeře (téměř dietní). S mámou jsme ještě namočili marokánky do čokolády a já se postarala o zbytky. Zase. Pak si říkám, proč přes Vánoce vždycky přiberu.

Pak jsme samozřejmě udělali ještě pár druhů cukroví. Celkem máme letos 16 druhů. To je nejvíc co pamatuju. A já vždycky likviduju zbytky. Sladké zbytky. Sladké přípravy. O to sladší, že se nemusím bát, že by mi zítra cpali kapra. Tatík totiž před nedávnem koupil od známého půlku prasete, takže já a Ajťák budeme mít zítra k večeři řízky. Miluju postní jídla.

It's a sin to be good, where bad people succeeds.

Kdo z koho-aneb vánoční úklid...

22. prosince 2010 v 22:37 | Phoenix |  Inside of diamonds
Dnes jsem úspěšně přežila nákup vánočních dárků s krutobratrem a na vrch se mi povedlo vánočně vyzdobit byt,uklidit a nezabít se u toho.A věřte mi že s tím posledním jsem měla nejvíc práce.

Ono se to řekne,utřít prach.Ale když máte v obýváku černou lakovanou stěnu která je navrch prosklená a ještě jednu zrcadlovou skříň...leštíte až nevíte čí jste a aby jste si u toho nepřipadali jako tupci prokládáte to vyklepáváním koberců a užíráním karamelových salonek.

Je až neuvěřitelné jak mě dokáže rozčílit fakt že sotva setřu centimetrovou vrstvu prachu,už je znova usazená na ploše ze které jsem jí setřela.

Takové vytírání se u mě taktéž rovná těžkému úkonu.
Smetu z inkriminované plochy směti a podobné blemcajzy které jako by se snad samovolně u nás doma vyráběly a když sama sobě v otočce div nepodrazím novy mopem,co nevidím?
Smetí na podlaze! Ne,nevzteknu se.SilverStorm má Sušené Žáby,já mám kolekci která má viset na stromečku.Po pravdě přiznávám že na něm viset nemůže.Hádejte proč

Letos jsem se snažila z křiklavých kýčů co se u nás běžně na umělou megeru,které přezdíváme vánoční borovička,věšet jen "decentní" barevné kombinace.Zvolila jsem standardní červeno-zeleno-zlatou kombinaci,a vypadá vkusně.Narvala jsem nahoru na špici červenou hvězdu,a různě po stromečku bílé skleněné koule s červeným pruhem a zlatými lesklými proužky. Jsou ve dvou velikostech a doplnila jsem je dřevěnými malinkatými andělíčky.Přez to přez všechno je červený vánoční řetěz.Bohužel,svítidla jsem umístit musela ale díky bohu pro mě,celkový dojem moc nekazí.
Tak jen doufám že jsem nepřestřelila

Vrcholem celého dne pak byl nákup s krutobratrem a během kterého jsem do sebe narvala tvarohový řez a nalila jsem do sebe jednuhorkou čokoládu De Luxe.MŇAM!
Věřte mi že bodla.Proto že i takové Fénixí ohnivé bestii,jako jsem já, může být zima.

Nikoho pak ale nemůže překvapit,že jsem v návalu aktivity zlomila násadu mopu kterou jsem srazila křeslo,přičemž jsem spadla s elegancí tunového balvanu do krabice,ve které zbývaly asi dvě ozdoby.Ted z nich zbývají tak akorát střepy.
Doufám,že u vás probíhají poslední přípravy na vánoce,poněkud lépe než u nás.Mějte se krásně,zachovejte nám čtenářskou přízeň.Pro zatím se loučí vaše Ohnivá Bestie - Phoenix.

So this is christmas

22. prosince 2010 v 15:29 | Angel Enigma |  Alej - Advantaged Lair of Elite Jerks
Dámy a pánové, vážení čtenáři, na vědomost se dává, že mi přesně za 120 minut a teď už jen 30 sekund začínají vánoce. Dnes jsem naposledy vyrazila do lairu. Vzhledem k tomu, že už přes týden anoncuju, že za zdvořilostní dárky budu střílet, vážně jsem žádné nedostala, což mě těší. Naopak mé voo-doo panenky měly vcelku slušný úspěch. Naposledy v tomto roce jsem se podívala do falešných tváří mých spolužáků. Návštěvou nás poctil i dobytek Poblitec, který mi sice věrnou imitací dávení zkazil chuť na něčí cukroví, ale ono možná líp. Co kdyby někdo zrealizoval můj původní plán a vylepšil cukroví gutalaxem?
Takže, odcházeje z lairu, pobrukujíce si falala a posílajíce za hopperkou, která mě evidentně drbala s některým ze svých klientů, pardon, amantú, nepříliš lichotivá slova, si začínám uvědomovat, že je v tomhle roce 2010 vidím naposledy. Celé vánoce bez nich. A že si je hodlám užít. Doufám, že i přesto že většina článků v následujícím týdnu bude přednastavována, s námi udržíte krok a doufám že už se náležitě těšíte na naše výroční zprávy. Zatím se mějte nádherně a šťastné a veselé!

Vánoční divadýlko II

21. prosince 2010 v 13:38 | Silverstorm |  Alej - Advantaged Lair of Elite Jerks
Už jsem se před pár dny zmiňovalam že se má třída účastní finále volleyballového zápasu. Dnes so řečené finále odehrálo, a má třída měla celý den volno. A, velké překvapení, já jsem během sedmi vyučujících hodin neviděla tělocvičnu ani z dálky a spolužáky jenom z dálky. Vlastně jsem celý den seděla na lavici v naší kmenové třídě, Jezinka seděla na židli o kus dál a Ayu čmárala po tabuli. Její umělecká díla z mokrých kříd jsou nezapomenutelná. Jezinka má téměř 13-ti minutové video, jen o Ayu jak hopsá kolem tabule a věnuje se svému umění. Moje video by bylo ještě delší, ale můj telefon prohlásil, že se mu nevejde do paměti a smazal ho. Hajzlík.

Je docela zajímavé, že jsem dnes šla do školy jenom proto, abych si četla a sledovala někoho, jak dělá blbosti. Ano, mohla jsem jít do tělocvičny a morálně podpořit svou snažící se třídu. Ale jim by to nepomohlo a mě by to morálně rozložilo. Vážně nechápu, co se některým lidem líbí na těhle zápasech. Diváci stejně jen pozorují několik lidí na opačných stranách sítě, kteří se snaží pozabíjet míčem. Nebo sledují, jak je jejich třídní tým drcen na kusy lidmi o několik let staršími. Podle dokonale informované Jezinky jsme dnes skutečně porazili jen Kvintu. Septima i Oktáva nás roznesli na kopytech.

A to je další důvod proč jsem v tělocvičně nebyla. Oktáva. Možná bych se šla podívat, jak nás drtí cizí lidi, ale to, že nás pomohl zničit Ajťák, můj pohybově nepříliš nadaný bratr, bych už asi neskousla. Nechápejte mě špatně. Já jsem v podstatě ráda, že jsme prohráli, ale moji spolužáci mi už tak navrhovali, abych mu třeba zlomila nohu. A to já nemůžu. Můj psychický stav by to zvládl, ale musím si udržet alespoň nějaké morální zásady. Jinak by byl ohrožen život jich všech.
Všech!

It's a sin to be good, where bad people succeeds.

Los Psychós

20. prosince 2010 v 20:26 | Bea-Mall |  Inside of diamonds
Zasněte se prosím spolu se mnou.

Sedím v lavici.
Nevidím nikoho z těch nuzných mizerů.
Hřib se nešklebí,Rýč nemá spoustu svých jedovatých keců a nikoho neirituje moje sako.
Nikdo nemá vánoce z toho že se přihlásím.
Nikdo mi nenadává do Valacha nebo snad krávy.
V hodině je dokonalé ticho.
Nese se jen hlas učitele který vykládá matematiku tak abych jí pochopila...
Dobře.
U té matiky,to už jsem z toho udělala ehm..řekněme utopii.
Já vím,já vím :D
_______________________

Kde broučci štěbetají

20. prosince 2010 v 19:02 | Silverstorm |  Alej - Advantaged Lair of Elite Jerks
"Dobré ráno sluníčko! Vstávat a zářit!"

Zhruba tímto výrokem jsem dnes ve třičtrvtě na sedm přivodila svojí mamce infarkt, když mě šla do pokoje vzbudit. Chudák není zvyklá, že ráno, a v zimě tuplem, vstávám sama od sebe a ještě s úsměvem na rtech. Taky mi to řekla, ale mojí náladu mi nemůže nic zkazit. Dnes byl poslední den, kdy se učíme, já mám hotové všechny dárky (napsat pět básniček s vánoční tématikou? No problemo, dejte mi dvě hoďky) a nouzovou krabičku pilulek ze sušených žab, kterými jsem se pro jistotu předávkovala už doma. Jsem tak neuvěřitelně nadopovaná cukrem, že bych dnes přestála i kdyby nás přišel do Lairu učit velký růžový slon s vrtulkou na čepičce. Stále s úsměvem. Je to, přiznávám, hlavně kvůli zmíněné krabičce. Sušené žáby hodně podporují teorii, že v životě každého člověka se může stát něco hezkého, když se dost snaží. Já si tím svým snažením vypěstovala závislost, která mi vůbec nevadí. Jsem cukroholik.

Abych neodbíhala. Po tom, co jsem vzkřísila mamku a svou dobrou náladou jsem jí zapříčinila depresi na celý zbytek dne, jsem s úsměvem vyrazila do Lairu. Už z téhle věty můžete poznat, jak příšerně jsem byla nadopovaná. Spolužáci jako by mi dnes vůbec nevadili. Jako by nebyli. Zvláštní. Obvykle nebývám tak mimo. Test na biologii. No a? Tak si k těm špatným známkám přidám další. Běhěm jedné přesávky jsem se sešla s Jezinkou. Vyndala jsem svojí nouzovou krabičku a ona, protože už dostala dárkem... Pardon, dárek, vyndala svojí sklenici. Za chvíli se k nám přidala Ayu se svojí dávkou. Tak jsme tam chvíli seděly a jak tak držím v tlapkách tu krabičku, usmívám se a pohupuju se, Jezinka prohlásila: "Teď už vím, jak vypadá předávkovanej žabí závislák."

No a pak to přišlo. Hlas naší češtinářky mě vytrhnul z... jak to nazvat... transu. Rozdala nám slohové práce a právě vypichovala naše gramatické i stylystické chyby. Na tabuli bylo napsáno:
býlá stavba
mezi učebnamy
v křídle budovi
dvoukřídlími dveřmi
mím oblíbeným místem
vstoupiliste
ve chvíly
park, kde jsou rybičky
chodba situovaná v zelené barvě
vydáme se pryč k učebnám
jedinou vyčnívající věcí je vstup
broučci štěbetali
Když jsem to dočetla, málem jsem pukla smíchy. Jak mohlo moje spolužactvo něco takového natropit? Jsme přece elitní gymnázium, jsme sexta! Pravda, já měla ve slohové práci také chybu. Napsala jsem Červená lhota. S malým L.

Stále s úsměvem.

Potom už se toho nic moc nedělo, tedy pokud je důvěryhodný názor člověka, který polovinu dne strávil v transu s krabičkou domácích cukrátek v rukou. Zítra hrajeme finále volleyballového turnaje, a já budu celý den zalezlá v nějaké učebně. Krabička u toho pochopitelně nebude chybět. A právě tak nebude chybět Jezinka. A mě je to jedno.

Právě teď jsem dokonale spokojená. A v uších mi zní jeden hloupý a krátký, ale neuvěřitelně rozkošný příběh.

Tak jsem dnes prošla dvoukřídlími dveřmi mezi učebnamy do býlé stavby, která je mím oblíbeným místem. Vstoupiliste vy a prošli jste chodbou situovanou v zelené barvě. Stojíme v křídle budovi, kde je jedinou vyčnívající věcí vstup. Vydáváme se pryč k učebnám. Najednou se ocitáme v parku, kde jsou rybičky. V té chvíly začínají všichni broučci štěbetat.

It's a sinto be good, where bad people succeeds.


Případné zdroje by měly být v popisu obrázku.Často si některé ilustrace vytvoříme samy.
U těch popisky nejsou.Zajímavé fotky máme z DeviantArtu.Jejich autor je u nich uveden v popisku.
Děkujeme za pochopení.

Na veškeré zde zveřejněné texty,vyjma označených citací se vztahuje autorský zákon.
Kopírování(bez ikony) zakázáno!