Prosinec 2010

Malá a roztomilá lekce sabotérství...

20. prosince 2010 v 7:00 | Bea-Mall |  Inside of diamonds
Tak a je to tu!

Fánoce sou tady!

Coca colu si samozřejmě vychutnám...
Ale toho jejich hnusnýho tlustýho Santu
ať si nechají od cesty.Zpívá falešně!
(zvláště pak když má skoro vybité baterie)

Jak již psala Angel Enigma...
Hodlám letošní vánoce sabotovat.
Proč?
Proto že to pro mě bude akorát zbytečná práce která bude odměněna kyselými obličeji,zkaženými svátky a eventuálně kostí v krku...
A aby bylo jasno ani o jednu z těchto věcí já nestojím!

A už vůbec nestojím o komandaci ze strany mé matičky které se mi ale dostává
přehršel a to pak zvláště o vánocích.Loni jsem se snažila aby si rodinka vánoce užila
ale nervy jsem z toho měla v kýblu.Ted je mi prostě jasné že jsem
naprosto nenapravitelně zkažená...a podle toho se taky budu chovat.
Když oni můžou štvát ve jménu vánoc mě,budu já štvát ve jménu vánoc ostatní.
Proto že když oni můžou štvát mě...Tak já taky pro pobavení své budu reagovat.
Jak řekla Angel Enigma...Bea-Mall popustí uzdu své méně příjemné stránce osobnosti.
Aneb...
Sabotuji vánoce!
Sežeru cukroví a schválně budu zdobit stromeček aby s tím má matička nesouhlasila...
Proto že když s něčím nesouhlasí tak se vzteká nadává..a takový pronadávaný štědrý večer v rodiném kruhu..to potěší.

Jen aby jste věděli...Matinka nesnáší Tarju Turunen.
A Tarja Turunen má CD vánočních hitů které jsem si před nedávnem nahrála do MP3ky.
To znamená...že budu zpívat a nebo tyto vánoční šlágry pouštět.A to nahlas.Když mě matka může mučit koledami v podání dětského zboru chlapečků které museli přinejmenším vykastrovat...tak já budu mučit jí. A CD  "Henkäys Ikuisuudesta" 
mi k tomu pomůže. :D
Pokud to nebude stačit..Pověsím prádlo, vstanu uprostřed Štědrovečerní večeře od stolu a na vrch...Na vrch si budu pouštět Křečka-Mirečka z ComeBacku a taky budu nahlas zpívat Ozzákovy Rolníky!

Proto že jsem se prostě rozhodla že alespoň jeden den budu mít na vrch já.Nad všemi.
Prostě...popustím uzdu své potlačované a velice otravné části mé osobnosti :)
A ted mě tak napadá..taková krásná aprílová akce pro ty moje školní LowUíÍíÍsQy.
Jé,to bude radost :)
(Detaily sem napíšu až po akci.On by si to někdo z nich mohl klidně přečíst)
Tak držte palce,drazí čtenáři.... :) Doufám že nepotřebujete plánovat podobnou sabotérskou akci,a pokud přeci jen ano..Přeji vám v Sabotování obrovskou spoustu zdaru!

Zase votravuju...

19. prosince 2010 v 22:49 | Bea-Mall |  Inside of diamonds
Dobrý večer,vážení čtenáři.Než se pustím do článku chtěla bych věnovat jedno velké DÍKY krutoSestře. Úžasné odpoledne,horké maliny s vanilkovou zmrzlinou a hlavně dovádění mé první cvičitelské úspěchy v oboru kynologie mě naplnily euforií,kterou v sobě hodlám hýčkat a skladovat.Na Vánoce jí bude potřeba.To co bylo před úžasným odpolednem ignoruji.Řekněme že je pro mě v skutku nejlepší že jedna osoba která mi tancuje po sebevědomí a troskách mé nervové stability bude pro udržení mého pozitivního duševního rozpoložení ignorována.

Každopádně Gínuška je úžasná :)
To je poprvé co mě nějaký pes poslouchal.A na povel Hop dokáže skočit.Šikulka moje černá.
Aby si však Gína zachovala svou grácii dala mi jasně najevo že skrz pneumatiku skákat nebude.Ve snaze jí ukázat že to nic není jsem skrz ní tedy prolézala já.S piškotem v ústech a huhláním "No vidíš pejsková,to nic není".Kdyby Gína nebyla Psí Lady,umlátila by se smíchy.Ale nakonec,jsme z celého kynologického hřiště ignorovaly jen takové ty tyče co se okolo nich běhá do osmiček.Sice jsme během výuky zpacifikovaly pytlík piškotů,ale co.Pes se najedl a sebevědomí cvičitelky se rázem obnovilo :)

Zítra,ach ano zítra...Nesmím zapomenout vzít si s sebou notebook.Co kdyby pak za mnou do té polstrované cely nikoho nepustili!Jak bych ty články psala?
No..eheh..Zítra,Ach ano zítra...Mě čeká Psychiatrie.
Všichni jste tu blázni.Jenom já..jsem Letadlo.:D
Při pohledu na úkoly pro vánoční prázdniny...mě euforie mírně opouští.Esej,
Panebože! E S E J !
No..a samozřejmě...
POLOLETKA Z MATIKY!

Ách..Ano.Už vidím jak budu mít dost práce s tím se vůbec podepsat.Hlavu si opět budu vytřískávat Malou noční hudbou (Ách,Mozart.)a po hlavě se budu třískat tumbelrem.A nebo radši ne. Proto že od mého aktuálního motivu by se mi myšlenky stočily k tomu že jsem si mohla udělat tahákový motiv a od toho by ty mršky volně přeběhly k ujištění že v matematice jsem tak silný jedinec že by mi byl tahák tak akorát na dvě věci.
Vy víte které :)
A proč? Proto že bych nevěděla co na něj napsat,a pokud bych tam třeba jen v okamžiku osilnivé Geniality(ehm,nebo snad Genitality?) cokoliv napsala neuměla bych to v písemce řádně zužitkovat.Tradá.Áve Já! 

V eseji budou spolužáci psát malé skvosty a já  po vyslechnutí myšlenek těchto malých velkých uměleckých díl sama sobě přiznám...že si snad jednu tu esej do sešitu napíšu během nějaké své utopické filosofie...A budu pochválena. Přeci jen..Taková Esej o nesmrtelnosti chrousta...Hm... Nevíte někdo zda je v Eseji povolen Sarkasmus a zda je tolerována jistá míra Ironie.Pokud ano jak vysoká?

Jinak,zase jsem se dozvěděla,jak jsem nepříjemná,hnusná....Ok.Žádná novinka.Maminečko.A víš, že vím po kom jsem to zdědila?
Ne,já se prostě nedám.Nezdolá mě horda omezenců,strach z prípadné obezity pokud tu čokoládu sežeru,ani strach z případného zhroucení,pokud si tou čokoládou okamžitě nezaplácám žaludek. Ano, i taková jsem já.Věčně něčím...ehem..Zaneprázdněná.
No nic.Trochu mě zmátl Facebookový komentář Angel Enigmy.I když,jak tak koukám na hodiny.Mě už toho dneska mátlo až,až.Se vzpomínkou na Gínu podávající mi poslušně pac a horké maliny se zmrzlinou pošlu své alterego...prožít něco moc..moc...krásného do Lurie.Proto že vražd,zdrad a bitev už bylo.
Mou úžasnou vlnu kazí jen fakt že vám nemůžu vyfotit zosobnění své můzy.Víc než lehce kýčovitá soška víly s dráčky sedící na skále...Něco úžasného.Víla s motýlími křídly..ovšem s korzetem podvazky a pruhovanými punčocháčemi...To by asi shodilo server :D
A co teprve ty její nožky...velikosti...Ehehe...já jí asi budu muset vážně vyfotit.Snad se mi to nějak podaří.No tedy,pro dnešek se loučím. Mějte se krásně,S chutí do toho,půl je hotovo.Přeji Vám všem aby jste následující týden prožili co  nejlépe.A... Veselé Vánoce. :)

Loučí se vaše,bojová ryba,Bea-Mall.

Vánoční divadýlko-Volleyball!

18. prosince 2010 v 11:36 | Silverstorm |  Alej - Advantaged Lair of Elite Jerks
Ano, je to tak. Na naší škole se odehrál slavný a tradiční volleyballový turnaj. Tato akce se obvykle táhne po několik dnů a mí drazí spolužáci v čele s Actorem přesvědčují každého vyučujícího, aby nás pustil se podívat na právě probíhající zápas. Actor je schopný vydržkovat v podstatě cokoli, a proto většinou uspějí. Tak jsem se během posledních tří dnů mohla podívat na zápasy septim, oktáv a kvint. A ty naše, samozřejmě. Nutno říci, že tuto úžasnou šanci jsem nevyužila. Každému je jedno, jestli na akcích tohoto typu jsem, nebo ne. A uznejte, že číst si jde kdekoli kromě tělocvičny. Nehledě k tomu, že u mě nadměrný hluk způsobuje migrény.

Zkrátka, posledních pár dní jsem strávila ve volných učebnách všemožně po škole, popřípadě ve školním bufetu. A abych nebyla sama, Jezinka mi neochvějně dělala společnost. Co se týče času s ní, chvíle, kdy si obě čteme patří k těm nejklidnějším v mém životě. Jezinku totiž nikdy nikdo nevyrušuje.

Mí splužáci samozřejmě sledovali každý zápas, který mohli. Jezinka je od přírody zvědavá, tak se průběžně informovala, jak to jde, kdo vede, kdo vyhrál atd. Což se neobešlo bez toho, že by mě s každou získanou informací obeznámila. Teď mám tedy (nechtěně) velmi dobrý přehled o tom, jak která třída hraje a to jsem do tělocvičny ani nepáchla.

Co se týká samotného turnaje, výsledky byly více méně očekávatelné. Až na jedno překvapení v pátek. Tedy, to že porazíme prváky jsem čekala od začátku. U nás se na prváky vůbec díváme tak trochu svrchu. Ale potom se nám nějakým zázrakem podařilo porazit i třídu Angel Enigmy. Věřím, že jí samotné to udělá radost, ale její spolužáci z toho byli mírně řečeno přešlí (Ne, že by mi jich bylo líto). Právě teď mám jeden z velmi řídkých záchvatů, při kterých mám dokonce ráda svojí třídu. Naše paralelka totiž potřebovala trochu srazit hřebínek. A to snad nejde provést lépe, než tím, že je porazí třída, kterou považují za vývojově nižší stupeň (my je totiž porazili naposledy v sekundě, a to měli drobné problémy s docházkou členů týmu).

A co z toho vyplývá? Paralelka a prváci se v úterý budou učit. Moje třída bude v úterý hrát finále. Co z toho vyplývá pro mě? Budu se další den flákat. Musím zajít do knihovny a půjčit si nějakou hodně tlustou knihu.

It's a sin to be good where bad people succeeds.

All I want for christmas is....calm

17. prosince 2010 v 20:09 | Angel Enigma |  *Téma Týdne*
I don't want a lot for Christmas
There is just one thing I need.
I Don't care about presents
Underneath the Christmas tree
A touhle jedinou věcí klid. Troška klidu! Ani nemusí být moc, ale nějaký by se hodil.
Pochopitelně je potěšující, že Hopperka odjíždí na měsíc pryč. Nemuset se dívat do jejího falešného obličeje vždycky jednomu udělá radost. A kdyby se rozhodla do exotické destinace odstěhovat...osobně bych se zasadila o to, aby dostala vízum. Já jsem přece ten co ctí pravidlo miluj bližního svého, nebo ne?
K dalším klidovým faktorům přispěje i to, že se mi většinou přes vánoce uklidní rodinná situace. Ono, ostatně i ten týden volna, ač krátký, tak přece, mi maličko pomůže. Na rozdíl od Bey jsem se rozhodla si Vánoce vážně užít. Dopekla jsem perníkovou chaloupku. Pokud se nerozpadne, tak vám jí třeba někdy vyfotím. Jsem ochotná přejít i to, že už zase sněží. Mám ráda sníh, ale když si ráno namalujete oči, sněhová vločka přímo doprostřed vaší zornice která jí donutí slzet potěší zhruba jako když vám projede autobus okolo nových kozaček. 
Další mírně škodolibou radost mi přináší fakt, že na úžasnou příležitost volejbalového turnaje nedorazí téměř nikdo, což, jak doufám, udělá ze zbytku marně snažících se superhrdinů voly a superhrdinek...no, nechme to, o Vánocích se má mluvit slušně. I Bee se podařilo přispět ke klidu mojí duše - při setkání s mojí babí udržela svůj ostrý jazyk za zuby natolik, že jí ujela pouze 2 sprostá slova. Kéž by se každý dokázal starat o můj klid takhle. Takže co si přeju k vánocům? Klid, ticho, pohodu, přízeň vás, našich čtenářů bez kterých bychom neznamenali nic a hlavně, hlavně jako každá správná Slečna Drsňák - světový mír
Takže se mějte pohodově a po neděli se zase setkáme tady na našich stránkách. Nashledanou a pamatujte - 
Dreams are like a rainbow. Only idiots think that there is something shiny and sparkling what you can just easily pick and take.

Mornings, evenings, days

16. prosince 2010 v 20:35 | Angel Enigma |  Alej - Advantaged Lair of Elite Jerks
It is the evening of the day, I sat and watch the childern play.
Máme ráno slunečného dne, započatého setkáním s Beou-Mall. Tohle bychom měly praktikovat častěji - lépe se vám pak doráží mezi stádo...pardon, spolužactvo. Uvědomuju si vlatsní situaci když přicházím do šatny. Prnic, Ken a pochopitelně Hopperka - koho jiného potřebujete vidět po ránu. Naštěstí vidím přes šatnu mírně přetaženou Silverstorm a ujímám se jí, radši než kohokoliv jiného. Hopperka v pánském nátělníku mě s roztomilým úsměvem zdraví a já jí stejný vracím. Slovo které si ale posíláme očima nepatří k vybranému slovníku. Dalším člověkem na trase je Jezinka. Nezdraví mě. Úkol na další dny -> zjistit proč. Usedám do lavice na dějepis a zívám pro dnešek poprvé. Doráží Skřet, Klofák a Bio-Knight. Nevěnuju jim pozornost. Pak přichází Hopperka do třídy - dělala očička strašné chudinky na slušnou paní Wonkovou z kantýny. Zjišťuju - nepotřebuju nějakou extrémní profilaci, vřeští to na celou místnost - že Hopperka neodjíždí na padoucnicové sympozium, nýbrž na luxusní dovolenou. A víte co? Nezávidím jí. Ne, fakt. Hrdost by mi nedovolila se na někoho pověsit a...no dobře, přeruším vyprávění aby blog zůstal politicky korektní. Ale domyslíte si.
Hleďme, na biologii mi bylo sděleno, že v cyklu motolice může výjimečně skot nahradit i člověk. Po pobytu na tomto ústavu mi to nepřipadá až tak nemožné.
Přednáška o fairtradu dopadla nad očekávání. Fotky dětí z afriky se promítaly jen půl hodiny a stejně jim nikdo nevěnoval větší pozornost - právě totiž zavezli bufet. Frajírek dostal ke své dmoucí se pýše pochvalu za to, že rád a dobře debatuje. Pokusila jsem se slečnu upozornit, že on by se hádal i s kamenem, kdyby nebylo s kým jiným...No, až mi dojdou sarančata, už vím, co mu dám k vánocům. Plodná debata na téma "neřeklasemanislovo" opět stála zato, ale lepší než matematika, no ne?
Poté mě čeká referát na reálie. Vzhledem k tomu, že mi bylo sděleno o mém původním referátu, že je k ničemu neboť jsem použila zdroje se špatnými doménami, nepovinnou prezentaci jsem nedělala. Škoda času, talentu, baterky a bajtů. 
Pak hned letím na rychlou výtvarku, pak na jedno kafíčko s Beou, pak fitko, pak padnout do postele. Tak se zatím mějte a...vy víte co ;)

Sportem k trvalé invaliditě,či rozpadu kolektivu

16. prosince 2010 v 18:55 | Bea-Mall |  Pe3ny-South
Brý Den vinčuji,drazí čtenáři...

Mám dnes hned několik důvodů k radosti.
Nejen že dnes TopList tohoto blogu překročil číslo 
6000 ale dokonce se mi povedlo vrazit další osinu do zadku mým drahouškům.

Aneb,vydařila se další sabotérská akce.
Tleskat mi nemusíte :)
______________________



Pe3ny-South jsou nejen rojištěm úžasných pseudo-kolektivů ale dokonce
jsou i sportovně založenou školou!K nehorázné potěše žáků se tedy konají všeobecně oblíbené Sportovní Dny.
Atleti kteří jsou pro své tréninky skupinou schopnou fungovat několik hodin v kuse jsou nadšeni.Sport je baví a jsou schopni ho praktikovat aniž by byli k popukání nebo zbořili školu a pozabíjeli zbytek žáků.
  To už se ale o Informatické části našeho pseudo-kolektivu říci nedá.
Májí štěstí že Mecha nenapadlo Říhnout si jako vždy nahlas.Nová sportovní hala je sakramentsky akustická! Hřib se nás opět rozhodl zničit svými šortkami.Až si ho někdo splete s Gorilou,já budu ta svině která zavolá do Zoo aby si ho odvezli.
Jelikož mám papír(Na kolena,ne na hlavu!Na to jsou specializovaní jiní jedinci.)spokojeně jsem si přispala,skoro jako každé úterý.To že je dnes čtvrtek jsem ignorovala.Ale ejhle.Přepočítala jsem se.Športovní Ákchce se nám natáhla.Jistě.Jediné co potřebuji je bezbožně hledět na přetahování se mezi třídami,usazená na podlaze...Možná že jsem šílená ale rozhodně nejsem tak padlá na hlavu abych se v tomto momentu hlásila k kolektivu.
Hahaha.
Já a hrát?Ted jste mě ale sakramentsky dobře pobavili!
Checheche.
V kostýmu půjdu na přetah.Jistě.Aby jste to že zase jako vždycky prohrajete mohli svést na mě.Jako jste to udělali minule.Teda,ty jsou dneska vtipný!
Hahahaha!
Vím,že si o mě myslíte že jsem úplně blbá ale až takhle tedy rozhodně nejsem.
Ne,Ukazováku vím že to nemyslíš nějak zle,nejsem kráva,jen mám své důvody.
Ne!Nejdu.Stejně jako někteří z vás nešli tam kam jsem je v duchu tisíckrát posílala.
Hele,frajere urážíš mojí kamarádku!
Jsem schopná shovívavě prominout že je někdo tak tupý a považuje správné podání na stolní tenis jako životně důležité,ale jen pro to že je zkrátka a dobře samec tura domácího nebude urážet mojí kamarádku!Nikomu nedává něco tak připitomělého jako je školní turnaj právo k tomu aby Silly urážel!  Mojí Silly!
Pane Učiteli,já chápu že to nemyslíte zle,ale rozhodně nehodlám řvát jako pavián tedy,vlastně podporovat moje LovÍíÍsQuY v přetahu lanem.
__________________________________
Samozřejmě,většina mých oblíbenců byla znechucena mou OKÁZALOU IGNORACÍ touhy po "Kolektivizaci" kterou všichni s takovým nasazením předváděli.Jedním slovem:FRAŠKA!
      Taková kolektivizace s neexistujícím kolektivem se mi  totiž s prominutím hnusí.
Jsem schopná šplhat deset metrů nad zemí v lanovém centru za zážitkovém kurzu i přez to že se neskutečně bojím výšek a mlčet u toho.Kulturní hysterickou vložku toho dne totiž předváděla ječící a pištící Blombína. Ale nemůže po mě někdo chtít abych si zase nechala kálet na hlavu a navrch ze sebe udělala před půlkou školy pablba.Mají prostě smůlu.Trpělivost a shovívavost jaksi,tak si...došla.

Pro zatím se tedy mějte a troufám si přidat své heslo pro tento měsíc :
Nikdo neposlouchá co říkáte, dokud neuděláte chybu.

Řítím se na vás s nostalgií...

15. prosince 2010 v 20:28 | Phoenix |  Inside of diamonds
Dobrý večer,drazí čtenáři...

Bea-Mall mi udělala radost.Vypadá to že nám "uhnala" na Pe3ny-South nejen pár nepřátel kterým se můžeme za jejich omezenost smát,několik významných spojenců ale dokonce to vypadá na další Lady Diamond. Řečená,GoldyDog dnes byla vyzvána aby si vybrala svou přezdívku,a aby souhlasila s "podmínkami vstupu".Do konce týdne jí budeme tedy věnovat zvýšenou pozornost a pak se uvidí. Pro zatím si z této zprávy troufám vyvodit jeden důsledek.
      Pe3ny-South to asi s těmi třídními kolektivy až tak valné nemají...
GoldyDog je spontální,ryze bohémská a poněkud z proporcionálního hlediska více obdařená.
Beu-Mall zdraví standardním pozdravem vyhrazeným Nám-Diamondkám,náznakem polibku na obě tváře.(Takový..malý velký,dvojitý Brežněv)
Je veselá,ráda zvířata a k dobru se jí musí přiznat i docházka do srdeční záležitosti většiny našeho spolku,tj.: Chovatelský Klub-slangově nazývaný Chováč,
ve kterém se většina našeho spolku plus
"většina dalších vyvrhelů kteří nedovedou fungovat v souladu se statutem Quo"
scházela pravidelně každou středu.Pro nás,vyhnance odvržené stádem,pro nás slabší články,které ovšem neměly jiného kazu než svou individualitu se stal Chováč i se svým "sympatickým" smradem vlhkých pilin,místem které bylo nejmilejší srdci.Místem kde jsme se družili,nejen s námi podobnými ale i s těmi nejdokonalejšími tvory,s tvory schopnými nekritické lásky.Se zvířaty.
    Do chováče jsme vcházeli se splýnem v patách a ven jsme odcházeli nabití,jakousi pozitivní energií.Společná snaha o prosperitu a správnou funkci chovatelského kroužku byla našim pojítkem a obraz spokojených zvířat a dětí hřál u srdce.Příjemné posezení spojené s chroupáním sušených pivních rohlíků které tvrdé chutnají skoro jako preclíky a přímo božsky křupou a popíjením domácího bylynkového čaje ze "společné" termosky,řečeného Vikishita byla také úžasná.Chovatel se stal naší relaxací,místem kde se můžeme svěřit,kde nás mají rádi.Klidným přístavem ve kterém vždy bude někdo komu se budeme moci svěřit se svými starostmi.
    S chlupáčem pro kterého jsem byla já,nešikovné trdlo s brýlemi,bohyní a  laskavou paničkou,kafíčkem a v kruhu přátel jsem se mohla cítit štastná.Když mi něco nešlo bylo okolo vždy dost lidí kteří mi s tím pomohli.Taková Bea-Mall byla ku příkladu v Chováči doučována trojčlence. Za zmínku také stojí, že jsme Beu-Mall rozvíjeli jako potencionální spisovatelku-začátečnici tzv.Redakcí.
Bea-Mall si nosila do školy svůj notebook a společně jsme předčítali kapitoly.Byl to cvik nejen čtení ale zároveň veselá debata nad dějem a rozhodně to nejzábavnější procvičování pravopisu pod sluncem...
Ale máme po ptákách.
 To by tak hrálo! Aby se taková Chátra jako jsme my,vyvrhelové společnosti někde scházeli!
Ještě by nás napadlo chtít svrhnout Korejský režim!

Možná to některé překvapí..ale tenhle spolek byl založen krátce po zrušení chováče,několika jeho naprosto neskutečně rozčílenými fanynkami.
Hádejte proč...
___________________________________
Naše mysl je jako Filtrační papír.
Naléváme Nenávist,
která se mění v čiré Zlo.
Loučí se vaše Ohnivá Bestie...

Spor o bábovku

15. prosince 2010 v 19:51 | Silverstorm |  Inside of diamonds
Tak jsem dnes dorazila z kroužku domů. Kéž by se mi to nepodařilo. Je to absurdní, ale někdy bych radši zůstala trčet v metru nebo tramvaji, než bych dojela domů.

Moje matička je dnes totiž na večeři se známými. Ať si to tam užije. Bůh ví, že má před Vánoci práce dost. Pro mě to bohužel znamená, že jsem celý večer doma s tatíkem a ajťákem. Je pravda, že ajťáka jsem ještě neviděla, ale do tatíka jsem vrazila hned za dveřmi. Začal to milou a zdvořilou otázkou, kam to takhle večer v té zimě courám. Tak jsem mu vysvětlila, že mám své zájmové aktivity v určitých termínech, které se nezmění, protože je mi zima. Nemůžu se na něj za tohle zlobit. Já si také nepamatuju kdy má ajťák kroužky. Má-li jaké.

Následně jsem se kolem tatíka protáhla do kuchyně. Měla jsem hlad. Tatík žije v představě, že ženská vždycky ví, kde je nějaké zapomenuté jídlo (musím přiznat, že v tomhle má pravdu) a hladovou ženskou pozná na sto honů. Tak se otočil a šel za mnou. Ono zmíněné zapomenuté jídlo bývá obvykle v hrnci na sporáku. Naši kluci ovšem napřed hrnec pohledem úplně vynechají a pak, když jsou na něj upozorněni, nadzvednou pokličku, přičuchnou a zeptají se: Co myslíš, že to je?

Měla jsem chuť mu říct, že asi klih, nebo lepidlo z bramborového škrobu. Obojí se u nás občas vyskytuje, ale smrdí to tak hrozně, že by to museli poznat i naši kluci. Tak jsem mu nakonec přiznala, že se jedná o česnečku a ano, je to k jídlu. Tatík se do toho s chutí pustil a aby mi nebylo líto, že je chvíli ticho, pustil do toho televizi. Tu mu nemám odvahu vypnout. Mohl by dostat abstinenční příznaky. Po jídle začaly v televizi Zprávy před 25 lety. A tatík začal nadávat. Já mezitím našla zbytek bábovky a začala si s ní klidnit nervy. To znamená, že jsem se jí nezřízeně cpala. Tatík mě v proluce mezi dvěma starými zprávami uviděl a houkl na mě, ať se tak necpu a nechám něco ajťákovi. 

Já se k té bábovce dostala, až když jí bylo méně než polovina. To znamená, že tu první půlku musel někdo sníst a rodiče sladké moc nejedí. Ale poslechla jsem a přestala bábovku porcovat. Potěšilo ho, jak ho jeho dítě krásně poslouchá a milostivě mi dovolil, ať si ještě jeden kousek vezmu. Ohradila jsem se, že je to dobrý, že to nějak překousnu. Upozorňuji, že jsem nebyla naštvaná. Ani trochu. Tatík si mě i bábovky přestal všímat a začal nahlas a patřičně falešně zpívat něco o veselých maršálech, kteří kamsi přijeli. Sebrala jsem svou tašku a s výrokem : "To mi vážně chybělo", se odebrala do svého pokoje. Vypadalo to, že tam dojdu v klidu a bude následovat příjemný večer. Pak se za mnou ozval vzteklý výkřik, že se nemám co urážet jen proto, že mi někdo zakáže vzít si bábovku a že jsem tedy vážně protivná. Pokusila jsem se ohradit, ale to je jako když hrách na stěnu hází. Tak se on zavřel v pokoji u své televize a já ve svém pokoji u svého počítače. Klidný večer je v tahu. A musím říct, že, ač jsem se snažila, teď už naštvaná jsem.

Ráda bych si to s ním někdy vyříkala. A nejde jen o tu bábovku. Ale vím, že kdybych se o to pokusila, vyplynula by z toho příšerná hádka a hádat se s tatíkem je téměř sebevražda. Tak sedím večer co večer u svého počítače a tiše čekám, jestli se třeba něco nezmění. I když dávno vím, že nezmění. On nemá povahu, aby si přiznal, že dělá chyby, já nemám odvahu mu to říct. On je jediný člověk, kterému se neodvážím odporovat a specializuje se na snižování mého sebevědomí. Já... Já jsem hloupá holka, co má deprese a hysterické záchvaty ze svého otce, podle jehož názoru jsem psychicky labilní a ve všech ohledech hrozná.

Ráda bych teď napsala nějaký plán, jak mu to v blízké budoucnosti natřu, ale žádný takový není. A nikdy nebude. Pokud ovšem konečně neseženu mísu banánového pudingu, tři páry starých ponožek a leguána.

Neptejte se. Tenhle ďábelský plán si vezmu s sebou do hrobu.

It's a sin to be good where bad people succed.

Nesuď knihu podle obálky

14. prosince 2010 v 20:14 | Angel Enigma |  Alej - Advantaged Lair of Elite Jerks
Vyfoukávám obláček páry z neviditelné cigarety a hlava mi padá. Mnoho lidí tady na Lairu nabylo přesvědčení, že co se nedodělá v tomhle roce už se nedodělá, dále je na mě vyvíjen vytrvalý tlak v rámci úklidu domácnosti, nadále pak výroba vánočních dárků, které jsem se pro nedostatek financí a originality výrobců rozhodla vyrábět. To vše mi činí roztomilou přepracovanost. No ale nevadí, že? To mi ovšem nezabrání  od dráždění psychologie mého pokusného kolektivu (zlé ďábelské Muhehehehehe) a zaznamenávání jejich chování. Ať už od záměrného deptání jejich "kolektivizačního" citu při okatém vytrvalém mrvení volejbalu, hrdého stavění tambleru tak aby byl co nejlépe vidět.
Dalšího roztomilého pokroku jsem dosáhla spuštěním své oblíbené RPGčky Drakensangu. Po chvíli tupého zírání přes moje rameno Frajírek sebral odvahu a naprosto slušně a bez hlubokého opovržení (taky vás překvapilo, že to umí?) se mě mým vlastním křestním jménem  a nikoliv "fuj-ta-kráva-Enigmová" zeptal, o jakouto hru že se jedná a hrdě uznal, že ji nezná. Ale okopírovat mu jí nedám, nejsem blbá.. Nicméně mě mírně zlomyslně těší fakt, že všichni pánové děsně nenápadně civí přes moje rameno a ztrácí se v mém virtuálním světě. A jejich překvapení nad tím, že "fuj-ta-kráva-Enigmová"  taky umí dělat něco, co je přitahuje.
Jo, to jsem já. Ten záhadný anděl co vždycky ví, jak překvapit v pravý čas. A ne, nedělám to proto, aby mě začali mít rádi. Dělám to proto, aby  viděli, že se ve mě spletli. Aby viděli, že se spletli. 
Zatím se mějte a...však vy víte co :)

Proč se pořád smějí, když jsem s nimi?

14. prosince 2010 v 19:57 | Silverstorm |  Plevel
Dnes se, jako každé úterý, konala oddílová schůzka. Myslím, že o těch budu psát pravidelně. Nic moc se tam většinou neděje, ale zahrajeme si pár hloupých her a jdeme zase domů. Bývá tam legrace a to i přes to, že mi někteří lezou hodně na nervy.

Na dnešní schůzce byla poměrně malá účast. Slečna T, Sticky, Smíšek a Chlapečka. Bleška se nedostavila, čert ví proč. Tornádo bydlí daleko a nestíhá to ze školy, no a ostatní mají nějaké své důvody, které nepovažují za nutné sdělovat. Také se dostavili dva Hlodavci. Jejich schůzka je naštěstí v čase mírně posunutá, tak to s nimi musím vydržet jen půl hodiny. To Slečna T a Bleška to musí vydržet celou jejich schůzku a potom ještě s námi celou naší. V tom je obdivuju. Já bych Hlodavce asi pozabíjela, být s nimi tak dlouho sama.

No dneska jsme začínali jednoduchou pantomimou. Na jednoho Hlodavce vyšlo slovo mýtina. Holka tam stála a neurčitě máchala rukou ve vzduchu. Na tu druhou potom vyšel radiátor a předváděla to velmi podobným mácháním ruky. Odlišila se jen tím že po nás vrhala hrozně zoufalé pohledy.

Další hra byla dost zvláštní. Představila nám jí Smíšek a ze začátku jsme nevěřili, že to lze provést. Namalovala na zem čáru a řekla, ať zavřeme oči a po té čáře jdeme. Kdo se nohou nestrefí, končí, a udělá si značku tam, kam došel. Byly tři kola. Sledovat jak někdo stojí s rozpřaženýma rukama na namalované čáře, směje se jako pominutý a snaží se nespadnout je docela zábava. Pak přišla řada na mě. První pokus jsem měla dokonce horší než jeden Hlodavec. Upřímně řečeno, myslím, že se dívala. Na druhý pokus jsem se dostala dál než kdokoli jiný a o třetím pokusu...

No, to jsem tak šla se zavřenýma očima napříč klubovnou.
To nemyslíte vážně, že jsem pořád na té čáře!
Jsi!
To si děláte srandu!
Ne, ty si děláš srandu. Nedíváš se náhodou?
Dívám. Na zadní stranu víček.
Hmm. Dobrý. Tak zastav.
Už jsem vedle?
Ne, na konci té čáry.

Tak jsem jim to zas jednou nandala. Jsem prostě holka šikovná.

Pak následovaly ještě dvě další hry. V jedné šlo o poznání jiného člověka poslepu. Já to měla jednoduché, protože moje oběť se vždy začala nezřízeně hihňat a já je poznávala po hlase. Vážně nevím, co je na mě někdy tak legračního. Musím se jich někdy zeptat.

It's a sin to be good where bad people succeds.

Bludiččino bloudění I

13. prosince 2010 v 21:10 | Bea-Mall |  Inside of diamonds
Nikdo,opakuji nikdo neručí za  případné psychické následky po přečtení tohoto článku.Děkuji za pozornost.Vaše Bludička,ehm.Teda bojovná ryba...
_________________________________________

Dobrý den vážení a milí čtenáři,hlásím se vám já,vaše bojová a totálně zničená ryba.

Odrovnávali mě dnes drahušci,Angel Enigma mi zase pomohla
z největšího srabu ovšem Když jsem sama sobě a svým alteregům že dnešek byl fajn,což se rovná neskutečně dobrý
(známku bych to vyjádřila jako třikrát podtrženou jedničku)Dojeb..pardon...
Dorazila mě moje milovaná maminečka.
  Jen aby jste věděli,
naše vzájemná rádoby symbiózase pouze jako symbióza tváří.
Já jsem vyjevený introvert který přemýšlí celé dny o jednom slovu nebo jedné větě.A co matinka?
Ta ječí,ječí a ječí.Je Cholerický Extrovert se sklony k násilí.A i když je o hlavu menší a o čtyřicet let starší ránu má.Nejspíš do ní dá celou svu nemalou váhu.To se pak není čemu divit.Když vás praští metrický cent... Příjemné to není.Že?

Posledních pár nocí má nespavost dosáhla vrcholu.
Už to není nespavost.Jsou to intenzivní halucinace,noční děsy,hodiny návalů.

Ležím v posteli.Angel a She Blue Lion padají spát a já sama sobě uznám že už jsem taky zralá na postel.Přehmaty které na své klávesnici vytvářím volají do nebe.
Pardon,přímo řvou.Vypnu svého mazlíka,mininootebok od HP kterému infantilně říkám Vašík,popřeji dobrou noc svým alteregům a spolu s tím nejstarším,královnou imaginární země prchám říše snů.Nespím.Vyzualizuji.Před očima se mi prohání draci,armády v lesklých brněních,zapaluji hrady,rozvodňuji řeky.Ale také se svým alteregem prožívám proces zrání,jak osobního, tak zrání příběhu.Je to můj relax,moje odreagování
(někdo mlátí do boxovacího pytle,já personifikuji své splužáky a pak..nechám zuřit nějakou tu katastrofu.)

Hodiny tikají.Tik,tak tik tak...stereotypně.Den co den,noc co noc.Čas letí jako splašený.Uvolňuji svoje tělo a dopřávám si ten luxus ho plně vnímat.Á,dneska mi to tak šikovně ujelo že jsem si hnula nějakou plotýnkou.Jé,podle toho jak mě bolí kolena bude zítra zase sněžit.Hm...přijede mercedes.Ten kovář v mojí hlavě už by si taky mohl dát pokoj.Třeští mi hlava.Zhasnu světlo.Pro moje oči to bude jistě to nejlepší...
    V tu chvíli započne řetězová reakce.Strach není pro sraby.Strach je proces mého těla.Zírám do zdi,do té u které je má postel postavena,v tom zahlédnu že u skříně někdo stojí.Instinktivní reakce-zařvat a vyskočit.K vůli tomu že mě bolí v krku a preventivně jsem se přiškrtila šátkem okolo krku se první bod bůhvíjak nevydaří.Druhý také ne,proto že ze své deky jsem já,nejen že lekavé ale i zimouřivé stvoření udělala de facto svůj vlastní sarkofág.Ale hřející sarkofág.
Je půl jedenácté.
Okolo druhé bych mohla s trochou štěstí chrápat jako špalek...
Pokud mě zase nezachvátí panika.

Výborně je to tady.
Ze stavu skoro-spánku mě vytrhává pocit že mám na solaru balvan.Letmý pohled jedním okem nic neprokazuje.Periferně vidím cosi před svojí skříní.Děs,hrůza.Mám něco/někoho v pokoji.Ne, nevyskočím.Co když je to nějaký mutant co odněkud utekl?Když se pohnu ujistí se že tu jsem a..sežere mě,usmrtí umučením,rozcupováním...Nebo něčím podobně příjemným.Silueta toho čehosi se ve tmě všeljak rozpíjí a má představivost pracuje na plné obrátky.Kovář v mé hlavě vyhlašuje pohotovost a buší do kovadliny,kterou je mimochodem moje spánková a čelní oblast,jako o život.Je půl jedenácté.
    Mé kolenní šlachy předpovídají na zítra lehké sněžení a pokles teplot a jejich věštění mi příjemné není.S prací mojí imaginace se záhadný tvor stojící v rohu mého pokoje postupně stává všemi možnými vrahy a obludami o kterých jsem kdy četla nebo slyšela.Jacka rozparovače střídá hrabě Drákula a toho následuje nějaký ten fajný upír ze Serálu Buffy the Vampire Slayer.Střihnuté je to sem tam, nějakou tou roztomilou lidožravou obludou z Mytologie ale i moderních hororů.Výborně.Kámen na solaru mi těžkne,hlava bolí a sípu jako kdybych měla náběh na zápal plic.Miluju tyhle stavy.Tohle už je čtvrtá noc.Nemůžu,nechci..potřebuju se vyspat.Mít ve škole energii..Né,prosím já nechci do svého halucinogenního spánku.Ne,ne ne!

Pozdě.
Pozdě holka.
Už je  to tady..znovu...

A myslím že to už by pro tento článek stačilo.Blbne mi o na klávesnici.Nejspíš je pod ním nějaký drobek,nebo nějak tak.O mé jízdě v Haluškovém Pendolinu zase zítra.Tahle série hrudník drtících panických stavů a šílených snů,které působí poněkud ehm...jako sny drogově závislého,se opakuje.U mě už od čtvrtka (2.prosince)
Nepomáhá nic.Teplý čaj,zákaz kafe od tří hodin odpoledne,mléko s medem před spaním,teplá a dlouhá sprcha,vonné oleje,meditace.Ba ani prášky proti kašli po kterých já zaručeně vždycky usnu.Proto že ted jsem v období kdy je usnout snad pomalu horší než být vzhůru.Sice ne o moc,ale...
                                           Více až zítra.




Vánoce jsou svátky klidu!

13. prosince 2010 v 16:48 | Silverstorm |  Alej - Advantaged Lair of Elite Jerks
Dorazila jsem dnes do Lairu výrazně zničená. Včera, po návratu z výpravy, mě rodinka vytáhla ještě na koncert Chorey Bohemicy (Angel Enigma poznamenala, že to zní jako nějaká nemoc. Ta nemoc se česky jmenuje Vánoční horečka). Dvě hodiny jsem byla vystavená koledám z různých koutů republiky. Já proti koledám v podstatě nic nemám, ale vidět stejné představení, založené právě na nich, tři roky po sobě, to je na mě trochu moc.

Ale to odbíhám. Dorazila jsem do Lairu. První hodina biologie a hned testík na zahřátí. Začalo to poznávačkou (mě všechny ty  škeble přijdou stejné), a pokračovalo testem na měkkýše, kam se náhodou vloudili i koužkovci, které se nikdo neučil. O přestávce jsem zašla za angličtinářkou a uvolnila se z hodiny. Musela jsem si dopsat slohovku (aspoň nějakou výhodu to má). Sesmolila jsem jakýsi popis asi na dvě stránky. Už ani nevím o čem to bylo, ale strávila jsem nad tím dvě hodiny. Potom byl dějepis s testem na východo a západofranckou říši. O tom vím jen to, že tam bylo spoustu Karlů, Jindřichů a Ottů. Vem mě čert, jestli vím, který je který, nedejbože kolikátý. O matematice jsem málem usnula a litovala jsem, že s sebou nemám polštář, jako nosí někteří spolužáci. Ale dostala jsem jedna mínus z testu, takže to nabylo tak zlé. Následovala hodina Are. Měla jsem referát. Byla jsem děsně nervózní. Moje téma totiž byl tank. Řeknete si, který cvok to vymyslel? No kdo asi? Já!!
Dále následuje časový rozpis mých myšlenek:
1.prezentace - Třeba mě nestihne
2.prezentace - Ta je dlouhá, třeba mě vážně nestihne
3.Prezentace - Měním názor. Ať mě stihne! Ať už to mám z krku!
pět minut před mojí prezentací - Buší mi srdce
minutu před mojí prezentací-  Klepou se mi nohy. Vždyť já ani nevstanu!

BUM!!!

Naprostý výpadek. Dalších deset minut si vůbec nepamatuju. Ale tleskali a učitel se usmíval. Takže to nemohlo být tak zlé.

Každopádně jsem ráda, že mám tenhle den konečně za sebou. Kdyby se po mě dneska chtělo ještě něco, zblázním se už na dobro. Do mysli se mi jen vkrádá jedno velmi staré heslo:
Vánoce jsou svátky klidu,
Nezkoušejte naší třídu!

It's a sin to be good where bad people succeeds.

Vánoce udeřily!

13. prosince 2010 v 16:16 | Silverstorm |  Plevel
Absolvovala jsem první letošní oslavu Vánoc. Oddílovou (říkejme oddílu třeba Plevel). Konala se na naší krásné táborové základně v jižních čechách a stálo to opravdu za to.

V pátek jsme se sešli na autobusovém nádraží a po nějaké chvíli se dostavil i autobus. Cestou se nic zvláštního nestalo. Co se mě týče, díky bohu. Slečna T do mě většinu času šťouchala. Dělá jí velkou radost, když se vyděsím a vyjeknu a já vyjeknu vždycky. Ale už jsem si zvykla, tak co.

Po dvou hodinách v autobuse dokonce usnuli všichni čtyři přítomní Hlodavci (věková kategorie 6-9 let). Tak jsme je probudili a vyskákali, vyklopýtali a vypadali jsme ven z autobusu. Došli jsme do chatky a hned šli spát. Na hygienu jsme se svorně vykašlali všichni.

Sobota ráno. Probudila jsem se a za oknem sněžilo. Nehodlala jsem zimu podcenit a natáhla si oteplováky. Jsou červené. I moje zimní bunda je červená. Smáli se mi a já po dlouhé době uslyšela svou přezdívku ze základní školy. Červená Karkulka. Ha ha. Přestali se smát, když jim nasněžilo do bot.

Celý den jsme věnovali přípravě na superslavnostní večer. Sbíralo se dřevo, Bleška (sestra Slečny T) někde vyrvala stromek i s kořeny, Tornádo zapálila oheň v peci, Sticky se od těch dvou nevzdálila na krok. vedení uvařilo oběd. Já se Slečnou T jsme vyrobily věnec na dveře, ozdobily stromek a umyly nádobí od oběda. Hlodavci (samozřejmě pod dozorem) mezitím zamíchali bramborový salát a udělali těsto na cukroví. Potom jsme se (zase já a Slečna T) pustili do válení a vykrajování. Jako první jsme zjistili, že jeden člověk měl na starosti váleček, vykrajovátka a ozdobičky na strom. Rovná se, neměli jsme ani jedno (na stromek jsme dali jen mašličky z vlny). Ale nadšení přemůže cokoli a my jsme prokázali tvůrčí mysl. Těsto jsme rozváleli vinnou lahví (proč má vedení na výpravě víno?) a vykrajovali jsme formičkami na včelí úly. Dírky uprostřed dělala Sticky (přišla, protože u pece začínala být zima) víčkem od lihovky. Mňami. Pak zase zmizela ven za holkama k peci.

Hlodavci byli zaměstnáni výrobou včelích úlů, vedení na ně bedlivě dohlíželo a Tornádo, Bleška i Sticky dřepěli u pece. Já jsem se se Slečnou T zahrabala v patře mezi spacáky a užívali jsme si svou chvíli klidu. Všechno ovšem někdy skončí. Dřív, než by se nám chtělo, jsme slezli zpět mezi lidi a začali mazat marmeládu na linecké. Holky u pece se asi snažili. cukroví bylo jen mírně přičmoudlé.

Tím byla veškerá práce odbytá. Podepsali jsme oddílová přáníčka a rybí prsty už smažilo vedení. Večer jsme se sešli k oslavě. Stromeček, dárky, večeře, cukroví, všechno bylo dokonalé. Tak jsme se najedli, rozdali si dárky a šli spát. Tentokrát i s hygienou. Je smutné, že celodenní práce a příprava se rozplynula v sotva dvou hodinách zábavy.

Neděle ráno. Vstala jsem a za oknem pršelo. Bezva změna. Po snídani jsme si zabalili batohy a vyrazili na vlak. Každá jsme táhla za ruku jednoho Hlodavce. Během těhle rutinních cest se nejčastěji ozývají věty typu : Kdy už tam budeme? Jak je to ještě daleko? Mě bolí nohy! Já mám mokro v botech! apod. Vyjma toho se to dalo vcelku přežít. Občas jsem si se svým Hlodavcem i povídala. Jenže ona pak těsně před nádražím rozhodla, že poběžíme. Ruply mi nervy. Pustila jsem její ruku v nadměrném palčáku a rozběhla se. Počkala jsem až v čekárně. Dobře jí tak.

Cesta vlakem proběhla docela přijatelně. Hlavně kvůli neustálému přísunu Sušených žab(Slečna T jim říká Doň Doň), které mi obalují nervy cukrem. Po chvíli Sticky vyndala z batůžku balíček karet, tak jsme celou cestu věnovali karbanu. A potom už přišla Praha a všichni se rozprchli do svých domovů.

Tak tedy Vánoce udeřily. Ale já to ustála, a příště to ustojím zase.

It's a sin to be good where bad people succeeds.

Přihrávka, nahrávka, skeč...Nebo spíš fraška?

10. prosince 2010 v 20:12 | Angel Enigma |  Alej - Advantaged Lair of Elite Jerks
Pokud něco skutečně demonstruje moje spolužáky a zejména spolužačky v jejich pravých světlech, je to právě volejbalový turnaj. Každoročně pořádaná parodie na celoškolní akci se koná okolo svátků vánočních. V této době, kdy máte svojí vlastní práce až nad hlavu ne-li ještě víc, je vám, věřte mi, skutečným potěšením tři až pět hodin bezbožně sedět na podlaze tělocvičny a sledovat kažení natolik inteligentní hry, jako je volejbal.
Bohužel, mé pokusy o zavedení této akce dobrovolně, tzn. aby lidé co mají mnohem víc lepších a konstruktivnějších věcí na práci mohli odejít dělat něco co je skutečně třeba, bohužel nebyly vyslyšeny, a co hůř, má fyzická absence by mi byla bez milosti započítána. Takže, neboť (jak víte pokud moje články čtete pečlivě) náš nový systém absence zakazuje (ano, je to skutečně možné, taky jsem tomu nevěřila), by mi to způsobilo natolik problémů, že by mě to následně stálo víc času, než jsem tady ušetřila.
To mi ovšem dává nádhernou možnost pozorovat tohle celé dění, což je pro profilera mojí kategorie přímý ráj. 
Začínáme už několik týdnů dopředu, při rozhodování, komuže bude udělena ta čest naši hvězdnou třídu reprezentovat. To v tomto typu společnosti nastává klasickým: "Já, král Jelimán, všech z vás samozvaný pán." Zpravidla je to někdo, kdo je na ctných místech statu quo. Pak vidíme další roztomilé dělení, a to sice Kdo bude králi Jelimánovi nejlepším Mortem. Směšná parodie na společenství, pokračující většinou několik týdnů, probíhá zpravidla za poklidných psychologických přetlačovaček, které mi přijde zbytečné vám sem popisovat. Když si samozvaný pán Jelimán vybere svojí družinu nejoddanějších slepic...pardon, lemurů, nechá si tuhle skladbu schválit Samozvaným Králem Jelimánem ze skupiny "Silnějšího" pohlaví. Stavba je i přes snahy a velice hluboké výstřihy aplikantek obvykle změněna. Největším šancím se těší slečny s nejvyšším číslem poměru objem výstřihu x svolnost k interakcím, celé děleno inteligencí.  
Omlouvám se za nedostatečné informace z okruhu výběru "Těch vyvolených" ze skupiny "Silnějšího" pohlaví. Bohužel, nemám dostatek podkladů. Dle předpokladů a drobných útržků dat patrně funguje léty prověřený systém, že Král Jelimán samozvaný pán si vezme do družstva Orga a ne Urga, protože Org rozbije pěstí dva kameny a Urg jen jeden.
Tímto vzniká All-Star team, který může náš "kolektiv" spolehlivě reprezentovat.
Pokud jste si povšimli, nikde se nezmiňuji o tom, jak dobře kdo inkriminovanou hru hraje. Pro ně je tohle zanedbatelný a podřadný detail.
Takže úvod bychom měli, hm? Pokračování příště, dámy a pánové. Přede mnou jsou ještě 4 hodiny, a to celé bez mobilu, tzn. na minimálně dvou z nich bezmezná nuda k nepřežití. Ale už jen další tři dny. Přežili jsme všechno možné, tohle přežijeme taky. A kdybych někdy vypadala, jako že SMSkuju bez telefonu, neřešte mě, je to gryf.
Zatím se mějte a pamatujte
Dreams are like a rainbow. Only idiots think, that on the end, there is something shiny and sparkling what you can just easily pick and take.

Trápení s Jezinkou

9. prosince 2010 v 15:39 | Silverstorm |  Alej - Advantaged Lair of Elite Jerks
Tak jsem se po třech dnech nemoci konečně odhodlala zase jednou navštívit Lair. A můžu vám říct, byla to legrace (občas i v dobrém slova smyslu). První hodina, test na téma kroužkovci, nám naštěstí odpadla. Odpadl nám i šestou hodinu tělocvik. Náhodou, obě vyučující mají na starosti stejné předměty (tedy biologii a tělocvik) a po naší třetí tělocvikářce nebylo také ani vidu. Tak si říkám, kam se ty paní profesorky zašili tentokrát?

Den jsem tedy zahájila až druhou hodinou. Což byla vcelku nuda, tak jsem si krátila čas čtením z Jezinčina sešitu. Vtip je v tom, že po ní se zápisky přečíst prostě nedají. Tak jsem se dozvěděla, například, že politické strany jsou na záchodě (základě) konfliktů, o politických Imtich (hnutích), že máme listinu základích páv a svézd (základních práv a svobod), a že zákon může být závátut sněmonou (zamítnut sněmovnou). A to jsem na její charakteristický rukopis docela zvyklá (pomohlo by, kdyby jí nevypadávaly písmenka).

Potom jsem o jedné přestávce potkala Angel Enigmu. Utrousila jsem nenápadnou poznámku o blogu a, kdo by to řekl, Jezinka to zaslechla. Protože je povahy dost nenechavé a neodbytné, nedala mi na toto téma pokoj až do konce výuky. Když si jednou vezme něco do hlavy, jen těžko se toho vzdává. Abyste si také mohli užít něco z dívky, se kterou trávím v Lairu většinu času, uvedu kratší ukázku naší konverzace.

J: A co to tedy píšeš?
S: Promiň, ale to není tvoje věc.
J: No ták!
S: Vážně není dobrý nápad ti to říkat. Proč tě to vlastně tak zajímá?
J: Jsem prostě zvědavá! Tak mi to řekni. (Andělský úsměv)
S: Hele, tenhle úsměv mě děsí.
J: To taky má. Řekni mi o co jde.
S: Víš co udělala zvědavost kočce?
J: Víš co může moje zvědavost udělat tobě?
S: Tuším. Jen nevím, jestli je to horší, než kdybych ti to řekla.
J: Ano, to tedy je.
S: Vždyť netušíš o čem mluvíš.
J: No tak mi to řekni!

A tak to šlo pořád dál a dál. Uznejte, že by ode mě nebyl nejlepší nápad jí říct o co se jedná, když má být v mnoha případech moje hlavní téma.

Nakonec se mi podařilo uniknout z Lairu díky tomu, že nám (pro změnu) odpadla poslední hodina. V ten okamžik jsem se téměř zamilovala do školního sboru, neboť právě kvůli němu mě Jezinka nemohla otravovat i cestou domů. Je totiž už několik let členem této pýchy naší školy a velmi často se věnuje bohulibé činnosti (zpěvu samozřejmě) na různých školních akcích. Já osobně nikdy nezapomenu na to přenádherné vystoupení, kde dostala Jezinka škytavku uprostřed svého sóla.

Také jsem se dnes rozhodla, že zimu všude kolem začnu mírně a nenápadně podporovat. Takže jdu hledat bílý kryt na telefon. Držte mi palce.

It's a sin to be good, where bad people succeeds

Sjetá duhou...

9. prosince 2010 v 8:17 | Phoenix |  Inside of diamonds
Zdravím Odvážné lidi (a jiná stvoření také..) kteří odhodlaně čtou tento blog.
Za prvé chci říci "Neděste se!"
Snažím se změnit vzhled z "Bronzovo-nedělního" na "Štříbrno-nedělní".
Nastavuji metodou pokus omyl,jak jinak, tak že to tu bude příštích pár chvil
vypadat dost divoce.A to vážně!

No,ale dost "provozního okecávání" a hurá k článku.
Možná se někteří z vás ptají jak můžu být sjetá duhou.
Když kliknete na celý článek vaše 
"hodná teta Phoenix" vám to mileráda vysvětlí...

více v celém článku...
_____________________________________________________


Většina z nás zná "úžasné" tlamolepky.Bonbony Mentos.Na reklamu ve které jezdily ovce na motorkách možná leckdo zapoměl ale bonbony a jejich mnohé variace nás v každodenním životě doprovázejí dál.Zvláště pak takové mlsouny jako jsem já.
Novinkou jsou Mentos Rainbow. Duha.Od každé ovocné příchuti kousek.
     Jsou učiněnou pohromou pro mou kapsu,ale na to nedbám.Chutnají mi čím dál tím víc.
A taky s klidem mohu říci že je mi jedno že cumlání bonbonů kazí zuby.Prostě a jednoduše je to za prvé sladké a za druhé se musím soustředit abych z karamely či bonbonu neměla "tlamo-lep" a tak se vyjímečně nesoustředím na nějaké své utopické filosofie.A to je jedině dobře. A navrch je to "rychlý cukr" a ten u mě má za následek chvilkové zlepšení nálady.A taková Phoenix v dobrém rozmaru,to je jedině dobře.To mi věřte.

No nic.
Bonbony došly...
Vzhled bych řekla nastaven..
Autorkou záhlaví je Angel Enigma,
obrázek v okraji ze z Googlu.
A to je asi tak vše co bych řekla.

Pro zatím se tedy Vážení Čtenáři mějte krásně
a pamatujte si:

Naše mysl je jako Filtrační papír.
Naléváme Závist,
která se mění v Zlo.

Vaše Ohnivá Bestie,Phoenix :)

And I feel like I'm living a worst day over and over again

8. prosince 2010 v 19:33 Alej - Advantaged Lair of Elite Jerks
Krásné dopoledne, vážění čtenáři. Opět se vám hlásím z Lairu a s potěšením oznamuji, že se neděje téměř nic. Ovšem kromě blbosti mé vlastní maličkosti, která je ale zanedbatelná - na rozdíl od té blbosti, ta je dnes přímo kolosální.
Začali jsme hned ráno, kdy jsem úspěšně zanechala telefon na nočním stolku. Vám to přijde jako banalita, ale fakt, že tento noční stolek, tím pádem i můj životně důležitý telefon, uvidím až za týden mě dosti děsí.
Za druhé, za outfit, narychlo zvolený, neobsahující sako, bych si dala nejradši pár facek, neboť vypadám jako puberťák. 
Dále se do naší milé úplně zadní lavice usadila Hopperka, neb Novicka opět podlehla chorobě. Ostrý zvuk jejího nepříjemného hlasu nasyceného o sprostá slova mi otravně ruší moje čakry. 
Bio-Knight dostal z testu z matematiky za 4, což je o celého půl stupně hůř než "dokonce-i-ta-pitomá-Enigma", proto musel vyprovokovat desetiminutovou hádku s matikářem. Z čeho mám radost - známku mu neopravil. Z čeho radost nemám - známka nebude opravena nikomu.
NAše velká Umělkyně se ulila ze třech hodin, protože dostala veledůležitou zakázku - musela nafotit trapnou akci oktávy A - školní Mikulášskou, aneb akce obcházení tříd a vyrušování za účelem vytočení co největšího počtu profesorů. Nestojí mi to za víc jak čtyři písmena - Pche.
Hopperka od začátku hodiny nezavřela pusu, a už to trvá natolik dlouho, že o zavření svého kanálu byla poprošena jak profesorem, tak Frajírkem. A neb ten má vyšší hodnotu statu quo, Hopperka začala své poznámky mírnit.
Biologie pro změnu nedává smysl. Fajn. Venku už zase sněží. Fajn. Ač je všechno v prdeli, zůstáváme veselé, že? Budou vánoce, které já infantilně slavím, Bea-Mall sabotuje a ostatní se vám určitě zmíní v dalších článkách. Takže já se prozatím loučím, držte nám přízeň a na příští týden se těšte na nový layout. Děkujeme vám za 5000 návštěv, jste skvělí a tenhle blog je tu pro vás!
Zatím  se mějte a pamatujte
Dreams are like rainbows. Only idiots thinks, that there is something shiny and sparkling what you can just easily pick and take.

Až na skříň ?!?

7. prosince 2010 v 20:56 | She Blue Lion |  SOI-Jail For She Blue Lion
Dobrý Den,tedy večer Vážení čtenáři!
Hlásí se vám modrá lvice.

Všichni si jistě uráčili všimnout že nám začal Advent!To u nás v domácnosti znamená Úklid.
Úklid až na půdu.Siren je objektem mé závisti.Nejen že dostala jednu..řekněme moc šikovnou věcičku nad kterou já slintám denně už pár let (jo má ho!Tablet!)ale na vrch se může ulejvat.Nejen že skrz její ulitu xhtml kódu neproniká blbost našich spolužáků,ale na vrch prohlásila že "kašli kašli,já jdu domů a tobě bych to taky doporučovala,vypadáš synale" a hrdě po škole včera odkráčela a dneska už má od doktorky potvrzenou angínu a antibiotika.Áchych ouvej!Já se chci taky ulejt! Píšeme z programování,a můj drahocenný tahák na nožičkách se hodí marod!No super! a já si pamatuji jenom že když chci aby bylo písmo tučné šoupnu k němu lomeno a malé b.A víc nic!No tak holt to bude za nedostatečnou.

Moje drahocenná famílie pojala Předvánoční nadšení poněkud originálně.Přez týden uklízím v baráku a o víkendech se plazím po podlaze v marné snaze vykartáčovat skvrny pochybného původu u nás na chatě.Nadšení z toho mám až na půdu.A k tomu nadpisu...
Tato otázka byla mojí skoro-mantrou včera.S hadrem a kýblem staré dobré horké vody a jaru jsem lezla po starých dřevěných skříních.Takových těch "po prababičce".Starožitný a prý i drahý kousek.Být to na mě okamžitě bych ho vyhodila.Tenhle krám totiž zpeněžit dozajista nepůjde.A řeknu vám že nános prachu od velikonoc je taky moc pěkná věc.Zvláště pak na první pohled.A až z té skříně spadnu...Budu nerudná.Právem!
Každopádně...

Pro tentokráte se loučím.Píšu totiž ve spěchu.
A předpokládám že stíhat nebudu až do nového roku.


To zase bude radost.
Drazí čtenáři...
Mějte se krásně a
po dobu spěchu si  pamatujte :

Každý úkol,
který by se měl splnit,
se měl splnit už včera.

Má oblíbená kniha? Pochopitelně, že ta moje.

5. prosince 2010 v 20:12 | Angel Enigma |  *Téma Týdne*
     Podle čeho se pozná oblíbená kniha? Podle toho, kterou nejvíc čtete? Nad kterou nejvíc přemýšlíte? Ke které jste se vrátili nejvícekrát? Ze které si nejvíc pamatujete? Na kterou jste vymyslelo nejvíc pokračování? Která vás drží nad vodou?
     Na tohle je pro mne jediná jistá odpověď - ta moje.
V rámci možností uspořádaný souhrn mnoha napsaných, mnoha rozepsaných a mnoha vymyšlených kapitol, aktuálně zabírajících na mém počítači rovných 1 056 768 bajtů Wordového a Blokového formátu, jsem začala psát třetím ročníkem na gymnáziu. Před nimi následovaly dva romány - z jednoho jsem napsala celý sešit, z druhého pouhých dvacet stránek, jeden komix o velikosti třech bloků a jedna kniha pro děti, která se zasekla na momentu, kdy jsem měla v postavách -zvířátkách na cestě napříč Evropou- zmatek sama.
        Pak jsem se konečně dostala ke svému vysněnému krimi-žánru. Jednotlivé kapitoly spolu nesouvisejí natolik, abych do nich mohla zakomponovat naprosto veškeré aspekty mého života, všechny lidi, všechny své problémy, zhmotnit všechna svá alterega a zaznamenat své myšlenkové pochody; zároveň spolu ovšem souvisejí natolik, aby mě probíhající příběh de facto na pozadí, ústící v poslední třetině každého jednotlivého dílu, stávajícího ze dvaceti kapitol (každá po 10ti až 14ti stránkách),držel v jedněch kolejích, nedovolil udělat z díla příběh nesouvislý a rozházený a donutil mě směřovat k nějakému cíli a postavy stále vyvíjet.
Dala jsem si závazek, že pokud celou práci někdy v životě dopíšu, tak ji vydám. Pochopitelně pod pseudonymem. Pokud ji někdy nějaké nakladatelství vydá, nepochybně skončí v Levných Knihách.             Ale...uvidíme, uslyšíme.  Podstatné je, že to stejně patrně nikdy nedopíšu. Postavy jdou pořád dál, příběh je jako živý organismus, a jeho ukončení by znamenalo jeho smrt. Literárně je takový příběh k ničemu, ale autorsky z něj mám radost, protože ano, je to má nejoblíbenější kniha.
Zatím se mějte a zůstaňte s námi.
PS: Že byste chtěli vědět, jak se moje kniha jmenuje? Tak to vám nepovím. Zatím jsem jí nedokázala vymyslet odpovídající název :)

Dreams are like a rainbow. Only idiots think, there is something shiny and sparkling what you can just easily pick up and take.

Chtělo by to jiskru,a možná taky něco uhasit.

5. prosince 2010 v 7:11 | Phoenix Ta velká Šéfová tohoto Blogu! |  Inside of diamonds
Po perných prázdninách se hlásím.
Vím že nejste nadšeni z návratu velkého Bosse tohoto blogu
a doufali jste že díky tomu jak to tu holky vedly deset dní
beze mě se to tu položí.Ale máte smůlu.
Mě to tady totiž baví.

Stejnou smůlu máte i  pokud jste mi přáli abych si na svých lyžích zlomila vaz.Přežila jsem srážku s turistou,smrčkem,jakousi tyčí která nejspíš byla starým a nefunkčním turniketem a dokonce přežily i mé lyže.

K tomu nadpisu.Články i přez svůj příběh se staly..poněkud stereotypními bez mých provokací.Tím je myšlena ta jiskra.
A tím hašením myslím omluvu.

Vím,právě ted se mi peprným komentářem hodláte "pomstít" za to že jsem vám moderovanými komentáři "upřela vaše základní právo".
Ne,nehodlám vám ho upírat.Jen se tu množí nesmyslné komentáře typu "JBosbsoúvwuBDGUjfburBSFaisdf" od autora "BISquqGV" a na ty tu nikdo není zvědavý.Stejný zájem je a bude věnován komentářům typu:
Hlásni mi prosím do S.O.N.B. na http:XYX.blog.cz/xyxy-xyx-yxy
(prosím x a y tolerujte jako,řekněme nástroj cenzury.)

Veškeré komentáře které budou "smysluplné" budou v co nejkratší době od jejich "objevení" zveřejněny.

Siren byla donucena k omluvě Vyučujícímu Českého Jazyka na Pe3ny-South proto že její korespondence byla shledána jako "nevhodná".Siren,doufám že ses ze své chyby poučila.Pokud tomu tak není poučil tě jistě můj peprný e-mail.

Angel Enigmě naopak DĚKUJI za vytvoření "Ikonkového meny" Angel, jsi POKLAD!
Také jí patří díky za přivedení nové BlogGirl Silver Storm kterou si dovolím přivítat
mezi námi Diamantovými Přítěžemi společnosti a lovkyněmi statutu Quo.

Bee-Mall patří otázka:
To vážně tak provokuješ?
(Odpověd čekám na emailu nebo v rozepsaných)

Další exkluzivní díky patří Bee-Mall a Angel Enigmě dohromady, za "vygrafení" a nastavení adventních vzhledů tohoto blogu.Příští týden vám drahá děvčata přeji co nejméně problémů.Jak jsem tak koukala na názvy jednotlivých částí a asi jste se bavily.
Cenzura mi nedovolí je zde zveřejnit.

A jen tak mimochodem.Upozorňuji že u tohoto článku komentáře nebudou moderované.
Tak tedy hurá do...projevení názoru.


Případné zdroje by měly být v popisu obrázku.Často si některé ilustrace vytvoříme samy.
U těch popisky nejsou.Zajímavé fotky máme z DeviantArtu.Jejich autor je u nich uveden v popisku.
Děkujeme za pochopení.

Na veškeré zde zveřejněné texty,vyjma označených citací se vztahuje autorský zákon.
Kopírování(bez ikony) zakázáno!