Bludiččino bloudění I

13. prosince 2010 v 21:10 | Bea-Mall |  Inside of diamonds
Nikdo,opakuji nikdo neručí za  případné psychické následky po přečtení tohoto článku.Děkuji za pozornost.Vaše Bludička,ehm.Teda bojovná ryba...
_________________________________________

Dobrý den vážení a milí čtenáři,hlásím se vám já,vaše bojová a totálně zničená ryba.

Odrovnávali mě dnes drahušci,Angel Enigma mi zase pomohla
z největšího srabu ovšem Když jsem sama sobě a svým alteregům že dnešek byl fajn,což se rovná neskutečně dobrý
(známku bych to vyjádřila jako třikrát podtrženou jedničku)Dojeb..pardon...
Dorazila mě moje milovaná maminečka.
  Jen aby jste věděli,
naše vzájemná rádoby symbiózase pouze jako symbióza tváří.
Já jsem vyjevený introvert který přemýšlí celé dny o jednom slovu nebo jedné větě.A co matinka?
Ta ječí,ječí a ječí.Je Cholerický Extrovert se sklony k násilí.A i když je o hlavu menší a o čtyřicet let starší ránu má.Nejspíš do ní dá celou svu nemalou váhu.To se pak není čemu divit.Když vás praští metrický cent... Příjemné to není.Že?

Posledních pár nocí má nespavost dosáhla vrcholu.
Už to není nespavost.Jsou to intenzivní halucinace,noční děsy,hodiny návalů.

Ležím v posteli.Angel a She Blue Lion padají spát a já sama sobě uznám že už jsem taky zralá na postel.Přehmaty které na své klávesnici vytvářím volají do nebe.
Pardon,přímo řvou.Vypnu svého mazlíka,mininootebok od HP kterému infantilně říkám Vašík,popřeji dobrou noc svým alteregům a spolu s tím nejstarším,královnou imaginární země prchám říše snů.Nespím.Vyzualizuji.Před očima se mi prohání draci,armády v lesklých brněních,zapaluji hrady,rozvodňuji řeky.Ale také se svým alteregem prožívám proces zrání,jak osobního, tak zrání příběhu.Je to můj relax,moje odreagování
(někdo mlátí do boxovacího pytle,já personifikuji své splužáky a pak..nechám zuřit nějakou tu katastrofu.)

Hodiny tikají.Tik,tak tik tak...stereotypně.Den co den,noc co noc.Čas letí jako splašený.Uvolňuji svoje tělo a dopřávám si ten luxus ho plně vnímat.Á,dneska mi to tak šikovně ujelo že jsem si hnula nějakou plotýnkou.Jé,podle toho jak mě bolí kolena bude zítra zase sněžit.Hm...přijede mercedes.Ten kovář v mojí hlavě už by si taky mohl dát pokoj.Třeští mi hlava.Zhasnu světlo.Pro moje oči to bude jistě to nejlepší...
    V tu chvíli započne řetězová reakce.Strach není pro sraby.Strach je proces mého těla.Zírám do zdi,do té u které je má postel postavena,v tom zahlédnu že u skříně někdo stojí.Instinktivní reakce-zařvat a vyskočit.K vůli tomu že mě bolí v krku a preventivně jsem se přiškrtila šátkem okolo krku se první bod bůhvíjak nevydaří.Druhý také ne,proto že ze své deky jsem já,nejen že lekavé ale i zimouřivé stvoření udělala de facto svůj vlastní sarkofág.Ale hřející sarkofág.
Je půl jedenácté.
Okolo druhé bych mohla s trochou štěstí chrápat jako špalek...
Pokud mě zase nezachvátí panika.

Výborně je to tady.
Ze stavu skoro-spánku mě vytrhává pocit že mám na solaru balvan.Letmý pohled jedním okem nic neprokazuje.Periferně vidím cosi před svojí skříní.Děs,hrůza.Mám něco/někoho v pokoji.Ne, nevyskočím.Co když je to nějaký mutant co odněkud utekl?Když se pohnu ujistí se že tu jsem a..sežere mě,usmrtí umučením,rozcupováním...Nebo něčím podobně příjemným.Silueta toho čehosi se ve tmě všeljak rozpíjí a má představivost pracuje na plné obrátky.Kovář v mé hlavě vyhlašuje pohotovost a buší do kovadliny,kterou je mimochodem moje spánková a čelní oblast,jako o život.Je půl jedenácté.
    Mé kolenní šlachy předpovídají na zítra lehké sněžení a pokles teplot a jejich věštění mi příjemné není.S prací mojí imaginace se záhadný tvor stojící v rohu mého pokoje postupně stává všemi možnými vrahy a obludami o kterých jsem kdy četla nebo slyšela.Jacka rozparovače střídá hrabě Drákula a toho následuje nějaký ten fajný upír ze Serálu Buffy the Vampire Slayer.Střihnuté je to sem tam, nějakou tou roztomilou lidožravou obludou z Mytologie ale i moderních hororů.Výborně.Kámen na solaru mi těžkne,hlava bolí a sípu jako kdybych měla náběh na zápal plic.Miluju tyhle stavy.Tohle už je čtvrtá noc.Nemůžu,nechci..potřebuju se vyspat.Mít ve škole energii..Né,prosím já nechci do svého halucinogenního spánku.Ne,ne ne!

Pozdě.
Pozdě holka.
Už je  to tady..znovu...

A myslím že to už by pro tento článek stačilo.Blbne mi o na klávesnici.Nejspíš je pod ním nějaký drobek,nebo nějak tak.O mé jízdě v Haluškovém Pendolinu zase zítra.Tahle série hrudník drtících panických stavů a šílených snů,které působí poněkud ehm...jako sny drogově závislého,se opakuje.U mě už od čtvrtka (2.prosince)
Nepomáhá nic.Teplý čaj,zákaz kafe od tří hodin odpoledne,mléko s medem před spaním,teplá a dlouhá sprcha,vonné oleje,meditace.Ba ani prášky proti kašli po kterých já zaručeně vždycky usnu.Proto že ted jsem v období kdy je usnout snad pomalu horší než být vzhůru.Sice ne o moc,ale...
                                           Více až zítra.



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Případné zdroje by měly být v popisu obrázku.Často si některé ilustrace vytvoříme samy.
U těch popisky nejsou.Zajímavé fotky máme z DeviantArtu.Jejich autor je u nich uveden v popisku.
Děkujeme za pochopení.

Na veškeré zde zveřejněné texty,vyjma označených citací se vztahuje autorský zákon.
Kopírování(bez ikony) zakázáno!