Kde broučci štěbetají

20. prosince 2010 v 19:02 | Silverstorm |  Alej - Advantaged Lair of Elite Jerks
"Dobré ráno sluníčko! Vstávat a zářit!"

Zhruba tímto výrokem jsem dnes ve třičtrvtě na sedm přivodila svojí mamce infarkt, když mě šla do pokoje vzbudit. Chudák není zvyklá, že ráno, a v zimě tuplem, vstávám sama od sebe a ještě s úsměvem na rtech. Taky mi to řekla, ale mojí náladu mi nemůže nic zkazit. Dnes byl poslední den, kdy se učíme, já mám hotové všechny dárky (napsat pět básniček s vánoční tématikou? No problemo, dejte mi dvě hoďky) a nouzovou krabičku pilulek ze sušených žab, kterými jsem se pro jistotu předávkovala už doma. Jsem tak neuvěřitelně nadopovaná cukrem, že bych dnes přestála i kdyby nás přišel do Lairu učit velký růžový slon s vrtulkou na čepičce. Stále s úsměvem. Je to, přiznávám, hlavně kvůli zmíněné krabičce. Sušené žáby hodně podporují teorii, že v životě každého člověka se může stát něco hezkého, když se dost snaží. Já si tím svým snažením vypěstovala závislost, která mi vůbec nevadí. Jsem cukroholik.

Abych neodbíhala. Po tom, co jsem vzkřísila mamku a svou dobrou náladou jsem jí zapříčinila depresi na celý zbytek dne, jsem s úsměvem vyrazila do Lairu. Už z téhle věty můžete poznat, jak příšerně jsem byla nadopovaná. Spolužáci jako by mi dnes vůbec nevadili. Jako by nebyli. Zvláštní. Obvykle nebývám tak mimo. Test na biologii. No a? Tak si k těm špatným známkám přidám další. Běhěm jedné přesávky jsem se sešla s Jezinkou. Vyndala jsem svojí nouzovou krabičku a ona, protože už dostala dárkem... Pardon, dárek, vyndala svojí sklenici. Za chvíli se k nám přidala Ayu se svojí dávkou. Tak jsme tam chvíli seděly a jak tak držím v tlapkách tu krabičku, usmívám se a pohupuju se, Jezinka prohlásila: "Teď už vím, jak vypadá předávkovanej žabí závislák."

No a pak to přišlo. Hlas naší češtinářky mě vytrhnul z... jak to nazvat... transu. Rozdala nám slohové práce a právě vypichovala naše gramatické i stylystické chyby. Na tabuli bylo napsáno:
býlá stavba
mezi učebnamy
v křídle budovi
dvoukřídlími dveřmi
mím oblíbeným místem
vstoupiliste
ve chvíly
park, kde jsou rybičky
chodba situovaná v zelené barvě
vydáme se pryč k učebnám
jedinou vyčnívající věcí je vstup
broučci štěbetali
Když jsem to dočetla, málem jsem pukla smíchy. Jak mohlo moje spolužactvo něco takového natropit? Jsme přece elitní gymnázium, jsme sexta! Pravda, já měla ve slohové práci také chybu. Napsala jsem Červená lhota. S malým L.

Stále s úsměvem.

Potom už se toho nic moc nedělo, tedy pokud je důvěryhodný názor člověka, který polovinu dne strávil v transu s krabičkou domácích cukrátek v rukou. Zítra hrajeme finále volleyballového turnaje, a já budu celý den zalezlá v nějaké učebně. Krabička u toho pochopitelně nebude chybět. A právě tak nebude chybět Jezinka. A mě je to jedno.

Právě teď jsem dokonale spokojená. A v uších mi zní jeden hloupý a krátký, ale neuvěřitelně rozkošný příběh.

Tak jsem dnes prošla dvoukřídlími dveřmi mezi učebnamy do býlé stavby, která je mím oblíbeným místem. Vstoupiliste vy a prošli jste chodbou situovanou v zelené barvě. Stojíme v křídle budovi, kde je jedinou vyčnívající věcí vstup. Vydáváme se pryč k učebnám. Najednou se ocitáme v parku, kde jsou rybičky. V té chvíly začínají všichni broučci štěbetat.

It's a sinto be good, where bad people succeeds.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Případné zdroje by měly být v popisu obrázku.Často si některé ilustrace vytvoříme samy.
U těch popisky nejsou.Zajímavé fotky máme z DeviantArtu.Jejich autor je u nich uveden v popisku.
Děkujeme za pochopení.

Na veškeré zde zveřejněné texty,vyjma označených citací se vztahuje autorský zákon.
Kopírování(bez ikony) zakázáno!