Proč se pořád smějí, když jsem s nimi?

14. prosince 2010 v 19:57 | Silverstorm |  Plevel
Dnes se, jako každé úterý, konala oddílová schůzka. Myslím, že o těch budu psát pravidelně. Nic moc se tam většinou neděje, ale zahrajeme si pár hloupých her a jdeme zase domů. Bývá tam legrace a to i přes to, že mi někteří lezou hodně na nervy.

Na dnešní schůzce byla poměrně malá účast. Slečna T, Sticky, Smíšek a Chlapečka. Bleška se nedostavila, čert ví proč. Tornádo bydlí daleko a nestíhá to ze školy, no a ostatní mají nějaké své důvody, které nepovažují za nutné sdělovat. Také se dostavili dva Hlodavci. Jejich schůzka je naštěstí v čase mírně posunutá, tak to s nimi musím vydržet jen půl hodiny. To Slečna T a Bleška to musí vydržet celou jejich schůzku a potom ještě s námi celou naší. V tom je obdivuju. Já bych Hlodavce asi pozabíjela, být s nimi tak dlouho sama.

No dneska jsme začínali jednoduchou pantomimou. Na jednoho Hlodavce vyšlo slovo mýtina. Holka tam stála a neurčitě máchala rukou ve vzduchu. Na tu druhou potom vyšel radiátor a předváděla to velmi podobným mácháním ruky. Odlišila se jen tím že po nás vrhala hrozně zoufalé pohledy.

Další hra byla dost zvláštní. Představila nám jí Smíšek a ze začátku jsme nevěřili, že to lze provést. Namalovala na zem čáru a řekla, ať zavřeme oči a po té čáře jdeme. Kdo se nohou nestrefí, končí, a udělá si značku tam, kam došel. Byly tři kola. Sledovat jak někdo stojí s rozpřaženýma rukama na namalované čáře, směje se jako pominutý a snaží se nespadnout je docela zábava. Pak přišla řada na mě. První pokus jsem měla dokonce horší než jeden Hlodavec. Upřímně řečeno, myslím, že se dívala. Na druhý pokus jsem se dostala dál než kdokoli jiný a o třetím pokusu...

No, to jsem tak šla se zavřenýma očima napříč klubovnou.
To nemyslíte vážně, že jsem pořád na té čáře!
Jsi!
To si děláte srandu!
Ne, ty si děláš srandu. Nedíváš se náhodou?
Dívám. Na zadní stranu víček.
Hmm. Dobrý. Tak zastav.
Už jsem vedle?
Ne, na konci té čáry.

Tak jsem jim to zas jednou nandala. Jsem prostě holka šikovná.

Pak následovaly ještě dvě další hry. V jedné šlo o poznání jiného člověka poslepu. Já to měla jednoduché, protože moje oběť se vždy začala nezřízeně hihňat a já je poznávala po hlase. Vážně nevím, co je na mě někdy tak legračního. Musím se jich někdy zeptat.

It's a sin to be good where bad people succeds.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Deny Deny | E-mail | Web | 13. října 2011 v 9:06 | Reagovat

Usmívej se,zítra bude hůř…:-) Dobrej článek...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Případné zdroje by měly být v popisu obrázku.Často si některé ilustrace vytvoříme samy.
U těch popisky nejsou.Zajímavé fotky máme z DeviantArtu.Jejich autor je u nich uveden v popisku.
Děkujeme za pochopení.

Na veškeré zde zveřejněné texty,vyjma označených citací se vztahuje autorský zákon.
Kopírování(bez ikony) zakázáno!