Leden 2011

Another month is gone

31. ledna 2011 v 20:02 | Angel Enigma |  Výroční Zprávy

Krásný večer vážení čtenáři,
je tady další konec měsíce, takže i další sumarizace mého života.
Ok, začněme od oblíbené školy:
Počet konfliktů s profesory: 5
Vyhraných: 3. Asi. Ať nežeru.
Počet konfliktů se spolužáky: 25
Skoro na každý den jeden, hm?
Vyhraných: 16
Zhruba. Druhou půlku jsem proignorovala.
Prospěch: Žádná čtyřka. Hu-rá.
Ke vztahům...
No, přeskočme tuhle kolonku. Nemám co bych se v ní vyjádřila. Pro změnu.
Rodinka:
Pohoda. Až na drobné konfliktíky fajn.
Domácnost: Zvládám. Dokonce jsem si utřela prach ze suvenýrů. 10. troll ze Skandinávie z příštího léta už se mi na poličku opravdu nevejde.
Zdravotní stav:
Kotník z irských tanců zvrtnutý: jeden
Koleno namožené: Jedno.
Koleno s povoleným vazem: Jedno. To druhé.
Zánět průdušek: Jeden.
A co jinak?
Počítačový život?
Už měsíc jsem hrdým wizardem. A už měsíc jsem členem skvělé guildy Dai Gurren Dan, se kterou se hra teprve stává tím pravým. Pak jeden pokus o grafiku na kterém musím ještě zapracovat a pár animací. 
Hra měsíce: Ragnarok, The Sims 2 (ale jen v programovací verzi)
Písnička měsíce: Catalyst, Can't take me, Take a bow, Theme of Yuno (nádherná epika, BGM)
Kniha měsíce: Moje vlastní, pro změnu.
Událost měsíce: Vysvědčení. O šprtech hřejících se na sluníčku vám povím jindy.
Blog: Děláte mi radost a já vám za tu krásnou návštěvnost děkuji. Budeme tu pro vás kdykoliv a kdekoliv. 
Takže pekelný měsíc utrpení a učení je za námi, chystá se na nás kratičký, prázdninami vyšperkovaný únor. Loučím se s heslem
Proč vytírat pokoj od stolu ke dveřím abychom do něj pak hodinu nemohli, když ho můžeme vytřít od dveří ke stolu a nikdo pak hodinu nemůže otravovat nás?
jehož jsem sama autorem a otevírám nový měsíc novým mottem, tentokrát z deníku mého oblíbeného amerického prezidenta. Takže se mějte a pamatujte:

Forgive your enemies, but never forget their names.

Výroční zpráva, vlastní (zmrzlou) rukou

31. ledna 2011 v 20:00 | Silverstorm |  Výroční Zprávy

Tak nám už zase skončil měsíc. Už jsem zase o rok starší, už zase se hádám s Jezinkou, už zase nevím co sem psát. Zkrátka, jako obvykle. Tak se pustíme do té výroční zprávy. Rychle do toho, rychle od toho.

Vymyšlené hry
Nevím, jestli mi budete věřit, ale jenom jedna. A ta se ani nehrála.

"Zameškané" Plevelí akce
Dvě schůzky, jeden výlet a polovina zimního tábora. Ta druhá polovina spadá pod únor.

Přírůstky do mojí sbírky draků
Jeden. Dělala jsem ho ručně, taže obrázek radši nebude.

Hádky
Jenom jedna s Jezinkou, zato trvala skoro týden. Hádali jsme se o Wolf a byl to velice, velice záživný spor.

Váha
Dojídání cukroví, narozeniny (zásoba čokolády ještě pořád trvá), cizí narozeniny (včetně včerejší oslavy)... Zkrátka vesele jsem získala zpět, co jsem v létě nechala na Islandu.


Deprese
Úspěšně jsem se všem vyhla. Neptejte se jak, to je tajemství.

Pomoc
To je vcelku jednoduché. Nepomáhala jsem jinde než v domácnosti. Mě nejvíc pomohly Jéje, Poorgirl a Wolf, když jsem potřebovala azyl.

A to je tak všechno. Není toho moc, ale přes pololetí jsem moc zaměstnaná, abych si uvědomovala takovéhle věci. Najít si čas s někým se pohádat je pro mě v lednu jako zázrak. Další zázrak je, když leden přežiju, ale těžko na cvičišti... Třeba bude zbytek roku mnohem víc v pohodě. Já rozhodně doufám. Tímto se loučím s odcházejícím lednem a hledím vstříct únoru. Ne úplně s úsměvem, rozhodně ne plna očekávání, ale to jsem prostě já. A s novým měsícem přichází nové heslo:
Kdykoli je život jako stavebnice, můžete obětovat dámu. (R. Fulghum)
nebo také:
Proč bychom se měli nechat svazovat konvencemi?

Rychlá liška,líný pes a latinské právo...

31. ledna 2011 v 14:51 | Bea-Mall |  Inside of diamonds
Dobrý den drazí moji, hlásím se vám se sluncem v duši.
Asi jsem se dočista zbláznila...
Ustála jsem naprosto neskutečných pár hodin stresu
které jsem prostě ustát musela proto že,
jak říkám-a to i přz to že mi to milé není-
to tadyse mnou všechno stojí,leží a padá.Někoho jiného by jeho vlastní nepostradatelnost jistě potěšila,ale mě ne. Jsem z toho celá zamotaná, unavená...no prostě a jednoduše se mi to ani v nejmenším nelíbí.



Na Lipsum nám nejde nastavit grafika. Jako blázen pokaždé vložím zkušební text o rychlé lišce a líném psovi (The quick brown fox jumps over the lazy dog) a pořád to není ono!
Každopádně, žiju a jen co zavolám Krutosestře bude se mi žít lépe.Nesmím na to zapomenout. Krutosestra totiž odjíždí na svou vysněnou dovolenou a já budu hlídat Paní Pejskovou. Jen je tu menší zádrhel..Přivezou jí dnes? Odpoledne? Večer ? Nebo snad zítra ráno? A ani na jednu otázku si nedovedu odpovědět, zkrátka a dobře proto že to nevím. A proto to musím zjistit.

Pomalu a jistě je ze mě uzlíček nervů.
Problém numero Zwei Přijede Eset dnes nebo až zítra?
Mám se do té školy doplazit nebo nemám? Stihneme zrevidovat její "nediamondskou Garderobu" do "Garderoby Diamondské" ? Vystačí nám na to rozpočet,nebo mám ještě honem honem letět vyzvednout peníze z Bankomatu? A samozřejmě problém největší...
Povede se malá-velká rošáda? (o té se rozpovídám až později) Byla bych totiž nerada aby si tu mou malou velkou strategii někdo přečetl.To by pak byla na nic. Snad splní účel, uvidíme v příštích týdnech. Každopádně abych se přiznala s tím "Lipkem" mám jen nervy,nervy a zase Nervy.Nastavit mi to nejde...Nervy,nervy a jenom nervy.

Víte co? Já jim jedu s tím stěhováním pomoct, Nemám stání. Našla jsem pár věcí které nenosím ale Eset by se mohly líbit. Mažu jí je na druhou stranu prahy předat. Zatím se mějte a pamatujte:

Mluví-li vzdělanec, poslouchej; mluví-li přítel, diskutuj; mluví-li blbec, odejdi.

U dveří ležel ohořelý pergamen s nadpisem "výroční zpráva"

31. ledna 2011 v 11:13 | Phoenix |  Výroční Zprávy
A je to tady :)
Je opětovně náš oblíbený konec měsíce
a s ním i  naše oblíbené výroční zprávy.
Čí to byl vlastně nápad?! :D
Jo,jasně nejspíš můj....

A začneme ve sféře Pracovní:
Pololetí,je holt pololetí.Co k tomu dodat že?
Ale,jinak.Úspěch.Nikdo nikoho nepovraždil.

Inu,problém školství-alespoň z mé strany-je zažehnán.Přejdeme tedy dál:

Sféra Politická:
I přez upadající frekvenci mých článků mě zatím nikdo nedefenestroval.Ladies jsou zatím vůči mě nekonfliktní.Možná mě plánují upálit,co já vím.
A politické dění v naší zemi? Tragikomedie.Za tím si stojím.

Sféra Soukromá:
Ha! Vypadám jako takový pitomec a Vy si myslíte že na sebe něco prásknu? Kdepak,bobánci.Jediný kdo by mohl cokoliv o mě prozradit je Pan P. A ten si to netroufne,nebo by dostal.Ale jinak?
Dovedu tyto existence na bázi uhlíku ignorovat.A když ony neignorují mne praštím jim před nosem dveřmi od koupelny nebo svého pokoje. Proces spalování? Na ten to ještě není nutné.Nebyl od prosince.Až tuhle zprávu dopíšu,zvednu kotelnu a mažu si zaběhat.A běda jestli bude sněžit!

Sféra Sportovní:
Tělocvik a já rovná se nenávist.Spokojeně sedím na lavičce a bavím se.Žaludek na to mám. Kolektivizační snaha neexistujícího kolektivu se dá strávit.Když si jí okořením Sarkasmem.Není to sice můj šálek kávy,ale ty povinný dvě hodiny týdně mě nezabijí-A co mě nezabije to mě posílí.Brzo na mě nebude stačit ani kryptonit. A to se pak těšte Děti moje! (muhehehe!)
Každopádně,nehodlám býti bečkou a tak...no půjdu si zaběhat.Možná...
Na koních pro změnu místo obličejem v hlíně ryji obličejem v břečce.Inu-Změna je život!

Sféra zábavní:
Na hraní není čas, ze srandy po sobě přeci tři krát v týdnu dupeme s Panem P.
Pokud se potřebuji odreagovat navšívím svůj grafický editor a něco načmářu.Pak to maže do koše.Paranoia velí likvidovat vše co by proti mě mohli použít a ruku na srdce,to co si o přestávkách čmářu ve PhotoPhilteru by vyděsilo skoro každého,natož pak psychiatry a psychology. Kdepak, do Dobřan ani do Bohnic mě nedostanete,ani na cukrátka!

Sféra Zdravotní:
Ano, tato spěšná depeše psaná na koleni v šatně před vyučováním se zabívá skoro vším také jsem ti toho všimla. Zdravá jako řípa! Jsem tak úděsná bestie že se mě nejspíš bojí i Bacily. Pan P. o tom ví svoje."My darling,za ty pomeranče můžu já".

Sféra Sociální:
Neblázněte, nenechám se uhánět nějakými pitomci. I když jsem blondýna až tak pitomá abych je nedovedla přeprat nejsem.Potencinální drahoušci soptí a ti bývalí jim nezávidí.
A já? Já se královsky bavím.

Inu,vím že to nejspíš není to co jste čekali,ale takový je život. Vaše zlá teta Phoenix se s vámi za zvuku ďábelského Muhehe loučí.






Netradiční srážka- Systém vs Diamond 3:4

30. ledna 2011 v 23:44 | Bea-Mall |  Nezařaditelné..
Dobrý večer, drazí čtenáři. Prosím,klid. Právě jsem uspala mi...kecám,mimino ani batole tu žádné nemám.Ale nemluvně..ano ten výraz bych použít mohla. Uložila jsem tatínka.

Drazí přátelé, omluvte že jsem se tak dlouho neozvala ale nemohla jsem. Proti své vůli jsem byla poslána bez milosti do postele s příkazem polykat pilule monstrózních rozměrů. Inu,když hubit mou mikroflóru tak proč troškařit že?
A tak jsem se dnes ráno probudila-vlastně-byla probuzena rozmrzelou matkou a jejím rozkazem "padej na nákup". Inu,pokusila jsem se nasnídat ale má snaha nebyla mikrovlnou troubou pochopena a tak jsem s prázdným žaludkem a chutí zubní pasty
v ústech vyrazila.
Sečtu výčet svých malých velkých katastrof do jednotného výsledku: Nenašla jsem hořčici,opětovně si pošramotila jak vazy v kolenou tak nervy a málem vyrazila zuby vlastním košíkem.Neptejte se. Systém vede 1:0 jedeme dál.

V krátkém mazičase jsem byla zdánlivě nevinně požádána o umytí nádobí.Ale proto že jsem se asi neusmívala dost,vypukla z toho hned první hádka která opět vyústila ke srážce s neviditelným mantinelem a mým malým nervovým Break Downem,
který vyléčil  až The Catalist. Linkin Park 4ever!
Mám štěstí že nevlastníme kameru, proto že záznam mé osoby,v puntíkovém světle růžovém tričku po kolena a modrých teplákách se žlutými rukavicemi a oranžovým saponátem až za ušima,doprovázený mým "zpěvem" fráze "Left me up Let me gooo" by byl brzy hitem Youtube a nejspíš bych brzy předehnala i Natalii Sadness. Ale se stolickým klidem jsem vyřešila ucpaný odpad  a uklidnila prvotní hysterii své matky.Bod pro mne. Prozatimní stav by byl 1:1. Hurá na další kolo.

Na svou matku,známého hypochondra nemám ani v nejmenším náladu a tak za konzumace čokolády mizím do svého pokoje. spokojeně se zažírám do nejnovějších dílů mých oblíbených FanFiction povídek a ztrácím pojem o čase.
Po tomto dlouhém oddechovém pásmu mě teprve čeká hoňka.

Během okamžiku řeším,sama ani nevím jak, nefungující teploměr, rozladěnou televizi, glukometr a jeho obsluhu, druhé kolo mytí nádobí a u toho utěšuji matku které je evidentně špatně.Pořád stíhám. Po pár hodinách (ano,toto kolo se nám trošku protáhlo)
mě čeká sladké vyvrcholení tohoto kola. Telefonát na linku 112 s konzultací na dispečinku záchranné služby. Prvotní ochraptělost mě,zaplať pánu bohu, opouští a já jsem tedy schopna vysvětlit "vo co go" Vedu 1:2 Áve já!

A Angel Enigmou,které tímto děkuji, na icg a Phoenix na drátě se vydávám vstříc Sanitákům.Vypadá to že se snimi neshodnu.  A to jen pro svůj nízký věk. Jednají se mnou jako s idiotem, a nejméně čtyřikrát označí matku za mého prarodiče. Nervy mi tečou,skousávám zuby a s pulzující žilkou v oku mlčím.Jinak už bych je musela nakopat do...ehm..vy víte čeho.Ano, systém mě poráží na plné čáře. Psychický Break Down je tu,
v zápětí po té co Sanita odjíždí. Remíza 2:2.

S mamkou to ale nevypadá katastroficky. Teď po krátkém telefonátu vím že si jí na kapačkách nechali do zítra na pozorování. Možná pravá Chřipka, i přez očkování.
Spokojeně tedy posílám tatínka do hajan a loučím se s Angel Enigmou na icg.Telefonicky se pak omlouvám Krutosestře za to že jsem jí ve spěchu nestačila přijmout hovor. Spokojeně pak s půllitrovým hrncem kafe usedám k nooteboku a zapínám Playlist s Diamondskými hymnami. Evanescence střídají Linkin Park a ty zase Bryan Andams střídán Tarjou Turunen. Nad druhým Capuccinem píši tento článek. V hlavě se mi dokonce vylíhl malý,ale hezký nápad který zužitkuji do svého psaní. S myšlenkou že všechno zlé je pro něco dobré podávám tatínkovi kapky do nosu a přeji mu dobrou noc. Těsně před tím než kliknu na Uložit a hned zveřejnit u tohoto článku mi Systémm Windows vypovídá službu.
Dobře zmetku, vedeš 3:2. Ale já se nevzdám.
Dopíjím Cappucino,polykám Antibiotika a Antidepresiva, nahazuji spadlý Windows...
Funguji. A za to si dávám bod. 3:3 remíza, šmejde jeden.
A za to že jsem tento článek zveřejnila si dám taky bod. Splnila jsem jednu z položek svého malého velkého seznamu. I přez to že nemám čas,systém je proti mě a celé to spolu se mnou stady okolo sedí,běží a padá. A stíhám i sprchu a vyčistit si zuby.
Za tónů Im a Survivor rozvíjím svůj nápad na odstavce. Mám už čtyři a vypadají slibně.
Vedu 4:3, vyhrávám. I přez to že padám únavou. Drahý systéme, nevíš s kým sis začal.

Pro další dny si dávám jednoduchý Deadline.
Být s Eset v jedné třídě.
Udržet Lorem Ipsum i tenhle blog v provozu.
Vypočítat alespoň jeden příklad z matiky.
Přežít prohlídku u obvodní doktorky.
A neplýtvat Ataraxem.

Jak tak koukám přituhuje, ale já zatím vyhrávám.Schovám si ho na horší časy.Vím, že přijdou.Ze všeho se dostávám vlastní silou. Nejspíš jedu na Sílu zla, pro změnu já.Není se čemu divit,když mám za Alterego Naruay Serrass,no co.Na zpracování námětu bude času dost. Mám ještě dva a půl roku než můžu začít uvažovat o vydání. Času dost a inspirace? Ta bude...čím těžší pro mě bude běžný život tím víc jí bude. A já že jsem Pesimista?ne, facky přijímám se skousnutými zuby a s vírou že příště je budu schopná opětovat. Je to můj zvláštně zvrácený optimismus. Moje podivná víra.Neberte mi jí.

Pro dnešek se loučím.Keců bylo dost.
Přežili všichni-ůčel splněn.Padám do postele.Nechám si zdát o Lurii v rozkvětu a svoje Alterego pošlu na něco jednoduchého,třeba plavit koně.
Zítra, až se proberu..napíšu něco hezkýho,slibuju-schválně jsem kousek dám, aby jste viděli že dovedu i něco jinýhonež nadávat a bejt pesimistická.Nechci si zkazit karmu.
Dobrou noc. Na víc nemám. :D

Život 1.0

30. ledna 2011 v 20:14 | Angel Enigma |  Alej - Advantaged Lair of Elite Jerks


Mocná wizardka Angel Enigma mrazí obludy vyšších úrovní na počkání a hrdě se zapojuje do komplikovaných úkolů pro celé party lidí. A vůbec, vůbec si nechce uvědomit, že na vzdálenosti síťového kabelu ztrácí schopnosti.

Ano, dámy a pánové, už zítra se mám navrátit do Lairu. Nejtěžšího dungeonu, který jsem kdy navštívila.

Hned za warpem u dveří čeká NPC Vrátný. Musím mu dát item Pozdrav a udělat na něj dovednost Sladký úsměv (schovanou pod klávesou F6), který spotřebuje 3 body mé astrální energie. Z úschovny Skříňka si za použití itemu Klíč vyzvednu equip Boty, bez kterého mě NPC Školník nepustí dál. Na výpisu dnešních úkolů, umístěných hned u NPC Školník si přečtu dnešní questy. A vyrážím do prvního patra.
Tam mě očekává první 45 minut dlouhý quest. Obsahuje sezení, odpovídání na otázky - a protože nejde shodit okno, nesmíte používat databázi - dále taky odevzdávání různých itemů, sledování akcí a v neposlední řadě i samotných soubojů. Kouzla typu Ironie, Slovní Obrana, Znalost nebo Slizká výhybka jsou na astrální energii náročná, ale dají se ustát.

Nadchází deset minut změny. Hlavní boss mizí, vrací se ale několik mini-bossů, kteří ostrými asistenčními útoky napadají každou slabinu vaší obrany. Jen těžko proti jejich převaze něco vykouzlit. Dá se ale sesednout se s ostatními členy vaší guildy a dobít si tím trochu bodů zdraví i astrální energie, nemluva o boost itemu Kafe. 
45 minutový quest se opakuje šestkrát až sedmkrát. Jakákoliv chyba, jakýkoliv breakdown se krutě trestá. Ze strany hry je povoleno cokoliv, vy máte omezené možnosti. EXP body získávané po každém dni se liší a mnohdy si je ani neuvědomíte.

Oproti hře máte ale jasnou výhodu. Potom co doběhne časový limit, bossové zmizí, vy splníte krátký quest na bázi Faktoru strachu - zavřít oči a sníst, který vám dodá pár životů, můžete vyrazit kamkoliv po celém městě. Se členy guildy, sami...A trochu se pobavit. A večer si sednout, vzít svou nejoblíbenější postavu a vyrazit sbírat EXP body do pořádného dungeonu.
Zítra se vracím do Lairu s přesvědčením, že tento quest je časově omezen. S vědomím, že v guildě jsme schopní se znova dobít. S dostatečnou zásobou boostů Káva. V uších background music. A proti všem těm obludám usilujícím o moje body...nakráčím do školy opět jako hrdinný wizard.

Krásný večer, zatím se mějte a pamatujte - 
Proč vytírat pokoj od stolu ke dveřím abychom do něj pak hodinu nemohli, když ho můžeme vytřít od dveří ke stolu a nikdo pak nemůže hodinu otravovat nás?

Žížalky slaví 155!

30. ledna 2011 v 10:19 | ¨Silverstorm |  Inside of diamonds
Včera se odbylo další rodinné setkání. Bylo to v pěkné restauraci, v salónku, u příležitosti dvou narozenin. Moje prateta slavila 75 a můj prastrýc 80 (v rodinném jazyce těm dvěma říkáme žížalky). Nevím, jaký názor máte vy na rodiné sešlosti, ale u nás to bývá legrace.

Posadili mě mezi mamku a strejdu Srnce. Strejda Srnec je vtipálek a jeho žerty nikdy nekončí. Po celých pět hodin se pokoušel přesvědčit všechny okolo, že mu upíjím pivo a občas zpíval prostonárodní písně. Po každé dokončené písni se mě zeptal, jestli si to budu pamatovat. Bohužel asi budu.

Víc mě potěšilo, že přijela i moje sestřenice z Liberce. Tahle sestřenice se nevěnuje žádným sportům, ale její boyfriend je vysloveně sportovec. Z nějakého důvodu si netroufá svou holku učit lyžovat, ačkoli by byl rád, kdyby to uměla. Tatík v žertu nadhodil, že s náma může jet do Francie, že jí naučíme. Ona se toho chytla, její táta to dovolil, boyfriend (dozvěděl se to SMSkou) byl nadšen, a nakonec se podařilo přemluvit i její mámu. Jediný problém byl, že v Liberci mají jarňáky v jiném termínu, ale sestřenice se hodí marod a bude to v pořádku. Takže to vypadá, že o prázdninách budu mít o zábavu postaráno (bez urážky, samozřejmě).

Jinak se tam nic moc zajímavého nedělo. Oslavencům jsme předali dárky, pomohli jim odnést všechno až domů (mohli by si teď založit květinářství), a vydali se k sobě domů. Doma jsme byli v šest hodin večer. Inu, byl to dlouhý oběd.

P.S.:Pokud někdo víte, jak dostat z hlavy píseň Ještě jsem se po špenátu nepo... tak mi to prosím, prosím sdělte, nebo se zblázním ještě víc než jsem.

Mel in ore, verba lactis, fel in corde, fraus in factis.

"Výročka" za leden

29. ledna 2011 v 23:18 | Bea-Mall |  Výroční Zprávy
Měsíc se s měsícem sešel a já zveřejňuji svou výroční zprávu.
Jen aby jste nebyli zmateni-Sarkasmous je moje póza.Přeci jen mám na skříni pouzdro s několika podnými zbraněmi a toto je jeden z mála zaručených prostředků jak jejich použití oddálit. Přeji vám příjemné čtení.
______________________________

Leden-díky bohu že je letos jenom jeden.Kdyby mě čekalo víc takových to měsíců asi bych utíkala,utíkala a utíkala.A to běh nemám ráda.:)

Inu,začneme pěkně od podlahy,když kydat špínu tak od zdroje.
Pe3ny-South mi dává zabrat.
Ráda bych řekla že jim to vracím-ale to bych lhala.
Má sebeaskenzivní část utrpěla trauma. Já,tvor který si vzal z každého náboženství svoje a zůstal ateistou uctívajícím leda tak Darwina byl Angel Enigmou,sebeodpíráním sadistických činů a písní The Catalyst od skupiny Linkin Park přiveden na myšlenku víry.
Inu, přiznávám se. Zbožně hledím k nebi  S OČIMA V SLOUP. A jinak?
Tím to zdravím svého Psychiatra.(Omlouvám se paní doktorko,ale já vážně nevím jak se psychiatr řekne a natož píše v ženském rodě,slibuji že to zjistím!)
Ale abych nebyla negativní,musím přiznat že...jsem se v poslední době se svým kolektivem nějak podivně shodla. S Vojtěškou jdeme po škole stejnou cestou,s Fritzem konzultuji středověkou kulturu,s Ajnštajnem se smějeme...Podezřelá idyla. Je mi jasné že se něco po**re. Jen mě zajímá co a jak.

Z podivného optimismu vás ale vyléčím,stejně rychle jako mě vyléčil Murphy.
Na poli domácím stále prohrávám. Malé i velké bitvy. Ale to by bohdá nebylo, aby Diamond Lady z boje utíkala. Nejsem sice žádná Rytířka ale i přez to se té příšerné Sani která na mě vříská z kuchyně nevzdám. 

Přišla jsem o hodně,a tento měsíc to na mě dolehlo. Ráno do školy,přijít ze školy do sprchy opět mezi učebnice,najíst se, zpátky k učebnicím a pak padnout do postele. 
Došlo mi, o co přicházím.O soukromý život. Pe3ny-South mi vzaly iluze, radost do života,přátele,prospěch... ale na rovinu vám říkám, že mojí Individualitu mi nevezmou.
Nebudu růžová princezna,ne.Raději nenáviděná než tuctová.Na to si sama sebe příliš cením. A abych tady sama sebe nelíčila jako chudinečku, na konci tohoto článku bude odkaz. Je na další blog. Píšu,dlouho. Přišla jsem že mi pomáhá vypsat bolest. Jistě,jsem citlivá malá holčička v nepřátelském okolí,ale jsem v něm již dlouho. Vypěstovala jsem si obranu-Alterego. Sarkastickou královnu pekel.  Vybrala jsem si boj s větrnými mlýny a je jen na mě jak ho vybojuji.

A dál?
Přiznávám se, byla jsem ze Southu tak přešlá až jsem chtěla zdrhnout.Jen pro mne nebyla Veselá Škola dost veselá. Jsem tedy na Southu nadále.
Intriky.
Kdyby mě viděla Phí, radovala by se ze mě. I přez to že se vše okolo mne bortí funguji.
Dokážu zarážet osiny přesně do těch prdelí to kterých patří.(tu necenzurovanost mi promiňte)
Ano, rozpadá se mi rodina, prospěch se šel zahrabat napsala jsem všehovšudy dvě stránky a moje články stojí za starou bačkoru. Hysterie a deprese se mě drží i přez Antidepresila a prášky na uklidnění. Vrcholem všeho je má stoupající spotřeba kávy a čokolády která jde ruku v ruce s nepříjemnou vzpomínkou na domlouvání krutoségry.
"Nežer to budeš tlustá.Tenhle gen máme v rodině a přece nechceš skončit jako máma"
Ano, i pohled na čokoládový bonbon, na který se podívám s účelem uklidnění mě rozhodí, je to tak.Vím že je to pro moje dobro,ale stejně je mi z toho často pod psa.

Na poli zdravotním je to taky na pytel.
Jako každý rok jsem podlehla.Inu Astmatik s rýmou rovná se v mém případě Antibiotika.
Jako na potvoru jsem to pohnojila jetě v něčem.

Ano,Murphy slyšíš mě? Ty nechutně škodolibý,ba přímo sadistický staříku! Jsi spokojený?!
Ano, podělalo se to všechno. Jela jsem na doraz,letěla k cíli z posledních sil. Přešla jsem přez všechny překážky,přezkákala přez všechny klacky které jsi mi naházel pod nohy. A teď, se to prostě všechno podělalo. A jenom pro to že je jich v Béčku o jednoho míň. Týdny snahy, nehorázné množství energie v pajzlu a co z toho mám? Eset v béčku.
Výborně, měla jsem to vědět. Měla jsem čekat že Systém se nedá napálit od někoho jako jsem já. Jsem přeci jen malá ryba. Ale bojovná. Říkám to zas a znova. I kdybych měla chcípnout nevzdám se.
Nevzdám,nevzdám a nevzdám? Slyšíte? A jestli mám jít ke dnu stáhnu vás všechny s sebou.Proč? Proto že ta malá holčička už je pár let mrtvá.Zůstala hnusná bestie bez svědomí.Zůstala touha po pomstě. Půjdu si za svým.

A pokud jsem vás svým výlevem zmátla ráda vám vše vysvětlím. Eset se vrací na South.
Nastupuje v úterý.Já mám do čtvrtka Antibiotika.Skvělé že? Nejhorší na tom je že drahá paní Řídící(kterou tímto se zahořklým úsměvem zdravím) ji dala do Béčka. Ano,využili mojí nepřítomnosti a zase mám přijmout prohru. Chyba lávky miláčci. Já se nevzdám. V to úterý tam budu. Je mi jedno že polikám prášky velikosti nehtu u palce,je mi špatně a vidím rozmazaně. Já do té školy půjdu. A aby jste věděli, takovou radost že bych chcípla vám neudělám. Vím co jsem si dala na Ikonku. Betty Bojovnici. Rybičku.
Měla jsem ji na inkubátoru a budu jí mít teď v hlavě.S myšlenkou na to že se nesmím vzdát. Jsem sice malá ryba plavající mezi žraloky ale jsem Betta Fish. Ryba Bojová!

Vy jste to přčetli až sem?!
Zasloužíte si odměnu.
http://lurijska-tetralogie.blog.cz
Ano, tam je mé Alterego.
Doufám že se pobavíte.

Jak jsem byla dromedárem

28. ledna 2011 v 15:27 | Silverstorm |  Alej - Advantaged Lair of Elite Jerks
Oprostím se dnes od stereotypu a budu vám vyprávět o jiné spolužačce než o Jezince. Zatím jsem si na žádný z těch dárečků nemusela stěžovat, tak jich znáte jen pár, vesměs moje kamarádky. Dnes k nim tedy připojíme slečnu, která mi už vážně leze krkem. Říkejme jí Bosorka.

Včera, téměř po konci vyučování ke mě zmíněná přišla, že něco potřebuje. Chodíme spolu na hudebku a Bosorka měla mít dnes referát. Já měla referát minulý týden, na dvě vyučovací hodiny o vývoji opery. Pěkně hloupý téma, já vím. Ani jsem to nestihla doříct. Bosorka měla mít referát dnes a dozvěděla se to ve stejný den jako já. Navíc má téma koncertní sály a má to mít jen na jednu hodinu. Takže má lepší téma než já, poloviční délku, dvakrát více času a, zcela zjevně, je velmi líná. Protože co po mě žádala? Ať ten referát dnes dodělám a ať to chvíli trvá, aby ona ten svůj nemusela mít.

Nevím, jak si myslela, že z poslední půl stránky udělám hodinové pokračování referátu. Nevím, co jí zdrželo tak, že za dva týdny nesplnila svou povinnost. Nevím ani, proč o pomoc žádala zrovna mě. Vím, že se mi do toho ani trochu nechtělo. Takže jsem jí slušně řekla, ať mi vleze na hrb, že to neudělám (odtud ten dromedár). Co odpověděla? Že to se nedá nic dělat, protože už to domluvila s učitelkou. Dobrá machinace, co?

Reagovala jsem neartikulovatelným skřekem. Dnes ráno jsem naklusala do školy, připravená na svoje :Jejda, já zapomněla, Bosorko! A co zjistím? Že slečna tam není. Později se ukázalo, že zatahovala jenom hudebku. S absencí by stejně problém neměla, tak proč do toho tahala mě? No, je to prostě záhada. Ale víte, co je legrace? Hudebku máme jen v pátek. Příští pátek je volno, pak jsou prázdniny. Takže to Bosorka do té doby stejně zapomene udělat a pak bude mít mnohem větší problém. Takže tuhle kapitolu uzavírám s úsměvem na rtech a posměšnou větičkou: Good luck, Bossy!

(To Bossy berte vážně. Ona je příšerně panovačná.)

Mel in ore, verba lactis, fel in corde, fraus in factis.

Jak k hysterii Šakalku R. přivést a nepřijít při tom o sluch...

27. ledna 2011 v 22:39 | She Blue Lion |  SOI-Jail For She Blue Lion
Dobrý večer,přeji všem.

Po dlouhé odmlce se hlásím a navrch s malým úspěchem na kontě.Proběhla naše(opožděná) novoroční jízda a já na ní teď zavzpomínám.Reprezentovala jsem náš diamantový spolek ve věci cti a povedlo se mi obstát.

Aneb: Povedlo se mi být úspěšná na tréningu a ještě u toho ztrapnit Šakalku.
Jak já, tak Gordon jsme měli prostě a jednoduše plynulejší přechody.I přez to že jsme parkuráci. Šakalka se ale rozhodla jen tak nepoddat.Jsem zvyklá na to že mi natře sedlo krémem,dá do bot slámu,poškodí zip na minichapsech ale rozhodně si nenechám šahat na koně! Zvlášťě pak pokud jde o udidlo. Jak si ta mrcha mohla dovolit dát mu ostřejší udidlo? Mému koni?!(On sice není můj,ale rajtujuho já tak že výraz můj je na místě)

Ne, té krávě není nic svaté! Vrcholem všeho byla nabídka trenérky po tréningu.Měly jsme si vyjet krokem jen tak okolo jízdárny.Led a sníh roztály inu co? Pro koně to nebezpečné není a je to mnohem lepší než kolbiště,jízdárna a nebo hala. Šakalce totiž přeběhlo cosi přez cestu.A jelikož jsou koně od přírody lekaví ten její pomatený ryzák(na kterého bych jen tak pro informaci nikdy nesedla,proto že je to prostě magnet na nehody a navrch lekavej)poskočil Šakalka R. si nabila! Nevydržela jsem to a rozesmála se jí.Jejího koně nalákala na mrkev a spokojeně jsem převzala jeho uzdu a s jedním koněm pod sebou a dalším na ruce se vydala směr maštal. 

Ne,nejtězším úkonem nebylo provést dva koně vraty do dvora nebo do stáje..Nejtěžší bylo ignorovat tu nánu. Proto že ,jak na koně bič nepoužívám(mám ho jen aby se neřeklo) tak bych jí s ním třískla přez tvář  aby měla proč takhle ječet.Ne,na to já jsem vážně neměla nervy.Trošku jsme si při tom krokování zašly a tak tedy doufám že zatím co já už jsem dávno oba dva koně obstarala a teď už jsem dávno doma Šakalka R. tam někde ještě teď pobíhá.Pro to jsem vlastně od jejího incidentu klusala...

Na koši, v koši i vedle koše

27. ledna 2011 v 20:13 | Slverstorm |  Alej - Advantaged Lair of Elite Jerks
Nadpis vás možná zmátl, ale v tomto článku se nebude mluvit o odpadcích, o jejich polohách v naší škole (to by byl lepší nadpis Na lavici, pod lavicí, z okna ven), ani o recyklaci, uklízení, nebo podobných věcech. Bude to hlavně o basketballu, o místech, kde se během hry můžete ocitnout vy, kde míč, a kolik míčů se dá zaseknout v basketballovém koši, aniž by propadly.

Důvod k napsání tohoto článku je dnešní krásná hodina tělocviku. Jezinka se naštěstí neúčastnila, protože dělala dobrovolníka na úklid sněhu ze školního kluziště (nezáviďte, je to kus hřiště postříkaný vodou). Většina z nás se dobře bavila i bez ní. Víc než dobře. Já teď budu uvádět různé příklady všeho, co se může dít. Všechno už jsem zažila, některé věci i dnes.

Takže co se týče míst, kde se můžete ocitnout vy. Kromě obvyklých pozic všude na hřišti, je i několik pozic neobvyklých. Například v koši (to jsem viděla jen na základce a tu holku jsme tam vysadili, ale stojí to za zmínku). Dále v kabinetě tělocvikářů, trefíte-li učitelku (schválně, s úmyslem jí zranit), v nemocnici, trefí-li ona vás, v ředitelně, vysadíte-li kamarádku do koše, naspod nebo v různých vrstvách hromady těl, která prostě napadala jedno přes druhé, nebo na konstrukci, která drží koš.

Na téhle konstrukci může zůstat i míč, což je obvykle důvod proč tam lidi lezou, ale u mě jeden nikdy neví. Míč také může zůstat na stropní konstrukci, na jednom určitém výstupku na zdi, u některých holek pod tričkem, úplně naspod již zmiňované hromady těl a z nějakého mě neznámého důvodu na dívčích záchodcích (jednou dokonce přímo v míse. Tenhle míč byl označen a od té doby s ním nikdo nehraje. Nehrál, dokud jsem byla na základce, teď už nevím). Nebo se samozřejmě může prostě zaseknout v koši. Dnes jsme zjistili experimentální cestou, že v jednom koši může naráz viset minimálně šest míčů. Zvládli bychom i víc, ale pak se učitelka vrátila.

Nechť je vám tento výčet inspirací jak si ozvláštnit hodiny tělocviku. Je pravda, že ve většině případů mi bylo méně než deset, ale některé z těch věcí se dají dělat v každém věku. Přiznejte si, kdo by nechtěl viset v koši?

Mel in ore, verba lactis, fel in corde, fraus in factis.

Černo-Zlatá armáda.

26. ledna 2011 v 21:58 | Bea-Mall |  Pe3ny-South
A ,hrozivá noční můra se naplnila.
Stáli proti mě,ve stejnokrojích a nemohla mluvit.


Přeji všem čtenářům příjemný večer!       

Ráno jsem se (opětovně) probrala domlácená.Nic nového podsluncem, já vím.
S vypětím sil jsem se z části doplazila a z části dokutálela(protože bruslení bez bruslí na náledí mi nejde,zvláště ne po ránu) do Southu. Jaké bylo moje překvapení když mě,moji drahoušci přivítali ve stejnokroji. Jistě, není nic geniálnějšího než mít na zádech zadek a na hrudi Absolventa. Abych pravdu řekla, po bouřlivých debatách od kterých jsem se distancovala mě docela zajímalo jak to dopadlo. Inu, zlatá je trošku do žluta ale na černé je hezká.



Každopádně, silná sestava "Novicka, Rýč,Buřtík a Hřib" mi opět dokázali svou úroveň.

Vskutku by mě zajímalo,jak jim mám dokázat já, že už by bylo na čase aby se svých nejapných ukázek zdrželi.Když máte tuto skupinku diagonálně před s sebou dovedou vám značně,řekněme zhatit výhled.To mi věřte.V matematice Goniometrie, v Angličtině jakési tázací dodatky,v dějepise Hitler...Nic mě nevykolejilo-snad díky celému Ataraxu. Ano, zvýšila jsem si dávku a hele! S Ajnštajnem,Fritzem a samozřejmě Vojtěškou,kterým sekundoval Záprtek a Ukazovák se dá prohodit pár slov. Nějak, se nám ten kolektiv,pod rukama utužuje.

Já zírám! Došlo na má slova. Já,zarytý pesimista jsem překvapena. Ale mile. A pro to pesimistou zůstávám.Abych sama sobě po prokázání nepravdivosti mého černého proroctví mohla říct  "Tohle mě mile překvapilo". Je to taková moje malá škola optimismu,postavená na hlavu, já vím.Ale zabírá to a to je přeci hlavní ne?

Spokojeně jsem tedy rozpracovala sadistickou kapitolu a hrdinně poslala hlavní hrdinku do spárů nejzápornějšího záporňáka celé té mé ságy. O fyzice jsem se s částí kolektivu podělila o svačinu(inu co, když mají chuť na čajové sušenky proč jim je nedopřát,stejně bych z nich měla drobenku než bych dojela domů.)

I přez únavu a ztrátu hlasu,jsem vlastně spokojená! :)
Nelituji toho že nemám tričko,sušenky mi v kabelce neudělaly paseku..Sice je shoda okolností ze včerejška na dnešek poněkud podivná,ale pokud by se takto chovali ve třídě i nadále...Tak bych je tu snad i začala vychvalovat. :D

No, co já vím.Možná je to jenom Antidepresivy a zvýšenou dávkou Ataraxu, ale víte co? I když ve mě nejspíš poznáváte "sjetou slečnu" přejte mi to. Dodržela jsem dávkování(dokonce ani nejsem na maximální dávce) a jsem spokojená.¨
Co více si přát?
Snad jen ten světový mír. Inu, nechť se tedy černá a zlatá stanou barvami míru!






My boyfriend called Jezinka

26. ledna 2011 v 20:36 | Silverstorm |  Alej - Advantaged Lair of Elite Jerks
Nějakou dobu se tady neobjevily žádné zprávy z Lairu. Důvod je velmi jednoduchý. Angel Enigma je nemocná a já jsem si události musela nechat rozležet, abych nebyla sprostá. Pro vaši informaci, vulgarismy používám jen v krajních  případech, když už skutečně není zbytí.

Bohužel, i s odstupem, nadhledem a klidnou myslí nedokážu najít na situaci nic legračního, ani něco, co by jí mohlo ospravedlnit. Hlavní důvod této situace je Jezinka. Posledních pár dní z ní vztek doslova sálá  a příčinu by snad neobjevil ani Sherlock Holmes. Já jsem, bohužel, její kamarádka. Upřímně lituji toho, že jsem se jí stala.

Problém je, že po mě začala vyžadovat naprostý a bezpodmínečný souhlas ohledně jejího soudu lidí, přestože vím, že nemá pravdu. Navíc je mírně řečeno vztahovačná. Vadí jí, že se bavím s Jéje, Poorgirl a Wolf (zmíněné Jezinka nenávidí).

Nezní vám to jako žárlivý přítel? Mě trošku ano. Možná se mi to jen zdá, ale po té době, co věří v celé třídě jenom mě, je na mě nechutně závislá. Tvrdí, že ostatní jí lezou krkem a její nejčastějším výrokem se stalo Užjendvaapůlroku!Užjendvaapůlroku! A co z toho mám já? Nervy v kýblu. Naštěstí od své oslavy mám stále nějakou tu čokoládu. Potvrzuje to pravidlo, že trávíte-li čas s Jezinkou, přiberete nějaké to kilo.

Samozřejmě se objevili jisté návrhy na řešení situace. Mezi jinými vyniká hodit jí z okna, strčit jí pod tramvaj, pověsit jí za uši do průvanu, nebo jí nalít inkoust do bot. Všechno to zahrnuje Jezinku přeprat, o což se nepokusí žádná z nás. Je to prohraný boj. Pokud by vás napadlo co s ní, čekám na všechny návrhy s otevřenou myslí.

Ne na všechny. Mluvit s ní o tom nebudu ani za zlaté prase. Bez urážky, vy jí neznáte.

Mel in ore, verba lactis, fel in corde, fraus in factis.

It´s good day to die...

25. ledna 2011 v 14:30
When you know the reason why...
"Jsem k ničemu."
"Nikdo mě nemiluje."
"Nemám tu pro koho být."
"Co se stane když zmizím? Nic!"
"Není jiné východisko."

Každého alespoň jednou v životě napadlo, že už nevidí cestu dál ani zpět. A kdo říká že ne, napadá ho to častěji než si myslí. 
Statistiky proto vypadají opravdu hrozivě, ale ve skutečnosti jen 5% z lidí co o sebevraždě mluví se ji opravdu pokusí spáchat.

Podle křesťanské víry nemohli být sebevrazi pohřbeni na církevních hřbitovech, protože připravili někoho o život - i přesto, že sebe.
A noble sacrifice. 
When duty call, you pay the price 
For the federation I will give my life
Toliko k faktům.
Ano, svět se nezboří když se zabijeme. Ano, je pravda že za pár let už si nikdo nevzpomene.
Na druhou stranu, každý člověk má zakódováno vědomí toho, že vždycky je možnost, že bude líp. Ti, co jsou na škole opěvovanými jedničkáři nekončí obvykle dobře. A tak je to vždycky.
Já osobně mám na tohle další výhybku vlastní psychologie.
Samozřejmě, že bych věděla proč. Samozřejmě, že bych věděla jak. Ale neudělám to. Proč?
Protože tím bych se vzdala. Vzdala bych svůj nekonečný boj se životem a nechala kontumační vítězství těm všem, kteří se snaží mi život vzít - myslím pochopitelně obrazně, nikdo mě se sekerou nehoní 
To je taky důvod proč neodejdu z Lairu. Prostě nechci nechat těch 30 obličejů pošklebovat se nad mojí akademickou sebevraždou. Protože by jim to udělalo radost. Ani jeden z nich v životě neudělal radost mě. Pořád lepší bojovat s příbojem než si plácat hrady z písku.

Jinak osobně jsem v případě mých přátel na úvahy o sebevraždách citlivá - Bea ví. Před pár lety jsem v případu jiné slečny už sedala do auta, když mi napsala, že počítač nevypadl proto, že si něco udělala, ale proto že vypli proud. Což jí ostatně donutilo situaci řešit a na svoje problémy zapomenout. Může se vám to zdát necitlivé, ale já volím teorii proplesknutí. Když má někdo okolo vás hloupé úvahy, proplesknout. Fyzicky nebo slovně, to už je vaše věc. Jde o to se vzpamatovat. Protože náhoda je blbec a nikdy nevíte, kdo zrovna bude zapadat do těch 5%.
Takže pamatujte že vždycky je možnost jak z toho vyjít s grácií. Mějte se krásně a - 
Proč vytírat pokoj od stolu ke dveřím abychom do něj pak hodinu nemohly, když ho můžeme vytřít od dveřím ke stolu a nikdo pak nemůže hodinu otravovat nás?


Prostě Česká klasika :)

23. ledna 2011 v 14:12 | Phoenix- ten labilní Pták Ohnivák... |  Inside of diamonds
Dobrý den,drahé čtenářstvo...:)
Opětrovně se vám hlásím,
podezřele veselá.
Ano ano,všichni mohou být rádi,tedy kromě pana P. který je opětovně podupaný
jako koberec.
Sotva jsem po nedělním obědu,
který je bohužel pro mne povinný a navrch
v rodinném kruhu,otevřela e-mail vybafl na mě odkaz od Bey-Mall. Jak ona to dělá?

Zrovna jsem se chystala začít tuto písničku v originále hledat.V nedávné době ji předělala Lucie Vondráčková,ale tyto moderní remaky mé oblíbené klasiky já nemusím. Bea-Mall mi našla odkaz na Boty Proti lásce,v originále od Yvonne Přenosilové.
A mají holky pravdu,tato píseň se ke mě hodí. Tři dny v týdnu mám zabrány pro tanec s Panem P. Další dva zabere škola a výkendy si,ať chci nebo nechci,zarezervovala moje drahocenná famílie.

Ale zpět k tanci. Začíná nám to jít:) Pan P, pochopil že mi dal Danajský dar,který jsem proti němu navíc použila a vlastně používám,a minimálně do července používat budu. Ha ha! Kdepak Trojský kůň, hodiny tance!

Ano, to je ono-Píseň mých dalších dní. 
A tady přikládám i ilustrační foto,toho botovýho zázraku,kterým si budu šlapat po pánském protějšku:




A to je tak pro dnešek vše :)
___________________________

Mějte se krásně a pamatujte :

Naše mysl je jako filtrační papír:
Naléváme nenávist která se mění ve Zlo.

Korsakov vrací úder

22. ledna 2011 v 14:34 | Silverstorm |  Inside of diamonds
Oslava proběhla, všichni přežili. Někteří i ve zdraví. Já jsem psychické zdraví pozbyla, ale vynahradím si to čokoládou. Od včerejška mám dostatečnou zásobu.

Vlastně to probíhalo docela dobře. Dospělí pili, Kluci hráli na počítači bůhvíco, holky se bavily o klucích (což je téma, které mě míjí) a já skončila s třináctiletou Barčou a dvanáctiletou Gábinou nad hrou Česko. Musím říct, že hra je to zajímavá, ale není to taková zábava, když oba své spoluhráče porazíte, necháte jim všechny kartičky které mají a stejně je porazíte ještě jednou. Ale byla to legrace.

Potom kolem desáté začali všichni odcházet a já myslela, že je to za mnou a v pořádku. Zůstala jenom rodina Horského Drahouše (i s ním a jeho bratrem). Měli počítače, tak jsem se o ně nemusela nijak zajímat. O půl dvanácté se konečně vydali domů a já se zašla podívat dolů za rodiči.

To jsem neměla dělat. Začali mi vykládat, že se s holkama vůbec nebavím a to je špatně. V čem je to špatně? Neshodneme se naprosto v ničem od zájmů přes oblečení až po každičký názor. O čem bych se s těma holkama měla bavit? Tak jsem tatíkovi odpověděla. Musím přiznat, že jsem byla trochu nepříjemná. Byla skoro půlnoc, byla jsem ospalá a vyčerpaná. Tatík mi doslova řekl: Ty máš teda zase náladu. Vážně si myslíš, že takovou holku si někdo vezme?

Teď mi řekněte, co je mu sakra do toho? Myslí si, že jsem deprimovaná, že nemám kluka. Ale tím že mě dovede k nepříčetnosti tomu nepomůže! To je pořád: Měla by ses namalovat, S takovouhle povahou se nikomu líbit nebudeš, Nestěžuj si, že nikoho nemáš, když nikam nechodíš. Já si nestěžuju! Ve skutečnosti si myslím, že můžu být sympatická v podstatě komukoliv, kdo nebude jako můj táta, protože nikdo jiný mě takhle nevytáčí. Navíc je mi sedmnáct. Se-dm-náct! Proč bych se měla zajímat o to jestli si mě někdo vezme?

Takže jak dopadla ta oslava? Všichni byli doma s nádhernými zážitky a já brečela do polštáře. Sesypala jsem se jako domeček z karet. Včera jsem tvrdila, že se nedám a zahájím ofenzivu. Moje síla byla potlačena v bitvě, která měla být vítězná a veškerá obrana se zhroutila. Dějiny Evropy se nemění. Možná příští rok. Nebo taky vůbec.

Mej in ore, verba lactis, fel in corde, fraus in factis.
Na jazyku med, slova jako sníh, v srdci chová jed, klam je ve skutcích.

P.S.: Omlouvám se, ten vztek prostě musel ven. Příště to zas snad bude legrační.

Vzdej se, Napoleone!

21. ledna 2011 v 16:36 | Silverstorm |  Inside of diamonds
Zdravím vás, drazí čtenáři, z prostředku něčeho strašlivého. Vánoce odešly a nastal čas klidu a diet. Pro většinu lidí. Mě nastala situace ještě vyhrocenější než Vánoce a Nový rok. Narozeniny. Právě dnes se u nás odbývá oslava těch našich dvou krásných holčiček. A co mi vadí?
Slovo Oslava-nesnáším je, ne-sná-ším!
Slovo Holčiček-je nám letos sedmnáct, tak trochu taktu, prosím.
Slovo Dvou-Ano, jsme dvě. A ne, není to moje sestra. Poslední měsíc jsem strávila vymýšlením dárků. O narozeninách bych měla jen dostávat, ale já stejně musím dávat. Alespoň jsme letos jenom dvě.

Dnes se tedy chystá monstrózní oslava, třebaže oproti uplynulým letům by na téhle mělo být méně lidí, a já se snažím přijít na to, jestli mě budou hledat, když se neobjevím. Jeden oslavenec by mohl stačit, ne?

Stejně budu muset jít. Koná se to u nás doma a schovka v peřiňáku už je trochu ohraná. A víte co? Nakonec bych z toho mohla něco mít. Nervy na dranc a čokoládu. Což se vzájemně vyruší a bude všechno stejně jako dřív. Nesnáším matematiku, ale v tomhle případě mi přinesla trošku zářícího optimismu do tmavého brlohu mého života.

Zkrátka, cítím se teď trochu jako Napoleon v Rusku. Je mi zima, jsem obklopena spoustou lidí, kteří na mě hledí s očekáváním, a už začínám tušit, že tentokrát mi to nevyjde. Jenže já se oblafnout nenechám. Nemusím se vracet k žádné závratné říši jako Bonaparte, takže si v klidu počkám a se svým Kutuzovovem se porvu tak, jak to umím jen já. A ten tedy uvidí, zač je tomu loket!

Teď, když jsem trochu povzbudila svoje síly se jdu opevnit a brzy potom zahájím ofenzivu. Jak to celé proběhlo vám řeknu zítra ráno, nebo v poledne, nebo v neděli. Podle toho, kdy se vzbudím.

Mel in ore, verba lactis, fel in corde, fraus in factis.
Na jazyku med, slova jako sníh, v srdci chová jed, klam je ve skutcích.

Já krvavý koleno, ve dne v noci bolelo

20. ledna 2011 v 21:15 | Angel Enigma |  Alej - Advantaged Lair of Elite Jerks
I pád na držku je pohyb kupředu...
Hezkám motivační věta. Bradou o schody jsem si jí odzkoušela v praxi.  Podkolenní vaz mi přes víkend vypověděl službu, takže dnešní den tahám počítač, kabelku a všechno své trápení za stálého napadání na levou nohu. Pokusy s kloubními mastmi dopadly lehce řečeno katastrofou. Musela jsem se omluvit z fitka a ani na irské tance to moc nevypadá.
Kulhavé koleno mi ale nezabraňuje pozorování psychologií kolektivu. V této době mi miláčkometry nezaznamenaly žádné větší otřesy pseudokolektivu. Blondýnka Barbie je stále vesele šťastná se svým Kenem, animálně založený vztah Frajírka a Umělkyně mi je orpavdu srdečně ukraden, neboť se nejedná o vztah ale o pózu, Hopperku jsem také přestala řešit, protože jí tento princip evidentně vyhovuje a  když se rozhodla vyrazit v životě cestou zlatých dolů, je to čistě její starost, a pokud je dostatečně bezpáteřní na to, že se tomuto systému dokáže přizpůsobit, může být. Ostatní "děvčata a mládenci"  se postupně usazují do občas komických vztahů - stále ovšem nepózistických - a já to sleduju a můžu se jen pousmívat. Víte co, když se stará o to, jestli je pro něj dost krásná, nebo jestli je pro ní dost chytrý, asi těžko se bude starat o to, že po něm pošlu nějakou nevybíravou nadávku, nebo kousavou poznámku, což činí šťastnou prozměnu mě, že.
Dále se blíží období výročních zpráv, na které bych už pomalu měla začít pracovat jinak mě Phoenix patrně uklove. A zakládám si Paladinku, a bude to neskutečný tank - jen abyste věděli, že se mi u RPGček relativně daří a i známek se mi poštěstilo nějak opravit. Takže co zbývá?
Jo, ta drobnost mé stálé samoty. Když už i šprtka, před kterou zrdcadla utíkají, chodí zavěšená na její pánské obdobě, provokuje to ve vás zamyšlení. Ne, že bych byla nějaká královna krásy nebo vědkyně, ale věřte mi že mnoho z mých šťastně "sezdaných" přátel se diví. Proč?
Ano, jsem konfliktní, tvrdohlavý, hrdý tvor, permanentně nezvládající vlastní život a snažící se držet  celé své okolí a vlastní psychický stav v jednom kuse. A představa, že by mi celý tento pokus o harmonogram kompletně narušil, mě opravdu děsí. Jakýkoliv vztah by mi v tuhle chvíli mohl jen a jen vzít. Čas, hrdost, samostatnost, operativnost - nedokážu si představit, že bych v tuhle chvíli přijmula někoho do svého života, který se taktak snažím si zbudovat. Nejdřív si vyvážím vlastní život a pak budu o nějakém novém programu do zaběhlého softwaru pokračovat. No řekněte, nemám pravdu? Prostě vztahy odsunu na později. Minimálně než mě přestane bolet koleno.
Zatím se mějte a pamatujte:
Proč vytírat pokoj od stolu ke dveřím, abychom do něj pak hodinu nemohly, když ho můžeme vytřít od dveří ke stolu a nikdo pak hodinu nemůže otravovat nás? 

Nene,já neklovu....

20. ledna 2011 v 19:23 | Phoenix |  Inside of diamonds
Zdařec děcka!
Hlásím se vám,po dlouhé době vysmátá.
Nevím čím to je...Kecám,vím to moc dobře.
Můžou za to smažené máslové krekry se solí na kterých si...vesele pěstuji závislost.
A samozřejmě...Pan P.
Ale jestli to proti mě hodlá kdokoli jakkoliv použít všechno popřu.

Všechno se to daří,až na ten prospěch,samozřejmě ale ten mě nějak nemrzí.

I na poli tanečním jsme zazářili. Po mém návrhu,který jsem si vydupala a s tím spojeným předvedením "padoucnicové sestavy"
( tím chápejte:rádoby moderní tanec)
jsem spolu s písní skupiny Nightwork o mráčcích,rybičkách a chlapečcích s jistým zjištěním (Já jsem Gay,jsem gay..jsem teplééj..)
vytřela trenérovi zrak. Pan P, málem zemřel smíchy ale co.Pro jednou jsem tu růžovou přežila a dokonce to nikdo nenatáčel. A účel splněn. Pan P se pobavil a trenér byl tak vyšokován že ho přestal ošahávat. Přeci si nenechám ukrást tanečního partnera,no to uznejte sami :D

A těm kteří protestují nad délkou mého článku vzkazuji že mají smůlu :)
Výroční zpráva se mi sama nenapíše! :)
Přeji příjemný zbytek večera a pro zatím se loučím. Pac a pusu vaše...čekali jste že to napíšu? Nenapíšu i když ten seriál s Beou-Mall zbožňujeme... Pac a pusu vaše Phoenix :)

PS: To s klováním a neklováním je narážka na článek Angel Enigmy,těm výročním Zprávám už by bylo více než záhodno se podívat na zoubek. :)

Ostrý zub na zubním

19. ledna 2011 v 20:30 | Angel Enigma |  Inside of diamonds
Výbuch. Prásk. Rána. Všechno lítá. Falešně pozitivní umělý fíkus se rozlétavá na kousky. Odcházím středem, všechno za mnou hoří a vybuchuje. Za hlasitých zvuků Can't take me procházím přes ruiny a jednou rukou si odhazuju vlnu z čela. Zoro mstitel. S ledovým klidem mířím směrem...
"Enigmová! Nechala jste tu kartičku!"
Tak fajn. Vzali mi už i ten sen.
Dneska se mi vstávalo krásně. Ač se jindy zubařů bojím a u rovnátkové kontroly nadávám týden předem a týden potom, na dnešek jsem se opravdu těšila. Horní rovnatka jdou pryč. Po čtyřech letech jsem si prosadila svou. Už bylo na čase. Do budovy nakráčím jako hrdinný bojovník, s hlavou vztyčenou a samolibým úsměvem na rtech. Osud je svině. Odcházím s čepicí hluboko zaraženou do obličeje a nejtěžšími kalibry ve sluchátkách. Nechápu to. Už ráno mě napadlo, že v tom bude zrada. Že přece dospělý chlap ze dne na den nepovolí mě, i když diamondce. Vynadala jsem si za paranoiu.
Zrada přišla. Protože jsem jí nečekala, neměla jsem náhradní plán. Blbej nápad. Protivník ten plán totiž měl.
Nezbylo mi nic jiného než přijmout porážku. Trikem falešných vavřínů, které jsem zatím tak mistrně neviděla použít nikoho kromě sebe, mě nechal v blaženém přesvědčení vítězství. A já, kráva-promiňte mi ten titul, jinak si ale říct nedokážu-jsem si sem pro to vítězství jela. Bez záložního plánu. Protivník se celou hodinu tvářil, jako že si je své porážky vědom. Mělo mě to napadnout. A pak nastala taková ta situace ve dveřích.
"Enigmo? Přijedeš sem zítra a vyzvedneš si tu něco jako tohle."
Zaprvé, jsem dost stará na to aby mi tykal. Tuhle poznámku jsem přešla.
Zadruhé, zítra uzavírám klasifikace ze tří předmětů. Tuhle poznámku už jsem nepřešla.
"Jestli tam nepůjdu, neuzavřou mi známky."
"Jestli nepřijdeš sem, zuby se ti vrátí do původního postavení" Do polemiky o rozdílu důležitosti těchto faktů jsem se už ale nedokázala pustit.
A třetí poznámka-nebudu na zubech nosit chránič na rugby. Ne. To je jak z bláta do louže.
Takže systém dosáhl svého. Vypadám jak idiot. Nesplním klasifikaci. Prohrála jsem. 
Tak všichni hergot spokojený?
Ještě nevím, jak budu celou situaci řešit. Zaprvé, smířím se s prohrou. Nemůže být každý den posvícení, to přenesu přes srdce. S faktem že vypadám jako kobyla se taky nějak vyrovnám. Na jarních prázdninách holt asi nikoho nezbalim, to se přežije. A pak nějak vymyslím ten čas na zítra. Kdyby někdo věděl, jak se dostat z lairu na kraj Prahy a zpět v pěti minutách, dejte vědět. 
To se zvládne. Už mi přestali házet pod nohy klacky, sehnali si granáty. Ale žiju. A to je hlavní. Tak žijte taky a mějte se...
Proč vytírat pokoj od stolu ke dveřím, abychom do něj pak hodinu nemohly, když ho můžeme vytřít od dveří ke stolu a hodinu nemůže nikdo otravovat nás?


Případné zdroje by měly být v popisu obrázku.Často si některé ilustrace vytvoříme samy.
U těch popisky nejsou.Zajímavé fotky máme z DeviantArtu.Jejich autor je u nich uveden v popisku.
Děkujeme za pochopení.

Na veškeré zde zveřejněné texty,vyjma označených citací se vztahuje autorský zákon.
Kopírování(bez ikony) zakázáno!