Deník šílené psycholožky

20. února 2011 v 10:24 | Angel Enigma |  Autopsycholožka?
"Dobrý den!" 
Jen málo klientů mi přichází do ordinace s úsměvem. Bývají zkleslí, smutní, mnohdy až v depresi. Jsem psycholog, chodí ke mě abych jim pomohla. To ovšem neplatí pro slečnu Enigmu.
"Tak jak jste se měla?"ptá se hned ve dveřích.
"Všechno v pořádku, děkuju." usměju se na ní taky. "Co ty?"
"Skvěle!"
"Vždyť bylo vysvědčení..."
"Ale, to nějak dopadlo. Vždyť na něm prakticky nesejde. K přihláškám na vysokou se přece podávají jen maturitní."
Nerada, protože bych coby doporučovaný školní psycholog neměla, jsem uznala že má pravdu.
"Co zvířata?"
"Tam je to horší. Na vycházky je moc ošklivě, po psovi se mi stýská..."
"To bylo v loni totéž, vzpomeň si že zase bude hezky."
Do každé naší konverzace se snažím uvést alespoň jeden bod, ve kterém dokazuju že pořád já jsem tu ten psycholog.
"Můžu se vás na něco zeptat?"
"Povídej."
"Měla byste každý večer čas na hodinku něčeho na odreagování?"
"Možná." odpověděla jsem. K těmto návrhům bývám opatrná. Byla jsem klienty (po několikáté říkám, že svým klientům odmítám říkat pacienti, zaprvé nejsem lékař a zadruhé oni nemocní nejsou, oni jen potřebují pomoct) uvrtána do mnoha různých aktivit pro odreagování, které zpravidla skončily katastrofou. Můj pokus o keramiku, který se místo černého koně zvrhl v zelené cosi, stojící naproti na skříni, mi připomíná, abych se obdobných návrhů vyvarovala, nebo k nim byla minimálně obezřetná.
Než jsem dovzpomínala na příhodu kdy jsem na golfu malém vyrazila oko dokonce vlastnímu otci a podobné historky, jak se mě lidé pokoušeli odreagovat, na stůl mi položila notebook.
"Začala jsem hrát jednu hru."
"Počkej počkej. Já jsem tetrisová generace, mě nějaký složitosti naučíš jen těžko..."
"Ale na hraní to není těžký, je to jen na přemýšlení!"
Na otevřeném počítači mi hru ukázala.
"Vidíte tyhle postavy? Za každou sedí skutečný člověk. Zítra máme opravdový sraz."
"Tebe to baví?"
"Ano! Konečně potkávám lidi, bavím se a vymýšlím strategir proti nečemu jinému než proti škole!"
"Počkej, jak se stane, že pěkná chytrá holka jako ty skončí u RPGček?"
"Moment, já u nich neskončila, já u nich začala! Nehraju to proto, že bych se bála vystrčit nos z domu nebo neuměla dobře mluvit. Vysvětlím vám to takhle - na internetu vidíte postavu. Jen postavu. A člověk za ní je takový jaký ve skutečnosti je. Nemusí si nic doplňovat přetvářkou, může být takový jaký chce a nemusí se bát že se něco pokazí, protože ví, že když jo, prostě se vypne. Lidi tam jsou upřímní a ukazujé své skutečné povahy."
"A to se ti líbí, viď?"
"Přesně tak."
"Vypadáš vážně nadšeně. A je pravda, že oproti dětem které mi sem posílají normálně, jsou počítačové hry vcelku neškodná záležitost. Jen to s nimi nepřehánět."
"Nebojte. Pořád mám soudnost."
Tomu jsem věřila. 
Enigma mi chvíli vyprávěla o hře a i o všem ostatním, pak byl večer a já zavřela krám. Do hry jsem se nepřipojila, myslím že bych to nezvládala. Musím zjistit, co dělá v bojové hře takový Priest, protože ten bych byla prý perfektní. To co mi Enigma ale povídala mě zaujalo a jen tak pro zajímavost jsem prohrabala internetová fóra. No co, divíte se?
Je to přece moje práce.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Schüeli Schüeli | E-mail | Web | 13. října 2011 v 5:35 | Reagovat

Vstřebal jsem to, neboť žádný učený z nebe nespadl....žeee:-)

2 Iliano Iliano | E-mail | Web | 24. října 2011 v 22:31 | Reagovat

Pěkný....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Případné zdroje by měly být v popisu obrázku.Často si některé ilustrace vytvoříme samy.
U těch popisky nejsou.Zajímavé fotky máme z DeviantArtu.Jejich autor je u nich uveden v popisku.
Děkujeme za pochopení.

Na veškeré zde zveřejněné texty,vyjma označených citací se vztahuje autorský zákon.
Kopírování(bez ikony) zakázáno!