Návrat pozvraceného krále

25. února 2011 v 17:08 | Angel Enigma
"My friends around...And when the sunshine..."
V kapse nahmatám klíče a odemknu zámek.
"And when it feels like party time..."
Shodím čepici a v lesklém plíšku na skříňce si poupravím účes.
"You clear my mind, still shine so bright, my inspiration..."
Jedna kabelka přes jedno rameno, notebook do ruky, do druhé tambler s kafem. Rty vyzpívávám písničku do poslední noty.
"And you'll be chasing for the sun..."
Na dnešní den jsem měla připraveno několik výstupů. Zaprvé, zkritizovat Hopperce prezentaci a vysmát se jejím pokusům o bytí originální. Zadruhé, nenechat se rozhodit a sebrat si kladný náboj ze včerejší večerní hry. Zatřetí, pěkně v klidu se naučit na zítřejší testy. Ale hlavně, aby se mým dnešním dnem nesl úsměv.
Podle toho jsem taky zvolila soundtrack dnešního rána a tak rezolutního Bryana Adamse vystřídala roztomilá Deborah Kah se svým Metaxovým hitem.
"...let it be again...And when the sunshine comes to town..."
"Mohl by mi někdo opatrně podat můj kašmírový kabát?"
V prvním momentu málem upustím tambler, ve druhém ho málem rozmáčknu. Jen ne tohle.
"Kchrrrrr!"
Ano, byl to hrdel. Z krásného rána se stala noční můra. Poblitec se vrátil.
Poblitec, od začátku pololetí, studující v Anglii, pochopitelně přijel dělat ramena na nás, ty niemandy, co ještě pořád hnijeme ve východní zemičce bez perspektivy. Ne že by mě to trápilo.
Za chvíli odejde, klid...My inspiration comes from the sun...
Bohužel se nestalo. Poblitec ve svém nádherném, bohužel mírně dámském kabátu strávil s Pseudokolektivem celé dopoledne. Za zvuků hrdelů, trapných historek a sluchátek až do mozku jsem úspěšně přežila další dopoledne.
Jestli někdy bude padat meteorit, dám milion dolarů tomu, kdo zařídí aby spadl přímo na hlavu tohohle individua. Jeho nekonečná hloupost vás opravdu dokáže vytočit ve všech situacích.
A myslíte, že si mojí existence všimnul?
Samozřejmě. Ukázal na mě a zeptal se Frajírka: "Nějaká změna?"
"Spíš k horšímu."odvětil Frajírek. K horšímu ve smyslu, že jsem na něj sprostě ječela naprosto ignorujíce jakékoliv jejich dětinské žebříčky, už pochopitelně nezmínil, neboť to je nepodstatný fakt.
Vrátila jsem jim to?
V podstatě. Poblitce jsem ani nepozdravila. Tak ho potrestáte nejvíc, když ani nezaregistrujete, že je jeho ó sama královská milost v místnosti. Samozřejmě že mé troufalé chování stíhaly překvapené a pohoršené pohledy, jak si můžu dovolit nepozdravit Boha. Můžu. Protože já osobně ho neznám. Uvažovala jsem, že ho po pátém hrdelu slušně požádám, jestli by mi neudělal takovou radost a nemohl by si odšroubovat hlavu a uklidit si jí někam, kam slunce nesvítí, aby se mu tady náhodou neopotřebovala, ale nechala jsem si zajít chuť.
Protože mi je naprosto jasné, že si Poblitec ve své skvělé nové škole užívá svoje. A za těch pět let tady? Je mu přáno. Za vše hovořící citát z prvního dílu Harryho Pottera: "Slyšel jsem, že tam všem nováčkům nacpou hlavu do záchoda."
Víte co mě mrzí jediné?
Že u toho nebudu.
Krásný zbytek dne, vážení čtenáři, děkuji za pozornost a zatím.
PS: V tlačenici se mi podařilo si sáhnout. Kašmir to nebyl.
Forgive your enemies, but never forget their names.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Případné zdroje by měly být v popisu obrázku.Často si některé ilustrace vytvoříme samy.
U těch popisky nejsou.Zajímavé fotky máme z DeviantArtu.Jejich autor je u nich uveden v popisku.
Děkujeme za pochopení.

Na veškeré zde zveřejněné texty,vyjma označených citací se vztahuje autorský zákon.
Kopírování(bez ikony) zakázáno!