Osobní obleva

4. února 2011 v 12:47 | Angel Enigma |  Alej - Advantaged Lair of Elite Jerks
Hlásí se vám mírně rozpouštějící se Angel Enigma.
A cože mě tak zahřálo u srdce?
Nebudete mi věřit - tělocvik.
Nebo spíš náš pokus o hru floorbalu. Do dané hry jsem se zapojila poměrně s chutí - kde jinde dostanete příležitost zmlátit Hopperku metrovou kovovou tyčí - a když půl hodiny v kuse bez zastávky běháte, vážně vás to zahřeje. Takže naše nádherná hra, kterou bych pojmenovala Agresivní golf, neboť míček byl bíce času nad zemí ne na zemi, se zvrhla v zákeřnou kovovou řežbu, v níž má mých 170 centimetrů oproti Hopperčiným 155ti značnou výhodu. Sépie si zuby vymlátily navzájem a ani jsem jim nemusela pomoct, zato Hopperce jsem uštědřila škrábanec, plnou váhu na nohu, ránu po holeni tyčí a jeden malý úšklebek, když se pokusila jednu mi natáhnout a já mistrně, nacvičeně uhnula.
Nevinné, co? Nikdy bych neřekla, že mi tělocvik udělá takovou radost. Tělocvikářka natolik nemohla uvěřit svým očím, jak se z dvanácti děvčat stanou vraždící uječené fůrie, že chudák ani nezvládala pískat fauly - další body pro mě. 
Když se mi poštěstilo podrazit Hopperce nohy hokejkou se slovy "Stojíš mi v bráně.", usoudila jsem, že už bych těch náhod/nehod mohla pomalu ale jistě nechat. Já měla jeden náhodný škrábanec od některé ze Sépií, Hopperka byla rozbitá jak Kábul. Připadala jsem si natolik uspokojena vlastní silou, že jsem jí nechala dát jeden gól.
Na druhou stranu, oproti tomu jaká jsem byla neskutečná kousavá potvora v pondělí, jak ví každý kdo četl můj článem Slunce do kožichu, zachovala jsem se oproti Veverkovi slušně. Potřeboval rozměnit drobné na automat na kafe. Nebýt zrovna v náladě, nejspíš by následovalo "Nemám a neotravuj.". Do cesty se mi ale postavily tři důležité faktory:
Zaprvé - Co se kávy týče, jedná se o stav nejvyšší nouze kde i já musím uznat, že jdou všechny osobní spory stranou.
Zadruhé - Jednou jsem Angel tak jsem Angel, jsem ta co vám pomůže když o tom ani nevíte a 
Zatřetí - Slušně mě požádal.
Tím se tomuto prostému hochovi podařilo dokázat to, co já tvrdím dávno - Já bych s vámi po dobrém vyšla.
Jestli to řekne někomu jinému, nevím.
Jestli by někdo z nich pomohl mě, pochybuju.
Ale nevadí. Dobré skutky jsou přece mým osudem.
Tak se zatím mějte, zůstaňte s námi a pamatujte, co řekl jeden moc chytrý prezident USA:
Forgive your enemies, but never forget their names.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 fifty-one fifty-one | Web | 4. února 2011 v 12:57 | Reagovat

Tyjo, tak to čubrním, takověj tělocvik jsem za mých mladých let nezažila. :-P
Jinak mě dostal ten název článku :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Případné zdroje by měly být v popisu obrázku.Často si některé ilustrace vytvoříme samy.
U těch popisky nejsou.Zajímavé fotky máme z DeviantArtu.Jejich autor je u nich uveden v popisku.
Děkujeme za pochopení.

Na veškeré zde zveřejněné texty,vyjma označených citací se vztahuje autorský zákon.
Kopírování(bez ikony) zakázáno!