Březen 2011

Březen - do problémů vlezem

31. března 2011 v 17:46 | Angel Enigma |  Výroční Zprávy


Krásné ráno, vážení čtenáři-no dobře, šest hodin je ještě noc, ale kdyby se to počítalo podle toho, kdy se člověk vzbudí, pro mě by se jednalo už prakticky o poledne. Jo vy čekáte na svojí výroční zprávu, že? No tak prosím, tady je.
Počet konfliktů se spolužáky: 15. Prakticky každodenní.
Počet vyhraných:10. Neberu si servítky.
Počet epických: 2.
Počet konfliktů s profesorů: 5
Počet vyhraných: 2. Už ne tak skvělé.
Průměr z měsíce: 3,5. Bezva.
Rodinka: Normálka. Běžné hádky o odpadky nebo dřevo, nic k řešení.
Vztahy: Vtip?
Spaní: O ničem. Ke spočítání naspaných hodin bych velké číslo nepotřebovala.
Zdravotní stav: Antibiotika jeden kus. Litry sirupu na kašel.
Ale notak Angel, taková bída to přece není. Někde se ti dařit muselo! Ale jo.
Úroveň: 92. Na samotnou Wizardku se špatnými staty poměrně ujde.
Vlastní tvorba: 2 případy, několik grafik.
Písnička měsíce: Absolutely od Ninedays. Story of a girl who cried a river and drowned the whole world vede...
Seriál: Gurren. Příběhově nejkvalitnější anime co kdy spatřilo světlo světa.
Dopravní prostředek: Vlak. Angel Enigma se učí získat hodinu času na sluníčku s počítačem, kde jí nikdo neotravuje. A na špatnou stranu jsem jela JEN jednou.
Jídlo: Bageta od Crocodila. Jak jinak se stihnete naobědvat, udělat si úkol na matematiku, napsat několik zpráv a nahrát 15%?
Blog: Rosteme jen vaší zásluhou. S Beou jsme se domluvily, že až dosáhneme 30 000 vstupů, koupíme všem flašku (Silver Light Colu, aby jí to nebylo líto). Tak navštěvujte navštěvujte, ať máme důvod udělat si radost.
Takže se loučím svým elektrickým heslem a zahajuji nový měsíc novou parafrází, tentokrát z české kinematografie:
"S poctivostí? Leda pojdeš..."
pr

První jarní...výroční zpráva

31. března 2011 v 16:43 | Silverstorm |  Výroční Zprávy


Rosa se po ránu leskne na vyrážejících pupenech stromů. Blyští se jako diamanty, je studená, ale slibuje, že přijde teplo. Ze země se stydlivě rozhlížejí první sněženky, bledule, podléšky, sasanky a sem tam i narcisy. Věčné olovnaté mraky se víc a více trhají a mnohem častěji propouštějí sluneční paprsky sem dolů mezi nás a my odkládáme jednu vrstvu zimního oblečení za druhou, protože končí březen a všechno říká, že přišlo jaro.

Ano, jaro přišlo, a je to dobe idilická, romantická, svěží a veselá natolik, až je to někdy depresivní. Spolu s jarem totiž na Lair dorazilo čtvrtletí a s ním tuny a tuny písemek, projektů, domacích úkolů a k mojí hrůze dokonce několik praktikantů. Ale jakkoli je teď můj život hektický, vzato kolem a kolem nebyl březen zdaleka tak hrozný. Pojďme si to zrevidovat.

Hádky: Asi dvě. A protože bylyobě se Slečnou T byly to spíš takové ostřejší debaty a v obou případech jsme se dohodli na remíze.

Deprese: Jen takové ty jarní. Všechno kolem je veselé a symbolizuje nový začátek, jen já dřepím pořád v té samé ulitě.

Vražedné nálady: 1, zato trvala delší dobu a bude ještě pokračovat. Nejčastější věta byla : Zabiju Fracinku! Někteří už vědí.

Záchvaty básnického střeva: Jedná se o stavy, které mě čas od času postihnou. Vyznačují se mou potřebou tvořit, psát v rýmech a soustředěně zírat do blba.
Nastal jeden a už se táhne tři dny a leze mi to na mozek.

Váha: Z nějakého důvodu mírně klesla. Tak to asi vypadá, když se po zimě začnete zase trochu hýbat.

Prospěch: Z nějakámého důvodu mírně stoupl. To zase bude tím, že jsem se už probrala ze zimního spánku a v hlavě mi to víc pracuje a míň rachtá.

Látka, které právě nerozumím: počet těchto předmětů se rovná počtu praktikantů. Čím to asi bude?

Písnička: Dudy v Edinburku od Spirituál Kvintetu, ale to už je taková moje úchylka.

Film: Už si ani nepamatuju, kdy jsem nějaký viděla naposedy. Takže příští měsíc, snad...

Kniha: Asi Lady pirát. Hlavní hrdinka, která většinu času předstírá, že je muž, je mi prostě sympatická. A navíc to míst má lechtivý obsah a já jsem v pubertě.

A tím bych to uzavřela. K březnu už nemám co dodat. Snad jen, že to v rámci mého probouzejícího se optimismu, který se periodicky střídá s depresí, bylo docela zajímavé se v tom zmatku z odstupu pozorovat. Upřímně doufám, že další měsíc bude alespoň tak dobrý, i když začíná tatíkovými narozeninami (to je ten optimismus, když ho nedržím na uzdě, dokáže natropit pěknou spoušť).

Loučím se se svým heslem na březen a tady je nové:

Pohodlnější bývá chytit člověka pod krkem, než za srdce. (N. V. Gogol)

Březen ve jménu protančených podrážek

30. března 2011 v 6:08 | Phoenix |  Výroční Zprávy


Zdár děcká
! Zdraví vaše zlá teta Ohnivá i se svou výroční zprávou!

Věci ohledně Diamondek a o Diamondkách:
Míň než bych si přála.Máme až moc dní kdy vyšlo víc článků a ještě víc dní kdy nevyšel žádný článek a mě se to pranic nelíbí!
V autoráku pořád nejsme,mezi Snílky taky ne. Jedinné úspěchy je Beino nastavení Laye od Brabikate a přijetí do Autorské tlupy!

Ohledně soukromí:
Létám na obláčku.Pan P je k sežrání,i s botama.Ty už jsme oba dva skoro protančili,začíná nám ta /Chacha/(Čača) jít :D
Diamondky jsou skvělé a s Orientálkama jsme se díky Beiným Radám umístily v první letošní,zároveň tě největší, soutěži na krásném čtvrtém místě.

Ohledně mého snášení se s lidmi:
Pořád zůstávám nepochopeným přízrakem z pekelných plamenů.Oni mě ani pochopit nechtějí.A já nechci chápat je.Když po nich můžu šlapat jsem nadmíru spokojená,boty na to mám kvalitní a jsem jistá v kramflecích.Mám léta praxe,to mi věřte.

BMI a podobné ptákoviny:
No,na salát se nemůžu ani podívat,tak chroupu čínský zelí ale i to se mi zajídá.Ale zase,po tý zimě kterou jsem se doslova prožrala nechci vypadat v plavkách jako buřt.Čínský zelí je dobrý,kdyby jste viděli jakou dietu maj žirafinky,zvraceli by jste jak bulimičky nebo bulimici.Fujtajbl,až z nich mám vžidycky chuť na svíčkovou s dvanácti knedlíkama nebo na klobásu s křenem.Každopádně nejsilnější mantrou ve stresových situacích nadále zůstává tabulka mléčné čokolády.

V rodince:
No,kdyby je chtěl všechny někdo někam deportovat nebránila bych pokud by to bylo mimo okruh třiceti mil od mé osoby.Naopak bych mu děkovala.Tatík by si mohl dát oddych od snahy mě vychovávat.O pár let se seknul.Možná si myslí že je lepší začít pozdě než vůbec ale já s ním jeho názor nesdílím.

V mučírně:
Válčím,zatím s přehledem.Nejspíš jsem se od Angel Enigmy a Bey-Mall nakazila nespavostí.Já jí ale mám z nadmíry kofeinu,každopádně přísun kafíčka neomezím,rozhozený bioritmus je to poslední co potřebuju.Brekeke!
Klovat dovedu,mlátit taky. Oháním se ostrými lokty i paragrafy. Oni vědí že já jsem schopná si něco najít.Ne že by se mě báli,až tak pustit uzdu temperamentu nesmím ale občas bych je...!

No,tak suma sumárum,nevím o čem psát,jsem obecně ráda že se mi tu výročku povedlo napsat na koleni o přestávce...
Mějte se jak chcete,jedeme dál,nezastavujeme i kdyžý nemáme zpoždění...
A opovažte se zapomenout moto jedné mrchy:
Pokud bych si mohla vybrat mezi štěstím a být dobrá, beru štěstí!

Výročka za..co že je to za měsíc?

29. března 2011 v 23:55 | Bea-Mall |  Výroční Zprávy




Jasně,Březen! Tak že za kamna vlezem?
Ee...tam by nás přeci vyčmuchali vlkodlaci!
Vlkodlaci? No jasně, ti v baletních piškotéch!

Nějak mi se mi ty letošní měsíce slily do jednotlivých denních úkolů a tužeb.
"Prosím ať se mi nevybije baterie,ať se mi povede urvat si čas na blog,ať se mi povede slušně odpovědět na mejl,ať se s matkou nehádám...ať nepropadnu..."
Což o ty denní úkoly,ježiškote...ty jsou banální! Ale pouhé noční dejchej je těžké.Vleču si s sebou kříž v podobě panických záchvatů a depresí.Po antidepresivech mám noční můry...
"Prosím ať aspoň dneska spím šest hodin,to by mi k fungování po dvou kafích stačit mohlo.Prosím ať mi nehapruje tlak.Prosím ať nemám před očima mžitky, moc moc prosím ať tu není ticho,strašně moc prosím ať mě ta paranoia pustí..."

Úspěchy mých nepřátel:
Já starý paranoik už kromě Diamond-Ladies,Krutosestry,Silly a Družinářky nesnáším všechny.Všech se tak trochu bojím,všichni mě zradili....a nejradši bych je všechny viděla co nejdál ode mne.Proč nemůžu mít soudní příkaz na to aby se ke mě řekněme tato seketizovaná sorta lidí nemohla přiblížit pod cca 2km? Stává se ze mě bledá mrtvola s kruhy pod očima,paranoiou těžšího kalibru,věčně vybitým telefonem a rozcuchem na hlavě.Permanentně netuším kolik je hodin,nebo co je za den. Permanetně je mi zle. A na ty vlkodlaky bych si měla pořídt patent. Honil někdy někoho chlap s vlčí hlavou v šifonové růžové sukni?

Úspěchy mých přátel:
Panebože,jako žes mě nikdy nevyslyšel vyslyš mě teď pokud nějak,ať už jakkoli(klidně i v kapalném skupenství!) existuješ a dopřej mi se na tu podskalskou dostat.Prosím. Ti lidi mi neskutečně pomohli,je mi jedno že paranoik v mé hlavě mě varuje před statisticky hrozící zradou,já se mezi ně teším jako malá. OBROVSKÉ DÍKY, patří mojí milovanné Ellien. Proto že ona je ten člověk který se mnou je schopný kecat tři hodiny na skypu,glosujíc stravu a způsob života krtků. To ona se mnou rozebírá animovaný film který už kvůli mě viděla tisíckrát a jehož soundtacky( Bryan Adams bude táta,šílená fanynka posílá Gratulace)
zpívám už nějakou dobu.To ona mě dokopává do režimu stand by a hlavně...to ona společně s Věrnou Angel Enigmou,které také děkuji, stály u zrodu poslední kapitolky Naruay ve které jsme já a moje Alterego nakopaly všem Lycanům a lycantropům ty jejich..a just to sem napíšu ,sice cenzurovaně ale napíšu, ty jejich hnusný chlupatý a zablešený pr*ele! Ano,zachránily jste holky moje nejen celou rodinu,Eliášovo budoucí manželství ale hlavně...Trosky mého duševního zdraví.

Mé úspěchy:
No,budu skromná. I přes vlastní blbost,bouřící hormony,málem nekonečno zdravotních testů a dalších šílených pohrom...Jsem stále na živu.Polívajíc se kafem dodávám že jsem jak Metonymicky tam Metaforicky podobná švábům. Mě nejspíš nezabije ani radiace. Kdybych na to měla finance,jela bych své "superschopnosti" prubnout do Japonska.
Dalším úspěchem jsou čtyři naprosto úžasné Ilustrace pro Naruay,nad kterými všichni plesali a možná že to ani netušili ale hrozně mi tím pomohli...První pokusy s vybarvováním mých věčně černobílých ilustrací jsou dobré. Víc než dobré na to jaká jsem já technická lama. Když už jsem v té sebechvále,povedlo se vyjednat pomoc s nastavením layoutu a věrná heslu "chytrému napověz,hloupého trkni" jsem tedy potrkaná fotonávodem z printscreenů nastavila za pomoci Angel Enigmy Layout.

Mezilidské vztahy:
Tahám Eset z depky jak jen můžu..a sama mám nastartovaný odbanný mechanismus. Naruay jede na plné obrátky,má chudák na pilno.Ve středu zmlátila vědrem s vodou Fenryra,dnes musí zakopnout o nějako metamorfovanou dryádu.Když ony ty lurijské stromové panny taky nechají vlastní kořeny válet se všude. Jen aby jste věděli,když Naruay zvládla smečku vlkodlaků kteří mi způsobovali hysterii,paniku,nespavost a depresi,zvládne i pár vrbiček.
S Diamondkami vycházím,pouhou svou existencí jsem naštvala Šakalku což je pro mě bod k dobru...Ale dál to vrže.
Lidičky,říká vám něco přísloví "žij a nech žít" ? !
Jak já bych si přála aby jste mě všichni přehlíželi! Mít tak od vás od všech pokoj!

Váha,krevní obraz...a tak podobně:
první stoupá,druhé je v normě,sice o fous ale je..Tlak je trošku nižší ale už jsem měla horší...Fyzické tedy sumasumárum mé problémy nejsou. O bod víc pro donucenní sama sebe si tu terapii vyjednat.Nějaké to skupinové sezení by mi víc než bodlo.
Potřebovala bych se..naučit důvěřovat lidem. Ne jim slepě věřit,jen...omezit paranoiu.Dost rapidně omezit!
Také by vůbec nevadilo nějak omezit stres..ale to není v mých silách.

Prospěch:
Klesá,rapidně.A mě je to u prd*le. pro důvody k depresím už mám dost dlouhý čekací seznam a jsem líná(už jen z principu) tam nějaké "školní známky" připisovat.Na hroucenní mám lepší věci než množící se kule.Tak.Domluvila jsem.

(S)potřeby:
Stoupající(!!!) ve všech směrech.Větší spotřeba Elektřiny,větší spotřeba vody(sprcha mě uklidnuje)...Rapidně zvíšenné příděly kafe a čokolády,brambůrek...není to vyšším fyzickým výkonem.Kdepák.Spíš tím psychickým.Nejvíc mě štve ta spotřeba baterií a sluchátek!

Články:
Tenhle měsíc stály za prd.Mám jich tu dvanáct rozepsaných a všechny je smažu.Náměty jsou neaktuální a i kdby aktuální byly já je nedovedu dotáhnout do konce.Jediný na který jsem vážně pyšná je POD PLÁŠTĚM NOCI,povedlo se mi v něm využít citace songů.Tenhle námět jsem měla v hlavě už dloooouho.Mooc dlouho.

Motto měsíce:
No,ne že bych ho nějak požívala.U víc jak poloviny článků chybí!
Škola jse jako Abstinth,nejlepší je když hoří!

Film měsíce:
Spirit,Přízrak ... z krátka a dobře Stallion of the Crymaron. Koňská pohádka o statečnosti,věrnosti a hlavně víře a lásce.
Noc co noc mě dojímá k slzám i když ho znám slovo od slova. Písně z něj tón po tónu,takt po taktu.Texty v češtině i v angličtině.Z paměti. Nejlepší na tom je že se díky spiritovi mám o čem bavit s Ajnštajnem a že vím o tom že i on je Amasův fanda. Tenhle film mě vlastně zachraňuje :D

Song měsíce:
Jsou tu čtyři. Stálice mého nebe... Im a Survivor.Můj zachránce,můj příběh.
Optimistická Absolutely od Nine Days.Story of a girl mě nakopává pozitivní energií, z neznámých důvodů.
Spiriťácký Brothers under the Sun. Miluju Bryana Adamse a jeho balady. A tahle je..úáááá..božská...
Leze na mě jaro.Nakazila mě tím Eset.Jsem krapet dojmutá koncem Spirita a při závěrečných titulkách běží:
Dont let go od Bryana Adamse a Sarah McLachlan. Tak mi tu romantiku přejte .

No,já mám dost.Padám se tlemit vlkodlačí smečce v obsazení labutího jezera.Mějte se krááásně a tady máte moje další motto:

Můžeš litovat, proklínat, nadávat, cokoliv co ti srdce nabídne.

Jediné co musíš je však bojovat.


Snad si na něj na Southu vzpomenu :D



Hořlavý omyl

29. března 2011 v 20:52 | Silverstorm |  Plevel


Proběhla další schůzka. Ale nebojte se, tohle nebude klasické stereotypní povídání hrálo se to a to a vyhrál ten a ten a byla to děsná sranda. Na téhle schůzce se totiž odehrál Hořlavý omyl.

Hned na začátku schůzky nám vedení rozdalo zalepený papír se zaluštěným nápisem. My jsme s Bleškou rychle rozluštili a jali se vyplnit pokyn. Papír se měl spálit. Odebrali jsme se tedy na záchod a papír podpálili (sirky s sebou nosíme, jsme přeci správní šílenci, nikoliv kuřáci). Na zemi. Nedošlo nám, že v umyvadle by to bylo bezpečnější. Ale tím to ještě nekončí. Uhasili jsme, vyndali jsme malý kovový předmět, o který šlo a vedení podalo instrukci ať zbytky papíru hodíme do kýble a zalejeme vodou. Jenže to už bylo pozdě a papír byl dávno v koši. Naštěstí se nám to podařilo zjistit v čas, takže požár se nekonal, ale bylo to dostatečně dramatické. aby mi to zase na chvíli stačilo. Nakonec jsme ještě s Beškou vynášeli mokré odpadky, což je také zážitek, který stačí opravdu na dlouho. Řekněme, že popelnice domu, kde máme klubovnu, má velmi charakteristický a hlavně velmi silný zápach.

Ponaučení z toho plyne takové, že doutnající papír nepatří do koše, protože takový koš je poté potřeba zalít a vynést, což bývá mnohdy nepříjemné. Inu, když je někdo šikovný...

Jediný způsob, jak zradit svého nepřítele, je přestat ho nenávidět.

Hlodavčí přírůstky-nejsem chovatel!

27. března 2011 v 17:52 | Silverstorm |  Plevel


Tak jsem se zase jednou vrátila z Plevelí výpravy, tentokrát do Příbrami. Inu, byla to zábava, tak jako obvykle. Čekalo nás totiž mnoho překvapení. Pro mě největší bylo, když se na sraze objevily dvě nové tváře. Dva noví hlodavci.

První z nich, ačkoli se ve vlaku rozplakala, se ukázala být na hlodavčí úrovni docela v pohodě. Ta druhá byla bohužel překvapení značně nepříjemné. Byla tak výjimečně nesnesitelná, že jsem se rozhodla jí odlišit od ostatních Hlodavců jménem. Takže tedy Fracinka. Nejenže se chovala, jakoby jí patřilo všechno kolem včetně lidí, také se zřejmě domnívala, že rozvázat jí boty je pro nás starší členy čest, a napomenout jí je hrdelní zločin. Svoje chyby a lumpárny také většinou svádí na druhé a když si všimla, že Bleška je hodná, už jí otravovala až do konce víkendu. Na konec jsme všichni skončili v takové náladě, že jestli se Fracinka objeví ještě na jedné výpravě, jako že asi ano, přihodí se jí velmi mnoho nepříjemných náhod. Mi starší členové totiž jsme ti zodpovědní, ale nervy z oceli nemáme.

Tak mi pro příště přejte pevná nervy a Frackovi hodně smůly a aspoň trochu rozumu do té její zabedněné hlavy.

Jediný způsob jak zradit svého nepřítele je přestat ho nenávidět.

Mrs. Diamond zachráncem situace

27. března 2011 v 8:09 | Angel Enigma |  Alej - Advantaged Lair of Elite Jerks


I was born to loose yeah yeah yeah yeah
God must hate me, cursed me for eternity
God must hate me, maybe you should pray for me
Breaking down and you can't save me
Stucked in hell and...I wanna go home
Hlasitou muzikou si už opět vytloukám mozek z hlavy. Pro nedostatek místa v kabelce se zbytek pochopitelně nezbytného učení vejde do igelitky. Na kabátu flek od čehosi, šátek se mi poštěstilo trhnout v metru. Rýmové slzy podporované větrem zarputile rozeírají make-up. Kašlu na to, mám hlad. Skončí to u chlebíčků.
Když jsem včera odpoledne vystoupila z metra, ti štědřejší z vás by mi dali pětikorunu, ti méně štědří minimálně soucitný pohled. KMnou ztělesněná klasická ukázka přesného homelessáka, v ruce s igelitkou, opatlaná od hlavy až k patě od majonézy a vlastního roztékajícího se make-upu jsem mohla vypadnout - v lepším případě z karnevalu, v tom horším leda - z popelnice. Vyloženě elegance sama, hm, dámy? To bude dobrý, uklidňuju se. Za půl hodinky jsem doma, sednu k počítači a každýmu bude jedno že mám na nose Uherské království a ve vlasech zamotanou tužku, protože moje postava vypadá - potvora, musím se zeptat jak to dělá - vždycky dobře. Ale kdo řeší fleky na saku, když můj roztomilý na modro obarvený 50 pixelů vysoký avatar, modifikovaný hlas přes Skype a kousavé psané komentáře na hlavních logách je tak to jediné, co ze mě ostatní celý večer mají.
Ovšem, chyba lávky.
"Zkolaboval okruh, stojí to až na Jižní spojku."
No to ne. Mé táhlé vytí se z autobusové zastávky muselo zákonitě nést minimálně do Brna.
Maminka na mě hledí zkoumavým okem. "Takže nezbývá nic jiného, než zůstat odpoledne v Praze."
Super nápad. Vypadám, jako kdyby mi právě zakázali spát na nádraží, a pojedu někam courat. Fajn. Mrs. Diamond vidí, že mám opravdu dost a vytahuje nejvyšší trumf.
"Zmrzlina, kino, slevy...co?"
Slevy? Dobře. Kino...fajn. ZMRZLINA? Kde mám Opencardu, jedeme!
Telefonicky vyřídím omluvu ze hry, aby se mnou nebylo počítáno na dnešní večer ač jsem to slíbila a vyrážím do víru velkoměsta. S trženým šátkem. Rozpatlaným make-upem. Vlastní matkou co právě stála dvě hodiny v koloně a je na tom obdobně jako já.
Zprávu vám podávám až teď, včera jsem přijela jen tak tak, abych před půlnocí stihla pozdravit guildu a omdlít do postele. Což mi ovšem, jen tak mimochodem, nezabránilo budit se po půl hodinách a od půl šesté civět, že, ale to už je z jiného soudku. Všechno zlé je nakonec pro něco dobré. Mějte se pěkně vážění čtenáři a berte život s humorem.
"Kdo si hraje s elektrikou, dostane malou ránu. Kdo si hraje se mnou, dostane takovou že lituje že si nehrál s elektrikou"

Sweet Little Something

26. března 2011 v 7:41 | Angel Enigma |  Alej - Advantaged Lair of Elite Jerks


Zdravím, vážení čtenáři. Sedím na fyzice a rozhodla jsem se že se budu věnovat tichým nenápadným aktivitám. Zaprvé, chce se mi spát. Zadruhé, usoudila jsem že se k mladé praktikantce budu chovat slušně. Nejen proto, že mám pocit že slečnu znám, ale spíš proto, že prostě dneska nemám náladu na to znepříjemňovat někomu život. Po mém výstupu s Malou Hornicí se mi většina spolužáků vyhýbá a ty zbytečné pokusy menšiny narušit můj klid sedícího Buddhy mě záměrně nerozhazují. Na čtvrtek, totiž teď už vlastně dnes protože článek vidíte vždy až když se tam dostanu, jsem si naplánovala cestu domů. Ať už skončíme v kolikkoliv, do svého domova dorazím. Jak už jsem řekla, tahle budova mi nebude diktovat kdy můžu domů a kdy ne. Tak přece jen, já tam bydlím, že.
Ne, že bych v posledních dnech byla zrovna miss sympatie. Do patřičných končin odesílám s grácií každého, kdo se pokusí o interakci, že Piškote? Test netest, na dnešní odpoledne mám naplánovánu střelbu. Nebojte. Terče, diabolky, palebný prostor. Ano, sportovní střelba. Ne že bych byla rozzlobená. Nepotřebuju se vybít. Jen se chci bavit. A to byste měli i vy. Ano, řítí se na mě spousta testů. Polovina profesorů je na mě zasedlá. Doma je spousta práce. Všichni mi lezou na nervy.
Podívám se ven do sluníčka a usměju se. Je přece jaro. Máme krásné odpoledne. Jedu domů. Co si přát. Krásné odpoledne vážení čtenáři, uživejte života a nenechte, aby vám něco kazilo svět. Vždycky se můžete přece stavit tady a zjistit, že někde v republice je dalších šest lidí, kteří jsou na tom stejně nebo hůř než vy a berou to s humorem.
"Kdo si hraje s elektřinou, dostane malou ránu. Kdo si hraje se mnou, dostane takovou že lituje že si nehrál s elektřinou."

Pod pláštěm noci,není mi pomoci.

26. března 2011 v 1:12 | Bea-Mall |  Inside of diamonds


Před tím než mě sežerete za živa,
za trošku angličtiny a neautorského textu,
propůjčeného z písní od We Are the Fallen
podotýkám že ty modré úryvky nejsou mým vlastnictvím.
Jedná se o texty písní Sleep Well My Angel,Paragrim a Trough Hell.
Na obě dvě se vztahuje autorské právo skupiny We Are The Fallen.
___________________________
Děkuji,vaše nevyspalá Bea-Mall.


Are we alone?
Is there more then we believe in?
Oddechujíc jako po pětsetmetrovém běhu za sebou co nejtišeji a zároveň nejrychleji zavírám dveře.Čekám.Čekám náraz nadlidské síly krvelačné smečky dvoumetrových hlapů s vlčími hlavami kteří se je pokusí rozbít.Ne že by mi ty dveře poskytovaly bůhvíjakou ochranu,jsou obyčejné navrch prosklené. Ale oni vědí že nesmí dělat rámus.Přišel by na ně někdo dospělý.A to oni si nesmí dovolit,jejich svět má pravidla.Děsit děti jako jsem já můžou,ale dospělí by jim dali.Moje matka má ránu,ta by jim kožich vyprášila,ježně ta spí a její tiché a rytmické pochrupování se nese od vedle.
Haunting these walls
Shadows crawling out revealing.
Svezu se po stěně vedle dveří a snažím se to prodejchat.Nepomáhá to.Chvíli uvažuju že bych se zavřela do skříně a zahrabala pod zimní svetry a kabáty.Ne,ucítili by mě.Skříň by taky rozbili.Skokem,který kdyby viděl Železník zbledl by závistí,hopnu pod deku.Honem pod peřinu ať to nevidím.
Fear in me
Stays in me.
"Nám neutečeš"zní mi hlavou.Hned mám před křečovitě sevřenýma očima, zpod jejichž víček se hrnou slzy, nejen mžitky ale i obrázek vlkodlaka s tlamou od krve.Honem MANTRU! "Hodňoučká Miloučká" černé na bílém...nic,jsem jako počítač a oni jsou agresivní reklama vyskakující automaticky v dalším okně,znovu a znovu.Vidím dvě roviny.V jedné svojí mantru a v druhé vlkdolaka. Přejdu na horší kalibr. V hlavě skládám hml kód a překládám ho z angličtiny do chorvatštiny.V další ComeBackovskou Marcelku a její "Vííítrrrrr odddvannéééé".Vlkodlak má zřejmě povolený flash a rychlejší downloading.
Je jako vir.A nepomůže ani Avast!
The nightmares inside here
My dark fears all in my head again.
Potím se ale nic mě zaboha nedoutí vystrčit nohu zpod peřiny.Ukousli by mi jí. Po prsou mi přejíždí nejspíš parní válec.
"Prosím,dvě hodiny" Potichu šeptem.Tak hluboko jse klesla,prosím o slitování a spánek vlastní halucinace.Ani nevím jestli prosím o odložení vlastní popravy nebo o chvilku klidu.Možná o oboje.
The nightmares I fight here
All my tears pull me through hell again.
Zdá se to jako hodiny,roky..světelná léta.Jsou to vteřiny.Mžitky mi létají před očima v mnoha navzájem se střídajících variacích a já si přeji umřít jako bídný červ.Zašlápněte mě podpadkem střevíčku,jen mě nenuťte to dál snášet.Upadám nejspíš do křížence mezi spánkem,komatem a šokem.
I wake in the night.
And I pray that I've been dreaming.
Zdá se mi že běžím lesem.Černobílé mrtvé stromy postupně přecházejí v palouk plný květin jako z filmu Adéla ještě nevečeřela.Do celého tohoto obrázku se vkrádá další rovina.Zvuk.Jemná vlezlá melodie potichu našlapuje a nepozorována nabírá na síle.Pouťový kolotoč v 2D.Vidím ho a slyším. Za mnou se stále ozývá to funění a z mého pronásledovatele jsou vidět jen a jen černé pánské lakýrky.Vyleštěné. Snáře o tomhle o všem mlčí.Na kauzu zňičme Beu-Mall psychicky je uvrženo informační embargo.Nejspíš.Možné je všechno,zvlášť v noci.
There's nowhere to hide
From this nightmare calling to me.
Přála bych si utéci,někam daleko.Třeba do Utopie. Nebo aspoň někam....Jasně! Mám to,vezmu kličku do Lurie a pošlu na vás vlastní alterego,hnusáci hnusní,bídáci bídní!...S nadéchem a myšlenkou "To dám" vystrkuji ruku z pod deky a popadám důmyslně narafičený blok s tužkou.Z hlavy vytahuji melodii Hammerfallské Sharony a potichu si jí žbreptám a broukám. V očích mě pálí slzy,zuby mě bolí jak je tisknu k sobě a celé tělo se mi otřásá vzlyky které v sobě,leckdy marně dusím.Polykám vlastní slzy.
Fear in me
Stays in me.

Prdím na modlení,modly,prosby,mantry a písničky. Naruay! Do nich!
Můj sličný model který nejspíše utekl z mola nějakého italského návrháře mě zamyká ve vlastní komnatě,prý abych si neublížila.Jako bych já za ty pitomý brnění mohla.Je to krám?Je.Ne,vlastně není.Je to hromada nanicovatýho kovošrotu.
Hromada kovošrotu shodila další hromadu kovošrotu a mě dochází že padají jako domino a v té chodbě do které jsem měla vejít žádné domino parodující figuríny v brnění být neměly.Zase jsem se ztratila na cizím hradě.To mi k tomu ten Eliáš nemohl dát mapku?!Doufám že tady ti měniči jsou mírumilovnější než ve většině filmů...Z mého vnitřního monologu mě probírá fakt že poslední figurína vzadu místo toho aby spadla se na mě otáčí a jde ke mě.Než stihnu zaječet jako nakopnutá Ashelinka a popovídat si tak s netopýry ten obrněnec sundá helmici s hledím a ukáže mi rozšklebenou vlčí tlamu. Ráda bych se sarkasticky ušklíbla jak kočka šklíba nad tím že mu určitě smrdí z huby,ale mám co dělat abych se v běhu nepřerazila o vlastní spodničky.
Do we sacrifice, let our story die?
Blissful lullabies return again,
Né,Naru!Naruay! Naruayinko,ňuniko..nenechávej mě tu samotnou,plosííííím! Tak jo.Vystrnadili mě už i z Lůrie.Jsem...však Vy víte kde.A v háji to neni.Tam už jsem přeci ve snu byla.Takovej háj masožravejch kytek,šmankote to už nee,alespoň nee dneska v noci.Jo aha,ono už dnes není dnes ale včera co?Hahaha! Tenhle článek mi vlastně kalendářně trvá napsat dva dny.Hahaha!A dva dny v kuse už trvá tahle Lycantropí Seance. Hahaha už není na místě.
If we still a while, let love survive,
Delicately crawling to your grave.
Těm vlkodlakům to dnes nějak sluší.Dávám na rady kamarádů a zkouším je v duchu nějak ztrapnit.V hlavě mi sice zní alarm,nepředstavovat si je za žádnou cennu nahý,jinak se zbleju jak dorota,ale něco zkusit musím.
Cha,cha,cha. Právě mě kousnul,netradičně, vlkodlak s baletními piškotky ovázanými až do půli chlupatých lejtek.Šifonová,jasne řůžová stojatá sukně jako pro Barbie z Louskáčka mu při tom šustila. Chachacha.Sranda musí bejt ani kdyby spánku nebylo.
This is why I have to leave
So sleep well my angel.
Sviť mi měsíčku Sviť,ať mi šije niť.Do ----(domyslete si hlasité píííp)vždyť celej ten ---- úplněk už je dávno v tahu a neštěkne po něm ani pes! Ale Vlkodlak po něm zavyje tuze rád. Aúúúúú,Háúúúú-úú!

Víte vy co? Všichni přece víme že:
že psy vyly věnce a víli vili na měsíc a dostaly kuli dyktátu a češtináři infarkt. Tak(!!!) a má to i ten vlkodlak!
You were everything to me
This is why I have to leave
So sleep well my angel
Sleep well my angel...
_________________________________________________________
_________________________________________________________
__________________________________________________________
První část textu převzata z této písně.

Další pak z této:
A sladoučký konec pak je z romantické balady Sleep Weel my Angel. A já jdu hajat jako andělíček. S vlkodlakem v místo plyšáka. A bastafudly!








smrt-rukou vraha, nebo rukou justice?

24. března 2011 v 20:47 | Silverstorm |  *Téma Týdne*


Trest smrti je velmi závažné a poněkud kontroverzní téma. Dnes ho mnoho států nemá, a některým lidem se to nelíbí, jiným zase ano. V historii lze najít mnoho způsobů trestu. Například u vikingů platila krevní msta. Chlap zabil chlapa, příbuzní toho druhého zabili toho prvního, příbuzní toho prvního vyrazili zabít příbuzné toho druhého a v mnoha případech to skončilo tak, že z obou rodin nezůstal vůbec nikdo. V ostatních kulturách to bylo také jinak. Někteří popravovali pro víru, někteří pro zábavu, někteří i za ten nejmenší přestupek a někteří vůbec.

Dnes většina vyspělých států nemá trest smrti. Já osobně jsem za to ráda. Vždyť pokud nědo někoho zabije, a je za to popraven, čím se popravčí liší od samotného vraha? Má za zády spravedlnost, v hlavě přesvědčení, že koná správnou věc, ale krev na rukou mají oba stejnou. Lidskou.

Zločin žádá trest, a někteří zločinci jsou nenapravitelní, ale také to nelze tak úplně škatulkovat. Je rozdíl, když někdo vraždí kvůli okamžitému pocitu a když někdo dlouho plánuje a s chladnou hlavou, nebo dokonce potěšením, koná. Jsou na světě různí lidé, a mají ke svému chování různé důvody. U některých se i divím, jsou-li ještě stále lidé. Ale já bych je na smrt poslat nedokázala. Děsilo by mě, že jsem mohla uělat chybu, že jsem na to neměla právo. Mrtvé už nelze vrátit, ani kvůli justičnímu omylu. I proto je dobře, že se trest smrti už neužívá.

Myslím, že za zrušením trestu smrti stála trochu i lidská přecitlivělost. Nikdo nechce mít na rukou lidskou krev. Kat byl vždy nejopovrhovanější člen lidské společnosti. Není divu, že to nikdo nechce dělat. A navíc je to nelidské, že ano.

Návrat komanda nespavců

24. března 2011 v 6:08 | Phoenix |  Inside of diamonds


Dobré ránko,Drahoušci!
Jakpak jste se vyspinkali?
Špatně? Vítejte do clubu!!
Privátní klub nespavců a nespavek hledá další členy!
Směle se zapište,nejen do historie ale i do(davové) hysterie!

Tak jo.Už držím zobák.Ani nekvoknu...KECÁM!

Jak jste,pozorní čtenáři naši,již stačili zaregistrovat náš spolek má poslední dobou se spánkem krapet problémy.Nic co by rána francouzkým klíčem do spánku nespravila. Angel Enigma úspěšně snižuje svůj spánkový limit a navyšuje svůj spánkový deficit,
Bea-Mall slintá nad svými halucinacemi a ty(zvláště lycanské) slintají také nad ní.Mě skrátka a dobře svítí do ksichtu měsích.A já prostě neusnu.O kouzlech abnormálního úplňku už vás Informovala Bea svým rozkošným využíváním přídavných jmen a kurzívy,tak že já si na plnou hubu,vlastě zobák, postěžuji. Jsem nevyspalá,rozladěná jako klaviatura Edwarda Cullena,bez energie a jako vždy na mě vysí kupa věcí které prostě musím zvládnout neb nikdo nepočátá s tím že taková Phoenix by se mohla položit.
Prostě normálka.Nic co by ukdákaná Phoenix nezvládla.Musí.

Omluvám se za to že jsem se dlouho neozvala se smysluplným článkem.Být to na mě je mnou zahlcena celá titulka.Psala bych i šestkrát denně,mít na to čas.Jenže...Však Vy víte. Čas neroste na stromech,ručičky hodinek neúprosně tikají a nadstandartní 25-ti hodinový den mi zatím nikdo nedopřál.Pan P,se kterým se za tu dobu co jsem se neozvala náš vztah ustálil do jistého partnerství a sladké zaláskovanosti(počkejte až to přejde,to si teprve počtete,znám se) a já mám plné ruce práce s vlastní euforií.Té si všimli vyučující a těší mne svou pozorností. To že by mě potěšili jedině svou hromadnou kariérní sebevraždou je jim jedno. Plodná debata na téma "Nicjsemneřekla!",v mém případě "Nicjsemnenapsala!" může začít.Celá žhavá na ty kecy...

Každopádně,zase jsem ztratila niť svého,jistě poutavého vyprávění,tak že končím. Mějte se krásně a: Však Vy víte co

"Když někdo teskni...je mu teskno.

Když někdo smutní...je mu smutno.

Když si někdo hoví je mu ..."

Pac a pusu děckááá :)

Okroužkuj si Fénixe

23. března 2011 v 17:33 | Phoenix |  Inside of diamonds


Vrazil mi jazyk do krku,zeptal se mě
 s výrazem neviňátka kterým
zcela oblbnoul,zas mi vrazil jazyk
 do krku a pak čekal odpověď.
Když jsem,zcela pod vlivem 
jeho polibkuodpověděla aniž bych
 dala možnost vlastním myšlenkám
 zvážit na co odpovídám  vytahoval z kapsy 
krabičku,padl na koleno a tasil.
Ne pistoli,ale prsten.

Zůstala jsem nechápavě zírat.Než mi došlo co mu mám odpovědět (jsou jen dvě verze) vyslovila jsem jedinné co mě napadlo.Díky bohu to nebyla do nebe volající blbost.
"Nejsme na to příliš mladí?"
Perverznější část našeho čtenářstva uklidním.Ano,zeptala jsem se pitomě ale jak by jste se ptali vy když vám chybí pár let do minimálního věku na vdávání? Pan P. se ale rozsvítil málem jako Křižíkova Lampa.
"Docela jsem se bál že mě praštíš"
Chudáček,koukám že nejsem sama koho jsem svou spontální otázkou překvapila.Zasmála jsem se,poněkud hystericky ale nepoznal to a napjaté ovzduší pískem vysypaných cestiček BoFoSáckého parku se rázem uvolnilo.Alespoň zdánlivě.
"Já a praštit tě?Za koho mě máš!?"
Hrála jsem neviňátko.Dost chabě,to přiznávám.Čekala jsem kdy sama na sobě poznám šok.Nic,nic,furt nic.Šok asi nebude,dal si voraz.Pan P. se ale skokem Pumy vymrštil na nohy a stíhal mi krabičku s prstýnkem cpát pod nos,přičemž se mě snažil objímat.Tak horlivě že jsem se bála aby mě neporazil.Neporazil.Radši jsem ho odtáhla k nám a v kuchyni nad horkou kávou jsme si všechno vyříkali...Teď zpětně mi dochází, vždyť já vám už píšu okroužkovaná!

Pokud se vám můj článek zdá naprosto šílený,nejste sami. Dejte mi pár dní ať se vzpamatuji.Však já už mu něco o hlavu omlátím až se vymaním z růžového oblaku romantiky ve kterém právě létám. To by se mu tak líbilo Okroužkovat si mě!
Pro zatím se všichni mějte jak chcete,romantice zdar.Až mě ta zaláskovanost přejde a budu zase bez kroužku ozvu se.
"Když někdo teskní...je mu teskno.
Když někdo smutní...je mu smutno.
Když si někdo hoví je mu hov..."

Malá, stará

22. března 2011 v 17:05 | Bea-Mall |  Inside of diamonds
Hlásím se vám po třetím kafi,druhém vytření podlahy vlastním tělem (ať žije moje omdlévání) a již třetí noci "plné vášní".Než se začnete divit co tím myslím, čtěte dál. Vše bude vysvětleno.



...raci jsou jedním z nejvíce lunou ovlivňovaných znamení horoskopu...
Bla,bla,bla...Těm astrologům se to kecá!
V sobotu v 19.11 našeho času nastal úplněk. A o 59 minut později Měsíc doputoval do perigea - bodu na eliptické oběžné dráze, který je k Zemi nejblíže. Kombinace obou jevů se postarala o to, že Měsíc byl na obloze nejjasnější od roku 1993.
Á, vědcům taky....


Všichni to už slyšeli. Úplněk byl krásně vidět,po internetu kolují jeho fotky...
Jenom já musím mít něco extra!
Ne,nemám fotky.
Ne,nemám štěně ani kotě.
Nemám žádné,reálně existující,zvířátko.
Mám noční můru vlkodlaka.
Prosím Vás, než mě ukamenujete:
Vím že už jsem na to stará.
Vím že vlkodlaci neexistují.
Ale vysvětlete to někdo mému podvědomí! Proto že já to nedovedu.
Ani za zlatý prase.
Už zase.Úplněk.Dokonce jeden z největších za posledních ...x... let.
Bláhově jsem si myslela že si zobnu lentilky a půjdu spinkat.Mělo mi dojít že na takovouhle naivitu už jsem moc stará.Nedošlo.
Čekalo mě několik hodin děsu,hrůzy,stresu a dalších příjemných pocitů. Musím se teď sama sebe ptát, proč já vlastně horory tak ráda sleduji? Čím mě jejich sledování obohatí? Fantazii mám víc než dostatečně bujnou od přírody,strašpytel jsem od malička...Tak k čemu mi to tedy je?
Sama nevím.
Zítra mě čeká přírodák.Vykládat mám o hovně.A to přímo.O trávicí soustavě se toho dá říct,zvlášť před tabulí a plnou třídou LoVíÍíÍsQů.Vážně se na to těším,jak malá.Nevím jak do té školy zítra dojdu,proto že už dnes jsem dosáhla maximální hodnoty svého kofeinového limitu na celý týden.To zase bude. Bžunda.

Mějte se a zapamatujte si :

Škola je jako Absinth, nejlepší je když hoří!


Hraj hru s tmou, tam kde stíny jdou

22. března 2011 v 8:02 | Angel Enigma |  Inside of diamonds


Dívám se do stropu a do očí mi pronikavě svítí telefon. Ukazuje pár minut do půlnoci. Dohrála jsem další úkoly, promluvila si s přáteli, uvedla domácnost do stabilizovaného stavu, napsala několik formálních mailů a našla rovnatka. Další den za mnou. Nebyl skvělý, ale nebyl špatný. Prostě klid. Pomalu uvadám a vlastně se raduju. Jo, tentokrát se mi to povede. V momentu kdy mám přechod do spánku ve fázi 9 bodů z 10ti se ale objeví znova.
Neznámá síla mi vzbudí mozek a donutí mě přemýšlet. Nad čímkoliv. Za dnešek už to jsou dvě hodiny.
Už jako dítě jsem ve školce neuměla spát a ráno jsem vstávala jako první. Je prostě nespavá, to se jí bude v životě hodit. Pak ale přišly časy, kdy se mi maximální počet hodin co dokážu naspat začal zkracovat. Na osm. Série běžných vyšetření na neurologii. Na sedm. CT, kardio, opakované EEG. A konečně, na šest. Vyšetření negativní, fyzické to není. Tak a mám to.
K tomu se ve druhé fázi přidal i horní limit do kdy jsem schopna spát. Do osmi. Do sedmi. Do šesti.
Únava organismu na sebe nedala dlouho čekat.
Musím letět, je mi líto. Ne, vážně musím skončit, ráno potřebuju vstávat. Už dávno jsem přestala čekat na odpovědi s přáním dobré noci. Omdlívám.
Neusínej když den se ztrácí, ten kdo to zná, ten pravdu má
Nebojte. Neusnu. Přesně podle písničky. Další noc zkoumání zdi. Příliš slabá na to něco dělat, příliš silná na to spát.
Je šest hodin ráno a já se dívám do zdi. Samozřejmě že bych mohla spát ještě hodinu. Nebo taky dvě. Ale já nebudu.
Prosím, vezměte na vědomí, že tyto řádky jsou psány o půlnocích mých bezesných nocí a že se prostě jen potřebuju někomu svěřit. S tím proč každý večer zmizím z internetu jako pára nad hrncem a jdu si tiše omdlít do postele. Proč nemůžu nikdy u nikoho přespávat a tvrdím že mě nepustí rodinka. Proč bývám unavená, prodražděná, odříkám vycházky a vyhýbám se tělocviku. Tak a je to venku, všichni to víte. Nechlubím se tím, protože nechci aby mě někdo litoval nebo, nedej bože, aby se snažil něco řešit.
Zatím se mějte a spěte sladce...

Jak zatočit s nudou

18. března 2011 v 16:53 | Silverstorm


Uvědomila jsem si, vážení čtenáři, že už jsem dlouho nic nenapsala. A tak jsem si řekla, že tedy napíšu. A pak jsem si řekla: ale co napíšu? Důvod svého nedostatku inspirace můžu snadno vysvětlit třema slovy: Nic Se Neděje!

Samozřejmě není tak docela možné, aby se vůbec nic nedělo. To víte, pořád se něco v okolí pohybuje, slunce vychází a zapadá, můj bratr přetextoval pár country písní (exceloval s textem Své slipy s láskou neztratíš, bohužel je tento text poněkud diskutabilní), Jezinka ještě stále tiše zuří a já se utápím v práci ve prospěch Plevelu. Problém tkví v tom, že se neděje nic zajímavého, a tak mi hrozí, že se, tentokrát již doopravdy, ukoušu nudou. Bylo rozhodnuto (mnou), že s tím kousáním začnu na uchu, aby to alespoň chvíli trvalo.

Samozřejmě, od potupného skonu vlastními zuby mě stále ještě dělí nějaký ten den. Stále se může něco zajímavého přihodit a můj konec odvrátit. Ale, jak praví ustálené rčení, budoucnost je ve hvězdách. Ta moje tedy určitě, protože můj program na tento víkend je překreslování souhvězdí. Musím podotknout, že je to povinnost a tedy se to nedá odvrátit. Myslím, že někde u Velkého vozu začnu s tím užíráním se. Ale to bych odbíhala od tématu. Téma je NUDA. Nuda s velkým N, velkým U, velkým D a velkým A. Skutečně Velká NUDA. Nuda, která kráčí ruku v ruce s rutinou, samotou a nicneděláním. Nuda, která mě polapila aniž jsem se mohla bránit.

Mnoho lidí říká, že nuda je nejhorší co vás může potkat. No, myslet si to mohou, že ano. Já myslím, že nudit se je lepší než pro rozptýlení běhat nahá po ulici nebo skočit z mostu, ale jejich názor jim vyvracet nebudu. Protože nuda je příšerná. Stalo se vám to někdy? Stav, kdy se cítíte prázdní a svět kolem vás je také prázdný, i lidé jsou prázdní, a vy jen nevíte, jestli jsou prrázdnější oni, vy, nebo svět. Pocit, že i když se vás kamarádi snaží rozveselit, vůbec to nepomáhá a tak jen způsobně posloucháte, abyste neurazili a vaše mysl se přitom toulá úplně jinde a ani vy nevíte kde, a kdybyste jí chtěli stáhnout zpět, nepomůže to, protože nevíte kam pro ni jít. Tichá, všeužírající, příšerná nuda.

Ale i nuda se dá zahnat z pohodlí domova. Každý má vlastní postup. Já jí natřu na žlutozeleno a pověsím za kotníky z okna. Až zmodrá zimou vezmu ji zpátky dovnitř a ukážu jí pár speciálně vybraných mang. Okamžitě zrudne a v tu chvíli utíká z pokoje. Nelze ovšem po tom trápení co mi způsobila nechat ji jen tak jít. Je zamčeno. Nejspíš vrazí hlavou do dveří a ve chvíli, kdy si uvědomí co ji čeká, zbledne jako křída. Po pár hodinách se mnou se pro jistotu ztratí jako pára nad hrncem a já jsem zase jednou vyhrála. Nejvíc se mi na Nudě vždycky líbili všechny ty barvy před tím, než definitivně zmizela. Nádhera.

Jediný způsob jak zradit svého nepřítele je přestat ho nenávidět.

Koušu, saju, rdousím

18. března 2011 v 15:37 | Angel Enigma |  Alej - Advantaged Lair of Elite Jerks


Zdravím vás, vážení čtenáři, opět ze svého znovudobytého brlohu, s dalším zářezem na pažbě. Technicky vzato vlastně na jazyku, ale to mi přišlo morbidní psát.
Úder jsem zasadila přesně v 7:45 v úterý. Proč, kdo, jak, ptáte se? Tak já vám to tedy povím.

Máme nádherné úterní ráno. Venku zima až praští, slabě poprchává. pro změnu jsem zaspala a dobíhám do Lairu. Vědomí osmi hodin bez jediného rozumného tvora, který se v naší třídě vyskytuje - mého přítele, mě poměrně děsí.
Cože Angel? Cože, ty máš přítele?
Samozřejmě. Chytrý, rychlý, asertivní, vydrží se mnou pracovat dlouho do noci a bez něj bych nebyla ničím. Moji kamarádi ho mají rádi a někteří dokonce obdivují. S mojí nejlepší přítelkyní (drobná, citlivá, má ráda růžovou) si, samozřejmě jen s mým vědomím, vyměňují písničky, videa a vtipné fotky. Je to právě on, za kým se utíkám schovat před celým světem, ale zároveň mě umí vytočit do ruda. Miluju ho a nedoážu bez něj žít. Černý, lesklý, hladký, 17"" úhlopříčka a 700GB základní paměť. Můj růžový dotykový telefon je sice třída, notebook mi ale nikdo nenahradí.
Ale zpět k tématu. Přítel je v nemocnici. Po potížích jsem ho nechala poslat do servisu na podrobnou diagnostiku, jeden nikdy neví, že. Vrátit ke mě se má údajně až okolo čtvrtka. Cestou na lair se uklidňuju, že to snad nebude nic vážného. Dnešek bude důležité prostě a jen přežít.
Shodím z hlavy čepici a pro lepší náladu si pískám "Sweet little something" a opening z Gurrenu. Jo, to půjde, to dám. I bez počítače. Nepřítel ale tasil brzo. Nademnou stojí Malá Hornice. Když vidí, že jí vidím, rozvine široký rohlík od ucha k uchu, až to léty zkostnatělosti zaskřípá.
Ne, ne to nejde. Vaří ve mě krev, chci utéct. Nevidím jí, nevidím, já jí nevidím., přesvědčuju sama sebe. Hlavně ať neotevře pusu. Bohužel.
"Dobré jitro, Angelko!"
Ne. Není dobré, rozhodně to není jitro a pro ní nikdy Angelka!
"Hornice!"křiknu na ní. "Když mě sakra neumíš pozdravit pořádně...tak mě krucinál nezdrav!!!" Řev zastaví dění na chodbě. Hornice ztuhne a hledí na mě pohledem nad kterým by se ustrnul kámen. Nikoliv však já. Bezeslova odcházím koupit si silné kafe. Při návratu do třídy se na mě nedívají věichni zkrz prsty, nýbrž rovnou s opovržením. Zjišťuji, co se stalo.
"To ona, to byla všechno ona. Byla na mě naprosto bezdůvodně zlá a sprostá, jak to může udělat! Já, takovej dobrák!" Hornice rodí jednu krokodýlí slzu za druhou a vříská na celé kolo. Celý hlouček Krůt a spol.u se kolem ní sbíhá, utěšuje, hladí po hlavičce a slibuje cukrátka. Můj bohatý trénink mladšími sourozenci mi ovšem dává výhodu. Nehnu brvou a sedám si. Se třeba vztekni. Na televizi se po desátý večer koukat nebude a řekla jsem.
Koledovala si dlouho. Tak už si konečně vykoledovala. Výhoda? Do konce týdne jsem od ní neslyšela ani slovo.
Jsem zabiják. Dovolila jsem si křičet na "Třídní sluníčko" (odkdy se schvaluje tenhle institut a jak se do něj volí?). Od teď jsem automaticky pasována na největší megeru. A víte co? Nemrzí mě to.
Mě je to totiž fuk.
Mějte se vážení čtenáři, děkujeme za pozornost a zůstaňte s námi.

Kdo si hraje s elektrikou, dostane malou ránu. Kdo se mnou, dostane takovou, že lituje, že si nehrál s elektrikou.

Ryba na suchu

17. března 2011 v 22:41 | Angel Enigma |  Inside of diamonds


Zdravím své vážené čtenáře!
Po poměrně dlouhé době, co? Už jste se divili? Začínali jste šedivět bez mých článků? Já nevím jak vy, ale já ano. Můj kluk (černý, lesklý, hladký, 17 palců úhlopříčka, 700GB základní paměti) byl v pondělí odvezen do servisu, čímž mi byly veškeré aktivity znemožněny.
A ano, mě bez něj začalo hrabat.
Prvního dne to bylo jen takové to smutnění a stýskání, druhý den podrážděnost a třetí den začaly nastupovat abstinenční příznaky.
Teď už mám ale svůj vytrvalý přísun endorfinů u sebe s novou posilovačkou na anténě a přeinstalovaným vnímáním sítí. Ještě že tak.
Takže suma sumárum vážení čtenáři, vracím se v plné parádě. O mém počínání bez počitače si už brzo přečtete v příštích článcích. Zatím se mějte a přeju pěkný večer!

BoFoSácká Trikolora!

17. března 2011 v 6:22 | She Blue Lion |  SOI-Jail For She Blue Lion


Uznávám, musíte už mě mít plné zuby,ale já se nemíním vzdát.Jsem tu zase!
To máte určitě radost co?
Pokud jste si mysleli že si dáte od
Diamond-Ladies pauzu spletli jste se!
Kam Fénix s Bojovou Rybou, Andělem a Stříbrnou Bouřkou nemůžou
tam nastrčí Modrou Lvici,tedy Mě!
No a tak mě tu máte!

Musím pochválit Beu, povedlo se jí alespoň na chvilku dohodnout se s Seznam Reklamou která se opravdu dohodla s barvami našeho layoutu a alespoň pár chvil včera okolo jedenácté nebyla jako pěst na oko. Ne nadlouho. Inu nemůže být každý den posvícení že ano? :)

Každopádně zpátky k nadpisu,tak že hurá na BoFoS.

Born For School v praxi:

Jako každé ráno vcházím do školy a posílám automaticky falešný úsměv jedné ze dvou starých vrátných v kulaté kukani,jak recepci na S.O.I. všichni svorně přezdíváme.
Sejdu,po případě po tlamě či po zadku sjedu šestnáct schodů do suterénu ve kterém jsou šatny. Ty jsou v sou provedeny jako kovové klece z pletiva a plechu natřeného na bílo,hnědo a světle zeleno.Tyto tři barvy se střídají v celém komplexu BoFoSu. Jsou jimy vyzdobeny výklenky,barevné dekorační pruhy dalždic na chodbách a výklenky dveří do učeben,aul,sturoven,knihoven a kabinetů.Vytahuji z tašky rozvrh a porovnávám ho s vývěskou která je umístěna za Kukaní vrátné.Změny si poznamenám a už si v hlavě sesumírovávám barevnou a číselnou kombinaci.Podle barev výklenků učeben a jejich čísel. Dvanáct hnědá je Konverzace z němčiny jedna a dva bílá je kódování-dvouhodinovka,pak následuje opětovně hnědá čeština v šestce,zelená biologie v čtyřce,bílý dějepis jak jinak než v trojce...
Trikolora jídelny a šaten, nákup v "Bofosácké Bille".
Jen aby nedošlo k nedorozumění,BoFoSácká není,jen v ní skoro nikdo jiný nenakupuje.
BoFoSácký park opakuje Hnědo-Bílo-Zelenou trikoloru barvami rostlin,zeminy,nafukovacích hal a případného sněhu. Všechno mi to nechutně splývá v těhle barvách. Už je mi z nich na blití.
A tak to jde den za dnem,jen v jiném pořadí střídání předmětů a barev. Bohové,žehnejte Trikoloře!
No,mějte se jak chcete. Já zdrhám,jak jinak než na BoFoS, proto že jsem co?
Born For School a to i proti své vůli.
Proč být jako ostatní? Když šílenství je tak osvobozující!

Bosorky hledají Ajťáka!

16. března 2011 v 22:55 | She Blue Lion


Příjemný večer,drazí čtenáři!
Urvala jsem si konečně trošku času.
Dalo by se říci že jsem tak ochudila hned několik lidí,jenže...:
  • Jsem si jistá že Šakalka R. vydrží se zkrácenými verzemi našich slovních potyček. Pokud ne,odkážu jí na Siren,která si už na ní trénuje hlasivky.

  • Ochudila jsem i vedení A.J.C. ale vedení jízdárny ve které započala a stále pokračuje má kariéra drazůrního jezdce to také přežije,troufám si tvrdit že dokonce ve zdraví,jak fyzickém tak psychickém.

  • To se však nedá tvrdit o Siréně,která prohlubujíc tím své i mé symptomy Ponorkové Nemoci vyvádí jako divá jen jí zmizím z dohledu.Nemálo mi z ní hrabe.
Každopádně, učební program mé skupiny na další,tedy vlastně toto,pololetí zapříčinil že jsem S.O.I.-tedy Shelf Owerfilling Idiots- překřtila na BoFoS- Born For School-. Nezbývá než čekat co to zapříčiní příště

Nový editor mi také nepomáhá. I přes instalaci nového,mírně agresivního prohlížeče(v jiných editor nefunguje vůbec!) je pro mě vložení obrázku nebo pouhá změna formátování,písma,kurzívy a dalších bězných prostředků k úpravě digi-textu takřka půlhodinovým procesem za využívání prázdného wordového dokumentu,klávesových zkratek ctrl+c ctrl+v,hektického přepínání oken a mnoho dalšího,navrch prokládaného peprnými výrazy pořvávanými hlasovou polohou která mi není vlastní.

Každopádně,nejsem v počítačových trablech sama. Angel Enigma je bez připojení, SilverStrom úspěšně nekomunikuje a Bea-Mall nedovede stáhnout soubor z "letecké pošty". Problémem je to že v tom souboru je rozřezán náš layout i s návodem na nastavení. Větší problém je v tom že nejde stáhnout ani Phoenix.

Ano,čtete správně. My, Diamond-Ladies v plném nasazení nejsme schopny stáhnout zazipovaný soubor,rozbalit ho a podle obrázkového návodu printscreenu z administrace Grafičtina blogu layout nastavit!
Naše ohnivá velitelka vyvádí, Bea-Mall si rve sýrou a dalšími chemikáliemi načichlé vlasy a Siren prohlásila že do konce týdne hodlá Diamond-Ladies ignorovat proto že, má přeci Kašlík a tak na nás KAŠLE!Angel Enigma je od všeho odříznuta neznámou vadou svého nooteboku a Silver nás nejspíš ignoruje. Dobře dělá.

Nešlo si nevšimnout jak dlouho už tady na blogu nevyšel článek. Nezanedbáváme nikoho,jen věříme že je lepší mlčet když není o čem psát,nebo na to není čas. Proto že, špatně vybroušený diamant není plnohodnotný diamant. A my chceme aby naše články byly mnoha karátové! :)
Kéž by si z daších blogerů kteří ctí pravidlo "není nutné psát na blog denně,když nemáte co psát mlčte" vzali příklad mnozí naši za "eSbénkovaní" kolegové.
No nic, líný lev se valí do pelechu,mějte se tu krásně. A nezapomeňte!

Proč být jako ostatní? Když šílenství je tak osvobozující!


Zazdím to...

13. března 2011 v 22:23 | Bea-Mall |  Inside of diamonds


Dobrý večer,drazí a milí.
Hlásí se vám,hormony unešené jelito.
Na tom jelitě si trvám.(!!!)

Po výkendu hormonální bouře usedám ke své malé soukromé týdenní rekapitulaci a hrozně bych si přála osmý den,takový privátní nadstandart který by mi poskytl dostatek času nato "udělat za událostmi minulého týdne tlustou čáru". Prosím vás,neděste se. Nikdo neumřel, naše blogování nekončí ani nic podobného.Můžou za to moje hormony. Hormony 4ever!

O výkendech se mi tato malá rekapitulace a oddechovka daří,jenže tento výkend mi nebylo přáno.Z thajska se vrátila krutosestra, Gína už mi nešlape po vaječnících a abych tak pravdu řekla,její funění a olizování (i to šlapání a ostré lokty)mi chybí.
Jsem tu zase sama,se svými hormony a chytá se mě ta malá drápkatá mrcha jménem deprese.Čeká mě pár dní hrůzy,povedlo se mi zmrvit i ten discman,kterým jsem si nahrazovala ztracenou MP3ku.Znamená to jednu věc. Jsem v prdeli. Naprosto.
Ano,vím že mě za to sprosté slovo Phoenix uklove, vím že se mi za celý výkend nepovedlo nastavit layout, že jsem dokonce lama-nedovedu vyrobit klikačku-...
No prostě...
Nejen díky vlastní blbosti ale i díky vlastním hormonům jsem si zazdila několik skvělých šancí.
Ptáte se jakých? Dám příklad.
Pět let píši, a teď jsem se odhodlala poslat svou ukázku jednomu internetovému publikačnímu serveru. Pod jiným nickem,z jiného mejlu...Anonymně. Jenže JÁ KRÁVA (!!!) jsem ten kousek poslala v nezkorekturované verzi! Pic kozu do vozu.
Tak jak mě to napadlo,tak jak to bylo v rychlosti mé "dějové vize" nadatlováno do wordového dokumentu.Pravopis podle jednoduchého pravidla "napíšu to i který je blíž písmenu který je před ním."
Bez KOREKTURY.
Tak,kráááááávo! Máš to!...Toho si nevšímejte,nadávám sama sobě.
Obratem přišla odpověď že mé hrubky absolutně zazdily pointu i čtivost příběhu.
Tak a mám to.
Černé na bílém .
Tečka!
Zazděné!
TEČKA.
A pokud se nám do konce týdne nepovede nějak ten Layout nastavit,zazdím už všechno.
A ze všeho nejdřív zazdím svou depresi.Antidepresivy a čokoládou. Tím ostatně zazdím i svou dietu,která už je v podstatě zazděná zaživa.

Mějte se jak chcete,já se během dnešní noci musím naočkovat tak abych ráno byla schopná dojít na South,kde zazdím sama sebe snahou přežít všechny ty útrapy školního
"vzdělávacího procesu" ke kterému už v poslední době rozhodně nemám tak vřelý vztah
jako dřív.
A doufám že zase budu zkoušená z Češtiny. Proto že, už se mi tenhle jazyk začíná, i se svými pravopisnými zárkuty, hnusit. Asi brzo zazdím i svou mateřštinu a přijmu "otcovštinu". Ostatně jsme více méně dvojjazyčná domácnost. Aspoň bude sranda. Já totiž tou druhou řečí umím tak akorát blbě čumět. Zato ale bravůrně. To vlastně umím i česky,taky na výbornou.
Tak, já jdu blbě čumět. Až někam vyčumím díru,pochlubím se vám svým úspěchem.
Pro zatím se mějte a pamatujte:

Škola je vlastně jako Absinth,nejlepší je když hoří!




Případné zdroje by měly být v popisu obrázku.Často si některé ilustrace vytvoříme samy.
U těch popisky nejsou.Zajímavé fotky máme z DeviantArtu.Jejich autor je u nich uveden v popisku.
Děkujeme za pochopení.

Na veškeré zde zveřejněné texty,vyjma označených citací se vztahuje autorský zákon.
Kopírování(bez ikony) zakázáno!