Krůtí kvokání

4. března 2011 v 18:36 | Angel Enigma


Zkoušeli jste někdy pozorovat krůty? U prarodičů na venkově, kde je pro mě i pád listu ze stromu vítanou změnou, a to před několika lety,kdy babička krůty ještě chovala, jsem se o jejich pozorování pokoušela naposledy. Tedy, naposledy před příchodem na Lair.
Za nudné a zdlouhavé hodiny fyziky zjišťuji překvapivou analogii. Kdo totiž kdy pozoroval krůty tak ví, že tato zvířata s malou hlavou a velkým pozadím, pyšně si nosící svoje bílé mastné peří, posedávají v malých kroužkách a svorně kdákají. A musí mít poslední slovo, přes to nejede vlak. Když je jedna krůta z hloučku vyštípána, bez problémů se za hlasitého kvokání přesune k hloučku jinému. Živí se zpravidla tím, co jim kdo hodí. A připadají si bezvýhradně nadřazeny všem ostatním.
A tak,na hodině fyziky, kde každý Weverkův pád ze židle je příjemnou změnou, jsem se dala na pozorování spolužaček. Na Hopperce jsem nenechala niť suchou. Za pondělní prezentaci, ubíjející dvouhodinovou přednášku o její zbytečné a nudné cestě do Afriky, kterou jsem byla nucena přežít celou, si nic jiného nezaslouží. Neodpustila jsem si samozřejmě poznámku, že příští měsíc jedu na výstavu do Budějovic, tak jestli se taky očekává prezentace, stejně jako jsem nezapomněla dodat fakt, že taky jezdím po světě, ale nemám potřebu buzerovat s tím dalších patnáct lidí.
Razím si, snažíce se zapomenout na nudné odpoledne, cestu ke svému pro dnešek neskutečně nezdravému obědu, a ač na mě mladík od biobufetu dělá roztomilá očička, nekompromisně se řítím pro svůj mastný nezdravý B-Smart. Co se týče jídla, jdou flirty stranou a do popředí se dostává animální chuť zakousnout se do něčeho tučného. Kráska a zvíře v jediné osobě :)
Lair se mi mimo jiné opět pokusil překazit cestu domů. Na to jsem ale reagovala tvrdým justem, nasedla na tramvaj a odešla, pardon, odjela středem. Já tam sakra bydlím, a nějaký ústav nebude rozhodovat o tom, kdy tam pojedu a kdy tam nepojedu. Takže teď, když už je ráno a trasa metra A stojí pro kolizi soupravy s osobou-jak mi bylo mnohokrát ohlášeno při čekání na jiný spoj-jsem odpočatá a s úsměvem. Hlavně s úsměvem. Protože s tím, vám, vážení čtenáři, půjde všechno líp. A ne, než se zeptáte, nešlehla jsem si:) Takže hrdě razím na svou pozorovatelnu melodramatu Parodie na svět, a ráda vám podám recenzi na následující dějství. Schválně co si na mne krůty tentokrát vymyslí za překvapko. Ale víte co? Každá krůta jednou skončí na pekáči. A i když se snaží vás klovnout, můžete si být jisti, že proti vám nic nezmůže. A už vůbec ne, když to berete s úsměvem. Zatím se mějte vážení čtenáři, děkuji za pozornost a pamatujte -
Forgive your enemies, but never forget their names.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Případné zdroje by měly být v popisu obrázku.Často si některé ilustrace vytvoříme samy.
U těch popisky nejsou.Zajímavé fotky máme z DeviantArtu.Jejich autor je u nich uveden v popisku.
Děkujeme za pochopení.

Na veškeré zde zveřejněné texty,vyjma označených citací se vztahuje autorský zákon.
Kopírování(bez ikony) zakázáno!