Duben 2011

Vaříme z plevelu

30. dubna 2011 v 10:15 | Silverstorm |  Plevel


Nepleťte se, nepokusila jsem se uvařit žádného člena Plevelu. Vařili jsme ze skutečných planých rostlin. Jedná se o pokus podle chytré knížky. Člověk by nevěřil, co všechno je jedlé. Například salát z listů jitrocele, pampelišek, šťovíku a sedmikrásek není moc k jídlu, ale jedlý je zcela jistě. Karbanátky z kopřiv, šťovíku a pažitky by potřebovaly dosolit, ale jinak jsou vcelku dobré. Špenát z kopřiv má také rozhodně své kouzlo. Na druhou stranu, pokud můžu radit, vyhněte se smaženému orobinci. To je hnus, který se nedá jíst.

Stačí kulinářských tlachů. Vidíte, že Plevel se zbláznil v další oblasti. Už ani normálně nevaříme. Ale nebudu vám lhát. Byla to docela sranda a dalo se to jíst. Takže od teď když jdu po louce, vždycky si říkám: jedlé, jdlé, jedovaté, fůj, jedlé... Je docela nepříjemné, když vám při pojídání salátu skřípe písek mezi zuby a to se bohhužel stává dost často. Některým věcem se nedá vyhnout. Ale kdybych se někdy ztratila v lukách bez jídla, podaří se mi se najít aspoň trochu. Moje šance na přežití se opět zvýšila a moje dovednosti začínají být podivně kuriozní. Takže si jdu uvařit čaj z fialkových květů. Přeji příjemný den!

Bývá pohodlnější chytit člověka pod krkem, než za srdce. (N. V. Gogol)

Tour de vlak

30. dubna 2011 v 9:20 | Silverstorm |  Plevel


Vím, že jsem delší dobu nepsala o svých super plevelích zážitcích, takže se to pokusím dohnat. Mám skvělou šanci, protože proběhl velikonoční puťák, což je akce dlouhá a nervy drásající. Pět dní sice není tak moc, ale bohatě mi to stačilo. Přítomní: Bleška, Tornádo, Slečna T, Ta-z-hor, nějaké to vedení a Pratetička (je Hlodavec, takže není ničí prateta, ale připomíná mi tu mojí. Chová se totiž, jako by měla stejnou nervovou poruchu v otravnějším stádiu).

Takže, ve čtvrtek ráno jsme se srazili na hlaváku v sedm ráno. Není to tak nekřesťanská hodina jako obvykle, díky přítomnému Hlodavci, ale klidně bych vstávala ve tři ráno, abych mohla jet bez ní. Vyrazili jsme na jižní Moravu.Dorazili jsme kolem poledne do Mikulova, odpoledne navštívili zámek a vyšplhali na Svatý kopeček, narvali pár kytek do herbáře a navštívili říši hmyzu. V okolí se totiž právě jeden druh brouků věnoval reprodukci a po vykonání povinnosti jeho jedinci umírali. Setkávali se na stromech a mrtví padali dolů. Co naplat, občas trefili turistu. My si myslíme, že to byli chrousti, ale posledně jsme jalovec prohlásili za tis, tak tomu moc nevěřte.

Další den jsme navštívili zzámek Lednice a minaret. V zámeckém paarku tam roste spousta prvosenek a mě štve, že je chráněná. Dají se z ní totiž dělat bonbony, ale to se nenaučím, když si nesmím nervat ingredience. Jinak se nic moc nestalo. V sobotu jsme byli pro změnu ve Valticích a odtud nás čekal přejezd vlakem na Haciendu (ta se nachází v jižních čechách). Protože jsme jeli asi pět hodin, udrhala jsem si náramek. Aspoň nějaká činnost. Na místě určení jsme všichni padli. Bez vyjímky a bez hygieny. V neděli jsme barvili vajíčka (každá jedno, jen tak pro tradici, než že bychom čekali koledníky), a vykonali práci výměnou zastravu a prohlídku historického mlýna. Práce spočívala na přemístění hromad dřeva na hráz mezi rybníky a jejich následné spálení. Já jsm hlídala oheň, takže jsem vyfasovala hrábě a kýbl na hašení a šla se škvařit. Moc jsem toho nenachodila, ale spotila jsem se stejně jako ostatní. Dostali jsme najíst, prohlídku a dokonce každá jedno kindervajíčko. Po návratu do Haciendy jsmevšechny padli. Další den jsme se vraceli domů, takže už se nic nedělo, pokud vás nezajímá uklízení.

Takže jsem to přestála ve zdraví. A co jem tam celou dobu dělala já? Hodně jsem spala, jezdila vlakem, spala ve vlaku a řvala na hlodavce. Jako obvykle.

Pohodlnější bývá chytit člověka pod krkem, než za srdce. (N. V. Gogol)

Přátelské Přijímačkování

26. dubna 2011 v 16:48 | Bea-Mall |  Inside of diamonds


Ano,drahouškové moji,milí zlatí.
Nadešel čas přijímaček.
Esetka plakala když mi dávala poslední atarax,
maminka plakala jaká už jsem velká holka,
Roňásek plakal proto že jednou nebyl středobodem vesmíru on,dokonce i já plakala,když jsem si bodla kajalovou tužku
po ránu do oka...

Krátce po sedmé hodině ranní jsme tedy s Esetkou vyrazily. Eset jela jen na vltavskou,já jela až na roztyly.Nervy tekly, ucucávala jsem cocacolu,cpala se musli tyčinkou a hrdinsky nadávala na české básníky. Ku podivu jsem s radou několika příjemných lidí našla zastávku ve správném směru na druhý pokus...a světe divse, po pár desítkách minut byla před Evangelickou Akademií. Bez oka na punčoše,učesaná s očima jen tak trošku rozmazanýma,s jen tak trošínku odřeným nosem,s chrapotem který půjde rozmluvit,výkresy v kabelce a posledním ataraxem v kapse. S vybíjejícím se mobilem v ruce. A hlavně s řvoucím Survivorem na uších. Zatím dobrý,čekala jsem co se pokazí.

Byla jsem tam ale o hodinu a půl dříve.Šla jsem se projít a o tři ulice dál jsem našla krásnou procházkovou trasu lemovanou stromy a pozemkem školky.Zvesela jsem ventilovala vlastní nervozitu rychlím přecházením při kterém se mi nejlépe ventiluje napětí a uvolňuje mysl. Holky,MOJE Diamondky mě podržely. Siren s Eset držěly palce, She Blue posílala přání pevných nervů, Angel Enigma byla víc než Diamantová,proto že to jak mi pomohla se nedá materiálně vyjádřit a Phoenix radila ať v případě paniky nechám jednat Naruay.Matinka byla ku podivu taky relativně příjemná,jen Eset nějak nereagovala na smsku a na omluvný dopis který jsem jí nechávala ráno na místě kde ho musela najít. Žaludek se bouřil,kolena podlamovaly a podpadky nepříjemně klapaly.

Každopádně o pár chvilek později se šlo na věc. Vlezla jsem do školy a překvapila mě její přátelská a útulná atmosféra.
Také mě překvapilo že banda Metalistů,rockerů a Hippies se přátelsky plácala do pramenech před fotkou Vinetoua který hlásal rovnost ras. Jak jsem se dozvěděla byli to čtvrtáci po druhé hodině a mě překvapilo jaká s nimi byla zábava.Pro nikoho jsem nebyla ničím pohoršijící,nikdo mě neponižoval a ještě jsem se dozvěděla že mám pěkné jméno.Dokoce se i skoro trefili. Jo,jsem původem z bývalé Jugoslávie.

U stolečku mezi vytuněným automatem na kávu(Kurník,kdyby jsme měli takovýhle výběr příchutí a velikostí na Southu,to by se žilo!!) a automatem na pití a jídlo(bagetky,brambůrky,tyčinky,ice coffe,bonbóny-když jsem zahlédla energeták chtělo se mi zpívat) seděly dvě mile vypadající dívčiny.Jedna Ivča a druhá tuším že Monča. S ivčou jsme si okam

Panenko skákavá. To bylo porát kecůůů! V přijímačkách bude tohlecto, tadycto a tůhlecto. Proč nás tak zbytečně nervovali? Proč jsem se měsíce trápila? Proč jsem se tolik podceňovala a vystavovala se stresu? PROČ?
Pro srandu králíkům?
Abych aniž bych hrábla na učebnici mluvnice,ze které nakonec test byl nehrábla a věděla všechno?!
Hahaha!!

Já kromě rozboru souvět ,kterej asi bude..jinak než být měl a nikdy mi nešel věděla všechno!

I tu věčnou problematiku Činýho rodu a trpnýho jsem zvládla. Teď jde jen o to aby jí zvládla v mém podání :
U činýho to někdo (podmět) dělá a u trpnýho tím něco (předmět) trpí.
pochopit i komise a ti lidí kteří budou přijímačkové testy kontrolovat. Muhaha!

No nic, pro zatím se mějte, nezbývá než doufat že se zadařilo.A pokud ne,nevadí. Aspoň jsem si našla nějaké další přátele..

Síla Survivora...

25. dubna 2011 v 22:46 | Bea-Mall |  Inside of diamonds
Krásný večer všem!

U mě sice bůhví jak krásný není,proto že z HIfiny vříská Tarja Turunen,z obývacího pokoje Muter,která Tarju nesnáší, já si zblblá českou literatůrou pletu Háchu s Máchou a Eset je na mě nepříjemná.

Ano,došlo na lámání chleba.Já tvor příliš hrdý a líný na to vzít učebnici do ruky tu čumím do literatury a komunikace pro devátý ročník a nevím co si o tom o všem mám myslet.V internetových testech jsem prohodila Carolla za Lewise a Háchu za Máchu,tak tedy vážně netuším jak to zítra dopadne.Navrch i ta cesta k té škole nevypadá zrovínka slibně.

Muter v okamžiku mateřského slitování se nade mnou, radí abych si připravila nějakou písničku.To že v notách nepoznám Moll od Duru,je prý vedlejší a to že chraptím jako Bryan Adams se taky podá...Áno,tomu se milé děti říká bezmezná mateřská láska.Jenom já nevím jestli se mám se zázvorovým bonbonem v puse sarkasticky ušklíbat a ucedit nějakou ironickou poznámku nebo muter na rovinu zabouchnout i s reinkarnovaným Usámou bin Ládinem,tím myslím Ronyho Kinga, na balkóně.




Já s Eset jsme zvládly setmělou stezku plnou serpentýn,díky Survivorovi.Nezbyde mi nic jiného než v Sílu songu od Reby Mc Entire doufat i dál. Spoléhám se tedy na sílu Survivora.Ave,já Přijímací testy a Ave také celé dozorčí komisi. Snad mi dovolí si Survivora potichu broukat nebo si ho dokonce pustiti v MP3ce,proto že jináč pánové a dámy jsem...ale to už je jiný příběh a bude to jiný článek :D Pápá Lálá,Pápá Póó

Od středy nevypadám!

25. dubna 2011 v 8:40 | Angel Enigma |  Alej - Advantaged Lair of Elite Jerks


Wearing the holes on the soles of our shoes, how did we get there today, now look in the mirror and how do you choose?
Mávám Lairu vážení čtenáři. Mávám svým odporným spolužákům jejichž existencí oprávněně pohrdám. Všechno učení leží pevně zamčeno ve skříňce. A věřte mi, až do čtvrtka tam zůstane. I andělé potřebují prázdniny. A andělé, soustavně likvidovaní a ničení hloupostí, arogancí, vytrvalostí a omezeností svého simulovaného kolektivu, nesmyslností nejednoho nařízení, přesvědčením svých nadřízených o jejich neschopnosti a nepoužitelnosti pro společnost a bezprávím, které nejen že světem hýbe, ono si ho dokonce beztrestně používá místo fotbalového míče, je potřebují dvakrát tolik. Opustila jsem školu a odteď už s ní nemám nic společného. Tedy...jen do čtvrtka. Do té doby ovšem doufám že načerpám dostatek morální energie na pokračování v boji.
Tento dočasný přerod se na mě pozná v několika snadných znacích.
1 Na hlavě se mi začíná tvořit cosi připomínající chemlonovou vlnu.
2 Začíná mi dělat potíže součet 5+4 (teď bezesrandy lidi, kolik to je?)
3 Míra uklizenosti domácnosti stoupá s vzrůstajícím nepořádkem v mém pokoji. Zamést si před vlastním prahem? Klidně. Uvnitř mě ovšem ani nehne.
4 Poměr kávy a vody v mém hrnku opět začne nabývat lidských, lékařsky schválitelných hodnot
5- Získávám opravdový důvod ke kocovinovému vzezření
6- O co méně špíny je na psu, o to více na mě
7- Z důvodu přístupu k internetovým konverzacím rapidně klesá účet za telefon, promiň operátore
8- Rodinka, mimoškolní kamarádi a většina obyvatel naší vsi se dozvídá že ještě stále existuju a ke konci týdne mě nezdraví tak překvapeně.
9- Nějaká ta kapka coca-coly na rukávu přestává být důvodem ke kompletní změně modelu.
10- Se stoupajícími levely stoupá nálada a paradoxně klesá váha.
Vážení a milí, pomalu začínám naplňovat všechny tyto body. A jak bych to shrnula jedním slovem? Jsem to já. Mé pravé já, kterému je nadmíru dobře. Je mi jedno co si kdo myslí. Já totiž od středy nevypadám.

Zaktualizováno po Ohnivácku...

24. dubna 2011 v 23:14 | Phoenixx |  Inside of diamonds


Zdár na Zdár!
Jak jste se tu měli,bez našich článků?
Že vám zešedly a zhořkly dny?
Uschly kaktusy a pochcípaly Orchidee? Chudáčci moji,maličkatí :)

Já vím že mě nenávidíte za to jak to tu všechno nefungovalo tak jak mělo a má,ale i já...leč na to nevypadám..jsem jenom obyčejný člověk.
Řku,bídný smrtelník.

Ale,drahouškové moji,eh,vlastně naši. Nebojte se,na všem se pracuje.
Nevím jak to má Silverstorm,o té moc zpráv nemám ale Bea je omluvena do středy,do té by tu měl být nějaký její článeček,takový ten její krásně,roztomile navztekaný a hlavně plný pojmů a dojmů z přijímaček.

Do pátku by tu měl být Sirénčit a Lvicin článek o akci "kyti-miti",proto že,ano tušíte správně,do S.O.I. přišlo jaro a když už jsou v rozvrhu ty pracovní činosti,musej se nějak využít že jo...no a až se nám vrátí Angel Enigma určitě nám o svém výletě taky pár krásných řádek napíše.

Jo,a ještě naposledy,děti moje.

"DEZINGY(Panebože,to to ti fracci neumějí ani napsat?!),vzlášť pak ty na přání,NEVYRÁBÍME!Za prvý,k Layoutu od Brabikate nebo Blánch by to mělo víc než daleko a za druhý nejsou na to komodity. Není čas,nejsou lidi a ani peníze,natož pak trpělivost.
Tak,že dítka moje drahá, zapište si za ušiska že Phoenix a ten "její" Diamantovej Spol. "Dysingy" N-E-D-Ě-L-A-J-Í !!

No,každopádně, opětovně tu máme další článeček bez pointy,mějte se jak chcete,milánkové naši.Pápá,lálá-tulituli. Vyřizuji pozdravy od Bey a Eset a troufám si připojit přání osobnějšího rázu "Beo,hodně štěstí a pevný nervy u přímaček,to dáš!" :D
Mějte se,pro mě za mě jak chcete.

To se nám to krásně spinká!

22. dubna 2011 v 0:44 | Bea-Mall
Já tak rád spinkám spinkám,ty tak rád spináš, spinkáš....
Jasně,všichni si tu hajehte.Jenom my,rašple Diamondský musíme mít něco extra žejo. Poruchy organismu zabraňující se aspoň trošku vyspat,uvanou kosí rodinku v hnízdě za oknem...halucinace...Samý takový ty hezký věci.


S Angel Enigmou sníme,sníme s otevřenýma očima
betty? hele, že až nás do těch bohnic odvezou...že nás nechají bydlet spolu, viď? my si navzájem nikdy nebudeme nebezpečný, tak proč ne...budeme si kreslit mandalky, já přestanu řešit potíže všech okolo, tobě dají všichni pokoj, dostaneme nějaký nádherný megasilný antidepresiva a jak nám bude dobře ale musej nás nechat spolu!!!

S milovanou muter jsem se večer pohádala do krve,nervy mi tečou,nedorazila jsem na psychiatrii,proto že jsem si já kráva nebeská napsala špatný datum a při jarní odtučňovací kůže v blízkém parku mě prohánějí Vlkounci.

U sebedestruktivní Eset jsem přešla k muzikoterapii. Má to jedno jediné plus. Nejsem jediná kdo při Survivorovi řve jak želva a na Esetku evidentně zabírá. Atarax došel. Čekají mě přijímací zkoušky....

Nějak moc katastrof na mou hlavu,nepřipadá vám?
Na vrch ke všemu,Phoenix mi neodpovídala na SMSky. Až Siréně kterou jsem zburcovala pevnou linkou přes She Blue Lion se povedlo dovolat panu P(itomci) a zjistit že naše Mylady se nám rekreuje na hracholuskách. A nechce u toho být rušena. Ale že já si jí tu představuju zprzněnou,či rozřezanou na kousky,utopenou ve Vltavě nebo v Radbůze..to nikoho nerajcuje ani nedojímá...Esetka mě tu provokuje s Žiletkou v ruce,vlkodlaci se na mě zubí....,

Co když víčet katastrof protknu jedním pozitivem?

Jsem,no,tedy aspoň ten můj kód..přijatá na Podskalskou. Jasně,Žaban,Ellien a spol to nejspíš čekali a ani moc nejásají,každopádně já se tu nemusím hroutiti z toho že na mě češtinář s prominutím čuměl jak péro z gauče když jsem se pochlubila že na pedku píšu přijímačky z literatury a dělám talentovky.

No nic,mažu se uložit ke spánku spravedlivých.Nějak mě ta spací nálada přepadla.Honem honem než mě zase pustí.Mějte se tu,až Phoenix vezme na milost moderní technologie prokonzultuji s ní kdy a jak zařadíme novou rubriku "z deníku šílené Ekoložky" a zda s ní nenahradíme rubriku "Pe3ny-South"

Pac a Pusu,vaše...:D Grosiip Girl to nebude,ta nemá na ikoně rybu:D


Too late to apologize?

18. dubna 2011 v 20:10 | Angel Enigma |  *Téma Týdne*

Téma týdne vás zaujme, zachytí váš pohled a zajímáte se o něj. Pokud je téma týdne Nic, jste, s politováním musím oznámit, na správné adrese.
Vážení čtenáři, vážené kolegyně autorky, náš milý blogu. Tímto článkem se omlouvám za to, co splývá s tématem týdne. Nic.
Opustila mě múza. Prozatím definitivně.
Co se pseudokolektivu týká, udělala jsem pokroky k prakticky z mojí strany srdečnému vztahu - no, co na srdci, to na jazyku.
No promiňte, vy byste na otázku Malé Hornice stojící na opačné konečné tramvaje než na kterou se chcete dostat "Kamarádi, kamarádi - čím pojedete do školy?" odpověděli jinak než s ledovým klidem - Parníkem nebo vzducholodí, podle toho co pojede dřív?
Srdečnost rozšiřuju na celé své okolí, čímž mě ovšem patrně opouští nápady. Nebojte se, netýká se to jen vás. S případy a co hůř, se slíbenými grafikami, jsem také nepohnula. Ne že bych nechtěla. Ne že bych si nenašla čas. No blok, no. Blok na blogu. Omlouváme se vám, pokud si myslíte, že úroveň našeho blogu šla z kopce. Ale věřte nám, že takhle vypadá náš každodenní život. Vypadá to skvěle, pak se to zbortí. A na nás je dát to zase dohromady. Tak nám držte palce a nebojte. My se vzmůžeme. Od toho jsme přece diamond-ladies, nebo ne?
Takže se omlouvám za mizerný článek psaný z patra a obdivuju vás, že jste to vydrželi až sem. Prosíme vás, zůstaňte s námi. Dřív nebo později se sebereme. A pokud to opravdu bude paralelní s našimi životy - tak tu budeme s trojnásobnou grácií. Hodně lesku do života, zůstaňte s námi.
Angel Enigma

Barvy kolem nás i v nás

13. dubna 2011 v 15:21 | Silverstorm |  *Téma Týdne*


Barvy. Svět není nikdy bez barev. Jsou všude kolem nás, obklopují nás a mají své vlastní významy. Když barva květu pokojové květiny zesvětlá, znamená to, že jí přeléváte. Červený nos značí buď opilost, nebo že je venku zima. Když se američan "cítí modrý" znamená to, že je mu pod psa a je v depresi. I barva oblečení může o lidech mnoho vypovídat. Křiklavé barvy značí sebevědomí a snahu upozornit na sebe, zatímco usedlé nenápadné barvy serióznost a vážnost. Barvy na nás působí a ovlivňují nás. Vždyť i počasí na nás působí přes barvy. Když svítí slunce, všechno je jasnější, zářivější, veselejší. Když je zataženo, a obloha není modrá, a zlaté slunce je za mrakem, všechno vypadá smutně a pošmourně. Když se zeptáte lidí, kde by chtěli právě být, spousta z nich popíše zelenou louku, modrou oblohu a spoustu různobarevných květin. Barevná oáza. Barvy.

Mám ráda barvy. Tedy až na pár vyjímek, jako je odporná zelená a křiklavá růžová. Ale obecně, barvy jako celek mám ráda. Můj pokoj přímo hraje barvami. Žlutý koberec, spousta zeleně, žluté a růžové květy, barevné obrázky na okně, barevné bavlnky a korálky tak nějak všude okolo. Do takového místa se ráda probouzím. Veselé a jásavé barvy do mě po ránu vlijí nový život, novou sílu se pohybovat. Mám pocit, že to poslední dobou dochází spoustě lidem. Ve městech je více zeleně a květin, domy na sídlištích mají barevnou fasádu, barevně se malují dokonce i učebny ve školách. Všichni se snažíme obklopit barvami. Někteří protože se jim to líbí, někteří protože chtějí zaplašit pocit šedivé existence ve stagnujícím světě.

Uměli byste si představit život bez barev? Bylo by světlo, jistě, ale bylo by bílé. Takové to bodavé nepříjemné světlo a dusivá nepříjemná tma. Všechno by bylo bílé, šedé, nebo černé. Všechno by splývalo, nic by se nelišilo a všechny dny, jeden za druhým, by byly pořád stejné. I teď si samozřejmě můžeme stěžovat na stereotypy, zaběhnuté řády a neustálé opakování stejných věcí, ale alespoň jsou ty věci barevné. V našem světě můžeme rudnout vzteky, zelenat závistí a blednout strachy. Můžeme se nechat zlákat barevností výlohy obchodu, můžeme se odlišovat a rozlišovat pomocí barev. Měli bycom si uvědomit jak krásný tenhle náš svět vlastně je. A proč je to tak? Protože je barevný.

Find something else to do

11. dubna 2011 v 12:14 | Angel Enigma

So what in a world am I supposed to do, I've never did anything to you, so can you find something else to do?


Že holky na veřejnosti nekýchají? Tak sledujte, hepčík! Včera jsem musela s Rosalinde na procházce mírně nastydnout, což mi dnes nenechává říct ani slovo bez zakončení výrazným hepčík. Nicméně víkend se vydařil a vyrážím do ústavu nabitá energií. A ač se mě na chemických laboratořích snaží otrávit a na dějepisu uspat, zatím je mi všechno jedno. No promiňte, ale když pět hodin chodite po lese, dupete a řvete, uklidníte se, to by upustil páru každý. Nicméně do třídy opět dorazilo moje ne příliš příjemné, ovšem vyrovnané já, miláček davů Evil Revenge Angel, říkejme jí prostě ERA. Po výstupu Voda Nevoda aneb Angel sabotuje hlasování ohledně školního zájezdu, na kterém se opravdu vyřádila, se cítí mírně satisfikovanou, nicméně neuspokojenou. A to na něj prosím vážení pojede a s radostí.
No ne Angel, nekecej. Ty fakt jedeš? No samo. Přece si nenechám ujít pohled na Mořské trio jak se čvachtá ve špinavé vodě, Frajírka stavícího stan nebo Umělkyni pokoušející se uklohnit něco na ohníčku. Vzásadě se dostanou na moje hřiště a to si náležitě užiju. Já na jejich kopat umím, tak uvidíme je v mých terénech.
A sakra ERA už kušuj a nech mě psát. Užiješ si to v červnu, tak se teď starej o svý.
"Uiiii!" Sakra co je? Trhnu hlavou, co se sakra stalo? Jo aha. Simulovaný výbuch na katedře chemie natolik vyděsil Sépii a Oliheň, že se rozhodly hlasitě zaječet. Aha, tak zase zpět k vám. Jak může někoho děsit blbej výbuch? No, dívají se divně že sebou ani nehnu. Když si s tím každý týden hrajete, vážně už vás to nemůže vzrušovat. Vůbec, zjišťuju jaké minimum o mě vědí. No tím lépe, tím lépe. Takže si užijme svojí blaženou navýšenost a mějte se dobře. Děkuju za pozornost vážení čtenáři a přeju pěkný zbytek dne.
"S poctivostí...leda pojdeš."

Klub poslušných školaček hlásí Úder!

11. dubna 2011 v 9:17 | Bea-Mall a Eset |  Pe3ny-South
Lets Imagine....
Two uniformed girls are entering the school corridor...

...


















Zlikvidovaly jsme malýho mizeru.Nejspíš teď doma chrápe.To že až se probere,zdemoluje půlku bytu je riziko povolání.
Zlikvidovaly jsme dopravní potíže,stačilo pár naštvaných pohledů řidičům MHD přes rameno.
Zlikvidujeme i vás!Svým sarkasmem a svou sebeironií.Jak? Tak se podívejte:
Jsme v košilích.
Máme zavázané kravaty.
Máme culíčky.Barevně sladěné gumičky-S KYTIČKAMI Z PLYŠE!
Máme dokonce přežehlené skládané sukně!
Máme i podkolenky!!
A na xichtech falešnů úsměvy odkoukané od peroxidových zombie Barbín.
A pokud ani tohle paní řídící nepraští do xichtu,pošlu podprahový vnímání do hajzlu a oblečeme prštipláště!

Ano,drazí naši...
Přecházíme na další způsob boje.Výstřihy,úsměvy,vrtění zadkem,pohazování culíky.... Vezte že jak já tak Eset máme Phoenixinu školu.Jsme jisté v kramflecích.Má to jeden malý problém.Ty nemáme. Jsme bez podpatečků! Aůůůů!
I když,možná je to dobře.Nejspíš by neunesly tu dávku přetvrářky kterou jsme na sebe dnes namatlaly s make-upem.
Přecházíme na tvrdší úder.Jsme dvě různé verze Nabokovovy Lolity.Bez té francoužtiny,samozřejmě :)

Pohoršit,znechutit,pobouřit.Náš hlavní cíl. A to že nemáme podvazky vemte jako projev naší víc než dobré vůle!
To že já mám oteklé oči a Eset vráře je vedlejší. To že já mám jinak vytrhané obočí a Eset ho nemá vytrhané taky je tak též vedlejší! Všechno je vedlejší. A tak to taky zůstane dokud si nás třeba nepozvou do ředitelny.
Proto že my tomu Southu,celkově jak Systému i Instituci musíme zasadit ránu!

Z motíček si můžete vybrat,miláčkové naši :

Tak moc jsem se zamilovala, až mám strach s tím žít.

nebo:
Můžeš litovat, proklínat, nadávat, cokoliv co ti srdce nabídne.
Jediné co musíš je však bojovat.


Něco málo o psí OuPair

10. dubna 2011 v 18:03 | Eset |  About Diamond-People
Dobrý podvečer všem!
Je mi ctí přispět svým denním zážitkem,svou troškou do mlýna, sem na Diamondky!

Než se mě na to někdo zeptá(!!) jsem průměrná tmavovlasá puberťačka,prý mírně vyhublá a až dlouhonohá s abnormální zálibou v Metalové hudbě a černé barvě.
Mám doma "takovou normální rodinku" ze které si ale nejvíc rozumím s "Fon" jak přezdíváme naší vlčáčí feně "Princezně fon Troja".
S matkou na sebe řveme,s tatínkem kterému se neřekne jináč než Wilíísek je sranda.I ten pes na mě občas štěká!
Momentálně jsem ale kvůli škole nastěhovaná u Bey-Mall. Pche, ségra Tůdle!
Jinak,psychotesty v normě,introvertní pesimistka hadr,s mírným sklonem k depresím..zatím bez medikace.
Pejskomil.Já jsem tak všeobecně Zvířectvo mil.Možná i potkana bych šmajchlila...Jeden čas jsem je chovala.

Slovy dospělých zakřiknutá holka,slovy přátel Fajn kočka....Já vážně nevím co sem ještě mám psát!
Momentálně na neplacené brigádě ve funkci druhé ou Pair pro Gínušku a Ronnyho Kinga.
Závislá na čokoládě,CocaCole a Capuccinu.Oříškovém.

No,tak tady mě máte,picněte se ze mě. Já mám na to taky chuť když po ránu procházím okolo zrcdla a bafe z něj na mě Samara.

Zatím paaaa
Tak moc jsem se zamilovala, až mám strach s tím žít.

Vítáme Egyptskou bohyni!

7. dubna 2011 v 21:46 | Mimořádný sněm Diamond-Ladies |  About Diamond-People
Krásný večer, vážení čtenáři!
Jistě jste si všimli všeho toho nového, co se na nás ze všech stran valí. KFC přichází s novou nabídkou zmrzlin, Benetton začíná prodávat novou jaro/léto kolekci, ICQ uveřejňuje novou updatovanou verzi a ani náš blog nesmí zůstat pozadu. Vzhledem k vaší rostoucí návštěvnosti přestává nás pět, zapadlých diamantů, zvládat uspokojit našimi sarkastickými poznámkami vaši tužbu po zábavě. Proto se náš all-star team musí a jsme moc rádi že může rozrůst o další členku. Přivítejte, prosím, nový třpytivý diamant, který v záplavě sklíček objevila Bea.
Vítám mezi námi Eset!

Pevně doufám, že mezi nás naše nová Egyptská bohyně zapadne a že se vám její články z pobytu na Pe3ny - South budou líbit. Esetko, hodně štěstí do všeho nového a ať se ti u nás líbí.
Čtenářům hezké zážitky a nové posile šťatsnou službu přeje Angel Enigma.

Ronny-King of the Troja a dvě sestry

7. dubna 2011 v 20:58 | Bea-Mall |  Inside of diamonds


Dobrý večer všem!

Pro mě tedy tento večer,když budu ignorovat snahu mé matky
o to ho zkazit,dobrý je.
Povedlo se mi,za pomoci skorosestry Eset,z nepořádného pokoje pro jednu puberťačku udělat uklizený pokoj pro dvě puberťačky,překonat jarní únavu a chytit kouli od češtináře ze zkoušení,ostatně tak je to vždy.
Přežila jsem i když se zase všichni snažili o opak.Ostatně snaží se stále. Ronny King je malej zabiják,vzteká se,kouše šije sebou a nechce chodit.Je sice k umuchlování ale stejně...občas se pronese.

Další převratnou informací je že se ze mě stala přebornice ve hře FlatOut na mobilním telefonu.Inu co taky dělat když máte v ruce jenom telefon a lara croft se vám ve své java verzi zasekla žejo?

Mimořádná jobovka z řady mých převratných novinek je taaké ta že se nedohodnu s blootohem svého počítače a ten se tedy nedohodne s modrým zubem mého nebo Esetina mobilu a tak vám sem fotku Roňáska nedám,i když jsem kvůli tomu vjyednávala technickou poradu s Krutobratrem skrz Skype.

Ovšem nejlepší ze všeho je tato zpráva: Můj mininootebok má jen dva USB porty. A to je problém když potřebujeme nabít dvě MP3ky. Esetinu a tu mojí. Pro ty kteří se mé matematice diví, v jednom portu je trvale zapojený modem a odpojovat se nebude,mám tu online přes polovinu Diamond-Ladies a našich přívrženců a potažmo přívrženkyň, navrch bráchu na skypu a Angel na icg. No snad se přes noc ty krámy na střídačku nabijí,nebo nevím.

Vlastně mi kvůli mojí únavě utekla i pointa tohoto článku. Thák že..kdyby někoho napadlo jak přiletovat k mininotesu od HP další USBčko,nezapomeňte mi to napsat do komentářů. Já si tu padám hlavou do klávesnice,padám chrápat.Mějte se jak chcete, za tenhle článek mě stejně Phoenix uklove, motto jako správný rebel vynechávám :D U mého předchozího článku si ho dovedete najít.

Humorná idyla, aneb nedělní oběd

7. dubna 2011 v 16:12 | Silverstorm



Po dlouhé době zase jeden příběh z rodinného prostředí. Stalo se to o víkendu, takže mám drobné spoždění, ale to je kvůli zblázněným profesorům (končí čtvrletí a já mám málo známek, musíme si rychle ještě napsat test, yadda yadda yadda...). Ale teď už k té příhodě.

Inu, jednalo se o rodinný oběd. Tatík samozřejmě byl silně otráven, že se musí účastnit a celou cestu sýčkoval, že už to nestihneme. Oproti jeho očekávání (a k jeho smůle) jsme dorazili včas, přesně načas, nespletli jsme si den, ostatní tam byli a místa v restauraci byla volná. Když se na místo konání dobelhali i nejstarší účastníci, jal se dědeček vysvětlovat, proč vlastně oběd uspořádal (zatímco se neuvěřitelným způsobem prokousával příběhem, dělali jsme na sebe s bratrem přes stůl obličeje a snažili se nahlas nesmát). Nakonec, asi po půl hodině, se dostal k pointě, totiž že obdržel od svého finančního poradce slevenku do několika hospod (když je něco levnější, jdou moje prarodiče vždycky alespoň třikrát. Každý.) a rozhodl se jí využít u příležitosti svého svátku. Celé jídlo následně proběhlo vcelku idylicky. Ve vedlejší místnosti hrála harmonika populární ruské písně, kdosi k nim německy prozpěvoval, u našeho stolu vzniklo nezávisle na sobě několik rozhovorů, a všichni jsme se měli dobře. Z mého místa, mezi mamkou a tetou, které jsou z rodiny nejhlasitější, jsem byla schopná sledovat vždy několik rozhovorů najednou a do některých se i zapojit. Tak jsme během dvou hodin vyřešili všechno od finanční krize, přes nedávné pohromy v Japonsku, politickou situaci v Evropě a náboženství blízkého východu až po utržený knoflík na dědečkových kalhotech. Byl to skutečně velmi poučný oběd. Když jsme se potom před restaurací rozcházeli, každý na svůj spoj HrDoPr (hromadná městská doprava), rozhodl tatík, že je příliš pěkně, abychom domů jeli tramvají. Tak jsme vyrazili na Petřín a přes něj směrem k domovu. Cestou nás ještě potkal spor o lokaci petřínských teras v závislosti na dráze lanovky, ale ten pominul s nalezením řečeného objektu. A protože tatík zastával názor odlišný od pravdy, rozčílilo ho to ještě víc. Následně jsme už jen došli domů a vrhli se každý po své práci.

A proč to vyprávím? Myslela jsem, že byste se chtěli zasmát. Taky chci dál předat svoji zkušenost. Pokud si totiž nejste jisti nějakou informací, netvařte se jako by ten druhý byl úplný blbec. Může se stát, že pravdu má on, a pak budete vy blbec mnohem větší. Když se vám někam nechce, nepotvrzujte účast. Vymluvte se na něco a nekažte to svým blízkým. A když když vám někdo prokáže, že tvrdíte nesmysly, pokuste se to pochopit.

A vy si teď říkáte : A když se ti to na něm tolik nelíbí, řekni mu to, třeba to pochopí. Touché. Neudělám to. Neudělám to ze stejného důvodu proč on se účastnil a následně ze vzteku znemožnil. A co je to za důvod? Jsme totiž rodina a nechceme se hádat. Bohudík i bohužel.

Pohodlnější bývá chytit člověka pod krkem než za srdce (N. V. Gogol)

Kopřivu mráz nespálí

5. dubna 2011 v 15:02 | Angel Enigma |  Alej - Advantaged Lair of Elite Jerks


Zdravím vás znova vážení čtenáři a hlásím se vám s novinkami z Lairu.
Už jsem vytvořili drb? Pravý, nefalšovaný drb na kterém by nebyla ani lžička pravdy, ale místní kuloáry se na něj sletěly jako vosy na bonbón a už to takzvaně jelo?
Až se budete chtít pobavit lidskou omezeností, zkuste to. Pro vaše uklidnění, pravidlo čím chytřejší lidé, tím složitější drb stačí, nebojte, neplatí. Přečtěte si můj příběh a učte se.
Jak všem vysoko široce známo, odmítám trávit přestávky v našem skvělém pseudokolektivu, protože jak říkám, alespoň těch deset minut za každou hodinu mám a to přímo ze zákona nárok na svůj klid. A protože na chodbách bývá ještě pořád zima, kam si myslíte že se schovám v tomhle hnízdě bláznů?
Tam, kde mi v aktuální situaci bude nejlépe.
K Wolf, Jezince, Silverstorm, Žofce, Milly, Poorgirl, Jéjé do jejich třídy. Jejich spolužáci mi nikdy až na výjimky osobně nevadili a oni byli naučení mě prostě ignorovat. Přišly časy co jsem se na naší škole dokázala zase cítit šťastná.
Jak může být šťastný někdo kdo nepatří k nám? Jak to, že se jí tak daří? Jak si může dovolit chodit od nás pryč, a hlavně do ačka! S tím se musí něco udělat!
Několikrát jsem viděla mluvit Hopperku a Sépie s jejich paralelními klony ve vedlejší třídě a jaké to kouzlo, náhled jich na mě se začal kvapem měnit. Mě osobně to bylo jedno. Nikde to nebude vypadat tak jako u nás. Pseudokolektiv proto nasadil silnější zbraně, jenže se šeredně přepočítal. Myslím, že poslat dvě sépie za Žofkou s historkou o tom, jak jsem byla zlá na Malou Hornici, nebyl zrovna nejlepší tah. Žofka rozhodně není nejslabším článkem našeho opravdového kolektivu a jediného čeho se sépie dočkaly byl sarkasmus. Když mi to pak vyprávěla, nemohla jsem popadnout dech smíchy. A chcete se zasmát vy? Ti omezenci to udělali znova.
Když přišla Jezinka s tím, že se mě s ní pokoušeli v Berlíně vyměnit, od srdce mě to pobavilo. Nejen že je to nápad naprosto absurdní, ale všichni víme, že Jezinku máte problém přesvědčit ke konverzaci i z přátelského vztahu, natož z pozice nepřítele. A pak tradá-zrodil se drb.
O jeho existenci mě obeznámila Wolf.
"Oni jí chtějí vyhodit ze třídy? Jako z kolektivu?"
Wolf na dotaz jejich Barbie reagovala zvukem, který nemůžeme pokládat za slovo, vyjadřujícím nesouhlas, odpor a pohrdání zároveň. Barbieně zjevně stačil a už se neptala.
Wolf. Holka co mi říká ségro. A ti idioti si myslí, že jí proti mě poštvou? Jako vážně? Já vím, že oni nemají ani špetku sociálního cítění, nicméně pořád jsem jejich cit pro předvídání přecenila.
Čekám, co se o sobě dozvím dneska. Na koho to zkusí tentokrát. Bojím se? Prosímvás. Konečně vidím v praxi to co mě na Ragnaroku znova, jak malou holku, která o svoje mezilidské schopnosti při nehodě nebo spíš při příchodu na Lair přišla, učí. Umět se spolehnout na lidi. Věřím a vím, že nikdo z nich by nezradil. Je to pro moje spolužáky nejspíš nepochopitelné, ale je to tak. A tak to má být.
Mějte se krásně, vážení čtenáři, a choďte se k nám bavit častěji. Chci s vámi alespoň trochu sdílet to, jak moc se bavím já tady.
Mějte se, věřte jen správným lidem a pamatujte:
S poctivostí? Leda pojdeš.

Kam člověk šlápne,tam je pes,nebo pitomec!

4. dubna 2011 v 21:37 | Bea-Mall |  Inside of diamonds


Omlouvám se za tu dobu ticha co tu byla.
Siréna si polila klávesnici kafem,Phoenix shořelo větrání na nooteboku,Eset má depresi...
Jediná já s Angel Enigmou to tu válčíme,hlava nehlava.Nevím jak to má Silver ale chci jí poděkovat za to že píše,jinak by tu bylo mrtvo.

Právě jsem úspěšně utekla Ronáskovu výpadu kkterým měl v úmyslu mě připravit o nohu.Eset má depku a možná nevědomky si to léčí na mě.Snáším to,proto že je to moje kamarádka.Dobrá kamarádka.Je toho tolik co bych chtěla říct a napsat, ale nemám čas. Vedle se vzteká dvouměsíční štěně rottweilera.Doteď mě bolí nohy z pochodu pražskou Trójí,já abych se taky vzdala podpadků,že ano?

Lonáneeek,je kapitolka sama o sobě.Šíleně tvrdohlavé,kousavé a okaté feňátko toťáka krade vše od hadrů,novin na které má čůrat,víček od limonád...Zkrátka všeho co najde.To je neustále...Lonáku,Lonýýsku..Šišli myšli kam jsme přišly?
Z toho psa bude schyzofrenik,zakomplexovaný egoista,namyšlenec.

Esetka se mi tu mírně hroutí,máchajíc v rukách žiletkou.Když jí to uklidňuje,proč ne,žejo?Já se tu uspiritovávám za živa.Jsem vyčerpaná. z T9 při psaní smsek na novém mobilu,z tahání za vlasy od štěněte,z paranoi vlčích mužů...Chachachá, vždť mě zejtra vlastně čeká psychiatrie! Oujé! Kdybych se dlouuho,dlouuuho nehlásila,nebojte se. Pošteluju MP3ku od Krutosestry,ztřískám Eset za její masochistické sklony přiškrtím.Příšerka všech příšerek vytuhla na ovčí kůži,na mojí inspirační kůži(!!!) a dělá že je neviné krásné štěnátko.Hahaha,po těch kousancích mu na to nikdo neskočí.
Drazí moji.Já padám.k zemi,hubou na před.Štěnuchu necháme na dece,s Eset se uložíme,div né jako upírky do rakve nebo jako utopenci do láku,honem najdu ikonku mrsknu jí sem..a mějte si všichni fanfárově.
Já jsi jdu omlátit o hlavu své aktuální motto. Drže malému pacientovi palce,přeci jen kazajka by mi nemusela slušet!
A kdyby vás v noci přobudil divnej řev,sežral mě Vlkodlak nebo Malinkatej Kretén.Tím myslím psa,samozřejmě né vlkouna.
Zdena Frýbová 4ever. Akorát nevým jestli tomu psovi mám říkat Robine,Batule nebo Andýsku....:D

Můžeš litovat, proklínat, nadávat, cokoliv co ti srdce nabídne.

Jediné co musíš je však bojovat.


Do you wanna date my avatar?

1. dubna 2011 v 17:57 | Angel Enigma |  *Téma Týdne*


K internetovému seznamování jsem měla vždycky odpor. Kdybyste se mě před třemi lety zeptali na Facebook, řekla bych vám že nemám a mít nebudu, protože nepotřebuju, aby mi někdo čenichal do toho, do čeho mu nic není. Od někoho, kdo programuje algoritmy a spravuje větší síť to vždy znělo neuvěřitelně. Většina lidí si později zvykla. Jen tak pro ilustraci, k Facebooku jsem přišla v době, když už měla Facebook i známá slečna co neumí vytisknout dokument z Wordu, a mě z čistě programovacího hlediska zajímalo, jak někdo vytvořil tak snadné stránky že je pochopí opravdu každý.
Bože Angel už zase moc žvaníš, že ano. Tak pardon, zpět k internetovému seznamování.
Ono není seznamování jako seznamování. Když na chatu flirtuje Beruška23 s RedPorchem, samozřejmě že ostatním se hned, přiznejme si, národe, máme to v povaze, začnou vybavovat katastrofické scénáře, jako že Beruška lže o svém věku, Porche je uchýl nedej bože pedofil a oba dva jsou nezodpovědní, nerozvážní mladí lidé kteří se nechali zlákat falešným kouzlem internetu. Dámy a pánové- nevedu blog abych na něm omílala klišé. Toho máme přece všichni v práci, ve škole nebo jaký oficiální název vaše osobnostní vězení nese, dost. Pravdou je, že na internetu může být každý kým chce. Kupříkladu já si užívám možnosti být sama sebou.
Je to už slušnou řádku let, co jsem jako správná holka hrála ve virtuální stáji. Při jistém flamewaru, jejichž účastníkem jsem bývala vždycky, se ukázalo, že moje protivnice jsou jen z vedlejší třídy a že se vlastně známe. Zjistilo se, že má několik dalších kamarádek na téže hře a že je prakticky znám všechny. Příští den už jsme spolu seděly na obědě a je to přesně trojka Wolf, Milly a Jezinka a nikdo jiný. A pochopitelně jejich kamarádky Poorgirl, Jéjé a nikdo jiný než vaše stará známá Silverstorm. Stáj nás sice bavit přestala, komu to ale vadilo. Do vedlejší třídy se za svým "kolektivem" chodím schovávat dodnes. S Wolf jsme se setkaly na o něco jinačí hře. Záměrně jsem jí neřekla, že hraju, protože, jak už mě znáte a odhadnete, potřebuju se sžít s ovládáním, naučit s postavou spolupracovat a nějaké ty chyby na statech to sice stojí, ale mimochodem, ty se mi stejně za 6 levelů vymažou.
Když jsem začínala hrát Ragnarok, byla jsem k debatám s cizími lidmi stále ještě obezřetná. Představy armády uchýlů číhající za každým osobním vzkazem, který se oběvil na chatovacím logu umístěném pod panelem kouzel a inventářem, mi vždycky clonila radost z dobré hry. Po čase si ovšem uvědomíte, že za každou postavou sedí úplně normální člověk, který je ve hře ze stejného důvodu jako vy a který si prostě jen chce chatem zkrátit dobu přes nudné hunty nebo zdlouhavé questy. A zjistíte, že seznamování není jen on hledá ji. Internetové seznamování není jen o tom, že Beruška pošle Porchemu staženou fotku a Porche na oplátku zamlčí několik kilo navíc. Že internetové seznamování není o tom že ona hledá jeho. Protože občas se může stát že oni hledají jeho. Nebo že ona hledá je. A když dostanete příležitost setkat se s lidmi, které znáte pouze z avatarů a konverzací, osobně, a zjistíte že jsou opravdu takoví jako ve hře, divili byste se, jak se vám rozšíří obzory. Na internetu platí přece stejná pravidla jako na policii. Vše co řekněte může být použito proti vám. Ale to to nejdřív musíte říct.
Děkuji za pozornost vážení čtenáři, přeju vám krásný den a pamatujte:
"Kdo si hraje s elektrikou, dostane malou ránu. Kdo si hraje se mnou, dostane takovou že lituje, že si nehrál s elektrikou."


Případné zdroje by měly být v popisu obrázku.Často si některé ilustrace vytvoříme samy.
U těch popisky nejsou.Zajímavé fotky máme z DeviantArtu.Jejich autor je u nich uveden v popisku.
Děkujeme za pochopení.

Na veškeré zde zveřejněné texty,vyjma označených citací se vztahuje autorský zákon.
Kopírování(bez ikony) zakázáno!