Květen 2011

Změna je květen

31. května 2011 v 20:03 | Angel Enigma |  Výroční Zprávy


Pěkný podvečer, vážení čtenáři, hlásím se vám opět s novou výroční zprávou, a vezměme to pěkně popořádku.
Škola
Upravujeme, opravujeme, letujeme, zamazáváme, přemalováváme, zvyšujeme a vzásadě to na mém školním prospěchu vypadá jako na velkém staveništi, které má velice blízko termín předání a které se může kdykoliv jedinou chybou zhroutit. Ale tak, zatím nám zeď roste, takže žádný stres.
Změny
Změn intraperosnálních i interpersonálních se událo hodně. Polovina z nich vám musí být jasná z blogu a o druhé polovině mluvit nechci. Bylo ztraceno, bylo získáno, co je, je, jak je. V tom aby se kůň vyznal, co? No tak pojďme ke
Zvěřinci.
Začala jsem ostříhávat dredy chemlonu ze psa. Nerozbila si čumák když děti na vyjížďce poplašily poníky. Odfotila na zahradě celý domácí zvěřinec. A všechno, všechno žije.
Totéž platí i pro rodinku, teda pokud vím dobře.
No a já? Žiju. Na tom se nic nezměnilo. Přibírám. Pořád bezezměny. Nespím. Pořád stejně. Na mě těch změn až zase tolik nebylo. Změny okolo to vyvážily až dost.
Blog
Milujete nás jako my milujeme vás. Nenávidíme je jako oni nenávidí nás. Oni vědí. My víme. A téměř 20 000 z vás už ví taky. Jste skvělí, že s námi zůstáváte, a máte se na co těšit! Počínaje zítřkem přibíráme opravdu silnou novou posilu, přebudováváme název (nikoliv vaši oblíbenou doménu, to by vám pak nefungovaly vaše záložky na naše články, že), přibydou nové aplikace a nové ikonky.
Loučím se s vámi naposledy s Londo Molarim, a otevírám náš následující měsíc novým heslem. Takže se mějte, zůstaňte s námi a pamatujte:
Kdo hledá, nenajde. Ale kdo nehledá, bude nalezen.
- Franz Kafka, Aforismy

Květnatá výroční zpráva,jedné sjeté Hippie

31. května 2011 v 5:13 | Phoenix |  Výroční Zprávy

Vetknu si za ucho,květinu
(umělou,ale kdo to hrotí),
na ruku vezmu papoucha a do druhé ruky uchopím nootebok. Zvesela si nechám papouška přelézt na rameno,
zálibně pozoruji jeho barevné peří s úvahou zdalipak by slušelo mému klobouku a volnou rukou datluji to co právě čtete.
Při tom,jako správný multifunkční (kuchyňský) robot stíhám ještě dělat něco navíc.V mém případě za pomoci svého váhového kapitálu a gravitační síly lámu panu Pé nohy.

Můj drahouš to shovívavě přechází a s přitloublým úsměvem mi čučí zpoza ramene na to co píši.
A já,píši Výročku na Diamondky. Máte radost? Ano,mějte.Radujte se,plesejte!!!

S perverzní představou květinové košile Allá Hawai,která mému drahému protějšku ďábelsky sluší,na podlaze shledávám že jsem byla tento měsíc schopná monogamie. A ta je pro mne prosím velice nepřirozená. Tleskat mi za to nemusíte,šlo to relativně samo,ani nevím jak.

Sama od sebe vznikla také zuřivá obrana Angel Enigmy,před její drahou spolužačkou.
Já chápu že vám to mlže přijít divné,ale akceptujte (proto že nemáte šanci to pochopit) že Co je v Diamondkách to je moje a na to mi nikdo nehrábnete. A pokud hrábnete,nebudu bájný pták ohnivák,ale nepěkně napruzený Grizzly probuzený předčasně ze zimního spánku.
Ano,máme tu zkrátka a dobře další měsíc během kterého Phoenix zakládala Flame Wary,budovala propagaci totohle brlohu a odpálkovávala perverzáky,kteří si náš privátní club u notoricky sarkastických fňukalek pletli s Horkou Linkou. Nic co by jste neznali,že ano?

Ve zbylých Mezilidských Vztazích,porád nic nového.Já jsem ta zlá hnusná a špatná,oni jsou ti miláčkové nevinní a já?Já z toho mám místo předpokládané depky ohromnou srandu.A už dávno né tu srandu,která by byla pouhopouhou pózou.Už mám jen tu Euforickou,živelnou radost z toho že jsem měla pravdu,a "oni" jsou všiichni ve směs vzrácení,tak jak jsem předpokládala.
Se Šakalkou jsem se tento měsíc nechytla,dobrovolně se mi vyhýbala přehnanou dobrovolnickou snahou na školních akcích kterým já se vyhýbám víc než satanáš čerstvě vysvěcenému kostelu.

Filosoficky mé,přeživší a leností nezlikvidované, mozkové závity dráždí obligátní dotaz.
Psát či nepsát?
Dvě rozepsané povídky,se kterými nehnu.Milióny,již neaktuálních námětů na článek sem na blog.... nic nepomáhá.Evanescence porád nevydali album,inspirace je po málu....jsem z toho mírně flustrovaná...

Článků,pramálo.Návštěvnost až na posledních deset dní,mírně podprůměrná....
Květen asi nebyl nejsilnějším měsícem,tohoto roku.Snad bude Červen lepší.Přeci jen,bude končit školní rok.Bea už je jen krůček od útěku ze Southu,Přestoupím k lvici a Siréně do třídy,tak že si budu moci na Šakalce pravidelně,den co den shladit žáhu,když to budu potřebovat...vypadá to že Diamond-Ladies nastanou lepší časy.Kéž by,kéž by!!!





Paranoika zamrazí z Gore-Texu a zahřeje z představy jezdectví

30. května 2011 v 21:04 | Bea-Mall |  Inside of diamonds





Paranoika zarazí spousta věcí.

Jsem naučená po sebemenším úspěchu očekávat náraz.
Tvrdý náraz,nosem do betonové zdi.

Do betonové zdi nechápavosti a nesnášenlivosti k mým odlišnostem ze strany systému a společnosti. Jsem naučená to očekávat.Jsem.Po pěti letech na Southu jsem se naučila nejen okolo sebe vybudovat Diamantovou Kutikulu která mě ochrání ale i skrz tu kutikulu nepustit jisté emoce.
Vlastně žádné Emoce.

Použiji mírně pomatenou metaforu,ale chytřejší čtenáři pochopí,o hloupé nestojíme.
Znáte boty Gore-tex? "Dýchají" ale nepropustí vodu.Jak je to možné? Jednoduše.Molekula vody je větší než molekula vzduchu.Látka ze které jsou boty vyrobeny tedy funguje jako síto.Vodu nepropustí ale vzduch ano.Vám nebudou smrdět nohy a zároveň je ani nebudete mít v mokru.
Jak s tím souvisí moje obrana proti Pe3ny-Southu a systému?

Představte si že dlouho,předlouho ryjete hubou v hlíně.Jsem sice naučená se pokaždém pádu ze sedla zvednout,dohnat rozebíhajícího se koně a znova nasednout i když bych radši fňukala,ale přeci jen.Čeho je moc toho je příliš. A pe3ny-Southu je přes příliš.Jasně ž plivu písek,on se totiž špatně polyká,co si budeme povídat.Taková bestie jako já ho taky plive po těch co si ho zaslouží naflusat do obličeje,že ano...jenže!!!
Mám kolem své malinké dušinky neprodyšný Diamantový zámek.Kdysi jsem té vyděšené malinkaté holčičce slíbila že jí tam zavřu jenom na chvilku,že se všechno zlepší Jednou že jí pustím ven.
Už je tam pečená,vařená pět let. Pomalu ale jistě tam strádá. Diamant splnil svůj účel.
Hladové africké děti?
A co já s nima??
Z písemky se hroutící spolužák?
Kéž by se zhroutil úplně!
Nic.Možná spousta negace.Nenávist,vztek jsou mým hnacím motorem.Jistě,v prostředí ve kterém se nacházím jsou to pro mě lehce obnovitelné zdroje.Stačí strčit nos do třídy a má NegacyBatery hlásí Fully Charged. Ale občas by si člověk přál nějakou pěknou emoci!

A tak jsme s Angel Enigmou přebudovaly obyčejný Diamant na Gore-tex Diamant!


U mě jsou na tom molekuly trošku jinak.
Tou větší molekulou je veškerá negace které se mi dostává.Od Diamantu se odrazí a je odvetně vmetena zpět na jejího autora.Pozitivní energie je však nasáta dovnitř,div že ne pod tlakem.
Jak tenhle Gore-tex Diamant vypadá v Praxi?

Představte si mě.Nenalíčenou,neučesanou... (anebo ne,ještě si budete muset popovídat se záchodem) jak se psem na Řemenu mažu jak divá s Naším Lodrem Diamondem a Angel Enigmou. V tašce nezbytnou zásobu jídla,pití a deku na sezení...
Usedáme na deku,vytahujeme z tašek dobroty,piškoty krmíme pesuty...Bavíme se.Smějeme se!

Smějeme!Nevíte,neuvěříte a nepochopíte jak je to krásný pocit,moci se po dlouhé době zasmát.Svobodně.Hloupému vtipu. Ano,nepochopení se sešli.Běžci pobíhající parkem okolo nás se tváří vyděšeněji než zajíci kterým jsme vlezli do cesty a vyplašili je. Sešla se společností nepochopená a stíhaná individua,která jsou momentálně hrozně štastná. Tu euforickou vlnu jim přejte. Gore-tex Diamanty propouštějí co jim vazba molekul stačí,jíme a pijeme co hrdlo ráčí,každý přinese něco....Každý je štastný.

Že nám tahle utopie nevydrží? Samozřejmě že nevydrží.Tvoři jako jsme my, Diamondi a Diamondky nemají prakticky žádné právo na to být štastní. Víme to. Ale všichni jsme lidé. Samozřejmě,že vám tak nepřipadáme.Po pravdě,ve dvě hodiny v noci,s Insomnií která se na vás zvesela šklebí si spíš připadáte jako lidská kmenová buňka naklonovaná na supermutanta který je šlechtěn za jediným účelem. Pobavit šílené vědátory kteří se snaží zjistit co všechno tyhle buňky vydrží.Ale já Vám teď něco řeknu!

Vydržíme hodně.Od toho jsme vrchol Mohsovy stupnice!

Nevíte,jaká je to krása.Dejchnout si svobody.Doslova si šlehnout štěstí.
Diamondky a Diamondi dohromady na jednom místě jsou jako částice srážející se v urychlovači.
Uvolňujeme spousty,spousty energie. SPOUSTY POZITIVNÍ ENERGIE!!!
A tou se zároveň nabíjíme. Po případě její přebytky ukládáme jako zálohu do tuku

No nic vážení,tak se tedy mějte. Pro ty kteří nechápou nadpist...sotva jsem vešla mezi dveře,už jsem zaregistrovala urputnou snahu o to mi radost zkazit. Nedala jsem se a zavřela se do pokoje.
Napsala jsem pozitivní článek.

Dokonce jsem i češtinu uhrála dobře ZA JEDNA!.Sice jsem se před tím v lavici zapotila než mě napadl Dick Francis,ale Smrt favorita,je Smrt Favorita. Byla by ostuda pro holku od Koní jako jsem já tuto knihu nečíst :)




Nikomu to neříkejte...

27. května 2011 v 20:56 | Bea-Mall |  Inside of diamonds
Nikomu to neříkejte,pšt...ale naše Phoenix má dnes Narozeniny.
Nezbude nám nic jiného než doufat že nám jí pan Pé,nezhuntuje :)
Troufám si za celé Diamondky popřát naší bojovné a objetavé velitelce jen a jen to nejlepší a taky spoustu lidí na seřvání,proto že vím jakou jí dovede udělat neuvěřitelnou radost se s někým pohádat a tu hádku vyhrát.

Také jí přeji takové ty obligátnosti,které se dospělé velitelce přejí jako "Moc se neopij"
"Udělej si řidičák",nebo tak něco.....

Každopádně, přeji tím za všechny Diamondky naší Phoenix jen a jen to nejlepší a když už jsem v tom článku,sdělím vám krásné tajemství.

Čekají nás velké změny.

Angel Enigma má v plánu předělat Meny.
Přibude nám další přispěvatel.
Ano,čtete správně,PŘISPĚVATEL.
Brzy,již brzy mezi nás přivítáme našeho skvělého Horsemana.
Zatím mi při venčení psů kývl na to že by mu přispívat na Diamondky nevadilo.
Inu,pokusím se s Brabikate vyjednat maličkou změnu v záhlaví,vytvoříme Horsemanovi jeho rubriku a až to všechno vypukne s velkými fanfárami ho zde uvítáme,možná i pod jinou přezdívkou.Momentálně si marně lámu hlavu nad tím co mu dáme na podpisovou ikonku,koně už si zabrala Angel Enigma.Každopádně něco jistě vykoumáme. Těště se na změny,drazí naši.Tady se ještě budou dít věci.



Já se loučím.
Naposledy přeji naší Phí, jen a jen to nej...
Zavřete oči, odcházím...
(ale jen pro dnešek,muhahaha!)

Nevyzpytatelná bárka

25. května 2011 v 8:11 | Silverstorm |  *Téma Týdne*


Občas si říkám, co mě asi čeká v budoucnu. S časem je ten problém, že je to trochu jako sedět v lodi, když je všude kolem mlha. Nevím, kam jedu. Podle minulých zkušeností to můžu předpokládat, ale nikdy to nebude na sto procent přesné. Pamatuji si, kudy jsem projela, ale nemůžu se tam vrátit. Navíc svou loď kormidluji jen tak na půl. Se mnou kormidlují i ostatní lidé a také náhoda. A proud mě nese dál a dál. Pořád někam pryč. Hned za tímhle ohybem může být peřej, nebo dokonce vodopád, ale také tam může být zcela klidná řeka. Proboha, kam se to řítím? Kam mě zanese tahle podivná řeka, kde skončím? A jak dlouho to bude ještě trvat?

Nikdo mi nedokáže odpovědět. Nikdo do mlhy nevidí o moc víc než já. Jen když natáhnu ruku před sebe spatřím konečky prstů. Jsou to rozmazané mlhavé předpoklady, ale co když se mýlím? Co když to nebyla má ruka, ale větev, která mi v další chvíli dá pořádnou po hlavě? Kdo ví? Občas z toho mívám strach. Všechny ty peřeje, kterými jsem už projela, a ty větší, které mě teprve čekají, mě dohánějí k šílenství. Jestli se někde na téhle řece udělám, tak končím.

Tohle se mi na budoucnosti líbí. Nic o ní nevíme. Můžou se stát strašné věci, ale stejně dobře můžeme doufat, že bude všechno v pořádku. V tomhle nám nikdo nedá jistotu. Můžete spekulovat o tom, co se stane a můžete mít i pravdu, ale to neznamená, že jste znali budoucnost. Jen jste měli šťastný tip, nic víc. Příště se vám to nemusí podařit. Budoucnost je plná nepřeberných možností. Jak si můžeme být jisti, že se něco stane právě určitým způsobem? V celé budoucnosti víme určitě jen jednu jedinou věc, že někde končí. Ale kdy a jak?

Já to ponechám na ní. Hodlám se nadále pevně držet boků svá nevyzpytatelné bárky a plout kam mě voda ponese. Budu se snažit řídit mezi kameny a nevrážet do jiných loděk. Možná, že se na téhle pouti časem někdy potkáme. Až se to stane, doufám, že se navzájem nevyklopíme.

Má velká Jane

24. května 2011 v 7:45 | Angel Enigma |  Nezařaditelné..
Pěkný den,
slečny diamondky administrátorky a vážení čtenáři.
Jak jste si všimli, náš Toplist se buď už úplně zbláznil, nebo jsme se opravdu staly oblíbeným serverem. Jako veřejné médium, kterému věnuju množství času, bych ho chtěla pro dnešek mírně zneužít k osobní aktivitě. Je to na druhou stranu aktivita poměrně milá a pěkná, no řekněme nic co na tyhle stránky patří, ale my taky do tohohle světa nepatříme a přesto tu jsme, takže tady to je.
Dnes je jeden velký den.
Kdo nedával v dějepise pozor, hm?
Ale ne. Tuhle událost prozatím - ale za takových třicet let už to určitě nebude pravda - v učebnicích dějepisu nenajdeme, přesto je ale abych tak řekla "remarkeable".
Moje milá Janinka má totiž narozeniny. A to ne jen tak ledajaké narozeniny, ale přímo ty veliké, kulaté, přímo osmnácté. Proto jsem si taky dala pozor, abych i přes svou vytíženost nezapoměla přivézt dáreček včas a dokonce i zabalený (s ostudou přiznávám, že nejspíš prvně za těch šest let). Ale protože už mi nevyzbyl čas shánět přáníčko, dovolte mi poslat jí jedno přes tento server.
Moje milá Janinko, přeju ti k tvým narozeninám všechno nejlepší, hlavně zdraví, štěstí, spokojenost sama se sebou, možná toho pravého Pana Božského a hlavně radost ze života. Samozřejmě co nejméně konfliktů s omezenci, což bude při té koncentraci v naší třídě patrně asi potíž, ale neboj, kdykoliv budeš proti nim potřebovat pomoct...víš kam máš volat. Protože tvoje Eveline (neřešte čtenáři/adminky, neřešte) je v plné zbroji.
Osmnáct není jen tak ledajaký věk. Zaprvé proto, že už vím, koho si budu posílat pro alkohol když zrovna nebudu mít po ruce některého rodiče, ale hlavně proto, že už je naprosto jasné, že je z tebe velká holka. A přímo pořádná Lady.
Takže ti samozřejmě nejvíc za sebe, ale i za administrátorský tým serveru a doufám že všechny čtenáře (kterým ale nebráním vyjádřit se k blahopřání pod článkem komentářem) přeju ty nejhezčí osmnácté narozeniny. Možná proto, že jsou jedinečné jako ty.
Dneska nebude sarkastické heslo, protože vím, že nemáš ráda když jsem sarkastická, takže dnešní článek zakončím pouhým, ale zato velikým

VŠECHNO NEJLEPŠÍ!



Cotton-Eyed Calamity Angel

23. května 2011 v 18:46 | Angel Enigma


Dobrý večer. Z důvodů různých a zvláštních, které vám nemusím vysvětlovat (proč byste řekli, že mám za loginem přízvisko Enigma, hm?) jsem své zápisky z pátku nezveřejnila...No dobře, nechtělo se mi. Tak vám posílám jeden článeček zpětně za pátek, tak doufám že se bude libit :)
Hola hej, vážení čtenáři! Máte se?
Angel, ty už zase něco hulíš?
No dovolte! Nehulím...teda pokud se nedá vlastní duševní energie pokládat za drogu.
Dnes jsem vyrazila do školy v modelu, kterému pracovně přezdívám "Cotton-Eyed Jane z kanclu". A ano, ranní zásadu jsem neporušila - opět jsem se před zrcadlem přesvědčila, že mi to sluší.
Do Lairu jsem nakráčela po boku Silver a s úsměvem pozdravila její spolužáky - své přecházím jako krajinu, nebudeme si přece zbytečnými nucenými konverzacemi kazit den víc než je nezbytně nutné už od rána - a v rámci "Dobrého skutku denně" jsem se ochotně přezula.
Dneska si na mě dejte pozor, bobánci, vypadá to, že pojedu jako dráha., usmívala jsem se pod vousy rentgenujíce přezíravé pohledy schované za falešné široké úsměvy, na které v dobrých náladách korespondujících s dnešní odpovídám pouhou ignorací.
I přes vytrvalé Frajírkovy komentáře spouštím PhotoFilter a hrdě používám k úpravě včera vyhledaných bází efekty, o kterých se našemu pánovi Všechnovimvšechnoznam ani nezdá a s hrdým výrazem "Když už musíš koukat, tak se dívej na něco co neumíš" odbarvuju, přebarvuju, hranuju, podbarvuju, floppuju, přenáším a to vše s taktem sobě vlastním.
O angličtině s klidem otevírám krabičku Lentilek a se slovy kalorie nekalorie, hodina nehodina, její obsah zkonzumuju prakticky naposezení. Mlsné pohledy ignoruju. Jednou se vám všechno moje hnusí, takže jídla včetně, drahoušci. Posílená drobným přísunem kalorií častuju Frajírka slovy : "Všechno vím, všechno znám, všude sem byl dvakrát, a kde jsem nebyl, tam jedu o prázdninách." a pohoršené pohledy mi jsou opět až tam někde.
Dále následuje dozvuk akce Přijď v pyžamu, dostaneš cukříček (Cože? Nečetli jste můj článek Pyžamaparty á la Lair? No to ne! Takový literární počin jste si přece nemohli nechat ujít!), jinýmy slovy, fotografie dorazily. Výborně, včera přišly nějaké nové krabice, ještě trochu polystyrenu a můžu jít hledat diabolky. Detail, že paní fotografce se poštěstilo vytvořit přepal na šedivé dlažbě, který odhalila Millie, mě nechává chladnou, neboť to nad ním přitahuje pozornost mnohem víc. Jak jsem očekávala - dopadlo to k popukání. Gratuluju si ke spásnému nápadu vyhnout se "veselému focení".
Jen tak cvičně jsem zvedla Malou Hornici z mého místa, aby si nezvykala na momenty kdy neřvu. Na počítač se mi nesahá, do telefonu se mi nekouká a na místo se mi nesedá. Hrdlem zaplatí kdo poruší tahle přikázání, která jsem si stanovila v rámci vlastního přežití následujících dvou let. Zdržuje, skládá infantilní skládačky z kdejakého odpadního papíru (co kdybychom vyhlásili humanitární sbírku s cílem - Zabarikádujte Hornici v bytě starými novinami, ať si má miminko s čím hrát) a ještě mi je ve třídě vystavuje do zorného pole. Proti tomu ovšem nebrojím - osud mé vězeňské cely je mi srdečně ukraden.
Calamity Ang prostě jede, a zatím to vypadá, že žádný včerejší, dnešní a nejspíš ani zítřejší klacek, který mi nepřátelé ve spolupráci s osudem hodí nečekaně pod nohy, mě nezastaví.
Zatím se mějte, vážení čtenáři, hlavu vzhůru a zůstaňte s námi.
A pamatujte -
" There comes a time when you look into the mirror and you realize that what you see is all that you'll ever be. Then you accept it... or you kill yourself. Or you stop looking into mirrors. "
-Londo Mollari, Babylon 5
Takže doufám, že se na mě moc nezlobíte za zpoždění páteční relace, a zatím na čtenou!

Nematlej se v tom bahně, ušpiníš ho!

22. května 2011 v 20:30 | Silverstorm |  Plevel


Tak jsem se vrátila z další plevelí výpravy. Tahle ale byla výjimečná. Jeden bývalý člen oddílu nás poctil návštěvou. Který, ptáte se? Moje mamka. Nebýt tohoto faktu, jednnalo by se o zcela běžnou výpravu do Českého krasu s návštěvou Koněpruských jeskyní, ale mamka tomu dodala šťávu. Samozřejmě jsme měli společné jídlo, a ona se baví hlavně s vedením, tak jsem se musela přidat taky. Navíc je moje mamka vcelku oblíbená i mezi holkama a v neposlední řadě nezapomněla utrousit několik legračních příhod z mého velmi ranného věku, které nechcete slyšet (upřímně, ani já už je nechci nikdy slyšet). Z oddílové výpravy, do kterých jsem se naučila utíkat za relativním klidem a za přírodou, se rázem stal téměř rodinný výlet. Mělo to i své výhody, ale nevýhod bylo víc.

Jak jste jistě pochopili z nadpisu, nebyla to moc salónní záležitost. Díky známosti našich vedoucích s jeskyňáři jsme navštívili jednu jeskynni, která obvykle není přístupná. Ta měla v základním popisu i dvě jezírka průzračné vody a značnou zásobu oranžového krasového bahna. Navštívili ji jen nejméně vyčerpaní a nejodvážnější z nás a byl to skutečně zážitek, ale všechno jejich oblečení a boty mělo trochu oranžový nádech.

Tímhle bych článek skončila. Bohužel nemám mnoho času, protože mě zítra čeká test. Právě jsem se vrátila, takže jsem vážně utahaná a látku samozřejmě neumím. Ale pro začátek si jdu umýt boty.

Být poslední má tu výhodu, že nemáš nikoho v zádech

S CTI ke cti

22. května 2011 v 8:20 | Angel Enigma |  Inside of diamonds


Krásné dobré...
Krucifix. Tři hodiny, nula třista, tři nula nula nebo jak tomu chcete říkat večer, noc, ráno nebo do kelu jak?
Takže já už ani nevím, jak vás pozdravit. Angel bude ještě kromě toho, jakej je podle svejch článků magor, ještě mírně retardovaná, neřekli byste?
No dobře, teď vážně. Dostanete hádanku.
Vidělo to všechny díly Pokémonů v jejich prvním vysílání.
Hm?
Úkoly to dělá výhradně ráno.
Tak copak to je?
Večerní aktivity ukončuje vůbec nebo naopak náhle a bez vysvětlení.
Takže pro nejnatvrdlejší nebo ty příliš zaměstnané na soustředění plné koncentrace na článek - Je to pták, je to letadlo, je to vyšašený tele? Ne. Jen vaše Angel Enigma. Nebo spíš její CTI.
CTI, neboli chronická terminální insomnie, je těžká dědičná hříčka osudu.
Průběh?
Každá večer a každé ráno ležíte v posteli, nebo v čem se uráčíte spát, a díváte se do stropu popřípadě do zdi. Po čase přichází pocity sebenenávisti a silné tužby přetáhnout se po hlavě ptákem, letadlem nebo třeba Supermanem, to je jedno hlavně když to zabere.
Příčiny?
Psychické, fyzické, kdo ví. Insomnie je jako ekonomika průměrného státu. I totální blbec ví, že někde je problém, znalci tuší dokonce i kde, ale nikdo se v tom nechce začít šťourat protože hodně pokusů už ztroskotalo a všichni se bojí, co se může ukázat.
Důsledky?
Spotřeba kofeinu průměrného NEzvyklého insomnika se pohybuje okolo trojnásobku běžné dávky. Pytle pod očima a podrážděnost se mi nechce zapisovat mezi univerzální důsledky, je klidně možné, že můj roztomilý zevnějšek, sám poněkud hříčkou přírody, by se tvářil zničeně i kdybych měla spánek dospělého grizzlyho.
Na brzké probouzení bych si zvykla (naučila jsem se dobrovolně dojít do školy - zvyknu si na cokoliv). Aby toho náhodou nebylo málo, že, tak se přidalo návalové usínání. Prostě takhle večer mluvíte, najednou se na sebe podíváte a zjistíte že spíte. Gratulujeme, právě jste omdleli do spánku. Kde je tahle schopnost když ležíte ve tři ráno jako právě já a potřebujete usnout? Stejně jako celá CTI, sedí v nohách vaší postele, klepe prsten na hodiny a na váš rozvrh aby vám ukázala: "To nedáš...." a šklebí se na vás, až se budíku křiví ručičky.
Co můžeme dělat? Dám vám jednu alibistickou radu na pomoc. Zvládnete tak lépe rána i večery. Pomůže vám to vyrovnat se s tím, co máte, a dodá vám to trochu jinou energii. Takže co to je?
Najděte si k sobě druhého nespavce (a ano, právě pomrkávám na Beu-Mall a naše nočně-ranní seance na prázdném internetu).
Zatím se mějte vážení čtenáři, spěte sladce a zůstaňte s námi!
" There comes a time when you look into the mirror and you realize that what you see is all that you'll ever be. Then you accept it... or you kill yourself. Or you stop looking into mirrors. "
-Londo Mollari, Babylon 5

Boom mezi Call Girls Blogy

21. května 2011 v 23:33 | Phoenix |  Inside of diamonds
Jak již bylo na mnohých jiných blozích přetřásáno, správná adresa a název blogu dělají své.O propagaci blogu ani nemluvě. Diamondky mají od Angel pěknou,blikající ikonku,propagují se skoro samy. Může za to z části náš název. Samozřejmě,taky naše Osilnivá Krása,inteligence,náš zářný smysl pro humor a tak dále,a tak dále...že ano.

Na začátku, v temných dobách výstavby tohoto BloGuÍíÍsQu jsme řešily jeden menší problém.

Náš název,odvozený od Diamantu ne,proto že by byl vrcholem Krásy ale pro to že je vrcholem a naprostou špičkou MOHSOVY STUPNICE TVRDOSTI (a tudíž bude muset dost vydržet než selže na únavu materiálu,což si musíme připomínat až zase někdy poryjeme hubou v hlíně) byl jistou sortou mužské části čtenářstva pokročilejšího věku a perverznějších choutek považován..
eh,za neřestí koutek. Toliko slovy básníka.


Blikající Diamantík a "Luxusní" název budily v jistých lidech jiné ohlasy než bychom si přály,ostatně to budí dodnes.Nejsme luxusní Butik.A ne,nejsme ani Luxusní bordel.
Vím,že Phoenix je přezdívka pro BordelMamá jako stvořená,ale přeci jen...Kdybychom se každým nechaly,jak už fyzicky,tak psychicky znásilnit a zmanipulovat,musely by jsme si,opětovně při pohledu na Mohsovu stupnici říkat Mastek Ladies. A uznejte sami, to už by se propagovalo vážně,naprosto debilně.



Pápá,Lálá,Pápá Pó.
Ne,vaše autorka není sjetá do bezvědomí.
Mějte se fanfárově,já se loučím.
Ale,jenom pro dnešek. Muhahaha!!!

Čím větší máš jeden den radost,
tím horší bude druhý den kocovina.

Tohle snad ani nemůže mít nadpis!

21. května 2011 v 2:18 | Bea-Mall |  Nezařaditelné..
Právě jsme spolu zkrotily Rozvášněnou Phoenix.
A věřte mi,že to,to byla práce pro dva zvěrolékaře a tři krotitele.
Před pár okamžiky,jsem svými růžovoučkými,flitry zdobenými šaty umlátila jakésiho,pár centrimentů vzrostlého "Hujera" který mi vulgárně otěžoval bzučící úspornou zářivku.Perverzák jeden! Pokud se vám nelíbí má agresivní reakce,zaregristrujte se ke GreenPeace a mě polibte,třeba politickou preferenci.
Pod očima kruhy,na uších KoRny,za zadkem Vlkodlaka. Mě nedostanete,nikdo. Muhaha!
Ano,já tento článek, "křížený s westernem" píši v "mnohem podroušenějším stavu něž v jakém psala Mayerová Twajlajt". Hahaha! Já se za to do psí prdele ani trošku nestydím!
Ne,mě se na kobylku nedostanete. Je mi fuk,že moje Alterego,jeden z mála posledních tvorů co se se mnou do teď ještě baví musí kvůli mojí psací neschopnosti trávit trošku delší čas v situaci která se mu ani za mák nelíbí než já,pseudo psavec něco vymyslím.
Je mi úplně ale Úplně putna,že ten hujer co ho tu mlátím obsahem své skříně už tu na mě zase bzučí hlasitějš než větrání nooteboku.
S Insomnickou Angel plánujeme s Horsemanem čtvrteční seanci na skále.Budou tam "moji lidi" Bude tam jídlo,pití,pes....:D Bude spousta inspirace.
To že nám sebrali Chováč neznamená,že si nenajdeme jiný místo.Muhahaha!!!!
Vážení,já se právě pohádala se psem,s matkou,s Hujerem...s vlastním Alteregem.Já jsem za ty dvě hodiny dnešního dne tak hustá,že ani tuhej asfalt není hustší.
Insomnická Angel,jde předstírat spánek. Já si pouštím Wolf Rain,Naruay a její rozmnožovací snahu..nechám na zítra.Eh,vlastně už na dnešek.... Ale až na později.




Pro zatím se tady mějte,
já tohle stejně zveřejnila.
Čtete správně.
Phoenix už se ani nebojím.
Až tak nevyspalá jsem
:D Hahahaha!
To je Ftip s dvěma F co? :D
Dobrou,s Kobrou!
A né tou 11 :D

Příznačné významy zkoušky dospělosti

19. května 2011 v 19:43 | Angel Enigma |  *Téma Týdne*


Věznice. Ostnatý drát.Těžké dveře, kovová šeď. Bachařka, která mi je odněkud neskutečně povědomá, se na mě zašklebí. Jsem nevinná. Vůbec nemám tušení, co tu dělám. "Ven se dostaneš až s maturitou. Celejch osm let tady."

Zacvaknutí kovových dveří mě probudí. Narozdíl od klasických amerických filmů ze mě neleje, ve zprávách neběží reportáž která se mě týká a ani se právě nestalo nic mému příteli. Nepřehodím přes sebe průsvitný župan a nepůjdu hledat do starých knih souvislost posledního tornáda a ekonomické krize ze třicátých let. Faktem je, že mi je poměrně zima, v televizi běží tak maximálně teleshoping a s kyselým obličejem konstatuju, že přítele nevlastním. Utrousím pár neslušných poznámek směrem k vlastní insomnii a s pocitem, že sama sebe nenávidím, sebou obličejem napřed švihnu zpět do postele.
Něco mě ale přece jen s naší americkou hrdinkou spojuje. Nad snem se zamyslím.
Maturita. Na tu mám přece ještě dost času. I když, je to dobře nebo špatně? Vzpomínám na slova bachařky. Dostaneš se ven až s maturitou. Až? Nebo už?
Samozřejmě, že je důležité maturitu složit. Ne, že by nám zkouška byla platnější než mrtvému zimník, ale vědomí toho, že mě bez ní nevezmou nikam na školu-promiňte, ale to kam chodím za školu nepovažuji-je jedna z malá věcí, která mě na Lairu ještě pořád drží.
Proč mě ale musí držet? Maturita je přece zkouška. Stejně jako taková cambridgeská zkouška FCE. Když umíte, přihlásíte se, složíte - gratulujeme, nesložíte - za rok nashledanou.Vysvětlí mi ale někdo s lidským rozumem, proč potřebuju před maturitou čtyři roky povinného přípravného kurzu?
Řekla jsem kurzu? Pardon, chyba na mé straně. V dočasném poblouznění smyslů (nezpůsobeném ani novým idolem nebo plakátem Roberta Patizóna formátu minimálně A2, aby danému třpytivému upírovi byl vidět každý chlup v nose, nýbrž čistou únavou) jsem na okamžik zauvažovala, že to kam chodíme se dá nazývat vzdělávacím kurzem.
Nehovořím přece pouze o našem ústavu. Jedná se o kompletní středoškolský systém.
Já se nehádám. Nemusí se se mnou rozčilovat, nikdo je nenutí dívat se na můj otrávený výraz ani poslouchat moje sarkasmy. Nikdo se jich neprosí, aby se mě každý den tisíc a jedním způsobem snažili změnit a naráželi na odpor.
Ať ale oni nenutí mě přátelit se s pokrytci, nechávat si sypat urážky na hlavu a tvářit se jako že je všechno v pořádku.Jsem ovšem tvor vstřícný, přizpůsobivý a ochotný. Proto českému školství navrhuju kompromis.
Dejte mi termín, otázky, nějakou dobu volno, nechte mě odmaturovat a vypadnout.
Proč ne? Dokážu to? Klidně. A když ne, další rok tady a v květnu nashledanou. Každý máme jiný způsob učení, ale já věřím, že když jsem schopná naučit se v takovém časovím presu to co jsem absolutně bez motivace, byla bych schopná se v naprostém klidu a bez bandy pošklebovačů v zádech se na zkoušku naučit. Takže proč?
Taky se ptáte, vážení středoškolští čtenáři? Taky se zamýšlíte nad významem svých čtyř let na střední škole, vy, vážení již odmaturovaní čtenáři? Uvažujete nad významem nespecializované střední školy, naši vážení čtenáři školou ještě stále ze zákona povinní?
Kdo ale řekl, že v tomhle článku bude na vaše odpovědi otázka, hm? Nikdo vám ovšem nebrání vyjádřit se v komentářích nebo reakcích na vlastních serverech - abych se chovala jako správný admin, nezapomínám dodat, že reakce a citace pouze s uvedením odkazu na stránku jak pod váš, tak do komentářů pod náš článek.
Zatím se mějte, vážení čtenáři, děkujeme za pozornost, komentujte a zůstaňte s námi.

" There comes a time when you look into the mirror and you realize that what you see is all that you'll ever be. Then you accept it... or you kill yourself. Or you stop looking into mirrors. "
-Londo Mollari, Babylon 5

Maturita-sbohem, bráško!

17. května 2011 v 20:55 | Silverstorm |  *Téma Týdne*


Takže maturita. Osobně mě čeká až za dva roky, ale na mého bratra a několik kamarádu se to řítí i letos. Pokud by vás to zajímalo, i oni tvrdí, že státní maturita je nedomyšlená asi jako opencard a podobně k ničemu, ale tenhle článek není o nepovedených projektech.

Zkrátka, můj bratr doslova žije maturitou. Už roky (doslova) čte povinnou četbu, učí se angličtinu, češtinu i matiku, snaží se všechno stihnout a bere to moc zodpovědně. Je z toho tak vyčerpaný, že už ráno ani nevstává, ani nechodí do školy, a kdybyste se zeptali, asi už sám neví, kdy byl naposled venku. Jestli ho v tom podporuji? Samozřejmě. Odmaturovat musí, o to žádná, a navíc, když se mu to povede, už nikdy ho ve škole nepotkám. Ne, že by mi tam vadil, ale kvůli Kodexu mladší sestry musím nenávidět staršího sourozence. Je to jedno ze základních pravidel (pokud jste o Kodexu nikdy neslyšeli, nejste mladší sourozenec, nebo nejste dostatečně vlezlí, aby vám ho někdo ukázal).

Ale dost už o tajných dokumentech. Maturitě se také jinak říká zkouška dospělosti. Upřímně, myslím, že člověk není dospělý když zvládá rovnice s absolutní hodnotou, nebo vyjmenuje ruské zástupce realismu. Mnohem víc se v životě hodí jiné věci, ale to se zase nedá zkoušet ve škole. Když se mého bratra zeptáte, kde je v naší kuchyni struhadlo, pošle vás za mnou, nebo tam kam slunce nesvítí. Když se zeptáte, co má v plánu po maturitě, ře kne že vysokou, kterou a jaký obor, ale ani slovvo o nějakém soukromém životě. Můžete říct: No ovšem, Ajťák. T on je. Ajťák s velkým A. A jako všichni takoví je neschopen se postarat sám o sebe. Označila bych ho za nedospělého, ale stejně bude mít maturitní vysvědčení nejlepší z ročníku. Asi ho z prakitického hlediska podceňuju, ono to nějek dopadne. Zatím držím palce jemu i všem ostatním letošním maturantům.
Ať se jim to všem podaří!
(Když ne teď, tak aspoň v září!)

Další rodinný víkend (režíruje tatík)

15. května 2011 v 16:19 | Silverstorm |  Inside of diamonds


Přiznám se vám, že poslední dobou příliš nestíhám, takže za tenhle víkend dám jeden souhrný článek, přestože by si asi zasloužil víc.

Včera jsme byli na chatě. Mamka odjela už ve čtvrtek, takže jsem se musela dva dny starat o chlapce, ale přežili jsme to všichni tři, takže to nebudu nijak rozvádět. Protože jí tam odvezl táta, musel jí zase vyzvednout, tak mě vzal s sebou. A taky babičku. Bratr zůstal doma, protože má před maturitou a musí se učit. Dorazili jsme, a rodiče vyrazili na tenis. Já nemám vhodnou obuv (prostě žádné tenisky nevlastním), tak jsem vzala babičku na procházku kolem přehrady. Pozorovali jsme spolu ptáky, vodní i zpěvné, trochu si povídali a snažili se vyhnout nepříjemnému tichu. Nakonec jsme zamířili na kurty za rodičema. Babička mi cestou prozradila pár přírodních léčiv (na bradavice pomáhá vlaštovičník). V podstatě hned po vstupu na kurt mi tatík řekl, že si mám jít zahrát s mámou, protože on je znaven stářím. Snažila jsem se vymluvit, že mám boty s traktorovým vzorkem, že nebudu hrát v džínách a že jeho raketa je na mě moc těžká, ale co to bylo platné. Trošku jsem rozryla antuku, ale snad nedošlo k větším škodám.

Po tenise jsme uvařili oběd a po něm se vrhli na zahradu. Spousta práce. Já jsem trošku otrhala mamčiny záhonky kvůli svému herbáři a pak jsme se vydali domů. Babička byla nadšená, že mohla jednou pracovat na cizí zahradě a mě těšilo, že jsem vytáhla paty z domu.

Dnes ráno mě zradilo moje přírodní časování. Každé ráno se budím v půl šesté a už neusnu. Stačí mi to, ale klidně bych si pospala i déle. Jaké bylo překvapení, když během snídaně klaply vchodové dveře a objevil se bratr. Vlezl do kuchyně, vyhodil plechovku od energetického nápoje, a zamumlal, že celou noc hrál hru po Praze a jde spát. Takhle bych se taky chtěla učit.

O pár hodin později tatík rozhodl, že už nebudu ničit tenisová hřiště a vyrazili jsme mi koupit tenisky. Bratr spal, tak jsme jeli jen tři. Ovšem to nebyla jednoduchá záležitost. Nejdřív jsme zjistili, že obchod otvírá až za půl hodiny. Odebrali jsme se strávit čas v sousedním supermarketu. Tam jsme pořídili pár věcí, něco jedlého, něco oblečení. Následně jsme vlezli do již řečených sportovních potřeb. Tatík začal nadávat na stupidní organizaci, na nevhodné materiály a střihy tenisových bot a na podobné věci. Nakonec našel boty, které odpovídaly jeho představě v sekci Poslední páry. Naštěstí odpovídaly i mojí velikosti. Na cestě zpátky jsme koupili mraženou pizzu na oběd a vyrazili vzbudit bratra. Tak jsem si z dopoledního výletu pro boty přivezla tenisky, boty možná na tělák (možná mi jich bude líto), a plavky. Ne, že bych něco z toho potřebovala. Tatíkovi se to na mě líbilo, tak mi to vnutil. Takový drobný nákup. A to jsem nezmínila věci, které nejsou moje.

Být poslední má tu výhodu, že nemáš nikoho v zádech.

Protest hodných holčiček

14. května 2011 v 10:14 | Phoenixx :->> |  Inside of diamonds


Nazdárek čtenářstvo!
Taky jste si již stačili všimnout Metalové HardCore vzpoury, "Hodných slečen" na místě Songu Týdne?
Až jsem si z toho sedla na zadek,panu Pé na klín. Ten vyjekl,mě se zdálo že vyděšeně až ublíženě nad mojí váhou. Později to sváděl na to že by to do Bey,potažmo Angel Enigmy nikdy neřekl.

Každopádně,na rozdíl ode mne jejich výběr schválil.Já sice chápu co tím naše Básnířky chtěly říct,je to bravůrně vyjádřenou,nejen zpěvem ale i hudbou...
Jen že to je tak všechno co můžu chválit!

Ne,dámy.Kolikrát jsem říkala že sem nebudete cpát Japonštinu,Yaoi obrázky,depresivní básničky a hlavně,že ve volitelňasu N-E-B-U-D-E Metal. Já proti těmhle tvrdším hudebním stylům nic moc nemám,s textem téhle písničky se shodnu (B.T.W.,pusťte to Esetě,když je to Naše hlavní Metalistka,třeba ji to vytrhne z letargie.) jen mi připadá že když se tu zoufale snažíme "být na úrovni" není zrovna od věci,si kazit mediální obraz,nebo Image,chcete-li Metalovou písničkou.

Zase budeme nazvány,EMařkami Masařkami,kdykoliv na nás kdokoli uvidí něco černého budeme poslouchat kydy o podřezávání se.Což o to,já si tu žiletku klidně pověsím na krk,mě to nezabije ale Beye,by to mohlo značně zkomplikovat pár posledních dní na Southu.A to nikdo nechceme.

Doufám tedy že jste svůj krok správně uvážily,nezapomeňte že u nás se už očekává že i vnitřní podtext písně bude mít svůj vlastní podtext.Všichni jsme tak trošku "PROFILeři". Doufám že dotyčné dámy pochopily co tím míním :)

Každopádně,přeji příjemné HUNTění,nejen vlkoušů ale i jiným NPCéček.
Úspěchy ve výchově Ronnyho Kinga, Zdařilé od przentování "pseudo-projektu"
Příjemné výpočty Hypoték,Euforii z generace,né že z toho uděláte degenerace(!!!) utopických Filosofů a tak dále a tak dále.Vyřizuji pozravy od Pana Pé,všem Diamondkám,přeji jim hodně štěstí a pevný nervy. Tímto se také loučím.
Mějte se famfárově dětičky!

Čím větší máš jeden den radost,
tím horší bude druhý den kocovina.

Pyžamaparty alá Lair

10. května 2011 v 8:41 | Angel Enigma |  Alej - Advantaged Lair of Elite Jerks


Pěkné ráno, vážení čtenáři.
Dnes přišel na Lair velký den. Výbuch v laboratoři, následky kterého došlo k absolutnímu zničení Lairu? Nefanděte mi. Defenestrovali tě? Když jim chcete fandit, tak tu nemáte co dělat. Kdepak, žádné extrémy. Podle mě prostě jen povinnost. Našemu pseudokolektivu ale další krásná příležitost pro důkaz světu o svém pokrytectví.
Školní fotografování.
Všichni krásní, šťastní, veselí, mladí lidé, plni života a nadšení z toho co dělají.
S tím bych se ještě smířila. Umím se tvářit. Dělám to nerada, ale v rámci všeobecného klidu a hlavně pod významným pohledem třídní se přemůžu. Navíc - když se pak podíváte na ta uhrovitá, šklebící se, přetvařující se individua, poměrně vás potěší porovnání, že oproti tomuhle jste stále ještě normální. A zatřetí - kdybych náhodou někdy na to všechno tady zapoměla, potřebuju nějaký důkaz o tom, že to bylo a komu mám eventuelně vracet staré křivdy.
Do toho by ovšem nesměl přijít nápad.
"Kamarádi kamarádí, jak udělat tu naší fotku nějakou veselou a barevnou? Co třeba že by každý přišel v jedný barvě?"
Fotografie evokující duhu připodobňující falešný klid a mír a harmonii? K tomu mám dvě slova - no pfuj. Otočil se mi žaludek jako kdybych jela na splašeném duhovém jednorožci.
První nápad sabotáže bylo dorazit do školy v nejzečmáranějším tričku které v šatníku najdu - i přesto, že ho právě z těchto důvodů nenosím. Mrs. Diamond ale byla lepšího nápadu, za který jí děkuju (Mimochodem, Mr. Titan taky vymyslel něco použitelného. Léčit příznaky insomnie poobědním hodinovým šlofíkem mi sice navozuje mírný pocit důchodce, nicméně neusnu za pochodu v mezipatře, což se taky počítá.)
Klap klap klap.
Pod černým sakem černé, elastické, splývavé šaty.
Zaprvé - je to sabotáž. Zadruhé - tyhle šaty z loňské kolekce od Jessicy jsou jedním z mála kusů oblečení, o kterých si dovoluji tvrdit, že mi zatraceně, ale zatraceně sluší.
Jednou po dlouhé době přicházím na Lair se širokým úsměvem. Akce dopadla přesně podle předpokladu. Většina spolužáků, červených, zelených, žlutých, bílých - vypadá jako v pyžamu. S pobaveným pohledem sleduju každého nově příchozího. Ten kdo nepřišel vymóděný jako šašek hrdě prohlašuje, že se bude převlékat.
Lidi - tady je dneska sranda
Výslednou fotografii bohužel uvidí jen Diamond Ladies, protože nepochybuju, že mě některý kolektivizační inteligent nezapomene na FujBooku označit. Vám musí v rámci mé stálé mírné anonymity - ne, že bych vám, vážení čtenáři nevěřila, ale slovy paranoika - oni mají lidi všude. A popravdě - vzhledem k tomu že lidem už prakticy věřit neumím, o té důvěře by se taky dalo polemizovat.
Takže se zatím mějte vážení čtenáři, a bavte se. Tady je polovina věcí k pláči a polovina k smíchu. Plakat neumím. Tak se směju. Krásný zbytek dne a pamatujte
" There comes a time when you look into the mirror and you realize that what you see is all that you'll ever be. Then you accept it... or you kill yourself. Or you stop looking into mirrors. "
-Londo Mollari, Babylon 5

Chodila mrtvola s větrem jménem Jaromír

8. května 2011 v 23:28 | Bea-Mall |  Inside of diamonds


Dobrý večer všem.
Než sama sebe praštím rozpadajícím se kladivem do hlavy,napíšu tenhle článek.

Nevím proč mám tendenci šetřit si Survivora na horší časy.Mohl by mi aspoň trošku pomoct!

Zítra na Literatuře mě jistě čeká zkoušení.
Vítr jménem Jaromír uletěl s kvilem Meluzíny jen mě viděl a můza jakbysmet.



Jsem vyčerpaná.Po noci plné vášní se špičkou regulátoru od radiátoru mezi lopatkami,dvoumetrovým chlapem s vlčí hlavou nad sebou a dvěmi psy ležícími přes nohy hrudník mám dost. Po rodinném pikniku mám taky dost.
Po dvou týdnech bez chvilky útěku do Lůrie mám víc než dost.Nemluví už se mnou ani vlastní alterego. Na hlavě svítivě fialovou barvu(neptejte se!) , hormony v kýblu,pod očima kruhy, oteklá kvůli přítomnosti alergenů ve vzduchu... Ale musím to doklepat do středy. Já vím že to nikoho z vás nezajímá,ale mě aspoň trošku pomůže se vypsat,takže si to třeba ani nečtěte.

Pes po...to tamto..poslední čistý kalhoty do kterejch se narvu jak já,tak můj zadek.Sukně při mém stavu není ideální,ale nezbývá nic jiného.Po včerejší operaci s depilačním krémem mám nohy víc červené než plešaté ale to se ztratí v celku,věřte mi.

Kdyby jste někdo potkal červeno nohou,prdelatou potvoru co za ní fialová hříva,sladěná s halenkou jen vlála, neděste se. Nenastala hodina božího/pekelného (nehodící se škrtněte) soudu,jen jste potkali mou maličkost.

Na češťinu umím prd. Lítá mi tlak. Nemůžu najít Tumbler na kafe.Došel kredit na mobilu.Vybíjí se mp3Ka a nemůžu na ní najít nabíječku.Korektor,make up a Pudr nestačí na zamaskování kruhů pod očima.Eseta se mi tu utápí v depkách ze kterých jí nedokážu dostat. A zítra mám nejspíš poslední den na podání si zápisového lístku,který jsem si zatím ani nevyzvedla. ÁVE JÁ!

Navíc Novicka má být aklimatizován zpět do pseudokolektivu. Řečeno řečí prostého a sprostého lidu.: Ten krypl Novicka už je zase v MadHousu a v plný polní.
Vůbec se mi nadtím nechce zvracet. Další plus:
Do návštěvy specialozované psychiatričky mi zbývají dva dny.Nevím jak to přežiju,zvlášť ve škole.Každopádně,budu se snažit. Mějte se jak chcete,klovněte za mě Phí,pozdravujte třeba vlaštovky. Vlaštovky letící na Větru jménem....
Chytřejším čtenářům to docvakne a hloupé nechceme.

Bytí/bití (v) kolektivu

4. května 2011 v 13:34 | Angel Enigma |  Alej - Advantaged Lair of Elite Jerks


Ahoj vážení čtenáři!
Máte se? Nudíte se? Pořiďte si medvídka mývala!
Ne. Vaše autorka se opravdu nezfetovala do bezvědomí. Tak nějak to prostě přišlo samo.
Možná je to takový ten poslední smích před smrtí. Přece pokaždé, když zapíchnete kůl do srdce upírovi- myslím upírovi, ne astmatickému anorektickému panáčku Kenovi popírajícímu pád do glitter gelu (promiň, Eddie...) - přímo mezi vypracované prsní svalstvo předem připravený, pečlivě ořezaný kůl, který má každá správná akční hrdinka vždy po ruce spolu s pistolí, rtěnkou, kusem provazu a večerní róbou, po ruce, aby se dodalo dramatičnosti situace, rozpouštějící se (rozsýpající, mizející, roztékající - podle potřeby nehodící se škrtněte) se spolehlivě hlasitě zasměje. Podle mě chudák ani neví proč, prostě se začne tlemit a jeho hlasitý smích zní hrdince v hlavě až do doby kdy s vrchním play-boyem ulehá k jiné pro celý seriál nezbytné činnosti, potažmo přes další veledůležitou součást seriálu a to sice přes titulky.
I když tuhle možnost můžu vyloučit, protože s otočením zraku o 90° směrem dolů žádný dřevěný kůl neregistruju.A věřte mi, kdyby se tam objevilo něco, co tam nepatří, všimla bych si toho, protože manipulačního prostoru se v těchto místech nachází opravdu poměrně mnoho.
Možná, že mě pouze těší aktuální stav pseudokolektivu. Na jednu stranu, čím víc já tlačím proti nim, tím více se stmelují dohromady a získávají do svých sítí pokryteckých lží více a více obětí, na druhou stranu mi stavový koeficient rapidně přibývá. Sice do záporných čísel, ale pořád je stále vyšší, vyšší a vyšší.
Kdo mi dá tu možnost, toho pošlu do patřičných míst a mezí. Dnem po dni prakticky čekám, až mi někdo dá přes nos. Na druhou stranu, kéž by to udělali. Jo, mile ráda bych předvedla i svojí fyzickou sílu, dostat k tomu jen možnost.
Dobře, vracím se k článku Bít či nebít a ano, rozum mi opět hlásá Nebít. Vy mi chcete říct že jste ten článek ještě nečetli? Sledujte náš blog pozorně, vážení a milí, přicházíte o hodně!
Kde jsem to byla? Jo, proč že to mám radost.
Přišel květen. To znamená už jen dva měsíce a dva roky na Lairu. Zní to lépe než dva a půl roku, nebo ne? Samozřejmě, že nehorázně závidím Betty její dva měsíce na Southu. Ale mě už se trest taky krátí, vážení a milí. Už jen dva roky. A navíc začínám mít pocit, že ty další dva roky budou v mojí režii. Hell YA!
Dobře, dobře, přestanu se chlubit, nejsem hvězda z Disney Channel. Moje dnešní produkce už by se pro dnešek mohla chýlit ke konci, na rozdíl od výše zmíněných "idolů" vím kdy přestat.
Mějte se krásně, vážení čtenáři. A držte se. Sami sebe. Děkuju za pozornost a pamatujte -
"Once you look into the mirror and see that this is all what you can get from yourself. You can cope with it or kill yourself. Or stop looking into mirrors."
- Babyloon 5

Probůh! Už zase končí měsíc!

3. května 2011 v 19:34 | Silverstorm |  Výroční Zprávy


Omlouvám se, celý tenhle měsíc jsem byla trochu pozadu a asi se to hned tak nezlepší. Proto i výroční zprávu píšu pozdě. Nebude to ta běžná, ve které se vypočítá všechno co se stalo, protože na to nemám čas. Upřímně řečeno, je pondělí ráno a já mám čas vůbec něco napsat jen proto, že jsem cvok a vstávám děsně brzo. Takže co že se to v dubnu dělo? Začali jsme tatíkovými narozeninami, volně pokračovali mým svátkem. Pak jsem se téměř doslova proplížila několika plevelími výlety a s Jezinkou jsem překvapivě možná začala znovu vycházet. Zkrátka, byl to měsíc doslova nabitý akcí. Většinu času jsem vůbec neměla ponětí, kde se mi hlava točí, a když už jsem to náhodou věděla, točila se tak, až jsem měla závratě. Měla jsem až příliš práce na příliš málo času a zatím to nevypadá, že by to v květnu bylo jinak. Asi mě čeká další podobný měsíc, a možná po něm ještě několik. Takže mě prosím omluvte, jdu zprovoznit artilerii, zahájit ofenzivu a tak vůbec. Držte mi palce.

Být poslední má tu výhodu, že nemáš nikoho v zádech.

P.S.: Omlouvám se za zpoždění, ale v ono inkriminované pondělní ráno mi spadl internet a muselo to počkat na další volnou chvilku. Moc jich bohužel není.

Sebezrada

3. května 2011 v 19:30 | Silverstorm |  *Téma Týdne*

Nevěra. Nevěra mezi partnery je první, která vás napadne. Jenomže s tou upřímně řečeno nemám jedinou zkušenost (kde bych jí také vzala). Takže tenhle článek přeorientuju trochu jiným směrem.

Člověk může být nevěrný různým věcem, protože nevěra je vlastně totéž co zrada.Zradit můžete svého partnera, kamarády, rodiče, sourozence a vlastně kohokoli vás napadne. A pokud si svou zradu uvědomujete, může to opravdu strašlivě bolet. Stejně jako bolí, když někdo zradí vás. Jenomže nevěrní můžete být i sami sobě.

Vcelku nedávno jsem si uvědomila, že už delší dobu nevím, kdo jsem, a nebyla to běžná krize identity. Tak dlouho jsem se vzdalovala od svého já, až jsem ho úplně ztratila a zahrabala ve lžích. Zradila jsem se. Pohřbená pod váhou svojí falešné a neprostupné povahy jsem umírala a užírala se. Pocit "nikdo mě nemá rád" byl běžná věc, protože jak by mě mohli mít lidé rádi, když se ani nepustím z ulity. Naštěstí mi kamarádky otevřely oči a pomohly mi se sebrat. A já se poprvé v životě skutečně radovala z jara. Byla jsem nevěrná své vlastní povaze a svým vlastním přesvědčením, ale nakonec jsem našla odvahu se přes to přenést. Někteří lidé říkají, že bez neštěstí by nebylo radosti a já s nimi z plna srdce souhlasím. Je jedno kdo vás zradí, i kdybyste to byli vy sami. Důležité je, jestli se přes to přenesete a půjdete dál.


Případné zdroje by měly být v popisu obrázku.Často si některé ilustrace vytvoříme samy.
U těch popisky nejsou.Zajímavé fotky máme z DeviantArtu.Jejich autor je u nich uveden v popisku.
Děkujeme za pochopení.

Na veškeré zde zveřejněné texty,vyjma označených citací se vztahuje autorský zákon.
Kopírování(bez ikony) zakázáno!