Bytí/bití (v) kolektivu

4. května 2011 v 13:34 | Angel Enigma |  Alej - Advantaged Lair of Elite Jerks


Ahoj vážení čtenáři!
Máte se? Nudíte se? Pořiďte si medvídka mývala!
Ne. Vaše autorka se opravdu nezfetovala do bezvědomí. Tak nějak to prostě přišlo samo.
Možná je to takový ten poslední smích před smrtí. Přece pokaždé, když zapíchnete kůl do srdce upírovi- myslím upírovi, ne astmatickému anorektickému panáčku Kenovi popírajícímu pád do glitter gelu (promiň, Eddie...) - přímo mezi vypracované prsní svalstvo předem připravený, pečlivě ořezaný kůl, který má každá správná akční hrdinka vždy po ruce spolu s pistolí, rtěnkou, kusem provazu a večerní róbou, po ruce, aby se dodalo dramatičnosti situace, rozpouštějící se (rozsýpající, mizející, roztékající - podle potřeby nehodící se škrtněte) se spolehlivě hlasitě zasměje. Podle mě chudák ani neví proč, prostě se začne tlemit a jeho hlasitý smích zní hrdince v hlavě až do doby kdy s vrchním play-boyem ulehá k jiné pro celý seriál nezbytné činnosti, potažmo přes další veledůležitou součást seriálu a to sice přes titulky.
I když tuhle možnost můžu vyloučit, protože s otočením zraku o 90° směrem dolů žádný dřevěný kůl neregistruju.A věřte mi, kdyby se tam objevilo něco, co tam nepatří, všimla bych si toho, protože manipulačního prostoru se v těchto místech nachází opravdu poměrně mnoho.
Možná, že mě pouze těší aktuální stav pseudokolektivu. Na jednu stranu, čím víc já tlačím proti nim, tím více se stmelují dohromady a získávají do svých sítí pokryteckých lží více a více obětí, na druhou stranu mi stavový koeficient rapidně přibývá. Sice do záporných čísel, ale pořád je stále vyšší, vyšší a vyšší.
Kdo mi dá tu možnost, toho pošlu do patřičných míst a mezí. Dnem po dni prakticky čekám, až mi někdo dá přes nos. Na druhou stranu, kéž by to udělali. Jo, mile ráda bych předvedla i svojí fyzickou sílu, dostat k tomu jen možnost.
Dobře, vracím se k článku Bít či nebít a ano, rozum mi opět hlásá Nebít. Vy mi chcete říct že jste ten článek ještě nečetli? Sledujte náš blog pozorně, vážení a milí, přicházíte o hodně!
Kde jsem to byla? Jo, proč že to mám radost.
Přišel květen. To znamená už jen dva měsíce a dva roky na Lairu. Zní to lépe než dva a půl roku, nebo ne? Samozřejmě, že nehorázně závidím Betty její dva měsíce na Southu. Ale mě už se trest taky krátí, vážení a milí. Už jen dva roky. A navíc začínám mít pocit, že ty další dva roky budou v mojí režii. Hell YA!
Dobře, dobře, přestanu se chlubit, nejsem hvězda z Disney Channel. Moje dnešní produkce už by se pro dnešek mohla chýlit ke konci, na rozdíl od výše zmíněných "idolů" vím kdy přestat.
Mějte se krásně, vážení čtenáři. A držte se. Sami sebe. Děkuju za pozornost a pamatujte -
"Once you look into the mirror and see that this is all what you can get from yourself. You can cope with it or kill yourself. Or stop looking into mirrors."
- Babyloon 5
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Případné zdroje by měly být v popisu obrázku.Často si některé ilustrace vytvoříme samy.
U těch popisky nejsou.Zajímavé fotky máme z DeviantArtu.Jejich autor je u nich uveden v popisku.
Děkujeme za pochopení.

Na veškeré zde zveřejněné texty,vyjma označených citací se vztahuje autorský zákon.
Kopírování(bez ikony) zakázáno!