Příznačné významy zkoušky dospělosti

19. května 2011 v 19:43 | Angel Enigma |  *Téma Týdne*


Věznice. Ostnatý drát.Těžké dveře, kovová šeď. Bachařka, která mi je odněkud neskutečně povědomá, se na mě zašklebí. Jsem nevinná. Vůbec nemám tušení, co tu dělám. "Ven se dostaneš až s maturitou. Celejch osm let tady."

Zacvaknutí kovových dveří mě probudí. Narozdíl od klasických amerických filmů ze mě neleje, ve zprávách neběží reportáž která se mě týká a ani se právě nestalo nic mému příteli. Nepřehodím přes sebe průsvitný župan a nepůjdu hledat do starých knih souvislost posledního tornáda a ekonomické krize ze třicátých let. Faktem je, že mi je poměrně zima, v televizi běží tak maximálně teleshoping a s kyselým obličejem konstatuju, že přítele nevlastním. Utrousím pár neslušných poznámek směrem k vlastní insomnii a s pocitem, že sama sebe nenávidím, sebou obličejem napřed švihnu zpět do postele.
Něco mě ale přece jen s naší americkou hrdinkou spojuje. Nad snem se zamyslím.
Maturita. Na tu mám přece ještě dost času. I když, je to dobře nebo špatně? Vzpomínám na slova bachařky. Dostaneš se ven až s maturitou. Až? Nebo už?
Samozřejmě, že je důležité maturitu složit. Ne, že by nám zkouška byla platnější než mrtvému zimník, ale vědomí toho, že mě bez ní nevezmou nikam na školu-promiňte, ale to kam chodím za školu nepovažuji-je jedna z malá věcí, která mě na Lairu ještě pořád drží.
Proč mě ale musí držet? Maturita je přece zkouška. Stejně jako taková cambridgeská zkouška FCE. Když umíte, přihlásíte se, složíte - gratulujeme, nesložíte - za rok nashledanou.Vysvětlí mi ale někdo s lidským rozumem, proč potřebuju před maturitou čtyři roky povinného přípravného kurzu?
Řekla jsem kurzu? Pardon, chyba na mé straně. V dočasném poblouznění smyslů (nezpůsobeném ani novým idolem nebo plakátem Roberta Patizóna formátu minimálně A2, aby danému třpytivému upírovi byl vidět každý chlup v nose, nýbrž čistou únavou) jsem na okamžik zauvažovala, že to kam chodíme se dá nazývat vzdělávacím kurzem.
Nehovořím přece pouze o našem ústavu. Jedná se o kompletní středoškolský systém.
Já se nehádám. Nemusí se se mnou rozčilovat, nikdo je nenutí dívat se na můj otrávený výraz ani poslouchat moje sarkasmy. Nikdo se jich neprosí, aby se mě každý den tisíc a jedním způsobem snažili změnit a naráželi na odpor.
Ať ale oni nenutí mě přátelit se s pokrytci, nechávat si sypat urážky na hlavu a tvářit se jako že je všechno v pořádku.Jsem ovšem tvor vstřícný, přizpůsobivý a ochotný. Proto českému školství navrhuju kompromis.
Dejte mi termín, otázky, nějakou dobu volno, nechte mě odmaturovat a vypadnout.
Proč ne? Dokážu to? Klidně. A když ne, další rok tady a v květnu nashledanou. Každý máme jiný způsob učení, ale já věřím, že když jsem schopná naučit se v takovém časovím presu to co jsem absolutně bez motivace, byla bych schopná se v naprostém klidu a bez bandy pošklebovačů v zádech se na zkoušku naučit. Takže proč?
Taky se ptáte, vážení středoškolští čtenáři? Taky se zamýšlíte nad významem svých čtyř let na střední škole, vy, vážení již odmaturovaní čtenáři? Uvažujete nad významem nespecializované střední školy, naši vážení čtenáři školou ještě stále ze zákona povinní?
Kdo ale řekl, že v tomhle článku bude na vaše odpovědi otázka, hm? Nikdo vám ovšem nebrání vyjádřit se v komentářích nebo reakcích na vlastních serverech - abych se chovala jako správný admin, nezapomínám dodat, že reakce a citace pouze s uvedením odkazu na stránku jak pod váš, tak do komentářů pod náš článek.
Zatím se mějte, vážení čtenáři, děkujeme za pozornost, komentujte a zůstaňte s námi.

" There comes a time when you look into the mirror and you realize that what you see is all that you'll ever be. Then you accept it... or you kill yourself. Or you stop looking into mirrors. "
-Londo Mollari, Babylon 5
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Já, jako nová, praná v Perwollu Já, jako nová, praná v Perwollu | 20. května 2011 v 22:18 | Reagovat

Je mi z toho tady pěkně nanic.
Já ti tu teď něco napíšu, pěkně jak to leží a běží. Protože nechápu smysl hádek a řvaní. A protože kdybych ti to řekla normálně, tak tady je jasný důkaz, že by to bylo ignorováno. Jako skoro všechno, co jsem si dovolila vypustit z pusy…za těch neuvěřitelných šest let...
Nechtěla jsem ty tvé články nějak moc číst, protože vím, že si tu vylejváš srdéčko. Všechny ty křivdy… Narovinu mi to stačí vyslechnout v mluveném slově. A věř, že jsem to vždycky poslouchala. I když jsem měla svých podělaných starostí dost. I když byly kolikrát daleko závažnější než ty tvoje, i když bys možná nesouhlasila. To je teď úplně jedno. Hlavní je to, že jsem tě vždycky poslouchala, i když to tak třeba nevypadalo. A moc dobře víš, že já ti na to řeknu to, co si myslím. Když nemáš pravdu, řeknu ti to. Když ji máš, pak se nikdy nestalo, že bych se tě nezastala. Má milá, kdybys jen tušila, kolikrát jsem slovně profackovala něčí tupé narážky… Protože ty mi za to stojíš. Protože pod tím školním ufňukaným hypochondrem je úžasná, neskutečně vtipná a milá holka. Jenže ona skoro nikdy nevylejzá, protože tu druhou půlku baví bejt imrvére „na koni“. Ale mně je to prostě jedno, protože vím, že ve skutečnosti jsi jiná. Na pár vzácných okamžiků někde ve Walesu, u růžový zdi, s pi(n)čema za dveřma a potetovanym chlápkem ve vedlejšim pokoji.  A já jsem tak šíleně šťastná a neskutečně si přeju, abys přesně tak, jak jsi v tu chvíli, zůstala. Ať se děje cokoli. Vtipná, milá a s nadhledem, kterej tě podrží i při srážce s tím největším blbcem. Jenom tam ležim, kecám ty svoje rozumy a smějeme se a já si urputně přeju, abych se ráno probudila a zjistila jsem, že se ti to lepší já zalíbilo a konečně pochopíš, že přesně tudy vede cesta. Ne, ty se prostě nedáš. Chápu to. Ale nestěžuj si. Jenže ty si stěžuješ! Tak nědělej naschvály. Ty je děláš! Máš to jako sport. Ano, je to tak. Jsem si tím jistá. Prostě tě to baví a naplňuje. To mi vadí, ale beru to po těch letech snažení už jako fakt. A tohle celé je mi prosímpěkně úplně u šíré zadní části mého já. Protože tě mám prostě ráda. Protože tě pořád vidím upřímně rozesmátou, v nějakejch hadrech, nenamalovanou, zaprasenou, unavenou…ale opravdově nad věcí a v pohodě. Protože já ti bezmezně věřím. Protože jsi mě nikdy nezklamala. Až teď.

2 Já, jako nová, praná v Perwollu Já, jako nová, praná v Perwollu | 20. května 2011 v 22:19 | Reagovat

Tady to máš hezky v kostce. Jako správná lady ti oznamuju, že mě obsah tvých článků sere. A to hodně. A dokonce z více důvodů.

Mlčet celou dobu, co jsi ve škole a pak tady psát zveličené silácké fráze o každém prdu a o tvém následném hrdinském machrovsky-matrixovském zvládnutí situace….je docela směšný. Protože v drtivé většině případů se věci mají jinak nebo by se mohly míti jinak, kdyby ses nechovala tak hrozivě, jako se poslední dobou chováš. A je mi jedno, jak velkej blb s tebou mluví. Je mi to jedno. Asertivita je základ všeho, především pak jednání s lidmi, které nesnášíme. Protože za á to nečekají, za bé je to daleko víc vytočí, za cé nikdo nebude mít důvod se podivovat nad tvou reakcí (protože nebude zběsile nepochopitelná) a hlavně za dé – je to proboha tvůj pocit. Pocit toho, žes neudělala svou tradiční scénu á la malej harant a takys nikomu nelezla do zadku a ani ses nepodřídila. Mně by to za to stálo. Ten pocit je skvělej. Jenže ty máš ten svůj úchylnej sport všechny vytočit a poštvat proti sobě, i když to neměli v plánu, ale teď jsou v právu, ano v tu chvíli jsou…

Neumíš si připustit, že věci se mění. TY NECHCEŠ! TY NECHCEŠ!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Ano, bývaly doby, kdy byli někteří puberťáci posedlí tebou jakožto terčem svých dementních vtípků (ale rozhodně to taky nebyli všichni). Viděla jsem všechno, byla jsem u toho.  Bylo mi z toho zle. Stála jsem za tebou a nezapomínám. Jenže. Milá dámo, kdybys neměla klapky, dovolila bych si tě upozornit, že kromě blízkého okolí píoubí by tě teď všichni respektovali, kdyby ses nechovala jak hovado. K nim všem. Vaše úchylácká „zásada nepřizpůsobení“ ti káže chovat se jako nýmand, aby sis mohla stěžovat na  „ošklivý zlý lidi“. Tvůj problém.
Tak to je.

3 Já, jako nová, praná v Perwollu Já, jako nová, praná v Perwollu | 20. května 2011 v 22:20 | Reagovat

A teď konstruktivní poznámečka k tomu, že mě hrozně mrzí, jak tady na všechno v naší třídě kydáš hnůj. Kdyby hnůj. Sračky. To tvoje „pseudotodleto“ „pseudotámhleto“….je lež. Samozřejmě, že přetvářka bují a lebedí si u nás. Samozřejmě, že nejsme dokolečka pokrevní bratři. Ba většinou ani kamarádi. Jo, to je pravda. Jenže teď mě poslouchej, protože jsem si vyjímečně 100% jistá tím, co píšu. V naší třídě je spousta dobrejch lidí, ke kterým si člověk musí najít cestu. Musí pochopit jejich osobnost a přijmout je takové, jací jsou. A v jádru je spousta z nich v pohodě, vyrovnaných a bez potřeby někoho zesměšňovat či být jinak zlomyslný. Jsou tam a já to sakradobře vím!!! Stačí poslouchat, vnímat. To je cesta k lidem. K porozumění. K dobrým vztahům. A v nejvzácnějším případě k pravému kamarádství. A čím jsem starší, tím víc to chápu a cítím. A všechno přirozeně plyne a aniž bych se snažila, vidím kolem sebe najednou dost hodných lidí, které ty tady bez servítek posíláš do prdele a ještě dál. S frajerskýma přezdívkama. Hahaha, to se teda válím smíchy po podlaze. Luisa, Michal, Jirka, Petr, Čuch...co, co mi na to řekneš? To jsou lidi, který za celou tu dlouhou dobu proti tobě necekli jediný slovo, i když měli více než dost důvodů se už tolikrát oprávněně neudržet. A jak jim to TY oplácíš. Každej má nějakou super nálepku a pár bezdůvodnejch urážlivejch vět na týhle úchylácký stránce. ZASRANÝ PŘEDSUDKY. Soudíš jen to, co vidíš. Protože ty se nesnažíš ty lidi poslouchat. Nikdy. NIKDY. A pak jen děláš ještě v daleko horší míře to, co se kdysi dělo tobě. To je ta nejodpornější věc na světě. Pomsta. A ještě ke všemu nepřiměřená a v mnoha případech na nesprávných obětech.
A já nelžu. Přísahám při Bohu, Alláhovi, Ježíšovi, Buddhovi, Krišnovi a ostatních chlápcích, co neexistujou, ale vypadá to frajersky, když to člověk napíše. Přísahám při těch manících a hlavně při svém nejlepším a jediném svědomí. Já přísahám, že všechno, co jsem napsala je pravda a stojím si za tím. Napořád. A přísahám, že jsem nepokřivila jedinou věc, přísahám, že jsem nic nepřibarvila ani neodbarvila. Tohle si myslím, tohle je pravda.
Stejně jako to, že ta věc, kterou jsi provedla Luise je neomluvitelná. Nemůžu použít tu tvou „přezdívku“, to ať mi radši upadne ruka. To bylo tak hnusný. Tak MOC hnusný! A jsme zase u toho, že na lidi kašleš. Protože, kdybys to nedělala, tak víš, že Luisa je ten nejposlednější z nejposlednějších lidí, kteří si tohle zaslouží. Dovol mi, abych tě seznámila s pro tebe velmi krutou pravdou, která se zařízne hluboko do tvého pokrouceného vnímání spolužáků a jejich pytlování do stejný škatule. Luisa všechno co říká, myslí naprosto vážně. Je to jedinej člověk, JEDINEJ, KTERÝHO ZNÁM, kterýho jsem nikdy nepřistihla při přetvářce. A na to přísahám. Přísahám na cokoli chceš. Každej někdy říká něco, co v ten samý moment vnitřně zavrhuje. Takový ty zdvořilostní lži…až po regulérní afekt. Jsem si vědoma toho, že občas nastane situace, kdy v rámci lidskosti nebo etikety řeknu něco jiného, než si myslím. Radši mlčím, ale v krajních situacích jsem tohohle schopná. Ano, já to zahrát umím. Spousta lidí to umí a dělá. Spousta lidí to žalostně neumí a dělá. Luisa to nedělá. Nikdy. Řekne ti pravdu. Ať už je jakákoli. Řekne to, co si myslí. Ať je to cokoli. A když tě ráno vesele pozdraví, je to tím, že má dobrou náladu a chce trochu potěšit i lidi kolem sebe. I když se jí to třeba nepodaří, já jí za to jsem vděčná. Protože ona je ten člověk, kterýmu to věřím. O ní vím, že to doopravdy tak myslí. A obdivuju její přímočarost a optimismus. Luisa je dobrý člověk. A zrovna ona je jednou z těch, kteří se ti nikdy nesmáli a nepomlouvali. Přeně tak to je. Moc dobrej člověk na to, abys ty měla sebemenší právo se na ni za upřímnej pozdrav křivě podívat. A pokud na ni vyjedeš hůř jak na smečku psů, pak ti není pomoci. Bylo to hnusný. A přímo k zblití je to, cos tady o tom napsala. Tak ty se tím ještě chlubíš? Ty se tím CHLUBÍŠ!!! To není k zblití, z toho už jsem právě vrhla pod stůl. Je půl druhý ráno a já nepřestanu psát. Protože tohle je hnus, drahá, tohle je odporná sračka a vy se tady tomu ještě s kamarádkama smějete. Ty tady ještě oslavuješ svoje hrdinství. Po tom, co jsi udělala. Ty!!! Doprdele, jiný slovo už mě nenapadá, doprdele zamysli se nad sebou!!! A pořádně!!!

4 Já, jako nová, praná v Perwollu Já, jako nová, praná v Perwollu | 20. května 2011 v 22:21 | Reagovat

Máš to tu pěkně písemně a můžeš se k tomu kdykoli vrátit, i když to asi nehrozí, pokud to shrneš jako můj výstavní dopis do Bohnické léčebny nebo něco jiného a zajisté třeskutě vtipného.
Kéž bys to brala vážně. Celý. Odshora až dolů. Protože jsem to napsala já, jsem to já a nikdo jinej. Máš mě tu vypsanou. Mojí hlavu a takovou tu věc, jak se jí říká duše a nikdo ji ještě nikdy neviděl a přesto všichni ví, že existuje.
Já ti nelžu. Já ti říkám pravdu.
Kdybys někdy dospěla k názoru, že dost bylo naschválů a přehánění pesimismu, ráda ti pomůžu se z toho prokousat ven.

A perla na konec.
„ Možná, že mě pouze těší aktuální stav pseudokolektivu. Na jednu stranu, čím víc já tlačím proti nim, tím více se stmelují dohromady a získávají do svých sítí pokryteckých lží více a více obětí.“ – Neboj. Jsem retardovaná, až to bolí. Ale občas mám i světlé chvilky. A v téhle narážce jsem se našla. A i kdybys náhodou chtěla, nemusíš nic vysvětlovat, ať napíšeš cokoli, vím, že to bylo mířeno na mě. Vím to, je to nad slunce jasné. Tak se prosím neobtěžuj. A možná, pokud ses odvážila přečíst celý ten můj dopis, možná teď pochopíš, jak nehorázně absurdní a zvrácená mi ta tvá narážka přijde. Není co dodat. Všechno jsem napsala už před chvílí. Né ale vážně, čím víc tu větu dokola čtu, tím víc mi přijde odporná. Sítě pokryteckých lží. Och, ty literáte!

5 Já, jako nová, praná v Perwollu Já, jako nová, praná v Perwollu | 20. května 2011 v 22:22 | Reagovat

Et enfin… to, co mě dohnalo k přetočení žaludku o 180 stupňů ve všech možných směrech. Vytáhla jsem ti to dokonce tučně, dala jsem si tu práci:
„Máme nádherné úterní ráno. Venku zima až praští, slabě poprchává. pro změnu jsem zaspala a dobíhám do Lairu. Vědomí osmi hodin BEZ JEDINÉHO ROZUMNÉHO TVORA, KTERÝ SE V NAŠÍ TŘÍDĚ VYSKYTUJE - mého přítele, mě poměrně děsí.
Cože Angel? Cože, ty máš přítele?
Samozřejmě. Chytrý, rychlý, asertivní, vydrží se mnou pracovat dlouho do noci a bez něj bych nebyla ničím. Moji kamarádi ho mají rádi a někteří dokonce obdivují. S mojí NEJLEPŠÍ PŘÍTELKYNÍ (drobná, citlivá, má ráda růžovou) si, samozřejmě jen s mým vědomím, vyměňují písničky, videa a vtipné fotky. Je to právě on, za kým se utíkám schovat před celým světem, ale zároveň mě umí vytočit do ruda. Miluju ho a nedoážu bez něj žít. Černý, lesklý, hladký, 17"" úhlopříčka a 700GB základní paměť. Můj růžový dotykový telefon je sice třída, notebook mi ale NIKDO nenahradí.“

Tak tohle, tohle je koruna. Zlatá a s diamanty. S těma vašima idiotskejma diamantama, který jsou pro mě odjakživa symbolem všeho, jen né krásy.
Tohle je konec. Můj osobní konec. Už jsou skoro dvě ráno a já ani nemám důvod se tím zabývat. Po šesti letech. Po tom, co jsem s tebou zažila. Já a tím pádem i Jana. Nemám nejmenší důvod tu něco rozpitvávat. Jenom bych ti ráda napsala, že pocit po přečtení těhle pár vět byl pro mě nepopsatelný. Hádej v jakém smyslu. Je mi přímo diamantově. Jako kdybych měla diamantů plný břicho a někdo mi tak s nima řezal do všeho, co najde. Bez rozmyslu. Jen tak ze srandy. No tak při nejhoršim chcípne, žejo.
Pocit, že mě ani Janu nepovažuješ za někoho, kdo tě má v naší třídě skutečně rád, ten pocit je jako svěží větřík v horkém letním dni. Naprostá nádhera.
A pocit takový, že tvým nejlepším kámošem je chuchvalec drátů zatavený do kusu bakelitu…to je pocit, pro který už samou radostí nenacházím slova. Asi si budu muset nějaká vynalézt, až ze mě vyprchá ta opojná blaženost. Jestli se tak vůbec někdy stane.

Ty víš kdo já jsem. A jestli ty komentáře smažeš, tak jsi slaboch. Protože všechno, co jsem napsala, je pravda.

A víšco? Já jdu spát. O dvě a půl hodiny pozdějc (pokud ti nesedí čas...tak jsem se ještě dlouho rozmýšlela, jestli to uveřejnit....ale už jsem si naprosto jistá, že to uveřejnit CHCI), než jsem mohla, ale s vědomím toho, že už nemám nic moc na srdci, co bych ti tak mohla říct, respektive napsat. Uklidňuju se tím, že Moby trpí nespavostí a právě někde sedí a píše geniální písničku, kterou si za pár měsíců vryju do paměti. A taky tím, že spát můžu v rakvi. A taky tím, že já si svůj život neposeru víc, než je nezbytně nutné.
A to je osvobozující pocit.

6 PHOENIX PHOENIX | Web | 21. května 2011 v 11:31 | Reagovat

Drahá,Jako nová,praná v....bla bla bla...
Nebudu se Enigmě míchat to jejích záležitostí,jen pár věcí mě na tvých komentářích převelice pobavilo.
1)Pokud tě nebaví poslouchat Angel Enigminy"řeči" neposlouchej je. Pokud tě nebaví číst tyto stránky,nečti je. Pokud je ti špatně z jejich návštěvnosti a ohlasů na ně,zkus se probudit ze svého naivního,mírně Hippiesáckého snu.

2)Možná,kdyby ses zbavila předsudků,ano té "věci" kterou se svých komentářích hodnotící úroveň nás "zlých,podlých a zákeřných..atd." pochopila bys že tento blog,je pouze ventil.Věř mi,Angel se tu o tobě snažila psát vždy a vždy v dobrém. Jistě,u naší kategorie,podlých a bezcharakterních bestií,je tato argumentace smetena ze stolu,JENŽE Snažila se.A občas to pro ni lehké nebylo.

Já bych takto mohla pokračovat do nekonečna,to si to raději napíšu do článku který si zas nějakých těch pár set lidí přečte,aby se veřejnost taky pobavila,že ano... jen pár posledních připomínek.

Luisa,Luisa Luisa. Luisa,pro tebe momentální symbol "nevinosti,čistoty charakteru atd.atd" zas až takové neviňátko rozhodně nebude.
Mě,je jasné-z tvých komentářů- že to nemáš šanci pochopit.Nepodrývám tvůj intelekt, jen jsi z jiné sorty lidí.Ze sorty lidí s jiným pohledem na svět.

A víš ty co? Já ti ten pohled na svět přeji,žij si dál v míru,ve svém ideálů plném světě.

Jen pak nechoď brečet k té zlé mrše Angel,až ti ty tvé dokonalé ideály někdo zničí!!!

Jdi se raději vyplakat k dokonalé Luisičce. Uvidíš,věř mi,uvidíš,jednoho dne uvidíš,to co vidíme již dnes. Přetvářku. V momentě smete tvojí představu její osoby.Už nebude tak čistá....Už nebude tak dobrá a nevinná,jak si myslíš. Ale,je to tvá Iluze,já ti ji neberu. Ale až o své Iluze jednou přijdeš,vzpomeň si na to komu se chceš vyplakat na rameni. Nám,zlým přetvařujícím se bestiím? To asi těžko. Jen aby ti pak,v tomto momentu tvá Dokonalá Laskavá..atd..atd Luisa otevřela dveře a šla tě utěšit.

Ne,nemá cenu se ti to snažit vysvětlit.Kouknu na tvé komentáře a je mi jasné že ty nás ani pochopit nechceš.Né,že bys nemohla.Nechceš. A pokud nás nechceš chápat,nesuď nás!

A poslední připomínka.

Jen tak do větru....

Proč jste všichni tak kolosálně slepí?
Proč si ihned myslíte že Diamant je v této roli symbolem krásy ?

Proč,Proč,proč (?!?!) si nikdo  z vás nikdy nevzpomene na Mohsovu Stupnici Tvrdosti nerostů? :-?
Jak jste slepí,Chachacha!
Musím se zasmát,slovy Angel Enigmy. Tady je polovina věcí k smíchu a druhá k pláči,plakat neumím.

To je hlavní myšlenka tohohle blogu,děláme si z vás srandu.
A víš co je na tom,má milá zlatá nejlepší? Že Vy nám na to vždycky skočíte. Muhahaha!

7 Angel Enigma Angel Enigma | Web | 21. května 2011 v 12:23 | Reagovat

Takže.
Jedná se tu evidentně o jedno velké nedorozumění, takže je na mě ho rozseknout.
Nikdy, opakuju NIKDY, jsem tebe ani Janu nezahrnovala do pojmu Pseudokolektiv ani do slova spolužáci. Když mluvím o NICH, myslím JE. Ne vás, tedy podle mého přesvědčení NÁS, ale JE. V článkách jste zmiňovány minimálně proto, protože sem na blog nechci tahat naše interpersonální záležitosti, na kterých mi vážně záleží. A když už jsem vás zmiňovala, tak jen v dobrém a na tom trvám. Shrnuto podrtženo, když tady mluvím o kolektivu, tak nemluvím o vás.
Tenhle blog byl zakádán s nadsázkou. Jde pořád o publicitu a novinařinu, takže moje články musí mít zápal a akci. Lidi mají hrdiny rádi. A každý tady ví, že se jedná o nadsázku. A proto je to vtipné.
A co se mého přístupu ke kolektivu týče?
Jen hážu zpět sračky který na mě byly naházeny za předchozí čtyři roky. Znám lidi a prošla jsem si s nimi svoje. Poznám to. A vím, že v přístupu ke mě se nezměnili. Ani o milimetr. Takže jen ze sebe hážu pryč ty sračky a nenechám si na sebe házet další. Shrnu to songem týdne z týdne minulého

http://www.youtube.com/watch?v=WJ-2J0b1uS0

A není to tak dávno, co byste se mnou obě dvě souhlasily.

Takže nedorozumění že bych kdy popřela, že vám na mě nebo mě na vás záleží, že vás zařazuju mezi NĚ a že když mluvím o NICH mluvím i o vás už se doufám vyjasnilo. Shrnuto podtrženo, nezmiňuju vás právě proto, že mi na vás záleží.
Protože tady lepší nebýt než být ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Případné zdroje by měly být v popisu obrázku.Často si některé ilustrace vytvoříme samy.
U těch popisky nejsou.Zajímavé fotky máme z DeviantArtu.Jejich autor je u nich uveden v popisku.
Děkujeme za pochopení.

Na veškeré zde zveřejněné texty,vyjma označených citací se vztahuje autorský zákon.
Kopírování(bez ikony) zakázáno!