Červen 2011

Nejkrásnější den na Southu

29. června 2011 v 21:37 | Bea-Mall |  Pe3ny-South


Ne že bych měla nějak slavné vysvědčení,ale zítra bude můj nejkrásnější den na Southu.
Podobně jako Angel Enigma ve svém článku,i já budu na southu naposledy.
Já naposledy v životě,Angel jen pro tento školní rok.
Pocit je to nádherný!




Po letech ponižování,polykání nadávek a nenávisti..budu moci všechny v okamžiku kdy se rozejdou do svých pohádkových zítřků poslat tam kam patří.Do zajebaný prdele kterou za nima zašpuntujou,nějakým naším tlustým politikem. Tak je to! A ten vulgarismus mi tam má drahá cenzuroidní Phoenix nech, a tak to taky bude.A na politickou korektnost ti taky,můj milý ohniváku sere Bílej Tesák. Proooč?

Proto že já na Southu KONČÍM!!!!

Yeaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaah!
Yeeeeeeeeeeeep!
Ádios,Ámigós!
Oujé!
Konečně si budu moci z imaginárního dopisu ježíškovi vyškrtnou černou lihovkou psanou položku o naprosté destrukci ústavu. Po letech bude moci Naruay odložit meč,dýku a lahvičku s jedem a já nebudu muset personifikovat svoje drahé LowíÍíÍsQy do mnou na rychlo vymýšlených postav.
Věřte mi, ta vidina je opojná! Nevíte jak dlouho já jsem nenapsala nemorbidní kapitolu!

Už se víckrát nebudu muset podívat do obličejů zkřivených přetvářkou.Už víckrát neuslyším jejich posměšky na mou adresu. Už ne. ENOUGHT! S písní vítěznou vrátím učebnice,převezmu zkažené vysvědčení a celý prázdniny-pokud to dobře dopadne- budu těžce pracovat,abych si vydělala na přestavbu pokoje a vysněnou dovolenou podle mých představ. A celý "pseudokolektiv" ať mi políbí prdel!







Ano miláčci- VYLIŽTE MI PRDEL!

Chcípněte všichni nejen v křeči ale i v pekle.
Přeji vám to, od srdce.Vyslovuji své nejtajnější přání,svou "ryze zlou" mantru.Jednu z mála vět které mě držely při životě, i přes neléčenou endogenní depresi,nespavost přecházející v CTI,roky stresu,potůčky krve z rozkousaného jazyka a litry zpolykané žluče kterou jsem hltala spolu s promlčenými nadávkami proto že jsem se zuby nehty snažila dodržet zásadu o ustupujícím moudřejším.

Z hloubi svého nenávistí k vám přetékajícího diamantově tvrdého srdce vám přeji jen to nejhorší. A je mi úplně u prdele že si tím zkazím bojler.

Spolu se změnou barvy a nápisu na klikací ikoně Pe3ny-Southu na tomto webu,která bude až mi s ní Angel Enigma pomůže si vám dovolím představit svou novou rubriku Ámosi "Pomlč!"
která,podle mých troufale optimistických představ, nebude až ak jedovatě sarkastická jako byl doteď pe3ny-South.
Doufám že v ní bude mnohem více pozitivních zážitků než v mé předchozí rubrice.



Můžete mi říct, proč kopu do šutrů?

23. června 2011 v 18:31 | Silverstorm |  Alej - Advantaged Lair of Elite Jerks




Abych to vysvětlila, byla jsem se svou drahou třídou na vodě. Nadpis tohoto článku je hořký povzdech, který mě napadne vždycky, když se podívám na svoje nohy. Věřte mi, není to hezký pohled. Ale k věci. Popíšu vám dopodrobna jak to všechno bylo.

V pátek, kdy všichni ostatní odjížděli, jsem já a další dvě holky zůstali v Praze. Potřebovali jsme okecat FCE (The speaking part). Hned poté jsme ovšem s nadšením vyrazili za zbytkem třídy. Po tom, co jsme konečně vypátrali v Horažďovicích kemp jsme se zabydleli a začali si sdělovat dojmy. V pátek bylo krásně. Sluníčko a vedro. S takovou nadějí v duši jsem se odebrala ke spánku. Už v noci se to začalo kazit. Mě a Wolf protekl stan. Moje diagnóza? Věci na stěně. V sobotu déšť neochvějně pokračoval v podstatě celý den. Jediné, co se stalo, bylo to, že Wolf zjitila, že mě na kormidle nesnese a sedla si tam sama. Nic jsem proti tomu tomu neměla. Voda byla klidná a háček taky není špatná pozice.

Do dalšího kempu jsme všichni dorazili řádně promoklí a zmrzlí. Slíbená teplá sprcha se nekonala, protože došla teplá voda, takže jsem podstoupila zahřívací kůru spacákem a čajem. Ten večer nás bohužel tak opustila Jéje, protože se roznemohla natolik, že už zkrátka nebyla schopná pokračovat. My jsme si tentokrát dali ve stanu pozor, takže jsme dokonce spali v suchu. Další den jsme museli vyřešit rozložení lodí. Kvůli jedné chybějící osobě se teď museli sólovat dvě lodi, z nichž jednu Wolf nadšeně obsadila. Má můj obdiv, že si na to troufla tak brzy, protože před tím v životě ani nedržela pádlo. Samozřejmě, taková osobnost jako ona potřebuje svůj prostor. Já jsem vyrazila s Jezinkou. To už jsem zase kormidlovala. Potkali jsme jedny peřeje pro slalom, kde jsem naší loď umně napálila špičkou do břehu. Poorgirl s Bosorkou nám potom dokázali, že jsme se s pádlováním nemuseli obtěžovat vůbec. Projeli celý úsek s pádly vysoko nad hlavou. Můj obdiv za odvahu.

Později odpoledne nás ještě zastihly kroupy. Všechno vyřešila Jezinka krátkou sérií rozkazů: Ke břehu, Pod strom, Chyť tu větev, Vestu nad hlavu a Čekej. Fungovalo to výborně. Navíc večer vykouklo sluníčko a Wolf si nechala dovést vlastní stan. Nad kempem zavládla idyla.

A máme tu pondělí. Poslední den v lodích, tentokrát kormidluje Jezinka. Nemám žádné výhrady. Po tom co mě několikrát seřvala, že pádluji nerovnoměrně jsem povinně změnila pozici z háčka na porcelán. Celé odpoledne jsme pak strávili v soulodi s Buchtou (to je kluk) a Géniem (to je holka). Já a Génius jsme semtam dostali spršku a drželi jsme lodě, zatímco kormidelníci se pokoušeli jeden druhého přepádlovat. Tak nám i olejovaté čtyři kilometry před Pískem utekli vcelku v pohodě. Večer se celá třída odebrala do hospody. Já, jakožto abstinent jsem se odebrala spát.

V úterý se spolužactvo začalo připravovat na pařbu. Po vodě si zvolili den volna a rozhodli se zůstat v Písku. Já jsem odjela domů, takže místo abych sledovala, jak ožralové zvrací, jsem si dala horkou sprchu, následovanou ještě teplejší vanou. Volnou středu jsem zasvětila rekonstrukci svého dočasného příbytku zvaného tělo a dočasného stavu zvaného duševní klid. Když se tak podívám zpátky, byla to opravdu legrace.

Pomůcka pro trempy: bramborová kaše a polévka se navzájem myjí, ale slanina neumyje připalené špagety. (ale pokud to zalejet vodou a hodíte tam čínskou polívku, budete příjemně překvapeni. Dokud se nedostanete k tomu sajrajtu na dně)

Vzpomínka na Blondýnku: Pokud jedete na vodu, musíte mít vestu. Dospělí ji mít nemusí, protože jsou za vás zodpovědní. Pokud jsou někteří z vás dospělí, stejně ji mít musí. Proč? Protože Blondýnka to řekla!

Vždy odpouštějme svým nepřátelům. Nic je nerozzuří více. (Oscar Wilde)

Nejkrásnější den na Lairu

23. června 2011 v 17:09 | Angel Enigma



Zdravím znova, vážení čtenáři, tentokrát s jistou mírou nadšení. Angel? Nadšená? Na Lairu?
Jo, jasně, proč ne? Dnes totiž nastal nejhezčí den na Lairu. Nejhezčí v jediném slova smyslu - pro tenhle rok poslední. Jo. Ve druháku jsem totiž byla naposledy. Bohužel, po dvou měsících se na Lair vrátím, ale neberte mi tu naivní radost aspoň na chvíli!
V rámci radosti jsem byla děsně hodná. Odnosila jsem sama všechny kytky. Se zničeným výdechem jsem usedla na vrátnici a Malé Hornici na srdceryvná slova: "Děkujeme ti, že se nám o kytičky staráš!" odpověděla pouze vražedným pohledem. Ne, jako tahle holka - ehm, dá se označit individuum s medvědíma nohama, nosící místo sponky kolíček na prádlo a místo šatů něco mezi hadrem na podlahu a dupačkami jehož jediné zbraně jsou o oktávu vyšší ječák a naivní výraz za holku, nebo je to jen ostuda ženství? - má speciální dar vycítit, kdy mám dost, a dodat mi tu poslední pomyslnou kapku. Tentokrát jsem ale byla na úkor všech diamondských zásad (Phoenix nezabíjej mě, kdo by dodělal to propagační video) extrémně hodná a kapku jsem komentovala pouze vzažedným pohledem. Je to prosté, drazí Watsoni, mám takové množství pozitivní energie v Goretexu, že utlumilo výbuch.
Co bych vám k dalšímu roku na Lairu řekla?
Opět mě potrápili, a jak. Wales/Hells, Voda voda slova škoda a spousta dalších akcí a i normálních hodin mi letos dalo opravdu zabrat. V diamantové obraně se vytvořilo pár puklin, které jsem ale, s úspěchem můžu konstatovat, dokázala ukrýt a začala pomalu ale jistě zacelovat.
Prospěch se mi podařilo udržet bez dostatečných, což je velký, veliký úspěch. Nehádala jsem se víc než bylo nezbytně nutné. Vzásadě jsem si začala budovat existenční prostor a vysvětlila snad každému, že (slovy mojí vlastní maminky) samota mi svědčí. Radši než s kýmkoliv jiným tady budu sama. Dost se toho taky dozvím, že. Já toho na vás vím, milánkové, mnohem víc, než byste chtěli. A po letošku zase o trochu víc. Radši na vždycky sama než na chvíli upřímně s vámi. Reakcí na komentáře naší oblíbené Slečny prané Spammerky, to co mám na očích nejsou klapky. Jsou to sluneční brýle. Černé sluneční brýle, díky kterým sice vypadám drsně a uzavřeně, nicméně mi jas falešnosti pseudokolektivu nevypálí sítnice a já mu nezačnu věřit. A deal with it, milánkové.
Celkově jsem spokojená. Našla jsem klíče od sebevědomí, kterého jste mi polovinu zamkli, druhou zadupali do země. Hodně věcí mi začalo být jedno a hodně jsem vyřešila. Diamond People se zmohli na poměrně slušný server. Na vodě i ve Walesu jsem dokázala všem a sobě, že já se z nich nezblázním a že si vystačím sama. Protože, věřte tomu nebo ne, já sama nejsem.
Takže s plnou zbrojí do příštího roku Na Bělehrad, paní Müllerová. Za novými informacemi, starostmi, radostmi a za vysvěným cílem který odedneška z úsloví "už jen na dva a půl roku" přechází na "už jenom dva roky". Ale spokojenost je, tak co.
It's not that bad to be (a teď který seriál cituju, hm?)
Angel like me

Cílová rovinka se blíží!

22. června 2011 v 23:45 | Bea-Mall |  Pe3ny-South


Cílová rovinka se blíží! Statečně k ní cválám jako Šemík k Neumětelům.

Ano čtete správně.Je to tady. Zase v barvách Pe3ny-Southu.Zase na zblití...

Slavnost Zamykání Pe3ny-South. Abych se tak přiznala,mám sto chutí prohlásit cosi o tom že "když už teda zamykání,tak pěkně od podlahy!" odcizit veškeré kopie klíčů od jednotlivých dveří na Pe3ny-Southu a spláchnout je do nejšpinavějšího záchoda který bych v dosahu 10ti km od Southu našla. Nebo je narvat někomu do krku(eh,nebo taky někam jinam...)

Zkrátka a dobře,Bobře: Už je to definitivní!
Pápá,nenáviděná vymývárno mozků!S pánem Bohem drahá přetvařující se individua-pochcípejte v pekle horoucím! Ano, právě si tu strašlivě kazím karmu.Je mi to u širší zadní části mého já. Hádejte u které!
Naposledy spolknu nenávist a žluč,připiji si v Achtíku s učiteli džusem,odrecituji nějaké ty básničky,předáme třídnímu Tandemový seskok padákem aby na nás nezapoměl (dá se to vůbec?!)
a těch posledních pár dní?To si s sebou budu nosit nootebok.Možná sice v Lurijské Tetralogii přibude pár vražd,ale to se vsákne.

Nevíte jak já se těším.Těším se na okamžik ve kterém se heliem napuštěný balónek odpoutá od mé ruky a začne stoupat k nebesům.Budu si představovat jak za ním vyplouvají k blankytnému nebi i moji nenávidění spolužáci-zmrzačení,zkrvavení s děsem a hrůzou v očích.Budu tuto představu hýčkat a rozvíjet,okořeňovat jejich grimasami a pokročilou imaginací vran a havranů z trileru Ptáci,kteří budou mé,balónky unášené spolužáky považovat za létající Bufet.
Kráásná představa,co vám budu povídat!

Jak já se na to těšíííím!






Sportem k rozpadu kolektivu

19. června 2011 v 23:28 | Bea-Mall |  Pe3ny-South



Jako každé červen se na Southu koná,
ostatně jako již v minulých letech,
monstrózně Organizově Anarchistiká akce.
OutDoorový Sportovní Den!
Taky je vám na zvracení jen slyšíte ten název?
Vítejte na stejné lodi.
Ne,nebudeme Zvracet růžově :)
To už tady bylo,já vím.
Budeme blít Oranžovo-Zeleně.
Hrdě,v barvách Pe3ny-Southu :)

Jsem znechucena na nejvyšší možnou míru, přátelé.
V marné honitbě za body,se mám hlásit ke kolektivu?
Dovedu zpolykat spousty žluče,ale takovéhle množství to nedám.Nerada to přiznávám ale to vážně nedám.
Ani kdyby mi za to platili ve zlatě.A za tohle mi budou platit leda ak pohrdáním né-li nadávkami.

Tse,nedostali mě na lopatky Vlkodlaci,nepoložím se ani samým znechucením nad touhle kamufláží.Takovou radost jim neudělám.I kdybych si měla nablít třeba do bot,nebo do rukávů...
Nechutná představa,co? :D

A aby jste věděli, na tu odpornou grotesku jsem pozvala Diamond-People. Nevíme jak to stihneme ale pozdější kafe v cukrárně je jistojisté,alespoň z mé a Angel Enigminy strany.To stačí.Na zákuscích prožeru své týdenní kapesné,NO A CO?
Nečím si ten žaludek vyzpravit musím.Ustojím toho hodně,ale pobíhat naschvál v oranžových retro šatech,oranžovém tříčtvrtečním sáčku a sabotovat co se dá,je taky záhul.Vzlášť když to všechno bude probíhat na trávníkua já při tom budu pobíhat na semišových kotníkových botkách jak jinak než na podpatku.

Nemějte mě za pipku,přiznávám se že občas na podpatcích venčím i psa,picněte se z toho.Rozhodně ale nejsem žádná pseudo modelka a drze si troufám tvrdit že dokonce v hlavě nemám tak nas*áno jako výkvěty tuzemské krásy.Neusiluji o světový mír a nemám konfekční velikost jakou mají modelky.

Každopádně vím,že už oranžovým retro modýlkem naštvu několik lidí.Falešným úsměvem kterým se hodlám vyzbrojit jich mnoho přímo nas*ru. O to víc budou vytočení když to vše budu provádět na štanglech. Muhehe,co bych pro zvýšení hrozby jejich srdečního kolapsu neudělala, že ano? Phí,ze mě má určitě radost :P

Je mi jasné že se budu mezi do sportovního oděnými prudiči vyjímat jak kozák v poušti Gobi,ale co.Pobouřit,rozčílit...to je účel! Doufám že se mi vše povede.Držte palce-zatím papapa Děcka! pěkný den přeje vaše Bojová ryba plácající se na suchu.


Bavte se. Nevíte totiž, jak se bavím já.

19. června 2011 v 20:03 | Angel Enigma |  Alej - Advantaged Lair of Elite Jerks


"Podivej se na to..." "No ty vole..." "To je hnus, já se nemůžu koukat..."
Zkousnu zuby okolo propisky pevněji.
"Proboha živýho..."
"No to je na zvracení."
Proč se nezvednu a nejdu dát Hopperce, Frajírkovi, Hippie a Weverkovi co proto? Jo, jasně. Protože je čeština. A protože jsem přísahala, že svojí získanou fyzickou sílu nepoužiju proti někomu, kdo takovým množstvím nedisponuje. Ukousnu další kus propisky. No tak co. Jen ať se smějou. Jako malé děti, co?
Proboha živýho, když je nervózní, kouše konec propisky. No to je přece na poblití, nebo ne?
Ne, na poblití není vykouřit denně krabičku cigaret, to je ta nejvíc cool věc kterou můžete udělat-některá přesvědčení z čtyřicátých let přece jen přetrvala. Ne, není přece nic špatného na party pilulkach, je po nich přece mnohem větší zábava a člověk vidí svět v mnohem lepších barvách. A ani na náhodných známostech na jednu noc, přece volní mladí lidé (šestnáct, sedmnáct let? Jistě, správný věk) si to můžou dovolit. Není vůbec žádný problém nechat kolovat po celém klubu jednu cigaretu marihuany, to je přece symbol soudržnosti a volnomyšlenkářství. Nikomu nevadí s klidným srdcem bezohledně stoupat sám po hlavách lidí, kteří se zdají býti přáteli. Usmívat se na sebe a v klidu bodat jeden druhému nůž do zad. Je přece v pořádku smát se ve skupinách jedincům. Můžou si za to přece sami, že jsou divní, co? Ne. To všechno je naprosto normální a ještě si to zaslouží, aby se tím jeden druhému chlubil. Kdepak. Jediné, co je tady na blití je kousnout si do propisky.
A víte co? Právě proto posunu propisku až na stoličky a další nadávku zakousnu. Nezvednu se a nikomu namlátit nepůjdu. Protože...chytří čtenáři vědí a blbce tady nechci.
Opět se omlouvám za mírně depresivní článek. Bohužel, lituji. Nebojte, příští článek už bude stát za to. Mějte se dobře, vážení čtenáři a zůstaňte s námi.
Kdo hledá, nic nenajde. Ale kdo nehledá, bude nalezen.
Franz Kafka

Šílená práce

17. června 2011 v 21:46 | Lord Diamond |  Mužský Element

Zdravím všechny čtenáře. Jak Bea-mall předeslala jsem první příslušník mužského rodu na Diamond- people. Lidé ze Southu mě dobře znají. z Lairu mě zná někdo a něco málo o mě jste se dozvěděli z krétkého interview. Vracím se i ke své přezdívce. Dříve jsem byl všede Horseman, nyní jsem Hrdý lord Diamond, a nakonec zjistíte že jsem obyčejný venomous lizard :-)

Jak jsem předeslal ve svém představení jsem mimo jiné čeledín od Hada a ještěrek. Dnes při čištění terária jsem měl s gekonem Hydem zajímavý rozhovor....
Jako obvykle jsem si stěžoval na únavný pracovní den a nesoudržný kolektiv kolegů ve firmě. Gekonův názor je, že u něho doma v pralese bylo vše mnohem jednodušší. Nejen že měl svoje teritorium s pachovým nápisem nerušit, ale když ho konkurenční gekon začal obtěžovat tak mu jednoduše ukousl ocas.
Zamýšlím se zda by to občas nebylo řešení i v naší supr civilizaci. Kdo má velké ego a prudí ostatní nepotřebuje velký ocas . Pan Felsuma mi ještě navrhoval natřít se do barvy pozazí a nevyčuhovat. To mě a celkově všem na Diamond- People dělá trochu problémy, takže příště reakce alá gekon ???

Mám hrozně rád své pracovní kolegy a pro dnešní den pro ně mám jeden zásadní vzkaz.

Ve Vás je dobra jak v prd*** medu


všichni ví že se chystám po čtvrt roce na týden dovolené a proto mě utápí úkoly a z toho vyplívá moje motto měsíce

a moje motto měsíce zní:

99% zadaných úkolů v práci nezle splnit či stihnout. Ale vždy se najde 100 procentní debil, který je zvládne všechny
Murphyho zák.

Já jsem ostuda tramperů, já ráda operu, já ráda punk-rock

15. června 2011 v 18:58 | Angel Enigma |  Alej - Advantaged Lair of Elite Jerks



V minulých dílech jste četli - Angel Enigma neohroženě zvládá školní vodácký kurz a s hrdostí sobě vlastní hraje sama proti přesile ze spolužáků, dozoru, počasí a zákonů pana Murphyho. Dobíhá jí co jiného než vlastní organismus.
Středa
19:00 To nic není. Tak jsem sama na koupališti, no a co. Zamčená...Tma...Voda šplouchá...Dejchej, Angel, dejchej...Z poslední baterie zprovozňuju telefon a píšu a volám na všechny strany. Čtyřmi telefonáty jsem ujištěna, kolik lidí je morálně se mnou a že se není čeho bát. Jenže vysvětlujte to vlastní agorafobii, že ano. Po domluvení se se mi daří se uklidnit. Tímto bych chtěla vyjádřit velký dík Wolf, Bee-Mall, Rosalinde a Mrs.Diamond v pořadí telefonátů. Děkuju, povedl se vám nadlidský výkon.
20:00 Hopperka se vrací. Nikdy bych nevěřila, jak tuhle děvku ráda uvidím.
21:00 Upadám. Nespím, ale nejsem schopná se pohnout. Akutní vyčerpání organismu.
Čtvrtek
4:00 To, že jsem doma byl jen sen. Opět se budím zmrzlá s obličejem na igelitu.
5:00 Ale ne...
6:00 To někdo nemyslí vážně...
7:00 Kašlu na to. Musím si vnutit alespoň tu polévku.
8:00 Jediné přičichnutí k hrnku instantní kávy mi otáčí žaludek naruby a proto zkonzumuju jen suchou housku.
9:00 Abych ukázala Pseudokolektivu, že vážně chci být doma, balím stan o hodinu dřív než všichni ostatní.
11:00 Rychlík ujíždí. Skvělé. Další dvě hodiny se spolužáky v Písku a pak další dvě ve vlaku. No není to sen?
12:00 Přecpávám se sladkým. Konečně!
13:00 Usedám do vlaku a beru si sluchátka. Druhý konec sice zastrkuju do kapsy, ale chci se prostě jen tvářit jako že nezírám do nikam bezúčelně.
14:00 Ještě hodina ve vlaku...
15:45 JO! Spolužáky nechávám stát na nádraží a běžím na svůj vlak. Představa více jak dvanácti hodin bez nich je sladká.
17:06 Domov, sladký domov! Spořádám kus masa, na hodinu zaberu koupelnu a padnu do postele. Na Skypu rychle pozdravím Beu-Mall a Lorda Diamonda. Pak usínám u písniček.

Přežila jsem vážení čtenáři. Opět na síle vzdoru jsem mnohdy přes kameny, spolužáky, jezy, zákazy, vlastní organismus, ale přežila. Chce to vůli lidi, vůli. Ale tak...to jste rádi že mě máte zpět, co?
No...já vás taky ráda všechny vidím. A v tak hojném počtu, vás, kteří se přišli pobavit našimi osudy už bylo přes 20 000! Tak se zatím mějte, vážení čtenáři, děkujeme vám za pozornost a zůstaňte s námi.
Kdo hledá, stejně nenajde. Ale kdo nehledá, bude nalezen.
- Franz Kafka

Rozhovor s Lordem Diamondem

15. června 2011 v 12:16 | za Dimond-Ladies Bea-Mall |  About Diamond-People
Dobrý Den velevážění čtenáři, vrchol první rekonstrukce našich stránek je zde!
Jak jste již mnohokrát četli, naše řady posílil MUŽSKÝ ELEMENT, náš velmi dobrý známý....
LORD DIAMOND! Aby jste si o něm mohli vytvořit co nejlepší představu,trochu jsem vám ho pro začátek vyzpovídaly.
Za sepsání a vymyšlení rozhovoru děkujeme Beye-Mall.


Začneme otřepaným Klišé: Jak ses dostal k Diamond-People,před tvou érou dokonce Diamond-Ladies ?
K Diamond Ladies vedla dlouhá cesta přez pe3ny south a dlouholetou autorskou spolupráci s Bea Mall.
Děkuji autorkám za přejmenování.

Výborně,trošku tě rozpovídáme, O čem si myslíš že budou tvé články? Čím se chystáš zaujumout čtenáře??
Moje články budou o trampotách pracovního kolektivu a vztahů mezi lidmi, glosování aktualit a možná i trochu nadhledu na problematiku Lairu a Pe3ny South. Zaujmout se budu snažit formou článků. Kamarád J.X. Doležal (bývalý čeledín od želvy mi dovolil psát v jeho duchu a já se budu snažit brát věci z pohledu Hroznýše a čeledína od Hroznýše. Tím také osvětluji podobu své ikony.

Prozraďíš na sebe něco co o tobě nikdo neví?
Na to bude čas během psaní.
Jak bys sám sebe popsal v deseti větách?
Jako kotlík dobroty, ze kterého občas vyteče hodně CHILLI. A Teď vážně.... je mi moc let, vypadám jako lesní mužík a Myslím že popisovat se sám nemé cenu. To lépe zvládne Bea a Angel.

Malý Brainsorming- co tě jako první napadne když se řekne Diamond-People?
Lidé kteří si svoje city a emoce umí hodně dobře chránit jako v diamantovém krystalu. Vše má svůj řád a je to hodně pevné.


Teď ještě bleskokvíz:

Kafe nebo čaj?
kafe
Čokoládu nebo Sušenku?
čokoláda
Vztek nebo asertivitu?
vztek a falešná asertivita
Práci nebo lenošení?
kombinace.
Psaní nebo kreslení?
psaní
A perlička našeho zvídavého dotazníku na závěr:
Čtení nebo psaní?
Člověk musí hodně načíst a zažít aby mohl psát.




Díky za rozhovor,těšíme se na další spolupráci!

Vyloučili mě z osady že prý jsem houby tramp

12. června 2011 v 18:32 | Angel Enigma |  Alej - Advantaged Lair of Elite Jerks


V minulých článkách jste četli - Angel Enigma, vyčerpána svým spolužactvem, dorazila do kempu, zbudovala si obydlí a kromě všech vlivů se do její decimace přidala taky bouřka. Jak tohle dopadne? Čtěte dále.
Úterý
5:00 Když lidstvo vynaložilo takového úsilí pro vylepšování obydlí, proč teď mám sakra já spát pod dvěma prosakujícími igelity?
6:00 Fajn. Já a spát? Silná slova.
9:00 Měním úsloví z bordel jak v tanku na bordel jak ve stanu, protože jsem ještě neviděla tank, ve kterém by byl takový bordel jako u mě ve stanu.
12:00 Říct mě nad jezem: "Ti to asi budeme muset svízt dolů, hm?" funguje lépe jak rudý hadr. Jez jsem sjela sama a jako jediný nevodák. Zkuste mě štvát!
14:00 Strakonice nejsou zas až tak velké město, aby si človk mohl říct - kamkoliv půjdu, vždycky dojdu k vodě. Omlouvám se Strakonickým čtenářům!
18:00 Vytáhla jsem, mokrá a špinavá, plně naloženou loď. Teď už jen padnout někam ksichtem napřed a umřít.
Středa
5:00 Ne.
8:00 Chce se mi zvracet. Vnutím si pytlík pistácií, zajímalo by mě, na jak dlouho.
10:00 Orvaná jak samice, špinavá jak prase, ospalá jak kotě, sedřená jak kůň a navrch nas***á jak brigadýr - zkuste na mě promluvit!
12:00 Nevnímám zimu, bolest ani okolí.
14:00 Vydatný oběd - chipsy. Poslední úkol - odvézt loď do Písku. Někdo to udělat musí. A ten někdo budu z posledních sil já.
15:00 Myšlenku na utopení se zavrhuju.
17:00 Padám obličejem na betonové molo Písecké plovárny. Jo. Je to za mnou.
19:00 Jak šeredně jsem se spletla. Nemůžu se hýbat, sedím v uzlíčku v rohu stanu...
Co se stalo? A jak se to stalo? No to se dozvíte v příštím pokračování! Zatím se mějte a pamatujte -
Kdo hledá, stejně nenajde. Ale kdo nehledá, bude nalezen.
- Franz Kafka

Poněvadž nemám kanady a neznám písně z pamp

9. června 2011 v 22:16 | Angel Enigma |  Alej - Advantaged Lair of Elite Jerks
Pěkný večer, vážení čtenáři. Tak jsem se vám vrátila. Přežila jsem. A přežili všichni (kupodivu). Tak abychs e moc nerozkecávala, tady jsou ty slíbené zápisky.
Sobota
18:00 Začínám balit.
19:00 Ne, kecám. Teď začínám balit.
20:00 No dobře, ale fakt že jo.
21:00 Co jsem to říkala že mám jít dělat?
Neděle
5:00 Fajn, nechce se mi jet. Nechce se mi nejet. Nechce se mi spát. Nechce se mi zvednout. Jediný co se mi opravdu upřímě chce je zvracet.
7:00 Zvracet už se mi nechce. Teď se mi chce spát.
8:00 Ta taška není tak těžká jak vypadá. Nebo já tak slabá jak...no, nechme toho.
12:00 Umělkyně otevírá paprikový salát a krmí s ním Frajírka. Díky moc, nevolnost je zpět.
15:00 Nasedáme do lodí. Velký vodák Frajírek se koupe jako první. Kdyby hloupost nadnášela, že...
16:00 Slečna Spravedlivá jde ke dnu jako cihla, za hlasitého řevu vedoucího profesora. Jo jo, loď neposlechne každého.
18:00 Rozkládám stan a zabírám si strom, ten bráním. Připadám si jako Greenpeace.
22:00 Spolužáci bez okolků przní písničky. Nehodlám toho být součástí a imituju spánek.
Pondělí
5:00 Proč já?
8:00 Připadám si, jako kdybych spala na kameni. Omyl, já spala na kameni. Oprava - já NEspala na kameni.
9:00 KAFE!
10:00 Zjišťuju, že ztrácím pojem o čase.
12:00 Jestli my nemáme v lodi díru, tak už nikdo.
14:00 Chtěla bych vidět toho kreténa, který projektoval Horažďovický jez.
16:00 Nepodívám se na všechna svoje zranění, NEpodívám se na všechna svoje zranění!
18:00 Rezignuju. Otavo, dovez mě domů.
20:00 Budiž požehnán, polotovare od Vitany.
22:00 Bouřka. Spolužáci naschvál moknou. Já se jim směju - ze zlomyslnosti a ze stanu.
23:00 Bouřka nepřechází, zato mě přechází humor. Hele lidi já se bojím!

Je čas na dramatickou pauzu! Jak to se mnou dopadlo? To se dozvíte až v příštím pokračování! Zatím se mějte, vážení napnutí čtenáři, a pamatujte -
Kdo hledá, stejně nenajde. Ale kdo nehledá, bude nalezen.
- Franz Kafka




Pět dní letargie

5. června 2011 v 10:31 | Bea-Mall |  Inside of diamonds


...120 hodin...
...Spousta minut...
...A...
...ještě větší spousta vteřin!

Tak velký je časový úsek který se budu muset pronudit k smrti.Bezva co? :D

Pět dní to tady na mě bude celé stát. Abych pravdu řekla,nemám nejmenší tušení jak se mi povede cokoli,co by se dalo nazvat článkem sepsat. Není námět,inspirace,čas..není ani energie a nálada.

Jistě,je tu světlý bod na pozadí šedé letargie mých dní.Škola.Vzdělání...PCHE!Vzdělání,ehehe,v prostředí ve kterém se nacházím?Hahahaha!!




Flustruje mě to.Všechno.Mé okolí,očekávání nových desek mých oblíbených interpretů,Ronánkova neposlušnost....To že se nám naučit nervovou soustavu na zítřejší přezkušování....všechno mě to štve,ale ne že by mě to,i když negativně,motivovalo k výkonu.
Ne,to nehrozí. Pod vlivem vlastních hormonů jsem uvržena do stavu jakési podivné letargie,která mě svou vlastní tíhou,tíhou nechuti k čemukoli a komukoli táhne k zemi lépe než gravitace. Ne,nesráží mě do kolen,jen se usídlila jako nepříjemné tupé tepání v oblasti bederní. Na patře se usídlila jakási hořká pachuť,které mě nezbavila ani peprmintová zubní pasta,v oblasti želudku mnou prochází jakýsi tlak,jako bych snad na břiše a na zádech měla dva magnety,které se snaží projít tkání mé tělo tvořící a setkat se.Zatím se jim to nepovedlo ale jsou více nepohodlné než všechny korzety světa. A abych tak pravdu řekla,vím že tenhle článek je o ničem.A je mi to jedno,stejně jako spousta dalších věcí.

Report z rekonstrukce 1

3. června 2011 v 22:56 | Phoenix |  Inside of diamonds


Tak,nás tu máte. V půli rekonstrukce jsem totiž zjistila že vlastně nevím,co ještě chci aby tu fungovalo.

Jo,aha!Chci aby byl nastavený Layout.
Bea-Mall za pomoci Angel Enigmy a BrabiKate hlásí: Hotovo!

Chci taby tu byl Chat:
Angel Enigma spolu s klikačkou nad Hlavní stránkou hlásí: Hotovo!

Taky Chci aby..:
..tu byl online player hudby.
Diamondky se bouří:
Chceš nás sedřít z kůže?!
Stejně se o to aspoň pokusí,znám, je :D


Chci nový podpisový Ikonky:
Angel Enigma je vyrobila a jsou Epésní..:))

Chci aby tu byly články:
To už řvou všechny Diamondky
"159 za tenhle rok a 149 za Loňskej rok ti nestačí?!"

Taky tu chci pořádnýho chlapa a jeho testosterony nabité články:
Lord Diamond hlásí nástup.

Tak,aby jste si nemysleli že mám bůhví jak přemrštělé nároky,pro zatím to utnu,věřte že brzy přijde druhá část tohoto článku. A brzy taky přivítáme Diamond-Lorda. Máte se na co těšit.

A možná,možjná že to vše stihneme dřív jak 10.června. Jsme pčeci holky Šikovný,ne? :D

You don't have to see, what I don't have to be

3. června 2011 v 17:19 | Angel Enigma |  Alej - Advantaged Lair of Elite Jerks


Takže všichni spokojený, hm? Máte radost sami ze sebe, máte? Konečně se vám to povedlo. Gratuluju vám. K tomu, jací všichni jste, k tomu co děláte a k tomu co se tváříte že jste. A hlavně k tomu, jak mě tím soustavně ničíte.
Omlouvám se mému váženému čtevářstvu, ale bohužel, události z Lairu minulého týdne nedokážu popsat jinak než monologem směrem k pseudokolektivu, kterému se tentokrát povedl opravdu husarský kousek.
Diamond People a naši věrnější z vás už nejspíš tuší. Přišlo mi pitomé napsat do názvu přímo jméno jedné naší mantry, ale její část snad znalým čtenářům řekne, chytrým dá vodítko na Google a blbce tu nechci, těch mám za celý den dost.
Je to tak vážení přátelé, I walk alone. Naprosto a definitivně. Přišla jsem o záchytné body. O všechny záchytné body. Z My proti nim se stalo Já proti nim. Zítra odjíždím na týdení utrpení v maximální koncentraci. Ale jak už jsem zmínila - ani s křečemi v břiše, vodou v botách a v lodi, prázdným žaludkem, blátem v telefonu a zimou ve stanu jim nedám tu příležitost vysmát se mi nad hrobem.
Proč?
Kvůli Wolf, Rosalinde, pochopitelně Diamond People, rodince, zvěřinci, své literární tvorbě a v neposlední řadě taky vám, mým čtenářům.
Protože víte co? Já sice mám dost. A nebojím se to přiznat. Nebudu chodit okolo a se širokým americkým úsměvem na prst rozdávat ledovou radost. Ta totiž živí zase jen led. To mě ani nehne.
My totiž nejsme z ledu. Jsme z diamantu. Sedíme v goretexově vylepšeném diamantu, který to, mazlíčci, vydrží, právě proto, že nechcete, aby to vydržel. Já se z vás nezblázním. Vzali jste mi všechno co jste mohli. Ale víte, kolik je věcí, lidí a radostí, které mi vzít nedokážete?
Nevíte, protože to neznáte. Já vím. Široký úsměv, všichni se vezmeme za ručičky a budeme si říkat jak milujeme. Ale mě nezničíte. Diamant nerozbijete, i když do něj budete tlouct ostře, všichni a dlouho. Nerozbijete. Máte smůlu. Možná už jste si to mohli dávno uvědomit, ale to je vaše věc. Mě živou nedostanete. Mozek mi nevymyjete.
Ještě jednou se omlouvám mému čtenářstvu za neveselý, až depresivní článek, ale někomu jsem to říct takhle sumarizovaně musela. A tady není komu. Protože, starting today - I walk alone.
Nebojte se. Celý týden utrpení vám budu sepisovat autentické zápisky. Ty z Walels/Hellsu se vám pokud si pamatuju dobře poměrně líbily, tak se pokusím, aby byly stejně dobré a naprosto bez cenzury i tyhle.
Takže vážení čtenáři, pro zatím se s vámi loučím a věřte mi, myslím na vás víc než vy na mě. Za týden mě tu máte. Jako na koni. Nebo spíš na lodi. Doufám, že na vás budou Diamond People hodní a že vy na ně. O Flame-Warech budu předpokládám informována telefonicky, takže pokud bude někdo cítit potřebu vyjádřit svůj nesouhlas se mnou po nedělním ránu, klidně může, odpověď pošlu po někom z Admin. týmu.
Zatím se mějte a pamatujte, vážení čtenáři,
Kdo hledá, stejně nenajde. Ale kdo nehledá, bude nalezen.
- Franz Kafka

Mor na moderní filmové pohádky

2. června 2011 v 17:33 | Silverstorm |  *Téma Týdne*


Kdo by si nevzpomněl, jak mu rodiče četli pohádky. Všechny ty ideály, které nám ty nesmrtelné příběhy vštípily a život nám je o několik let později rozlámal na kousíčky. Bylo by skvělé, kdybychom se mohli vrátit zpět a znovu zakusit překrásný pocit nevědomosti a život v iluzích. Žel bohu je něco takového zhola nemožné, tak se alespoň snažíme vytvořit si nové iluze a žít v nich jako za hradbou, kterou k nám pronikne jen to hezké a příjemné. Jako v pohádce. Ukázalo se, že s trochou snahy se to může podařit.

Teď vážně. Pohádky jsou krásné příběhy, které nám přenechali naši předkové a jako takových si jich velmi vážím. Těch, které nám skutečně přenechali naši předkové (což zahrnuje upravené mírumilovné pohádky Boženy Němcové, i původní děsivé krváky Karolíny Světlé). Co mě ale dokáže rozpálit doběla jsou pohádky novějšího data, které jsou už z dálky cítit komercí, klišoidní zápletkou a nesmysly. Taková díla jsou vždy filmová, protože by nikoho nenapadlo takový blábol napsat. Jsou vždy buď překombinovaná, nebo naopak zcela prvoplánová. Není v nich mnoho morálního poučení a když už nějaké, pak je děsivě odhadnutelné už na začátku příběhu. Některá z nich ani nedávají smysl.


Samozřejmě máme i hezké pohádky, jako například Princezna se zlatou hvězdou, Hrátky s čertem, Šíleně smutná princezna, Pyšná princezna, Byl jednou jeden král a další (Tři oříšky pro popelku jsou přesně na hranici). A ke každé pohádce, která se mi líbí můžu přiřadit několik těch, které mi připadají skutečně hrozné. Pro jejich dobro to neudělám, ale vysvětlete mi, proč někdo takové pohádky vůbec točí?

Samozřejmě, když se mi něco nelíbí, nemusím se na to dívat. Můžu klidně vypnout televizi a jít spát rovnou, nebo se třeba učit matiku, nebo co já vím. Ale stejně mě štve, kolik práce a času se vyplýtvá při natáčení nesmyslů, na které se (doufám) moc lidí nedívá. Protože se ale nerada rozčiluju, radši teď sklouznu zpět do flegmatismu. Víte co? Jejich problém. Když chtějí plýtvat svými penězi, ať plýtvají. Můj rozhořčený článek s tím nic neudělá, i kdyby ho někdo z těch zodpovědných lidí četl. Nezbývá mi, než doufat, že v budoucnu přijdou lepší časy i v oblasti pohádek.

P.S.: Pokud někdo chcete do komentářů napsat, že jsem zapomněla do hezkých pohádek napsat Mrazíka, nedělejte to. Můj problém s ním je na velmi osobní úrovni a proto tuto pohádku k smrti nesnáším, jakkoli může být zábavná. A taky je ruská.

Politická výroční zpráva-jak popsat stránku a neříct nic

1. června 2011 v 19:46 | Silverstorm |  Výroční Zprávy


Tak zase jednou výroční zpráva. Co tam jenom napsat? Během tohoto měsíce zmizela veškerá má inspirace, potvora jedna. Počítejte s tím, že až do konce tohohle článku nedostanete závažnější zprávu.

Ne, že by byl květen nějak chudý na události, právě naopak. Spálila jsem se na slunci, hodili mě do vody, znovu jsem se spálila, zvorala pár testů, několik se mi jich i povedlo, pak jsem zmokla, znovu jsem se spálila a zlili mě vodou. Úplně nakonec jsem si dokonale unavila hlasivky, takže jsem poslední dva dny měsíce strávila mlčením a význammným pokašláváním, které místy přecházelo do záchvatů kašle. Jak můžete sami vidět, stalo se toho až dost. Bohužel nedošlo k žádnému závratnému vývoji mého psychického stavu. Ještě stále držím naživu svůj hynoucí optimismus a pokouším se vidět svět alespoň v nějakém světle (protože i to je u mě úspěch). Pořád jsem náladová mrcha, která je ochotná vám svou dobrou náladou zkazit den (pokud svou dobrou náladou nezkazíte den vy mě) a navíc jsem oběvila pár nových způsobů jak se s lidmy hádat. Jelikož jsem v tom umění nová, je to pro mě oblast plná překvapení a zatím mě moc baví učit se, jak lidmy manipulovat skrz jejich ego. Nevěřili byste, jak je to někdy jednoduché.Jak to dělám vám neřeknu. Výrobní tajemství. Máte spoustu času na to přijít sami.

A samozřejmě, není třeba se čehokoli obávat. Moje současná situace bude v dohledné době vyřešena, pokud bude okolí ochotné spolupracovat. Už se na tom pracuje a celá tato aféra by neměla vyústit v žádný větší problém.

Vždy odpouštějme svým nepřátelům. Nic je nerozzuří více. (Oscar Wilde)

Solární nabíječka

1. června 2011 v 16:53 | Angel Enigma |  Inside of diamonds


Pěkné brzké ráno, vážení čtenáři. Jo, než se leknete, Angel Enigma už zase nemůže spát a civí do stropu. Dneska ale nemá vražedné sklony jako každé brzké ráno. Jak by taky mohla mít. Gore-texový systém diamantové schránky, který jsme vynalezly s Beou-Mall někdy ve tři ráno na ICQ, funguje skvěle. Radost a úsměv, to co u mě zná jen málo lidí, ukládám kromě tukových buněk i do kůže a kostí a zejména do neuronů. Připadám si jako solární nabíječka. Přesně ta, kterou se chystám obejít nemožnost nabíjení telefonu na hrůze zvané Třídní vodácký výlet, který ovšem hodlám přežít, protože tu radost smát se mi do hrobu jim prostě nedám.
Celý předešlý víkend jsem skvěle strávila s Wolf. Zhuštěná koncentrace podpory sebevědomí a nekonečné sesterské srandy mi nabila velkou část zásobu hyper-článků, za což moc děkuju. Na radostné neutrony máme ale jako diamanty velmi vysokou kapacitu objemu, takže ve vzájemném nabíjení pokračovala celé pondělní odpoledne Bea-Mall a Horse...o, pardon, pořád si na ten titul nemůžu zvyknout. Náš kamarád Horseman byl královnou Phoenix a generálem Beou-Mall s požehnáním mé maličkosti Lady Enigma (koukám že už tu máme pomalu ale jistě celý širý dvůr, nebo taky RPGčko:) ) pasován k datu 1.6.2011 na Lorda Diamonda. Sice se říká, že běda mužům kterým žena vládne, ale my si naopak hodláme nové posily vážit a cenit. A pokud se náš za zásluhy nově pasovaný Lord nebude cítit příliš utlačovaný pěti bosorkami rulujícími tyhle stránky, mohlo by to fungovat. Takže dámy čtenářky, dočkaly jste se, už máte komu zakládat fankluby. No já si časem na nové čestné jméno zvyknu taky, nebojte, a už mi prst nepojede k H ale rovnou k L. Teda snad.
Ovšem zpět k nabíjení. Příští kontrola baterií mi bude před vodou provedena pokud vyjde ve čtvrtek dalším výletem s Beou-Mall a Lordem Diamondem. Poslední zbytky dobiju na dětském dni ve vedljší vsi, kde se konečně dočkám své vytoužené praxe.
A v neděli odjezd. A velká zkouška mé výdrže. Nebojte, budu vám psát zápisky a pak je zveřejním. A zkusím vypustit i sprostá slova. přece jen, jsme u toho dvora, že...
Takže se zatím mějte a určitě se vám časem zase ozvu. Děkujeme za pozornost, zůstaňte s námi a pamatujte
Kdo hledá, nenajde. Ale kdo nehledá, bude nalezen.
-Fraz Kafka

Vítejte na Diamond-People !!

1. června 2011 v 0:01 | Phoenix |  About Diamond-People

Dobré Ráno!

Dnešním dnem na Diamond-Ladies započaly změny.

Ne,nic se nemaže!
¨Nestěhujeme se a už vůbec nás nezrušili.

Jsme skoro velký server,všímáte si toho taky? Překonali jsme devatenáct tisíc vstupů!
Abych pravdu řekla..tečh deset tisíc....dobře,říkala jsem si že jsme se chytly...ale pokud dáme těch dvacet tisíc vstupů a že to nebude za dlouho,asi se vážně opijeme :D
Samozřejmě že Silver dostane svojí Light Colu a Bea-Mall svůj milovaný 7up,ale stejně.Známe se.Jsme schopni se opít i vodou z vodovodu....
Dokonce se přiznám,jsem taková ostuda že ani nevím co by pil náš Lodr Diamond,kteréhu si tu jako zatím jediného chlapa budeme hýčkat. Podle toho co jsem slyšela o jeho podpisové ikonce,si možná budeme na prsou hýčkat hada,ale co.Někoho hýčkat musíme :D
Už i ty Flashové rybičky nám pochcípaly :D


Jak jste si tedy všimli,dneškem nám započíná nová éra! Končí Éra Diamond-Ladies a já se za tímto seskupením nostalgicky ohlížím.
Jo,odvedly jsme kus sakramentsky dobrý práce! Nejen počtem článků a ohlasů na ně....
ale i tím kolik jsme toho přežily a přežily to i s (sarkastickým) úsměvem na rtech.

Ať si říká kdo chce co chce o tom jak samochvála smrdí,jsme dobrý!

Poděkování patří nejen vám,drazí čtenáři,proto že bez vašich ohlasů by tu dávno nebylo nic ale i našim přívržencům.Lidem kteří naše články vždy četli,diskutovali s námi o nich a podporovali nás. Jmenovitě děkujeme:
Beyně Mamince,Krutosestře,Panu P,Siréně,Silly a mnoha dalším,na které jsem já sklerotik zapoměla.

Drazí naši,bez vás by jsme neměly tolik svého lesku,který máme teď!
Děkuji vám za Diamond-Ladies.Toto je poslední poděkování tímto jménem.
___________________________________________________________________

Myslíte si že už od nás máte pokoj? Ne tak rychle Bobánci!!!
Muhaha!!!!

Diamond-Ladies jako jméno sice zkončily ale z jejich popela,kurňa popelily jsme se vůbec?!..povstávají Diamond-People!!

A zůstáváme na stejné adrese.
Jen s jiným názvem!

Vážení a Milí!!!!

Přivítejte mezi své oblíbené Weby stránku Diamond-People!

Možná by se slušelo vám vše vysvětlit že ano?
Tak já vám to tedy vysvětlím,nic jiného mi asi ani nezbude.

Jak jste již zaregistrovali,hodláme si na prsou hřát a hýčkat Hada!
Představte si tak úžasného hada že se kvůli němu Angel Enigma hodlala vzdát Koně
na své Podpisovce!
Jeho přezdívka zatím není jistá. Pro zatím tedy budiž našim Lordem Diamondem.
Však on se nám představí až bude mít čas,povolení a chuť :)

Svěřuji mu tedy tímto rubriku Mužský Element
Klikačka k ní zatím zhotovena nebyla,do čtvrtka by býti mohla.Angel Engima slíbila doladit NOVÉ Podpisové Ikonky pro nás Všechny a zároveň i Klikačky do meny. To by jeden nevěřil,jak to dovedl zmršit jeden pixel.Co se dá dělat,Bea-Mall se pro příště poučí :)

To je asi tak vše,co jsem na vás hned po ránu chtěla naložit.

Připomínám tedy Týdenní Lhůtu během které bude tento blog DOWN FOR MAINTEANCE :)


Případné zdroje by měly být v popisu obrázku.Často si některé ilustrace vytvoříme samy.
U těch popisky nejsou.Zajímavé fotky máme z DeviantArtu.Jejich autor je u nich uveden v popisku.
Děkujeme za pochopení.

Na veškeré zde zveřejněné texty,vyjma označených citací se vztahuje autorský zákon.
Kopírování(bez ikony) zakázáno!