Nejkrásnější den na Lairu

23. června 2011 v 17:09 | Angel Enigma



Zdravím znova, vážení čtenáři, tentokrát s jistou mírou nadšení. Angel? Nadšená? Na Lairu?
Jo, jasně, proč ne? Dnes totiž nastal nejhezčí den na Lairu. Nejhezčí v jediném slova smyslu - pro tenhle rok poslední. Jo. Ve druháku jsem totiž byla naposledy. Bohužel, po dvou měsících se na Lair vrátím, ale neberte mi tu naivní radost aspoň na chvíli!
V rámci radosti jsem byla děsně hodná. Odnosila jsem sama všechny kytky. Se zničeným výdechem jsem usedla na vrátnici a Malé Hornici na srdceryvná slova: "Děkujeme ti, že se nám o kytičky staráš!" odpověděla pouze vražedným pohledem. Ne, jako tahle holka - ehm, dá se označit individuum s medvědíma nohama, nosící místo sponky kolíček na prádlo a místo šatů něco mezi hadrem na podlahu a dupačkami jehož jediné zbraně jsou o oktávu vyšší ječák a naivní výraz za holku, nebo je to jen ostuda ženství? - má speciální dar vycítit, kdy mám dost, a dodat mi tu poslední pomyslnou kapku. Tentokrát jsem ale byla na úkor všech diamondských zásad (Phoenix nezabíjej mě, kdo by dodělal to propagační video) extrémně hodná a kapku jsem komentovala pouze vzažedným pohledem. Je to prosté, drazí Watsoni, mám takové množství pozitivní energie v Goretexu, že utlumilo výbuch.
Co bych vám k dalšímu roku na Lairu řekla?
Opět mě potrápili, a jak. Wales/Hells, Voda voda slova škoda a spousta dalších akcí a i normálních hodin mi letos dalo opravdu zabrat. V diamantové obraně se vytvořilo pár puklin, které jsem ale, s úspěchem můžu konstatovat, dokázala ukrýt a začala pomalu ale jistě zacelovat.
Prospěch se mi podařilo udržet bez dostatečných, což je velký, veliký úspěch. Nehádala jsem se víc než bylo nezbytně nutné. Vzásadě jsem si začala budovat existenční prostor a vysvětlila snad každému, že (slovy mojí vlastní maminky) samota mi svědčí. Radši než s kýmkoliv jiným tady budu sama. Dost se toho taky dozvím, že. Já toho na vás vím, milánkové, mnohem víc, než byste chtěli. A po letošku zase o trochu víc. Radši na vždycky sama než na chvíli upřímně s vámi. Reakcí na komentáře naší oblíbené Slečny prané Spammerky, to co mám na očích nejsou klapky. Jsou to sluneční brýle. Černé sluneční brýle, díky kterým sice vypadám drsně a uzavřeně, nicméně mi jas falešnosti pseudokolektivu nevypálí sítnice a já mu nezačnu věřit. A deal with it, milánkové.
Celkově jsem spokojená. Našla jsem klíče od sebevědomí, kterého jste mi polovinu zamkli, druhou zadupali do země. Hodně věcí mi začalo být jedno a hodně jsem vyřešila. Diamond People se zmohli na poměrně slušný server. Na vodě i ve Walesu jsem dokázala všem a sobě, že já se z nich nezblázním a že si vystačím sama. Protože, věřte tomu nebo ne, já sama nejsem.
Takže s plnou zbrojí do příštího roku Na Bělehrad, paní Müllerová. Za novými informacemi, starostmi, radostmi a za vysvěným cílem který odedneška z úsloví "už jen na dva a půl roku" přechází na "už jenom dva roky". Ale spokojenost je, tak co.
It's not that bad to be (a teď který seriál cituju, hm?)
Angel like me
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Případné zdroje by měly být v popisu obrázku.Často si některé ilustrace vytvoříme samy.
U těch popisky nejsou.Zajímavé fotky máme z DeviantArtu.Jejich autor je u nich uveden v popisku.
Děkujeme za pochopení.

Na veškeré zde zveřejněné texty,vyjma označených citací se vztahuje autorský zákon.
Kopírování(bez ikony) zakázáno!