You don't have to see, what I don't have to be

3. června 2011 v 17:19 | Angel Enigma |  Alej - Advantaged Lair of Elite Jerks


Takže všichni spokojený, hm? Máte radost sami ze sebe, máte? Konečně se vám to povedlo. Gratuluju vám. K tomu, jací všichni jste, k tomu co děláte a k tomu co se tváříte že jste. A hlavně k tomu, jak mě tím soustavně ničíte.
Omlouvám se mému váženému čtevářstvu, ale bohužel, události z Lairu minulého týdne nedokážu popsat jinak než monologem směrem k pseudokolektivu, kterému se tentokrát povedl opravdu husarský kousek.
Diamond People a naši věrnější z vás už nejspíš tuší. Přišlo mi pitomé napsat do názvu přímo jméno jedné naší mantry, ale její část snad znalým čtenářům řekne, chytrým dá vodítko na Google a blbce tu nechci, těch mám za celý den dost.
Je to tak vážení přátelé, I walk alone. Naprosto a definitivně. Přišla jsem o záchytné body. O všechny záchytné body. Z My proti nim se stalo Já proti nim. Zítra odjíždím na týdení utrpení v maximální koncentraci. Ale jak už jsem zmínila - ani s křečemi v břiše, vodou v botách a v lodi, prázdným žaludkem, blátem v telefonu a zimou ve stanu jim nedám tu příležitost vysmát se mi nad hrobem.
Proč?
Kvůli Wolf, Rosalinde, pochopitelně Diamond People, rodince, zvěřinci, své literární tvorbě a v neposlední řadě taky vám, mým čtenářům.
Protože víte co? Já sice mám dost. A nebojím se to přiznat. Nebudu chodit okolo a se širokým americkým úsměvem na prst rozdávat ledovou radost. Ta totiž živí zase jen led. To mě ani nehne.
My totiž nejsme z ledu. Jsme z diamantu. Sedíme v goretexově vylepšeném diamantu, který to, mazlíčci, vydrží, právě proto, že nechcete, aby to vydržel. Já se z vás nezblázním. Vzali jste mi všechno co jste mohli. Ale víte, kolik je věcí, lidí a radostí, které mi vzít nedokážete?
Nevíte, protože to neznáte. Já vím. Široký úsměv, všichni se vezmeme za ručičky a budeme si říkat jak milujeme. Ale mě nezničíte. Diamant nerozbijete, i když do něj budete tlouct ostře, všichni a dlouho. Nerozbijete. Máte smůlu. Možná už jste si to mohli dávno uvědomit, ale to je vaše věc. Mě živou nedostanete. Mozek mi nevymyjete.
Ještě jednou se omlouvám mému čtenářstvu za neveselý, až depresivní článek, ale někomu jsem to říct takhle sumarizovaně musela. A tady není komu. Protože, starting today - I walk alone.
Nebojte se. Celý týden utrpení vám budu sepisovat autentické zápisky. Ty z Walels/Hellsu se vám pokud si pamatuju dobře poměrně líbily, tak se pokusím, aby byly stejně dobré a naprosto bez cenzury i tyhle.
Takže vážení čtenáři, pro zatím se s vámi loučím a věřte mi, myslím na vás víc než vy na mě. Za týden mě tu máte. Jako na koni. Nebo spíš na lodi. Doufám, že na vás budou Diamond People hodní a že vy na ně. O Flame-Warech budu předpokládám informována telefonicky, takže pokud bude někdo cítit potřebu vyjádřit svůj nesouhlas se mnou po nedělním ránu, klidně může, odpověď pošlu po někom z Admin. týmu.
Zatím se mějte a pamatujte, vážení čtenáři,
Kdo hledá, stejně nenajde. Ale kdo nehledá, bude nalezen.
- Franz Kafka
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Případné zdroje by měly být v popisu obrázku.Často si některé ilustrace vytvoříme samy.
U těch popisky nejsou.Zajímavé fotky máme z DeviantArtu.Jejich autor je u nich uveden v popisku.
Děkujeme za pochopení.

Na veškeré zde zveřejněné texty,vyjma označených citací se vztahuje autorský zákon.
Kopírování(bez ikony) zakázáno!