Srpen 2011

..vše nej...

31. srpna 2011 v 20:00 | Siren |  Inside of diamonds
Jéje,jéje.Ty už jsi zase vyrost. Ukaž se mi!
Vyrostls o desíky článků....

Že chceš vidět svůj dárek? A co když jich pro tebe mám víc?¨
Chceš je všechny?

Dětáko. Sfouki první svíčku na dortíčku.
Něco pěkného si přej....
Na to že máme tě a ty nás máš, vzpomeň až nebude ti hej...


Všechno nejlepší!

31. srpna 2011 v 18:00 | Silverstorm |  Inside of diamonds
I já jsem dnes přišla popřát všechno nejlepší k tvým prvním narozeninám. Přiřítila jsem se kvůli tomu z necivilizovaného světa, jen abych dneska mohla být u toho. Nejsem moc dobrá v přáníčkách a sentimentalitě, a myslím, že ostatní ti toho většinu už řekli. Tak to zkrátím.

Jsem ráda, že tu jsi.

A abys neřekl, že jsem to odflákla, tady máš ode mě dárek.

Náš blog má narozeniny.
Navzdory přání většiny
ho pořád má kdo vést
po naší cestě cest.
Mám přání ať ten blog
je tu i napřesrok.
Když se nic nesemele,
bude tu mnohem déle.
Nás totiž, jako pára píst,
žene lidská nenávist.
Dokud lidé budou nenávidět,
nemáme se za co stydět.

Tak blogu přeju hodně štěstí do života
ať se mu tam moc problémů nepřimotá.

Co mi na konec ještě říci zbyde?
Snad jen, že jsme lidé,
kteří v záhlaví mají pravdivou větu:
DRBY A DIAMANTY VLÁDNOU ŠÍLENÉMU SVĚTU!

P.S.: Tahle báseň se postupem času vyvynula z kratší, ale zpěvnější verze:

Náš blog má narozeniny
navzdory přání většiny.
Jsme tu stále
žijem dále
ač máme namále.

Přejeme ti

31. srpna 2011 v 16:00 | She Blue Lion |  Inside of diamonds
Ke kolébce ulehla udýchaná lvice...
Oddaným pohledem sjela děťátko v ní a sama sobě slíbila že si naň najde více času.
Také si dala jako předsevzetí k němu byť i za ploutev dotáhnout další z tet- tetku Siren.
Ach dětátko.Zatím co Lev celé SOI dokazoval že mu jeho hříva právem náleží, vyrostl jsi.Blogísku.Vyrost jsi moc.Vyrostl jsi z kabátků, skinnů i layoutů.Ze stovek do tisíců a z tisíců do deseti tisíců-návštěv.Po celou dobu ti záda kryla, i když často z povzdálí, modrá lvice. Pamatuj že ti je bude krýt i nadále.

BložínQu...

31. srpna 2011 v 14:01 | Phoenix |  Inside of diamonds
Půlnoc je magický čas odpradávna doprovázený umíráním starého a rozením nového. Dne. O Silvestrovské noci dokonce Roku. A nyní máme na Diamond-People svou soukromou půlnoc. Během božího dne. Jaká drzost?! Obrovská. Tak obrovská, že je jí schopná jen ta příšera Phoenix a ten její spolek.

Fenomenálním startem jsme za sebou nechali všechny naše nepřátele. Byly zatáčky při jejichž projíždění nám dýchali na paty, v jiných jim zase do obličeje létaly drny vytrhané ze země údery našich kopyt. Statečně,leckdy až zbrkle jsme přeskakovali překážky, nehledíc na jejich vzhled či velikost. Prostě jsme se je snažili za všemi možnými způsoby překonat. I ti nejlepší dostihoví koně někdy klopýtnou. My však jeli své první dostihy, klopýtali jsme často, leckdy dost hrozivě. Ze všech karambolů jsme ale vyšli živí, z jejich valné většiny dokonce Hrdě a vítězně! Z malé zapadlé maštale jsme se vypracovali až na fenomenální dostihovou stáj. Celý náš život byl, je a bude stále se opakující steeplechase. Snažíme a budeme se snažit jí nejen vyhrát a vyjít z ní se ctí ale i při ní klopýtat co nejméně. Jak se nám to dařilo, daří a dařit bude se dočtete tady. A právě tady je start i cíl. BložínQu, ty to víš!

Jakožto tvoje velitelka jsem se ti rozhodla dát dar "největší". Po celé září, vždy v 20:00 zde pro to budou tví čtenáři nalézat články vysvětlující nejčastěji se na tobě objevující pojmy a naše dojmy. Doufám že máš radost.Pro mě byla je a bude radost tyto pojmy a dojmy sepisovat. Doufám že máš radost....

Maličký (???)

31. srpna 2011 v 11:00 | Lord Diamond |  Inside of diamonds
Jen abys blogu věděl, jsem zásadně proti dnešní infantilitě tvých maminek.
Jistě, jsi už velký a statečný, je to důvod k oslavám ale ne ke cukrování.
Dámy zapoměly jak tě vrhly do vody a samotného naučily plavat. Opoměly zmínit že byly chvíle kdys byl sám. A ty jsi to jako správný chlap zvládl.Já to teď zdůrazním.

Měj s nimi trpělivost.Mám ji i já.Dál se rozrůstej.Buď pro radost. Tak jako jsi byl do teď.
Neztrácej čtenáře- i přes dny kdy je na tvé titulní stránce nuda.Já jim teď za tebe poskytnu trochu zábavy.

Náš Maličký.....

31. srpna 2011 v 9:00 | Bea-Mall |  Inside of diamonds
Ahoj Drahoušku. Ukaž se mi! Ach, jak jsi za ten rok vyrostl, Blogísku náš. Poznáváš mě?Řekneš mi jednou,stejně jako zbylým babám v tvé administraci se motajícím "Mami" ?
Ano, i to jsem já. Mávám na tebe ploutví z akvária hned vedle tvé postýlky. Jsem tichý hlídač. Střežím tě skoro bez ustání. Mobilem,nootebokem, čímkoli. Pomáhám při šití šatiček na tebe, upravuji tvoje fejetonové papání-abys dostal vždy jen to nejlepší. . . Jsem tvoje Bojová Ryba a tady je mé přání jen pro tebe.

Drahý BložínQu. Přeji ti spoustu stálých návštěvníků kteří na tobě zanechají milé komentáře,proto že jen ty ti mohou udělat radost. Přeji ti také abys byl schopen mít se svými autorkami svatou trpělivost. Ony za to co se v tvé administraci občas děje, můžou, ale nikdy by to nedělaly záměrně. Věř že nám na tvém věku nezáleží. Pro nás budeš navždy naše milované miminko, které budeme s láskou opečovávat, i kdyby tě nikdo nekomentoval a nikdo nečetl. Proto že, maličký, pamatuj žes nebyl založen pro stržení TopListu ani vydělání miliard ale pro ventilaci zbloudilých myšlenek a referování o těžkostech života. Jsi vlastně taková naše malá tlachárna. Ne že se za to budeš stydět, nemáš proč. Ze všech tlacháren jsi ten nejkrásnější, nejůžasnější a nejmilovanější. Pamatuj si to a věř že za tebe budeme bojovat. Přijmi ode mne, jako dar milou maskotku, Diamantovou vílu která ti bude nadále průvodkyní. Tvá, Bojová Ryba, Bea-Mall

Naše milé miminko...

31. srpna 2011 v 7:00 | Angel Enigma
Naše milé Blogátko, naše miminko.
Dnes je to přesně rok, co jsi spatřilo světlo světa. Touhle dobou jsi vidělo čtyři z nás. Mě, maminku Angel, tu, která by tě zachránila z nejhlubších temnot, maminku She Blue, která tě vždy dokázala utišit, maminku Phoenix, která by tě bránila do roztrhání těla před kýmkoliv a čímkoliv a maminku Beu-Mall, která by se o tebe starala daleko a daleko přes číkoliv možnosti. Mělo jsi obyčejná jednoduchý kabátek, protože lepší jsme prostě ušít nedokázaly. Toho dne začala cesta nás všech společně.
O něco později jsi dostalo svůj první Toplist, klikačky, vytvořili jsme pro tebe nové rubriky a k velkému překvapení nás všech jsi dostalo nejlepší dárek, jaký může malé blogové miminko dostat - čtenáře od samého začátku.
Pohcopitelně, že se vyskytly i první nemoci v podobě flamewarů, nesedící kabátky, slabší dny na návštěvnost, slabší měsíce na články. Protože jsi naše jediné miminko, mělo bys něco vědět. Pokaždé, když se některá z nás otočí, aby ohřála mlíčko, slétnou se krkavci s růžovými zobáky a duhovými, nadýchanými brky a pokusí se ti uškodit. Někteří na to jdou rafinovaně, někteří méně. Proto je nás u tebe tolik. Aby když se jedna z nás otočí nebo vyrazí na jeden večer do města, několik dalších bdí dnem i nocí nad tvojí bezpečností, krásou a růstem.
Nikdy bychom tě nedaly a ty to víš. Bojovaly bychom za tebe do poslední chvíle.
A odvděčuješ se nám za to. Tím že jsi. Tím, že ti můžeme říct všechno, co nás napadá a ty to za nás předáš světu, našim čtenářům, těm co nám rozumí. Jsi náš projekt, naše práce. To, co je, když zrovna nic jiného není a to, co se nikdy nezlobí, když je něco jiného, protože ví, že čím jsou pestřejší naše vlastní životy, tím je pestřejší tvoje strava.
Jsi to, co nás dává dohromady když už nikdo jiný nemůže, to, co nás utvrzuje v našich přesvědčeních a to, co nám vytrvale a trpělivě dostavuje naše diamanty zpět tam, kde mají být.
Už celý rok.
Měníme se. Svět se mění. Lidé se mění. I ty se měníš. Vyrostlo si, podívej se na sebe. Z malého osobního blogu je z tebe nádherný fejetonový server. Postupem času jsi získalo formálního Tatínka Lorda Diamonda, který ti jak ho znám pokaždé když si na tebe vzpomene slibuje, že už se za tebou brzo vrátí. Získal jsi velice hodnou tetu Silverstorm, která se o tvůj obsah stará stejně jako my. Kmotřička Crystal Wolf tě kontroluje každý den. A k ní se postupně přidává velká spousta našich, nebo spíš tvých, stálých čtenářů. Těch, co se v dnešní slavnostní den přišli podívat jen a jen na tebe.
Aby sis nemyslelo, že k narozeninám nedostaneš dárečky, Angel pro tebe něco připravila. Je to video jen a jen o tobě. Doufám, že si ho stejně jako naši čtenáři užij.
Líbilo se ti? To jsem ráda. Naše milé Blogátko. Buď. Buď tu s námi, zdravé a statečné, združuj nás a nech nás tě opečovávat a chránit. A my všichni slibujeme, že budeme. To všechno a mnohem víc ti přeje tvoje maminka Angel.

Začátek oslav

31. srpna 2011 v 0:00 | Diamond-People |  Inside of diamonds
Zdravíme všechny v tento významný den! Dnes je tomu přesně rok, co oficiálně bojujeme za vlastní svobodu. Od prvotní myšlenky uplynula dlouhá doba, od prvního článku o něco kratší, přesto. . Dnes je nám, jako spolku ale i nám jako Blogerům, přesně jeden rok!
365dní možná nikoho nenadchne,ale pro nás je to úctyhodný distanc. Za jeho zdolání jsme zaplatili, slzami, potem, mezilidskými vztahy, svou psychikou. . . a každému z nás tato daň přijde jinak vysoká. Dovolte nám, touto malou milou oslavou oslavit sebe samé, jako naprosto nezdolné a nerozbytné tvory. Tento den staniž se oslavou nerozbitnosti diamantů!

ŽúžovoučQá Pohádka pro Andělíčka

27. srpna 2011 v 1:18 | Phoenix a Bea-Mall |  Inside of diamonds
Úderem půlnoci se přehoupáváme do magického data. Data ve kterém se narodil náš Andílek.
Ježišmajrá, Bea a Phí se ožraly a teď to odserou ubozí čtenáři... Ale kdepak.
Myslíme Záhadného Anděla. Angel Enigmu.

Tháááááák šeee.

Naše,milázlatáboubelatá.TipřejemeúplněvšecičQonejLůŽovinQuatější,NejBíejbŽovatinQatějšÍíÍí a PloŠtĚěě: MoCinQy KhVůŮůŮůŮL!

Naše, nejlepší Amatérská hasičko FlameWarů, skvělá Grafičko, Nejoblíbenější a Nejvtipnější Blogerko! Vůbec neřeš že jsi zase o krůček blíž stáří, proto že ty zraješ stejně jako víno nebo tvá moudrost!

Tak né že se ožereš!

Upomínka na tábor

18. srpna 2011 v 9:18 | Silverstorm |  Plevel
Ano, říkala jsem, že o táboru nic moc psát nebudu, ale nakonec si říkám, proč ne? Já toho vždycky napovídám a co z toho. Takže abych vás všechny uvedla do děje. Tohle byl můj osmý Plevelí tábor. I přes to jsem letos měla mnoho poprvé. Poprvé jsem si zapomněla kartičku pojištěnce. A samozřejmě na to bezprostředně navazuje : poprvé jsem si něco udělala.

Připravovali jsme dřevo na táborák. Řežeme kládu a já si ji pravou rukou přidržuju až příliš blízko zářezu. Pila se zarazí o suk, vyskočí ze zářezu a co trefí? Můj pravý ukazováček. No co. Trochu teče červená, z toho se nezblázním, ale za vedením radši zajdu. Ošetří mi to a zavážou. Instruují mě, abych držela ruku nahoře a začnou se hádat, jestli mě vzít na šití nebo ne. Rána jde přes kloub, ale prstem hýbu. Sporné. Mě mezitím začalo být slabo. Koukání na krev mi nedělá dobře a ten den byl vážně blbej tlak. No, zatmělo se mi před očima a najednou jsem na horské dráze. Víííííí!

Když se proberu, ležím na zemi, nohy a ruku nahoře a kolem několik lidí, které jsem pěkně vyděsila. Když mi došlo, co se stalo, (chvíli to trvalo), začala jsem se sama sobě smát a ostatní taky. Bylo to poprvé, co jsem sebou švihla.

Když jsme dorazili do nemocnice, ani to moc dlouho netrvalo a přišla jsem na řadu. Odkryli mi provizorní obvaz, prohlásili, že jsme s tím vůbec nemuseli přijet, napsali zprávu a zafačovali mě. Důkladně. Pak jsem rukou od zápěstí nahoru týden nehnula. Pak jsem ještě jeden týden měla zavázaný jenom ten prst. Měla jsem výhodu v některých hrách, kde se měla určitá věc udělat méně šikovnou rukou. Lidi mi dovolí použít tu šikovnou, když tu druhou nemám použitelnou.

Celé to zranění ale nejspíš nejvíc naštvalo slečnu T. Tvrdila, že jsem to udělala schválně, protože se mnou chtěla hrát dvouhlas na flétnu. Tak jsem se kvůli ní skoro naučila hrát levým malíčkem místo pravého ukazováčku. Skoro. Ono to neni tak jednoduché. Ale nakonec mě rozvázali a s náplastí už se hrát dá, tak jsme si to vynahradili. Jediný problém je, že ještě teď mám při některých činnostech ten prst natažený a nepoužívám ho. Uvidíme, jestli se začne zapojovat.

Teď už na tom prstě mám jenom tři růžové čáry vedle sebe. Taková roztomilá jizva. Asi mi ještě chvíli zůstane, ale aspoň si budu pamatovat, že k pile se chováme s respektem.

Toaleťák na táboře-vyčerpatelná zásoba

15. srpna 2011 v 11:58 | Silverstorm |  *Téma Týdne*
Tak jsem po dlouhé době zase tady. Byla jsem na plevelím táboře, ale vzhledem k tomu, že se toho moc nervydrásajícího nestalo, omezím se na jedno drobné téma týdne na téma toaleťák na táboře.

Ve chvíli, kdy skutečně opustíte město, bydlíte v tee-pee s dalšími třemi lidmi, vaříte na ohni a i pro vodu si musíte dojet ke studánce, uvědomíte si, jak málo civilizace jste si s sebou přivezli. Jedna z věcí, které vám to budou připomínat je toaleťák. Vážně! V Plevelu je pravidlo, že každý musí na tábor přivézt alespoň tři role a ty se pak všechny přes tábor vypotřebují. A jak jednotlivé role přicházejí na řadu, někdo vždycky u latrýny řekne "Hele, tenhle jsem přivezla já!"

Abych se dostala k věci. Ony ty role na latrýně nikdy nebyly nějak chycené. Ten papír tam prostě stál. Ano, občas se stávalo, že někdo neopatrně vstal, trošku do něj drcnul a naprosto ho znehodnotil. Ze země ten papír klidně sebereme, ale z latrýny už ho nikdo nevyndavá. To je přece jen trošku ekloidní. Jenže letos se to stávalo o něco častěji. Rekord byl tři role denně. No, a protože toaleťák je něco, co nám připomíná domov a bez čeho bychom se neobešli, vedení se rozhodlo, že těmto pádům zabrání. Teprve tehdy byl papír slavnostně zavěšen za přítomnosti celého oddílu. Teď už zbývá jen vyřešit jak to udělat, aby nám tam nepadali mladší členové. Osobně bych je taky někam zavěsila.

Dvojité utopení

9. srpna 2011 v 0:33 | Angel Enigma & Crystal Wolf |  About Diamond-People


















Krásný večer, vážení čtenáři! Vzhledem k tomu, že vaše jistě oblíbená autorka - myslím já - je aktuálně myšlenkově indisponována - mysím pitomá - pro tentokrát si ku psaní vašeho článku přibírám posilu prvního formátu, komentující řádek slovy formát jak prase, přeloženo do našeho jazyka, můj nejoblíbenější starší sourozenec. Crystal Wolf vás všechny zdraví.
Co bysme vám tak sdělily. Žijem. Překvapení, co? Po výletu do aquaparku je dost co se divit. Přitopené, rozbité jak Kábul, s odřenými pr...odlouženými zády, nicméně žijeme.
To mě zase jednou napadl nápad. A to tak bravurní a tak dokonalý, že byl okamžitě akceptován.
Jinýmy slovy, vysušení největšího českého aquaparku mi přišlo jako poměrně záživná náplň nedělního odpoledne. Tudíž jsme si zabalily svých pár švestek a podle plánu vyrazily naším směrem.
No...vyrazily. Pokusily se o to. Nicméně se ukázalo, že něco nebo snad někdo nám tu cestu vážně, ale opravdu vážně nepřeje. Pan Murphy měl opět pravdu, když se ukázalo, že zpoždění autobusu je přesně o minutu kratší doba, než čas na zakoupení pizzy v místním stánku.
Se slovy "Mlč a žer" jsem hodila Angel do klína polovinu pizzy a sledovala zadní nárazník autobusu, mizející za zatáčkou.
Wolf vypadala, jako že exploduje, v momentu, kdy jsem jí sdělila, že pod vlivem analgetik opravdu nemívám chuť k jídlu.
Z chuti nakrmit Angel jako husu jsem začala osnovat celé kruté plány, které byly přerušeny příjezdem autobusu.
Bohužel, nikoliv toho, co jede do destinace přímo.
Tudíž jsme si zaplatily okružní jízdu po přilehlých vesnicích. Při pohledu na krajinu venku jsem pronesla pouze: "V životě už nechci vidět pizzu."
Po záživné skanzenové trase jsme dorazily na špatnou stranu aquaparku, takže následovala nepříliš příjemná procházka po silnici v dešti. No co. Stejně se hodláme namočit, nebo snad ne?
Když jsme konečně dorazily natěšené na skutečnou vodu, nastala brzda v podobě "Nechápeme rodinné slevy".
Pro maloměšťácké rodinky je vážně problém otevřít si internetové stránky a dočíst si je až do konce.
Konečně v aquaparku, nastává další problém. Jak narvat o dva centimetry větší tašku do o dva centimetry menší skříňky? Odpověď - zkuste si to a zkuste přitom nenadávat. Enjoy.
Když byla i tato katastrofa zažehnána, nastaly ničím nerušené vodní radovánky. Tedy až do momentu, než se Wolf poštěstilo se zmrzačit v divoké řece.
Šikovnost sama, no.
Bohužel, pokus o léčbu způsobem Pofoukal ho na bebíčko, pohladil ho po čele...
...A kde je ten cukr?...
...(cukr se rozpustil) nevyšel a na vlčí tlapě se začal rodit roztomilý hematom.
Zas tak hezkej nebyl. A příjemnej už vůbec ne. Nicméně jsem z křišťálu, tudíž mi přihlouplý hematom nebude bránit v užití si hezkého dne. Ale stěžovat si Angel co pět minut, to už zase jo.
I můj návrh na domácí ošětření se setkal s nevolí. Kurz první pomoci sice mám, nicméně svalnatý opálený záchranář vážně nejsem.
Návrh jsem odbyla slovy: "Viděla's ty plavčíky?" Po půl hodině jsme se ale odhodlaly jet domů, protože moje oči se začaly podobat angreštu.
Angorák. Angoráku se říká.
No jo furt. (Původní verzi jsem bohužel musela vycenzurovat, ale chytrý čtenář si domyslí a blbce tady nechcem.(No to teda.) )
Takže co to budeme protahovat. Ležíme u nás doma, proháníme procesory a plánujeme následující týden.
Ty vole a co moje křeč v ... (Opět cenzura, je mi líto. Crystal Wolf si servítky nebere. )
Vážně jim chceš vyprávět o svojí křeči v ... pozadí?
Jistě. Kdo jinej si sedne tak, aby ho z toho chytla křeč do pozadí a nemohl si následující půl hodinu sednout na jednu půlku zadku? Tohle už je podle mě umění.
Tak teď už jste slyšeli asi vážně všechno.
Jo, mojí blbosti už stačí.
Takže se s vámi vážení čtenáři loučím, ti školou povinní z vás uživejte prázdniny, ti prací povinní užívejte to, co nám zbylo z pěkných dnů letošního léta, děkujeme za pozornost a dobrou noc.
"We gotta hold on
to what we've got,
it doesn't make a difference
if we make it or not."
(Bon Jovi, Livin' on a Prayer)

Zdravou packou mává a doufá
že se zase někdy uvidíme vaše
Crystal Wolf

Victim of the circumstance

3. srpna 2011 v 7:40 | Angel Enigma
Výborně. Jo, jasně, skvěle. Jsem u internetu ani ne hodinu a už jsem se zdravě rozčílila.
Proč?
To vám klidně popíšu. A berte to třeba jako výroční zprávu vzteku.
Zaprvé - článek, co jsem měla připravený ke zveřejnění, smazala malá obluda. Krátký fejeton spojený s výroční zprávou, napsaný na pražském letišti a později konvertovaný na plochu byl nenávratně smazaný. A protože už si z něj nepamatuju ani slovo, nepřepíšu vám ho sem znovu, máte smůlu.
Zadruhé - nevím, vážně nevím, co udělali tam, kde jsem získávala videa pro sestřihy a co z korektnosti nemůžu jmenovat ani nazvat tím, co si o tom opravdu myslím, že to je, ale důsledek toho je, že mi prozatím, než vymyslím něco pekelně zákeřného, bude znemožněno dokončit velice významný projekt, kterým jsem vás měla stihnout v polovině tohoto měsíce a který, nebýt této "nepříjemnosti" mohl být hotov už dneska ráno.
A zatřetí - nejsem z toho schopná se ani podepsat. Doslova. Nová změna administrace blogu mi dává můj podpis ve velikosti dvou stránek, tudíž v originální verzi před zmenšením, na kterou netuším, jak ten šmejd přišel, když jí mám nahranou v počítači. Takže si pod tímhle článkem představte mého anděla v diamantovém rámečku, chytrému napověz a blbce tady nechci.
Jinak? Jinak se žije poměrně normálně až klasicky, létají sprostá slova, expy i nepořádek v domácnosti-no co byste po mě vlastně chtěli.
A ne, končím, internet mě pro dnešek opravdu nepotěšil.
K poslednímu řádku přidám žádost na Diamond People, ale ostatně i na vás, naše drahé čtenáře- nemáte prosímvás někdo použitelné 3D animace našich vlajkových zvířat a postav jakéhokoliv videového formátu - nikoliv GIFky, ty snad ještě stáhnout umím - co byste mi byli schopní a ochotní poslat na mail? Předem děkuji za pokusy, pište do komentářů :)
Takže, kompletně nakvašená Angel jde dělat něco ven. Ozvala jsem se vám, že žiju, ozvala. A ne, nechtějte vidět jak vypadám.
Mějte se pěkně a pamatujte:
"We gotta hold on
to what we've got,
it doesn't make a difference
if we make it or not."
(Bon Jovi, Livin' on a Prayer)

Edit by Phoenix:
Opraveny překlepy keré byly nalezeny a dodána Podpisovka.Ang, dejchej!


Případné zdroje by měly být v popisu obrázku.Často si některé ilustrace vytvoříme samy.
U těch popisky nejsou.Zajímavé fotky máme z DeviantArtu.Jejich autor je u nich uveden v popisku.
Děkujeme za pochopení.

Na veškeré zde zveřejněné texty,vyjma označených citací se vztahuje autorský zákon.
Kopírování(bez ikony) zakázáno!