Tichá společnost

20. září 2011 v 21:35 | Silverstorm |  *Téma Týdne*

Nad celým okolím je ticho. Sedím zabalená do své deky a přemýšlím. Kolem slyším jen spokojený dech svých spolunocležníků a občas zašustění větru ve větvích. Proč nespím? Proč jsem vzhůru, když mě zítra čeká pochod? Užívám si. Líbí se mi ticho. Je černé a přátelské. Známé. Mám ho ráda. Cítím se, jako když jsem před lety schovávala hlavu pod peřinu, aby mě máma nemohla vzbudit. Schovávala jsem se do černého ticha. Teď už pod peřinou není.

Vůbec si všímám, že z mého života ticho postupně mizí. Poslední dobou ho vůbec nejsem schopná zastihnout, ani doma. Čím to je, že je ho pořád méně? Všímala jsem si ho snad lépe jako malá? Nebo nikdy nebylo a já si ho vymyslela? Nevím. Jen vím, že někdy mi opravdu chybí. Když stojím na zastávce, zvoní tramvaj a auta vrčí, lidi telefonují a pokřikují na sebe a já si říkám: Ticho! Buďte ticho! Chci ho ještě slyšet!

Namítnete, že ticho není slyšet, ale to je přece to krásné. Vždycky se mi nejlépe přemýšlelo, když mi do toho nikdo nemluvil, a nerámusil. Teď už to jde jen v noci. Nejlépe v lese a pod širákem. Pod hvězdami. Hvězdy a stromy jsou tiší společníci, kteří neruší tok myšlenek. Proto nespím. Abych se vědomě začlenila do toho společenství. Umím mlčet i celý den, umím to dobře. Nic mě neuklidní víc, než pozapomenutá letní noc, plná tiché tmy a černého klidu, která mě pojala do své všeobjímající náruče. Většinou nevím přesně, kdy jsem usnula. V tichu se bdění a spánek slévá dohromady, na ničem nezáleží. Jako by se čas zastavil, nic se neděje. Ale když všechno domyslím, a v hlavě už kromě ticha nezůstává místo ani na jedinou myšlenku, lehám si zpět na zem a v náruči noci usínám.

Ráno už čas zase poběží a ostatní vstanou a začnou s rámusem balit. I já vstanu a půjdu s nimi. Ale uvnitř budu mít něco jiného než oni, upovídaní a rozesmátí. Já vím, jakou noc zaspali, já jsem slyšela ticho.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kiki Kiki | 20. září 2011 v 23:43 | Reagovat

Krásné... chtěla bych ticho taky slyšet. Už dlouho jsem neměla možnost. Zhýčkaná městem odmítám výlety do divočiny. A možná ani ne, spíš mě nikdo nepřemlouvá. Pamatuji si, jaké to je. Ticho a tma, tma černo černá, kdy nevidíte skoro na krok a jediným zdrojem světla je zářivý měsíc a hvězdy. Celé nebe je poseto hvězdami, obsypáno svítícími puntíky. Je to tak klidné, mírumilovné a naplňující. Když si lehnu v Praze na zahradu, vidím jen tmavě modré nebe, svit hvězd přebije pouliční osvětlení. A šum z ulice zažene ticho. Závidím ti. :)

2 Misha Misha | Web | 21. července 2017 v 13:02 | Reagovat

Ako sa dostať zadarmo iPhone6S? Veľmi jednoduché! Podrobnosti WEB

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Případné zdroje by měly být v popisu obrázku.Často si některé ilustrace vytvoříme samy.
U těch popisky nejsou.Zajímavé fotky máme z DeviantArtu.Jejich autor je u nich uveden v popisku.
Děkujeme za pochopení.

Na veškeré zde zveřejněné texty,vyjma označených citací se vztahuje autorský zákon.
Kopírování(bez ikony) zakázáno!