Říjen 2011

Boys and girls of every age, wouldn't you like to see something strange

31. října 2011 v 8:44 | Angel Enigma |  Výroční Zprávy
Zdravím vás, vážení čtenáři!
Máte se? Je čas na zhodnocení poměrně příjemného měsíce, měsíce října, zakončeného Halloweenem!
Tak si to rychle shrňme.
Počet konfliktů: Ve škole více, doma méně.
Počet vyhrnaých: Půl na půl. Nic moc úspěch, žádná prohra.
Známky: Kupodivu poměrně slušné. Držím se zuby nehty!
Významná událost: Podzimní prázniny s dětmi, těšte se na článeček :)
Aktuální stav: Fyzicky zničená, psychicky poklidně pokojně odpopelená a připravená v kamenném stavu snášet další boj.
Příští měsíc: Podle všeho bude nuda. Ale tak což. Nemůže být pokaždé posvícení.
Písnička měsíce: Sexy naughty bitchy me. Ráno vás vážně postrčí do správné poťouchlosti a sebejistoty :) Pochopitelně coloritem zůstává Made of Stone a další Diamondské klasiky.
Kniha měsíce: Youth in rebelion. Tábořata vědí.
Hra měsíce: Ehm...počítačová, asi žádná. Jinak...nevím, máte smůlu.
Seriál měsíce: Stále vede expozitura, House bohužel nestíhám stíhat.
Hlod měsíce: (děcko po hře se psem hlavní vedoucí) "A Angel? Co je to kokr...něco jako magor?"

Tak to tu máte v kostce. LovísQuové neprudí, minulý týden jsem zjezdila Spammerku, už dlouho neviděla HelloKitty a na ten zbytek...tak nějak bodám. Pro tento měsíc se rozloučíme s Gáudím a přivítáme mezi námi...
Nechte se překvapit. Heslo bude patřit až pod příští článek, ten moment nechci ztratit na výročce. Držte se a děkuji za pozornost ;)

Kdo se bojí, nesmí do nebe

25. října 2011 v 21:26 | Angel Enigma |  Alej - Advantaged Lair of Elite Jerks
Já říkám že dneska bude lepší den, ty jsi se lekla...

Zdravím vás, moji milí.
Hlásím se vám z táhlého spěchu, zahlcujícího mě již několik dní až týdnů.
Na fakt, že se jedná o permanentí stres, jsem překvapivě poměrně v klidu. Ve středu, už ve středu, opouštím Lair a vyrážím s dětmi na Šumavu. Je to sice součástí mého stresu a spěchu, nicméně stresu a spěchu příjemného a přímo žádaného. Když se na to těšíte, nevadí vám to. Teoreticky vzato by mi neměl vadit ani stres z Lairu, tak jako na jeho konec se těším víc jak na cokoliv jiného. Nicméně všeho moc škodí.

Když se přežerete cukrem, taky vám bude zle.

Je středa večer a já sedím u trouby plné muffinků pro děti. V uších If I could, then I would, zadání vytištěný, věci zabalený, příprava hotová. Nastává mi výměna povah, naprosto nezbytná. Diamantová Angel si jde někam do ticha odpočinout, nabrat druhý dech, něco málo se vyspat a připravit se na návrat, aby zase mohla skákat, vřískat, tštít síru a prskat. Můžeme otevřít diamantové brány a hradby, pustit si Made of Stone pozpátku nebo ho spíš přepnut na něco veselejšího (například Wherever you will go) a připravit se na načerpání goretexu. Ráda vám o tomhle čerpání napíšu. Nic se ovšem nesmí přehánět, protože jak víte

Když se přežerete cukrem, taky vám bude zle.

Zatím se mějte, vážení čtenáři, držte se a zůstaňte s námi. A hlavně pamatujte
Even if you are the minority of one, the truth will be the truth.
-Mahátma Gándhí

Soutěživé muffiny

21. října 2011 v 22:17 | Silverstorm |  Plevel
Tak jsem se zas jednou odhodlala ozvat. Budu vám, jako obvykle, vyprávět příběh z prostředí Plevele. Byli jsme od začátku roku už na čtyřech výpravách, ale nechci vás přehltit, a upřímně si už ani nepamatuji, co se vlastně dělo. Takže se omezím na tu poslední.
Byli jsme v Jizerských horách, na místě našich zimních táborů. Stejná chata, stejná příroda, mnohem, mnohem méně sněhu. Já na zimním táboře nebyla už dobře čtyři roky, takže mě okamžitě přepadl hrozivý pocit nostalgie. O co to bylo horší, když jsem brzo ráno ucítila ten starý známý zápach zažrané špíny v teplotě pod bodem mrazu. Venku byla jinovatka a všechno vypadalo jako vystřižené z mých vzpomínek.
Hned po snídani jsme vyrazili na výlet po okolních rozhlednách. Cestou jsme dvakrát potkali tutéž svatbu a na jedné rozhledně jsme museli dokonce počkat na prohlídku kvůli obřadu. Ale to není nic moc podstatného. Hlavní událost této výpravy totiž přišla v sobotu večer.
Přišla totiž naše Gastrosoutěž!
Akce spočívá v tom, že každá družina musí udělat jedno jídlo a potom všichni posuzují a hlasují, kdo vyhrál. Co dodat, posuzuje se to blbě.
Moje družina schytala moučník. Tedy, Kecálek si to vybrala, a když jsem odolala zvolat :"Deserte, deserte!", bylo všechno docela v pohodě. Celé vaření ošem provázela řada pohrom.
První: Kecálek se na to vykašlala. Taky co čekat. Ona pořád o všem jenom kecá.
Druhá: V plánu byly muffiny. Kvůli šlehání bílků jsem musela vézt ruční šlehač. Pěkně velká věc, jestli se ptáte.
Třetí: Krabičky, v kterých byli žloutek a bílek tak úplně netěsnily, ale naštěstí byly v pytlíku, takže mi nic do spacáku nenateklo.
Čtvrtá: Po patnácti minutách pečení se nic nedělo. Tak to vypadá, když neumíte nastavit jinou troubu, než tu svojí.
Pátá: Košíčky byly moc měkké, ale žádný se nerozložil úplně, takže se to obešlo bez dalších ztrát.
A co z toho všeho? Nevyhráli jsme, ale měli jsme zatraceně nejlepší snídani ze všech. V neděli, v rámci naší tradice ze zimních táborů, museli v chatě alespoň zhruba poklidit. Uklízí se tam max. dvakrát za rok, takže si dokážete představit, že i jednoduché zametání je docela chuťka. Zvlášť když Hlodavci všechno co nametou, vysypou místo do popelnice do rohu. Výborné.
Nicméně, i z této výpravy se všichni vrátili ve zdraví, což znamená, že ani já jsem nikoho nepřizabila. Sama se divím, stálo to opravdu hodně úsilí. Každopádně, myslím, že na zimní tábor zase nepojedu, ale není to jen kvůli škole. Zdá se, že to místo nějak působí na sluchové schopnosti členů nepříznivým způsobem, a to ať si řeší někdo jiný. (Mimochodem, ten někdo bude Slečna T a za tuhle větu mě asi zabije:)
Tak se mějte, drazí čtenáři. Jak mě znáte, nejspíš se někdy v průběhu dalšího měsíce zase ozvu.

Google,rytíř a tak dál...

17. října 2011 v 23:02 | Bea-Mall |  Ámosi "POMLČ"!
Zdarvím po dlouhé době :)Máte se? Doufám že nejlíp co to jde.U mě dobře, co to jde.I přes mercedesy, hádky, vybitou MP3ku a chybějící USBkabel. Žijeme, to je účel. V různých stavech které se mění a měnit budou. Živá jsem, co na tom že bych radši byla.... No nechme toho hm?

Lordie.No prostě Lordie a Vlak, informovaní vědí a ostatní mě nezajímají. Nehodlám se za něj pomodlit.Ale zase nehodlám pomáhat teroristům.Prostě budu sedět doma na prdeli a nadávat kdykoli přepnu na kanál na kterým poběží zpráva a horzivý vlakový katastrofě.Proč? Proto že já to říkala už dávno.Ale kdo by poslouchal jednu starou,pesimistickou..ješě navrch na pozici takřka milenky.Žejo.Běda všem dalším metaforám na e-mailu. A ty rozepsaný i smazaný prosím DubleCheck, Ladies. DUBLE!

Jo jsem nasran... a taky na sračky.A Phoe nemá čas takž mi tenhle článek nestáhne kvůli vulgarismu.Chňá. A teď jich sem nakydám jak na valník a bude.A nebo taky ne.

U ámosů se pokoušejí o negativní motivaci.Ta mě vždycky deptala tak až jsem se jí naučila ignorovat.Můžou si jí strčit.Třeba za krucifix.Nebo za zpěvníky.Kupříkladu. Jinak jo. Žiju.
Nepropadám. Nikoho jsem zatím nezabila, i když ruku na srdce leckdy k tomu málo chybí.

Dokonce jsem si našla blízkýho člověka který není v Diamond-People a ani do nich v dohledné době nehodlá vztoupit. Tak. A neštvěte mě. Moje Eve je moje Eve.I s tím biblickým pojmenováním. Nezájem.

Google je srandista z Gymplu.Rytíř je od Anime, Enigmina Rangaroku a jo, jsou to za posledních pár let jedni z mála příslušníků mužského pohlaví nenacházející se v D-P se kterými se dá bavit.A jo, je to hustej pocit moct vyjádřit v kolektivu svou vlastní myšlenku. A jasně že to občas má svoje chyby.Ale ty tomu dodávaj ten punc tý neotesaný originality.A mě se líběj.Proto že nejsou hraný, nafingovaný a falešný. A myslete si o mě co chcete. Posedl mě hormon. A je to.

Jsem živá. Při svý soutrpný smůle ještě ňákej pátek budu. Zas o tom napíšu.Možná příště ju? Mějte se...a pamatujte si co chcete.Ať má Phoe taky radost do života.

Just a perfect rainy day

10. října 2011 v 14:27 | Angel Enigma |  Alej - Advantaged Lair of Elite Jerks
Zdravím vás, mí vážení. Dnes ráno došlo k jevu nevídanému, Angel se těšila na Lair. Nebojte, nezbláznila jsem se, těšila jsem se na Lair jako na budovu, nikoliv na ústav. Vítr mi cáká studenou špinavou vodu do obličeje, na notebook mi prší a zima se mi prožírá punčochami, lodičkami a kostýmem. 4 stěny a mizerné, nicméně pořád existující centrální vytápění. Teplo ve třídě mi sice ruší Klofák se Spammerkou otevřenými okny - ten výborný čistý blátem provoněný pražský smog si přece nemůžeme nechat ujít - nicméně už sem neprší, což je alespoň poloviční výhra. Opět kriticky zhlédnu rozmanité modely spolužáků, nejurážlivější je pro mě podle všeho Malá Hornice, která ke společenským kalhotám, jejichž nevhodnou barvu a nevkusnou výšivku nekomentuju, vzala otahaná trička - ano opravdu dva kusy - vyvedená v křiklavě modré a zaprané žluté. Proti tomu je i Sépiin uzený - pardon tučný - bok vytékající z o číslo menších kalhot poměrně vkusným doplňkem. Nemusím být zrovna krasavice, ale na rozdíl od jistých lidí taky mám soudnost.
A to nejen v oblékání. Hornice se vyznamenává v lize trapnosti hned od začátku. Po uširvoucím pozdravu se ujme obíhání jednotlivých kamarádů kamarádů a předvádění jim vlastního amerického úsměvu, jako by jejich ráno nemohlo bez tohoto rituálu začít. Na následujícím předmětu si projdu druhé kolo veselé hry do které se s chutí zapojuje i profesor "Doženeme Angel k nepříčetnosti?". Kolo vyhrávám po nediamondsku, nechám si nasypat na hlavu všího možného hnoje, nicméně s hlavou vzhůru a bez mrknutí oka. Alkohol už ze mě stihnul za včerejší den strávený ničemně s gorilou za krkem (inteligent asociaci s opicí pochopí a blbce tady nechci) vyprchat, nicméně spánkový deficit, dvojnásobně převyšující můj běžný limit, mi stále ještě činí menší potíže. Stejně jako jsem se ráno těšila na Lair se teď těším do postele. Pět hodin tělocviku včetně vypadá vážně děsivě. Jsem sice psychicky nabitá, ale fyzicky dobitá a rozbitá, takže získaná energie se bohužel nuluje. Na volejbalu dostávám příležitost vytřískat se a když se mi téměř podaří míčem vyrazit Hopperce zuby, účel splněn, můžeme jít domů. Nuže, vážení a milí, vzhůru...dolů..teda...domů. A drahoušci - i když vám vítr cáká do obličeje špinavou vodu a dojdete do stavu zoufalství, kdy se těšíte na Lair...udělejte tetě Angel radost a nenechte se zlomit.
Zatím se mějte, děkujeme vám za pozornost a pamatujte, že
Even if you are the minority of one, the truth will be the truth.
-Mahátma Gándhí

NE-MÁVEJ-TE-NA-MĚ!

6. října 2011 v 20:54 | Bea-Mall |  Ámosi "POMLČ"!
Po dlouhých dvaceti letech Ámosi Pomlč slavil dnes, v centru té bratrské církve- církve nestíhám a nepobírám omlouvám se za zmršení jména svaté instituce- své narozky. Paní ředitelka byla dojatá a prváci jako hlupáci skoro všichni v "Office Looku"...
Hostesku rozdávající květiny měla dělat jedna slečna z "mé" třídy.Nevím proč to nevyšlo.Já jsem se spokojeně nechala posadit k nooteboku a okusovala si nehty nad "šipkováním" prezentací ke kterým mluvili přednášející. Profesoři i studenti kteří si prezentace připravili byli milí.I když jsem ráno přišla bez nejmenšího tušení co budu dělat a jak jdou prezentace za sebou "šlo to". Spletla jsem se jenom jednou a to jsem si chyby i všimla. :)

Abych se nepřechválila, válčila jsem se spořičem- vypínáním displeje.Mávejte po ploše promítající se na plátno, "myšítkem" když to uvidí plná kaple studentů, absolventů a profesorů.Bych se neviděla. Ale ta mrška se po pár minutách neaktivity vypínala, což mě deptalo ještě víc. Navrch jsem židli a stolek s nootebokem a promítačkou měla před první řadou "kostelních" lavic.

Taky jsem si kurzorem lítala jak divá. Já jsem chudinka při "Běžných" tauchpadech úplně mimo. Jako hrdá a spokojená majitelka mininooteboku jsem zvyklá a naučená že tlačítka ovládající klikání myší mám vedle "dotykové destičky" samotného tauchpadu. Na "normálních" nooteboocích jsou ale tyto "čudlíky" umístěny pod "destičku".No tak jsem hmatala do prázdna.

Prezentace jsem kromě naklikávání na ploše, ve složkách a tak po různu spouštěla. Za plať pánu bohu za to že F5ka je všude stejná :)) Ovládala jsem je já. Domluveným gestem od přednášejících mělo být mávnutí.

A tak na mě dnes celý den mávali.
V půli druhé prezentace už jsem měla chuť mávat nazpátek!

Začátek první prezentace byl také vyšperkován "problikáváním".Měla jsem držet libovolný rytmus a přejet přes pásmo zruba dvaceti fotografií. No tak jsem si jemně ťukala na šipku v pravo a pomalu u toho v duchu počítala do pěti. Takový pětitakt prostředníčkem, to je panečku něco. :)

Ve finále všeho se povedlo "zmenšit" promítací plochu. Tou chápejte promítací plátno na něčem mezi mimozemskou architekturou a malířským stojanem. Výška tohoto zázraku se korigovala utahováním nebo povolováním "kličky" v zadní části tohoto "teleskopického" zázraku. A tahle malá milá klička zlobila!Od druhé prezentace tedy bylo všechno mírně šuro a okradené o zhruba tak deset, patnáct řad pixelů ze zhora. Stává se.

Dalším problémem bylo osvětlení.Kdyby se bylo dalo zhasnout vidělo by se z prezentací víc. Taky mě překvapila rozlišení obrázků které byly v prezentacích použity.Hledala bych větší, nebo bych si s nimi víc vyhrála.Na samotné promítačce byly moc vidět.
Grafická úprava byla běžná, sladěná ale neřekla bych že originální...
Taky mě na Southu naučili že to co mám v prezentaci si lidi přečtou, tak že si mám napsat jen samotná témata a pokud k prezentaci mluvím- a to se většinou u prezentací stává- mám ta napsaná témata rozvádět. A hlavně NEMÁM mít popsaný slide a jen ho přečíst. Stalo se. Evidentně jiná škola, jiné prezentace.Jiný nootebook, jiný touchpad.Jiný kraj jiný mrav...
Netvrdím že to bylo špatně.Nedělám tu ze sebe mistra světa.Jen říkám..že jsem byla zvyklá na něco jiného.Nehodlám se tu snobsky vytahovat- klidně to řekněte i Angličtinářce. Jen jsem přešla z poněkud snobstějští školy, velkým domácím úkolům z angličtiny říkám Project, Anglicky mluvím jako snob a v PowerPointových prezentacích jsem zvyklá mít animace, písničky, externí odkazy, obrázky megalomanského rozlišení, složitější rozvržení a text buď v odstavcích nebo v bodech.
A tak mě to zaskočilo...

Boty od Ch...

3. října 2011 v 22:11 | Phoenixx |  SOI-Jail For She Blue Lion
Hlásím že jsem stále živá. Špatná zpráva po nepřátele, doprá zpráva pro Diamond-People i přátele.
Přidávám zprávu o tom že živí jsou zatím i ta zvířátka okolo mne.Co není může být. Když mě přijde hrozně nechutné si ničit lodičky od Chanelu zašlapáváním brouků a další havěti.Nemá cenu je pojmenovávat.

Hlavní jsou pro mě She Blue(Lion),Siren a další které bráním, Medvídek Márfy- po kterém věrny heslu mušketýrů "jdeme jak slepice po flusu"- Šakalka které mile ráda nakopu pozadí a Žralok v závěsu s Žirafinkami, ti se dají poslat do míst kam slunce nesvítí několika ostrými výkřiky nebo posunky. Nemá cenu na ně plýtvat slovy. Natož pak si o ně šoupat podrážky...

Kupodivu zatím nemám proti lásce boty, Pan Pé o tom může říci své.Kupodivu jsem ještě nevyrostla ani z tanečních střevíčků. A vážně se těším až zase "svobodně" zahýřím na parketu. Nechci naučený kroky, profesionální výraz, nacvičený držení těla a známou hudbu.
Přeju si aby mě Pé vedl, abychom kroužili nespoutaně parketem až za mnou vlečka povlaje, třeba ať ze mě péří lítá jak z Čvačarový v minulý řadě StarDancu.
Hlavně ať mám k čertu pocit že tohle všecho za něco stojí! Ať pak můžu ve sprše řvát s jistotou že se mám čím utěšit, nebo že si (spíš) mám co omlátit, hezky sebereflexivně žejo, o palici.


* * *
__________________
Poznámka pod čarou:
Přiznávám jsem stará hysterka. Tato zpráva je věnována jen a jen "Uživateli" s Nickem "Martinsmutné" přispívajícímu svými komentáři z IP adresy:

76-170-195-217.cust.centrio.cz (217.195.170.76)

Prosím vás, vážený Pane, Paní, ať jste kdo jste...Ubohý jste tu opravdu ale opravdu jen a jen Vy.Váš původní komentář (z 25. září) smazán NEbyl.Jen vaše paměť za ním poněkud pokulhává. Nachází se totiž na této adrese, kde na něj naleznete i mou odpověď. Jak již jsem psala: Nevynášejte prosím ukvapené soudy. DĚKUJI!
(Reakce na komentář zde )


Here we go, here we go, we gotta rock

3. října 2011 v 12:55 | Angel Enigma |  Alej - Advantaged Lair of Elite Jerks
Máme krásné odpoledne. Sluníčko svítí, na internetu klid a ani celulitida mi pro dnešek nepřipadá tak odstrašující. Kdo nás čte pozorně, ví, že tohle je ten pravá doba na to, aby se něco podělalo. Proto nečekám zázraky a vyrážím na Lair každý den obrněna tvrzeným diamantovým krytem. Aby byla větší legrace, ERA utekla včerejší ráno a podpořená letním počasím začala vymýšlet. Užila si hned na první hodině na Lairu. Nemít svých šest let kumulované zloby v podobě ERy, určitě bych nenastřílela Hopperce za obešlý hadr,který dekladuje za tričko, dvacet rozžvýkaných papírových kuliček. Díky té číslo 21,mé oblíbené,která jí skončila ve vlasech,jsem viděla zlomek jejího výrazu uvědomění si co za "fujky hnus" to má na sobě, kterého bohužel nebudu svědkem v plné verzi, protože až na zádech a hadru najde čísla 1 až 20, škleb se určitě zestonásobí.
S odstupem času zjišťuju, že Záprtek se mě bojí. Ono, když na vás někdo o hlavu vyšší než vy s tou nejhorší možnou pověstí na celou třídu řve:
"Kdybys byl chlap a ne srab, vyřídila bych si to s tebou, ale malý děti nebiju!" uznávám, že může vyděsit.
Z dalších dnů na Lairu můžu zmínit frisbee po Hopperce hozené (mlátit jí nesmím, ale když mi sama řekla jaká jsem s tím talířem nešika, tak malá nehoda je přece úplně na místě). Bohužel o dva centimetry minulo. Frajírek se chudinky které já tak krutě šikanuju pomstít. Křída kolem mě k jeho velkému překvapení proletěla, aniž bych mrkla okem. Když vidím, že rána je mířená špatně, přece se nebudu námahat uhybáním. Prcek Hornice si dnešní dobré jitro neodpustila, obdržela za něj řev "O tomhle jsem ti něco řekla!". K mému obrovskému překvapení se ta mastková kulička teatrálně nerozplakala, jen utekla ze šatny. K její smůle nebyl nikdo, kdo by mě pomluvil a jí "od srdíška" politoval na blízku.
Dostáváme se do otevřené války, což je moje pole. Získávám na svou stranu některé vyučující. Za měsíc jsou podzimky. Procházím se parkem, s pohledem na dětské hřiště vzpomínám na léto a i přes válku, ve které jsem, mi ta obloha dneska přijde tak nějak modřejší. A ta celulitida méně příšernější.
Even if you are the minority of one, the truth will be the truth.
-Mahátma Gándhí


Případné zdroje by měly být v popisu obrázku.Často si některé ilustrace vytvoříme samy.
U těch popisky nejsou.Zajímavé fotky máme z DeviantArtu.Jejich autor je u nich uveden v popisku.
Děkujeme za pochopení.

Na veškeré zde zveřejněné texty,vyjma označených citací se vztahuje autorský zákon.
Kopírování(bez ikony) zakázáno!