Soutěživé muffiny

21. října 2011 v 22:17 | Silverstorm |  Plevel
Tak jsem se zas jednou odhodlala ozvat. Budu vám, jako obvykle, vyprávět příběh z prostředí Plevele. Byli jsme od začátku roku už na čtyřech výpravách, ale nechci vás přehltit, a upřímně si už ani nepamatuji, co se vlastně dělo. Takže se omezím na tu poslední.
Byli jsme v Jizerských horách, na místě našich zimních táborů. Stejná chata, stejná příroda, mnohem, mnohem méně sněhu. Já na zimním táboře nebyla už dobře čtyři roky, takže mě okamžitě přepadl hrozivý pocit nostalgie. O co to bylo horší, když jsem brzo ráno ucítila ten starý známý zápach zažrané špíny v teplotě pod bodem mrazu. Venku byla jinovatka a všechno vypadalo jako vystřižené z mých vzpomínek.
Hned po snídani jsme vyrazili na výlet po okolních rozhlednách. Cestou jsme dvakrát potkali tutéž svatbu a na jedné rozhledně jsme museli dokonce počkat na prohlídku kvůli obřadu. Ale to není nic moc podstatného. Hlavní událost této výpravy totiž přišla v sobotu večer.
Přišla totiž naše Gastrosoutěž!
Akce spočívá v tom, že každá družina musí udělat jedno jídlo a potom všichni posuzují a hlasují, kdo vyhrál. Co dodat, posuzuje se to blbě.
Moje družina schytala moučník. Tedy, Kecálek si to vybrala, a když jsem odolala zvolat :"Deserte, deserte!", bylo všechno docela v pohodě. Celé vaření ošem provázela řada pohrom.
První: Kecálek se na to vykašlala. Taky co čekat. Ona pořád o všem jenom kecá.
Druhá: V plánu byly muffiny. Kvůli šlehání bílků jsem musela vézt ruční šlehač. Pěkně velká věc, jestli se ptáte.
Třetí: Krabičky, v kterých byli žloutek a bílek tak úplně netěsnily, ale naštěstí byly v pytlíku, takže mi nic do spacáku nenateklo.
Čtvrtá: Po patnácti minutách pečení se nic nedělo. Tak to vypadá, když neumíte nastavit jinou troubu, než tu svojí.
Pátá: Košíčky byly moc měkké, ale žádný se nerozložil úplně, takže se to obešlo bez dalších ztrát.
A co z toho všeho? Nevyhráli jsme, ale měli jsme zatraceně nejlepší snídani ze všech. V neděli, v rámci naší tradice ze zimních táborů, museli v chatě alespoň zhruba poklidit. Uklízí se tam max. dvakrát za rok, takže si dokážete představit, že i jednoduché zametání je docela chuťka. Zvlášť když Hlodavci všechno co nametou, vysypou místo do popelnice do rohu. Výborné.
Nicméně, i z této výpravy se všichni vrátili ve zdraví, což znamená, že ani já jsem nikoho nepřizabila. Sama se divím, stálo to opravdu hodně úsilí. Každopádně, myslím, že na zimní tábor zase nepojedu, ale není to jen kvůli škole. Zdá se, že to místo nějak působí na sluchové schopnosti členů nepříznivým způsobem, a to ať si řeší někdo jiný. (Mimochodem, ten někdo bude Slečna T a za tuhle větu mě asi zabije:)
Tak se mějte, drazí čtenáři. Jak mě znáte, nejspíš se někdy v průběhu dalšího měsíce zase ozvu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Případné zdroje by měly být v popisu obrázku.Často si některé ilustrace vytvoříme samy.
U těch popisky nejsou.Zajímavé fotky máme z DeviantArtu.Jejich autor je u nich uveden v popisku.
Děkujeme za pochopení.

Na veškeré zde zveřejněné texty,vyjma označených citací se vztahuje autorský zákon.
Kopírování(bez ikony) zakázáno!