Listopad 2011

Pozdravuj vlaštovky

22. listopadu 2011 v 0:11 | Bea-Mall |  Ámosi "POMLČ"!
Než se mé nepřítomnosti někdo chytne a pokouše či poklove mě. Přišel jsem, uviděl jsem,nepochopil jsem a tak jsem taky odešel....

U Ámosů vše klape.V biologii rozmnožování probíráno tak záživně až by z toho byl asexuální i průřez mého bývalého All Star teamu z Pe3ny-Southu.V Chemii názvosloví,kurňa, čeho že vlastně? V matice absolutní hodnota záporné absolutní hodnoty.Panák Absolut vodky vítán. Ostatně Vy jste vítáni také.... Mrkající

Zdravím.Z kapely se asi brzy vykopnu proto že mi nejde nic než blbě čumět.Na domácí válečné frontě vyhrává Matinka potažmo Ronánek a tak se tomu můžu buď zasmát nebo si pustit žilou.Vzhledem k tomu že jediná žiletka v naší domácnosti je ale růžové jednorázové holítko i tato možnost padá.Námětové hry si nechme na jindy, milé děti. EMOcosplay nebude!

Insomnie stoupá jak divá.Zajímá mě kam bude stoupat až ten spánek vážně vzdám.No uvidíme, v příštím článku vám to určitě napíšu.Pokud to nebude ten na Téma Týdne.Pokud to bude výročka hezky vám to i sesumíruju!

No, každopádně jsem neumřela.Nechystám se.Nechystá se ani zbytek Diamond-Ladies.o je hlavní.
Stay tuned, držte palce. Sayonara, Goodbay nebo snad Nashle?
No, to už je jedno.
Mějte se a pamatujte:

Ironie je urážka v uniformě poklony.

Edwin Percy Whipple

Šikana aneb Černá listina

11. listopadu 2011 v 20:00 | Angel Enigma |  Alej - Advantaged Lair of Elite Jerks
Tak je to tady, dámy a pánové. Konečně to přišlo. A to to vypadalo tak nadějně.
Ptáte se co?
Angel vám to poví.
Neblýská se mi zrovna na pěkné časy. Ústav se totiž rozhodl, že mi můj přístup k pseudokolektivu zkomplikuje ještě víc, než se již stalo.
Po sedmi vytrvalých, poměrně krušných letech, se na mě ústav s vyvalenýma očima obrací s překvapenou otázkou.
"Vy jste se stala obětí šikany?"
Blik cvak příjem. Sama a dobrovolně jsem na lidi zlá a protivná, nechávám ze sebe dělat hlavního záporáka čehokoliv a naprosto záměrně nekomunikuju, protože jsem arogantní fůrie co nemá city a neumí se smát. Ano, diamant je útok. Ale jen proto, že útok je nejlepší obranou. A pardon. Jestli uchování si posledních zbytků lidské důstojnosti, psychického a fyzického zdraví stojí za trochu toho zdraví psychického stojí pár sprostých slov, něco málo spravedlivého vzteku a tutam nějaký ten křik, dejte mi účet.
V úmyslu zachránit se jsem sepsala smlouvu s ďáblem, protože andělé neměli dost síly mi pomoct.
Jediná varianta jak z toho ven pořád ještě existovala. Stát se horší než oni. A to se mi povedlo. Jistí lidé si myslí, že jsme na to, co děláme, hrdí. Že se tím chlubíme, že si z toho děláme legrace a tak dále, a tak podobně. Nikdo není na nic hrdý. Tedy, kromě Pseudokolektivu, samozřejmě, ale hrdost na každý vlastní výdech nepočítám jako relevantní záležitost.
Důkaz? Neexistuje. Proč jsem prý nepřišla. Proti 30ti zlatým dětem? Bojovat autoritami? Odešla bych s ostudou, což mi bylo jasné. Odejdu s ní stejně, ale alespoň s vědomím, že já jsem jí nevyvolala.
A co do vyžadovaných konkrétních příkladů? Jen tenhle blog je jich přeplněný. Sepíšu seznam. Tedy jen pokud se mi vejde do znakového limitu wordového dokumentu.
Zatím se mějte, vážení čtenáři, a pamatujte
If you're too open-minded, your brains will fall out.
Lawrence Ferlinghetti

Dream Team útočí!

10. listopadu 2011 v 14:11 | Silverstorm |  Alej - Advantaged Lair of Elite Jerks
Tento článek jsem včera slíbila Wolf, takže se tu musel za každou cenu objevit. Řekněme, že ona na tom důrazně trvá.
Včera ráno jsme přišli do školy, tak jako každý den. Zpočátku se zdálo všechno v pohodě, ale pak přišel tělocvik. Možná si vzpomenete na vánoční volleyballový turnaj, který je na Lairu dlouholetou tradicí. V naší třídě už jsou přípravy v plném proudu. O tělocviku nás tedy rozdělili na lepší a horší skupinu. Tímto způsobem byl vytvořen Tým a Dream Team. Já samozřejmě náležím do Dream Teamu. To jest, do týmu, kde všichni jen sní, že by mohli aspoň trochu smysluplně hrát.

Během té hodiny jsme se nasmáli až až. Stále platí, že horší kluci jsou zhruba na úrovni lepších holek, což znamená, že horší holky jejich podání nepřijmou a většinou se ani nepokusí. Většinou radši uhybáme. Jak říkám, Tým si zahraje, Dream Team se celou hodinu chláme a ještě způsobí migrénu učiteli, který si myslí, že nás nic nenaučil. No, má pravdu.

Hned na to přišla hodina Základních Společenských Věd, kterou jsme s Wolf zazdili tak, že o chvíli později netušila, že ta hodina vůbec byla. Hned potom byla CHemie, kterou jsme zazdili snad ještě víc, a nakonec Matika, kteráani nestojí za řeč. K těmto hodinám bych poznamenaala, jen Wolfin nový popěvek, který vzniknul někde mezi záchvaty smíchu:

Kočka leze dírou,
pec oknem,
nebude-li pršet,
nezcvoknem.

Hned po Matice jsme se s Wolf rozešli do různých seminářů. Díky bohu za to, jinak nás včera odvezli přímou linkou do Bohnic. I když nepšelo.

Dodatek k mému večeru: hádejte kdo čekal na učitele autoškoly, který dal vědět, že nepřijde?

Já píši vám

4. listopadu 2011 v 14:25 | Angel Enigma |  Alej - Advantaged Lair of Elite Jerks
...co mohu více.
Zdravím vás, vážení čtenáři. Vaší Angel Enigmu opět zkolila chřipka, tudíž je doma a otravuje se. Krmí se ibalginem, šije, snaží se tvářit se, jako že se pekelně učí. Všichni to znáte.
Lairu podle všeho moc nechybím. Nedivila bych se, kdybych neměla zapsanou absenci, jako tomu bylo už mnohokrát, neboť LovísQové nezaznamenali, že chybím. Jejich oblíbenou činností je sice hlášení mých pozdních příchodů - viz pozdní příchod o 4 minuty na TŘETÍ hodinu z důvodu závady na školním zvonku, který jakýsi ochotný dobrák nezapoměl nahlásit (Žofka se vyjádřila slovy: "To musel bejt nějakej *parchant* ne?", na což sem pohotově reagovala "To mi výběr zrovna nezužuje, *parchant* je synonymum ke slovu můj spolužák) tudíž mám nyní na kontě pravděpodobně ten nejkurióznější pozdní příchod tohoto pololetí - to má ovšem význam jen, když jsem v přítomnosti, tudíž v možnosti býti vytočena do barvy zářivého ultramarínu.
Důkladně nabitá a dobitá po podzimních prázdninách jsem byla ty dva dny v ústavu prakticky nezničitelná. Na zašišlání "božinku, plomiň" poté, co mi někdo velice neúmyslně šlápne na nohu, vyrazí telefon z ruky, vysype kabelku nebo se zhnuseným výrazem, který je pochopitelně míněn taky přátelsky a bez urážky, hodí sešit takovým způsobem že přeletí polovinu třídy a srazí květinu i s květináčem, už nereaguju pasivním zašeptáním "nic se nestalo", ale aktivním výkřikem "kam čumíš, krávo blbá", a výsledky jsou ohromující. Opět dochází ke snížení těchto neúmyslných útoků.
Jistí umíněnci si ovšem pokoj nedají.
Když Hopperka o tělocviku volá moje jméno, po chvilce rozmyšlení se přece jen otočím. Ne, věřte mi. Nechce mi říct nic pěkného.
"Co je?"
"Jen fandíííííím!"
Ehm. Jo, Hoppí, já ti taky fandím. Jseš fakt jednička. Taková, že ti jí ukazuju oběma svými nejvyššími a nejdůležitejšími prsty. Prostředníčky. Bohužel, nemoc tě, chudinko, vyřadila z floorbalu. Jaká škoda. Už jsem si na tebe brousila hokejku.
Tak to vidíte vážení čtenáři. Fight for right, nemám pravdu? A my se teda fightit budeme. Do posledního prostředničku.
Mějte se, držte se, děkuji za pozornost a pamatujte -
If you're too open-minded, your brains will fall out.
Lawrence Ferlinghetti

Člověk nejvíc odpočívá prací...

2. listopadu 2011 v 18:13 | Silverstorm |  Plevel
Drazí čtenáři, možná někteří z vás tuší, že studenty tolik očekávané volno nemohl Plevel přejít bez akce. Máte samozřejmě pravdu. Naštěstí byla tato akce naplánovaná jako výlet oddílové rady, tedy bez hlodavců a všeobecně bez členů.
Sešli jsme se ve čtvrtek ráno a okamžitě vyrazili mimo město. Cesta vlakem byla veselá, protože jsme se museli rozejít do několika různých kupé (jelo nás jen šest, tak jsme neměli místenky). Hovor byl mírně pubertální, ale toho vás ušetřím. Většinu jsem už stejně vytěsnila. Vystoupili jsme z vlaku. První úkol, sehnat pytle na odpadky, jsme zvládli nad očekávání rychle. Pak jsme zanechali Slečnu T na autobusovém nádraží, protože byla po nemoci a nesměla se namáhat. Mi ostatní sme našli žlutou značku a vyrazili po ní k základně. Bylo to sice delší než obvykle (asi dvakrát), ale zato horší cesta. Traktor, který tu cestu absolvoval před námi zapadal do bahna a občas drhnul bříškem.
Co dodat, na místo jsme dorazili spolu s tmou, našli jsme Slečnu T u vyhasínajícího ohně a jedna z vedoucích, jela autem, přivezla zásoby a své dvě malé dcery. Jsou to drahouškové, hlavně když v půl šesté ráno začnou vstávat.
Usnuli jsme, kam jsme padli (Bleška a Sticky měli mokré spacáky, protože vezli jídlo lodí a zapomněli jí vylít).

Druhý den jsme zahájili úklidem lesa. Někdo tam vozí skládky. Zmiňme jen tu část, kdy jsem vytahovala ze země telefoní šňůru a řvala, že jestli je na konci telefon, tak někoho zabiju. Nebyl.
Pak jsme opravovali pec (je z jílu a vypadá jako barbie domek). Následovaly drobné práce kolem domu a večer jsme všechny záplaty na peci důkladně vypálili.

V sobotu ráno jsme kolem potoka hledali kamarádku netýkavku (nejde o přezdívku, nýbrž o nepůvodní, hnusnou a smradlavou květenu, kterou likvidujeme) a přemítali a remakeu Pána prstenů. Já měla být Legolas, ale vzhledem k mé neschopnosti ladně se pohybovat asi skončím jako někdo jiný.
Odpoledne jsme provedli inventuru a večer upekli štrůdl.

Ráno jsme ho snědli. Dodělali jsme ještě několik prací kolem domu a vyrazili domů. Cestou ve vlaku dostala Bleška se Sticky naprostý pubertální záchvat a my jen děkovali bohu, že tam členové nejsou. Bohužel, nemohu uvěřejnit obsah jejich rozhovorů, protože Bleška asi tento článek bude číst a já mám svojí hlavu ráda na svém krku.

Každopádně, díky za přečtení, a někdy se zase ozvu.

Říjen, blokovat spam budem...

1. listopadu 2011 v 19:45 | Bea-Mall |  Výroční Zprávy
Zdravím a představuji svou výroční zprávu :)

Úspěchy :
Už můžu normálně mluvit před lidmi aniž bych se propotila skrz vlastní sako nebo zakoktala.
Vypočítala jsem interval.Před tabulí.A nepodělala jsem se z toho!
Po letech jsem v termínu odevzdala čtenářskou recenzi.A dokonce jsem s jednou pomáhala dalšímu člověku.A to je úspěch přímo megalomanský.
Už ani nejsem tak sprostá.
Zatím z ničeho nepropadám...Zatím :)
Stala se ze mě "offic" zpěvačka skupiny "včelího domečku" Bližší info přidám někdy příště.
Stíhám vychovávat psa, obstarávat domácnost a ještě u toho mám dost času sama na sebe-dokonce u toho zvládám být operativní a časově přizpůsobivá.
Doma se ani moc nehádáme.
Rony už může chodit bez vodítka.Občas dokonce přiběhne na zavolání.Ale přeci jen, zásah svazkem klíčů to jistí.Mířím den ode dne lépe :)
Vlkodlaci pořád nikde.

Neúspěchy:
Netuším co komu dám k vánocům.
Ty známky by taky mohly být lepší.
Pes by nemusel dělat takovej bordel.
Já bych neměla pořád na někoho ječet.
Měla bych se naučit se pravidelně spalovat, jinak to zrovna nejlíp nedopadá.. :(
Moc nám to tenhle měsíc ve psaní nejde :(
Eset jsem neviděla od konce Southu a Silly jak by smet.Ve druhém případě to sice až tak nevadí, ale udržovaný zdvořilostní vztah vypadá také jinak,že...

Vztahy- už nejsem až tak vyděšená a slepá.Ale botičky tu pořád jsou.
Rodinka- taky se zlepšuje
Psychika- labilní.Lítám mezi schízou- "něco se určitě podělá"- normálním stavem a euforií z každé blbinky.Euforii se mi také často daří úspěšně šířit v mírnou davovou hysterii.


technologie: Málo článků,obnovené grafení, nic moc v psaní každopádně stále to jde.Na webu spamu jak nas- a je to celoplošný problém blogu...Tweety a Lamery zatím fakají, uvidíme příště.

Největší Radost- jednoslovo.... E-V-S... někdo ví a jiný to nepoví, viď Rionko ? :)


A toť vše, loučím se zpětně s Říjnem, vchvátám zpětně do Listopadu a přidávám po dlouhé době motto :
Nemocné tělo potřebuje lékaře, nemocná duše přítele.
Menandros


Případné zdroje by měly být v popisu obrázku.Často si některé ilustrace vytvoříme samy.
U těch popisky nejsou.Zajímavé fotky máme z DeviantArtu.Jejich autor je u nich uveden v popisku.
Děkujeme za pochopení.

Na veškeré zde zveřejněné texty,vyjma označených citací se vztahuje autorský zákon.
Kopírování(bez ikony) zakázáno!