Prosinec 2011

Skleněné masky

6. prosince 2011 v 15:44 | Silverstorm |  *Téma Týdne*
Pro začátek bych navrhla, abychom se všichni zamysleli. Kdo z nás nežije pod maskou? Co si uvědomuju, tak já sama mám aspoň tři. Jsou to masky každodenního života, které pouhým okem nemůžete vidět, ale stejně jako při karnevalu nemáte tušení, kdo se pod nimi skrývá.

Člověk každé ráno vstane, upraví se, nasadí masku a vyrazí ven. (Nenechte se mýlit, nemluvím o make-upu.) Znám jen málo lidí, kteří jeden krok vynechají (ne vždy je to ten s maskou. Někteří prostě nevstanou). Když už jsme venku, předvádíme ostatním masku, o které si myslíme, že se bude nejvíce líbit. Představuji si to někdy jako perfektně průhledný kus skla. Roky a roky nám trvá, než jej vybrousíme a vyleštíme k naprosté dokonalosti. Pokud se nám to ale podaří, nosíme pak svou masku o to hrději.

A nyní se zamyslíme podruhé. Kolik přesně znáte lidí, před kterými klidně sloupnete z obličeje tenhle kousek skla a necháte je koukat na to, jací skutečně jste? Doufám, že si každý vzpomněl alespoň na někoho. Pokud ne, koukejte někoho rychle najít. Maska je krásná věc, ale sklo studí. A navíc ve chvíli, kdy vám vaše maska příliš dobře přilne, už se pod ní nikdy nenadechnete. Něco ve vás zemře. Přesněji řečeno zemře vaše skutečné já. Dál už bude žít jen maska.

Naštěstí si neuvědomuji ve svém okolí nikoho, komu by se to stalo, i když pár lidí mělo namále. Dokonce i já. Nenaučila jsem se sundat masku před kýmkoli, nevěřím lidem o nic víc než před tím, ale když se svých masek nedokážete vzdát, musíte je přinejmenším střídat. Alespoň do té doby, než se jich postpně všichni zbavíme. Ale to by nešlo. Tyhle masky jsou totiž symbolem naší civilizace.

Drážďanský stres

3. prosince 2011 v 20:43 | Silverstorm |  Alej - Advantaged Lair of Elite Jerks
Náš ročník byl na výletě v Drážďanech. Jedna věta vypoví celý příběh. Ale nemyslete si, byla to docela sranda.

Angel Enigma nejela-tušila, co by ji čekalo, ale já si z těch lidí až takovou hlavu nedělám, protože většina z nich netuší, že existuju. Po třech hodinách ve vlaku a dvou přestupech, které jsem strávila s háčkem a klubkem, jsme dorazili na místo. Krátce a výstižně jsme proběhli místní staronové historické centrum. Ono totiž muselo po druhé světové válce postoupit kompletní rekonstrukci, nálety k němu nebyly příliš shovívavé.

Potom jsme zapadli do muzea hygieny. Několik mnoho podrobně zdokumentovaných nemocí vám na náladě nepřidá, i když je vše popsáno v jazyku, kterému nerozumíte co by se za nehet vešlo. Tak jsme zase vypadli a já před muzeem zhltla část oběda. Bezva věc na rozbouřený žaludek. Dále jsme se rodělili na dvě skupiny- Vánoční trhy a Manufaktura Wolksvagen. Kam šla Silver? Do manufaktury. Věděla jsem, že na tu se mě doma budou ptát hlavně. A když už jsem jednou v Drážďanech...

Jak to tam vypadá si někde najděte, nejsem tu od toho, abych dělala recenze. Ale jedno řeknu-je to jak jiný svět.

Hlavně, že nám pak taky zbyla chvíle na Vánoční trhy.Jen jsme je tak prolétli,ale tohle vím: mají hezčí stánky a širší sortiment. Ceny zhruba stejné.

Ve vlaku jsem už neháčkovala, protože zbytek kupé nespal. Musím říct, že to byl bezva výlet. Hlavně spolužáci, kteří se nalili svařákem. V Děčíně taky někdo hledal Jonáše z naší paralelky. Tvrdili jsme, že ho spolkla velryba, ale nechtěli nám věřit. Snad nezůstal v Drážďanech...


Případné zdroje by měly být v popisu obrázku.Často si některé ilustrace vytvoříme samy.
U těch popisky nejsou.Zajímavé fotky máme z DeviantArtu.Jejich autor je u nich uveden v popisku.
Děkujeme za pochopení.

Na veškeré zde zveřejněné texty,vyjma označených citací se vztahuje autorský zákon.
Kopírování(bez ikony) zakázáno!