Leden 2013

Oko tornáda

16. ledna 2013 v 16:39 | Phoenix |  Inside of diamonds
Kolem mě hučí vítr. Křičím. Vichřice mi rve slova od úst. Kolem mě vzduchem hýří kusy dřeva, zvlněného plechu a dalších věcí, které neodolaly síle uragánu. Rozhlížím se, ale prakticky nic nevidím. Vítr tančící kolem mě otočky mi vhání slzy do očí. Vlastní vlasy kolem mě víří a ovíjejí se mi kolem obličeje jako chapadla. Křičela bych, mít šanci překřičet okolní hluk a hlavně kvílení a hučení větru.

A pak se najednou všechno ponoří do mrtvého ticha. To ticho se transformuje do chladu a ten se mi vpíjí do pórů kůže a mrazí mě až do morku kostí. Všechno kolem mě na okamžik ztuhne. Ztuhnu i já. Poddám se chladu a zamrznu v půlce pohybu. "Co se kurva děje?"

Obraz tornáda se rázem hroutí a mizí v dáli. Šedá a přírodním úkazem zpustošená pláň se halí do mrtvolného ticha, než se rozplývá a mísí s obrazem školní lavice a poloplné třídy. Ostatní žáci se něčemu smějí a i když nevím čemu, získávám pocit, že jejich smích není ani v nejmenším přátelský a je určen přednostně mým uším. Ke smíchu se přidávají další smyslové vjemy. Úsměvy. Jen ne ty upřímné a laskavé. Usmívají se jako masožravci nad skolenou kořistí. "Co se kurva děje?" mám chuť se ptát... Ne že bych to snad nevěděla.

Střih. Vracím se zpátky k tornádu. Vichr, všechno se točí a kolem mě to hučí. Naskakuje mi husí kůže a po zádech mi běhá mráz. Ničivý přírodní úkaz ale opět mizí zničeho nicMění se v obraz malé kanceláře s jasně svítícím monitorem počítače vycentrovaným přesně na střed pracovního stolu. Zvednu oči od zářícího monitoru když moje okolí protkne křik.S trhnutím zvednu pohled od počítače. "Co se kurva děje?" mám chuť se ptát. Nade mnou stojí jeden z nadřízených a vypadá, že si brzo uřve hlavu. Volím mnohem příjemnější scénář. Tornádo moje, kde tě mám?

Další střih. Místo pláně je kolem mě najednou můj domov. V zámku chrastí klíče. Na sporáku se syčením přetékají těstoviny. "Co se to kurva děje?" mám chuť se ptát, ale než to stačím, mojí oblíbenou hlášku, použije můj přítel a stáhne hrnec z plotny.

"Co se kurva děje?" Ptám se sama sebe. Než jsem stihla uklidit do komory ozdoby, zase napadl sníh. Znova. Znovu očekávám vánoce, přitom, kdybych se hodně snažila, z koberce bych byla schopná vytáhnout opadané jehličí pocházející z vánočního stromečku, abych sama sobě zakázala, že je to blbost. Vánoce přece před nedávnem skončily. Díkybohu. Konečně.

Bez jakékoli představy, nebo bez nějakých střihů, jsem v oku tornáda- té klidné části života, ke které za boha nevím jak jsem přišla- a kolem sebe vidím kusy trosek unášené větrem. Jsou to moje odkládané problémy. Věci které musím začít řešit. A pár pěkných loňských kostlivců lezoucích ze skříně se přidává. Netuším, kdy tornádo znovu udeří, čím vším na mě půjde a jak to přežiju. Jediné co mám, je krátký okamžik, v oku hurikánu, který mi umožní nadechnout se, zkousnout zuby a čekat co přijde, pevně rozhodnutá že to přetrpím. Přežiju. A že se tím, ať už to bude cokoli nenechám unést.
A je mi upřímně jedno co to bude.
Jestli moje vlastní hysterie...
nebo tornádo.


Případné zdroje by měly být v popisu obrázku.Často si některé ilustrace vytvoříme samy.
U těch popisky nejsou.Zajímavé fotky máme z DeviantArtu.Jejich autor je u nich uveden v popisku.
Děkujeme za pochopení.

Na veškeré zde zveřejněné texty,vyjma označených citací se vztahuje autorský zákon.
Kopírování(bez ikony) zakázáno!